Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

22. 5. 2011

Zadáno pro dobrou náladu – Promiňte, není to omyl? (1964)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 18:03

Jiřina Šejbalová telefonuje svým kamarádům a známým. Použity písně Hodné štěně, Potkal jsem jelena a další.

Hovoří a zpívají Jiří Štuchal, Miroslav Horníček, Jan Werich, Eduard Kohout, Stanislav Neumann a Zdeněk Štěpánek.

Natočeno  březen 1964.  Obnovená premiéra 21. 5. 2011 v pořadu RozHraní – Poklady rozhlasového archívu.

Pozn.: Pozor, nezaměňovat se stejnojmennou detektivní hrou, kterou ČRo nastudoval v roce 2000 a Jiřina Šejbalová zahrála v televizi v roce 1963.

Lit.: Hubička, Jiří: Zadáno pro dobrou náladu – pořady s hlasy slavných herců. In web ČRo, 25. 11. 2011 (anotace + ukázky).

20. 5. 2011

Čarodejník Čárymár (Čaroděj Čárymár, 19??)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 14:57

Gianni Rodari. Pohádka. Dramatizace a režie Ján Uličiansky. Dramaturgie Beáta Panáková. Zvuk Ernest Walzel. Technická spolupráce Liliana Šetovská.

Účinkují Ján Gallovič, Zuzana Kronerová, Marián Geišberg a Peter Bzdúch.

Připravil Slovenský rozhlas (8 min.).

Z poľovníckej kapsy 1/15 (Z lovecké kapsy, 2009)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Martin @ 14:51

Rudo Moric. Vybral Ivan Tuli Vojtek. Hudební spolupráce Miroslav Nemec. Zvuk Milan Greguš. Dramaturgie Beáta Panáková. Režie Pavel Gejdoš.

Vypráví Ivan Tuli Vojtek.

Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2009 (15 x 10 min.).

Díly: 1. Ujo Bohdan, 2. Akého priateľa mala stará mať, 3. Ujova biela myš, 4. O jeleňovi, čo skamenel, 5. O Peťovi, 6. Škodca, 7 Jeleň s čiapkou, 8. O dravcovi, čo sa s nikým deliť nechcel, 9. O líške – mudráčke, 10. Belko, 11. Na tokanisku, 12. Lakomý mlynár a kuny, 13. Mlynárova ďalšia kuna, 14. Neobyčajná poľovačka, 15. Rozlúčka.

Pozn.: Varianta názvu: Príbehy z poľovníckej kapsy.

Deväť stolistých ruží (Devět růží stolistých, 1958)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 14:46

Helena Križanová-Brindzová. Slovenská lidová pohádka. Hudba Ján Hrk. Zvuková spolupráce Anna Šebová. Dramaturgie Emília Drugová. Režie Erika Bauerová.

Účinkují Július Pántik, Viliam Záborský, Beta Poničanová, Oľga Sýkorová, Ján Kákony, Hana Meličková, Anton Mrvečka, Alojz Kramár, Zdena Grúberová, Ján Číž.

Natočeno 1958 (40 min.).

Montauk 1/2 (2011)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 14:43

Max Frisch. Dvoudílná rozhlasová dramatizace povídky. Rozhlasová dramatizace Leonhard Koppelmann. Hudba Fritz Hauser. Režie Leonhard Koppelmann.

Osoby a obsazení: Max (Ueli Jäggi),  Lynn (Monica Gillette),  Uwe (Thomas Sarbacher), Marianne (Susanne-Marie Wrage). Dále hrají Rudolf Kaspar, Elisabeth Schnell, Päivi Stalder, Geri Dillier, Britta Spichiger, Anina Barandun, Isabel Schaerer, Reto Ott.

Produkce SWR/DRS v roce 2011. Premiéra 7. a 14. 5. 2011 (DRS 2, celkem 170 min.).

Pozn.: Dieses Zitat stellt Max Frisch seiner Erzählung »Montauk« voran. Während einer Lesereise lernt der Schriftsteller in New York die halb so alte Verlagsangestellte Lynn kennen. Sie verbringen ein Wochenende im Mai 1974 in Montauk, an der Nordspitze von Long Island. Doch ist ihnen beiden von Anfang an klar, dass er am darauf folgenden Dienstag zurück nach Europa fliegen wird, um dort seinen 63. Geburtstag zu feiern. Für die Zeit nach dem Abschied vereinbaren sie, sich weder anzurufen, noch zu schreiben, allenfalls eine Ansichtskarte zum Jahrestag ihrer Begegnung soll erlaubt sein.
Schon durch das einleitende Montaigne-Zitat erklärt Max Frisch seine Absicht, dieses Wochenende »aufrichtig« in Worte fassen und beschreiben zu wollen, »ohne etwas dabei zu erfinden«. Doch seine Vergangenheit und die damit verbundenen Erfahrungen und Erinnerungen drängen sich immer wieder in den Vordergrund. So muss er, während eines einsamen Strandspaziergangs, seine Geliebte Lynn hat er schlafend in der Pension zurückgelassen, unwillkürlich wieder an einen Strandspaziergang vor 16 Jahren denken – damals lag die junge Ingeborg Bachmann schlafend in seinem Zimmer. Déjà-vu-Erlebnisse durchziehen Frischs gesamte Erzählung – Leben in Wiederholungen, gleichermaßen als Erstarrung in der Wiederholung. (more…)

Pod vlajkou Neptuna (2004)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 13:29

Miloš Macourek. Podle televizního seriálu. Převyprávěl Pavel Sýkora. Hudba Paul Hart a Joe Campbell (znělka) a Jiří Strohner. Zvuk, střih, mix a mastering Ivan Mikota. Producentka Naďa Dvorská. Režie Jan Fuchs.

