Ferdinand František Šamberk. Komedie. Rozhlasová úprava Františka Sokolová. Režie Vladimír Tomeš.
Osoby a obsazení: Voborský (Jiří Samek), Emma (Marta Šolcová), Pecka (Jaroslav Heyduk), Jičínský (Miloslav Včala), Střela (Jaroslav Konečný), Beránek (Jan Gross), Králíček (Jaroslav Kníže), Veronika (Dáša Neblechová), Julie (Věra Vlčková) a titulek (Jaroslav Krpejš).
Nastudovala Plzeň v roce 1971. Premiéra 31. 12. 1971 (ČS III, 16:40-18:00 h.; 76 min.). Obnovená premiéra 29. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: Velíšek, Martin: František Ferdinand Šamberk: Jedenácté přikázání. Rozhlasová adaptace jedné z nejhranějších českých komedií. In web ČRo 3 Vltava, 29. prosinec 2024 (článek). – Cit.: Čtyři přátelé se v mládí zapřísáhli, že zůstanou starými mládenci. Jeden z nich, Jiří Voborský, však slib porušil a oženil se. V okamžiku, kdy se má, už jako ženáč, po letech s přáteli setkat, rozhodne se svou manželku před ostatními zapřít. (…)
Porušení nepsaného jedenáctého přikázání „Nezapřeš ženy své!“ se však ukáže mnohem komplikovanější, než si představoval. Jak bývá ve fraškách dobrým zvykem, zdánlivě nevinná a především zbytečná lež spustí lavinu čím dál bláznivějších situací.
Šamberk napsal hru Jedenácté přikázání v roce 1881. Od těch dob se kritici i diváci vzácně shodují v názoru, že jde o jeho nejlepší veselohru. V roce 1935 ji do filmové podoby s plejádou populárních herců převedl Martin Frič.
Šamberk byl významný český herec a dramatik. Už ve svých 15 letech začal hrát jako ochotník v soukromém Švestkově divadle a krátce poté odešel na venkov ke kočovným divadelním společnostem. Nejprve k Zöllnerově vedené J. K. Tylem, pak k německým souborům, se kterými se dostal až do Berlína a Královce. Do Prahy se vrátil roku 1859, nastoupil do českého souboru Stavovského divadla. Angažmá pak získal v Prozatímním a nakonec i v Národním divadle.
V průběhu let se z něj stal velice populární komik, ač původně dostával tragické role. Ve své dramatice byl výrazně ovlivněn J. K. Tylem, zároveň mu učarovala pikantnost francouzských vzorů. Samozřejmě dobře znal i tradice vídeňské frašky. Všechny tyto inspirační zdroje dokázal spojit s divákům známou pražskou lokalitou a aktuálními společenskými problémy. Na scéně Národního divadla hrál až do roku 1901. Zemřel ve svých 65 letech.
Ve vysílání nabízíme inscenaci, kterou natočil režisér Vladimír Tomeš v plzeňském rozhlasovém studiu. Premiéru měla příznačně na Silvestra roku 1971.