Čte Jiří Lábus.

Nahráno 26. 5. 2004 ve studiu MI 91. Vydal Supraphon v roce 2004 (1 MC, SU 5601-4, 1 CD, SU 5601-2, 70:30).

Obsah: 1. Neptunovo vítězství (31:22), 2. Zmizení Atlantidy (18:59), 3. Kolos rhodský (20:03).

Stiller 1/2 (2011)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 8:28

Max Frisch. Dvoudílná rozhlasová dramatizace románu. Rozhlasová dramatizace Norbert Schaeffer. Hudba Martina Eisenreich. Technická realizace Dominique Blech, Sabinne Kaufmann. Dramaturgie a redakce Suzanne Hofmann. Režie Roman Neumann a Norbert Schaeffer.

Osoby a obsazení: James Larkin White/Anatol Ludwig Stiller (Samuel Weiss),  Bohnenblust (Andreas Krämer),  Schaffner (Siegfried W. Kernen),  komisař (Siegfried W. Kernen), hostinský / jezuita (Roger Stilz),  Knobel (Hans-Rudolf Twerenbold), státní advokát (Michael Neuenschwander),  Julika (Karin Pfammatter),  Sibylle (Ursina Lardi),  Sturzenegger (Lukas Holzhausen),  otec (Hannes Stelzer),  vypravěčka (Sybille Wahnschaffe).

Produkce NDR v roce 2011. Premiéra 11. a 18. 5. 2011 (NDR Kultur, cca. 180 min.). Vydal Hörverlag v roce 2011 (3 CD).

Pozn.: Ein Mann mit amerikanischem Pass wird bei seiner Einreise in die Schweiz wegen Spionage-Verdachts arretiert. Man hält ihn für den verschollenen Schweizer Bildhauer Anatol Ludwig Stiller. Der Inhaftierte leugnet das, stattdessen beginnt er zu konfabulieren, erzählt seinem Wärter abenteuerliche Geschichten von einem Leben in Mexiko, in dem er gleich mehrere Morde verübt haben will. In der Zwischenzeit bezeugen immer mehr Freunde und Bekannte, selbst die verlassene Ehefrau Julika, seine Identität. Julika wurde von Stiller in einem Lungensanatorium zurückgelassen, nachdem seine Affäre mit einer jungen Frau gescheitert war. Doch immer noch beharrt der Inhaftierte: „Ich bin nicht Stiller“. Erst nach diversen Manövern ist er zu einem Geständnis bereit.
Was bedeutet Identität? Wie kommt sie zustande? Ist sie unumstößlich oder wandelt sie sich? (more…)

19. 5. 2011

Nebeští jezdci 1/10 (2005, 2011)

Filip Jánský. Rozhlasová úprava, sleeve-note a režie Lubomír Koníř. Hudba David Rotter (Premionition Of The End, 2003). Zvukový mistr Michal Kolář.

Čte David Novotný.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2005. Repríza 1. dílu 29. 10. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; 3. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Vydal Radioservis, květen 2011 (1 CD mp3,  CR0841-2 – 8590236084124,  4 hod. 13 min.).

Pozn.: Rozhlasová verze zčásti autobiografické knihy Filipa Jánského (vl. jménem Richarda Husmanna) o letcích RAF (Royal Air Force) za 2. světové války ve Velké Británii. Kniha vyšla poprvé v roce 1964, záhy se dočkala několika překladů a v roce 1968 také zfilmování v režii Jindřicha Poláka.

Lit.: Koníř, Lubomír: Filip Jánský: Nebeští jezdci. In web ČRo Plus, 29. 10. 2017 (článek). – Cit.: Román Filipa Jánského Nebeští jezdci vyšel poprvé v roce 1964, dočkal se překladu do pěti jazyků a krátce nato i zdařilé filmové podoby (režie Jindřich Polák, premiéra 28. října 1968). Není divu, vždyť jde o výjimečný a silný příběh, který je navíc bravurní uměleckou výpovědí.

Filip Jánský (vlastním jménem Richard Husmann) se v mnohém opírá o vlastní zkušenost. V době druhé světové války byl mimo jiné i palubním střelcem ve službách britské RAF – stejně jako hrdina příběhu tedy sdílel nelehký osud nebeských jezdců.

Richard Husman se narodil 4. září 1922, v sedmnácti se stal příslušníkem cizinecké legie a krátce nato členem československého vojska ve Francii. O rok později už létal nad Německem v britském bombardovacím wellingtonu – v zadní věži „kryl kamarádům záda“. Zažívá osm nouzových přistání, je dvakrát raněn, na kontě má připsány dva sestřely nepřátelských letounů.

Když válka skončila, bylo mu dvaadvacet. V poválečných padesátých letech sdílel osudy mnohých bývalých pilotů RAF. O vděku nemohlo být ani řeči. V té době bychom ho zastihli mezi kopáči na různých stavbách. Teprve mnohem později mohl začít psát, publikovat a překládat.

Na společné fotografii střeleckého kurzu z roku 1940 snad není tvář, nad níž by nebyl křížek. Richard Husmann na své kamarády – spolubojovníky nikdy nezapomněl, pro ně psal své Nebeské jezdce. Do předmluvy prvního vydání vepsal: „Nejsem spisovatel. Chtěl jsem jenom říct, že za války to letci lehké neměli. A to je tak asi všechno.“

S knihou Nebeští jezdci se nyní můžeme pravidelně setkávat v cyklu Radiokniha – od neděle 29. října ve 23:33 hodin. Účinkuje David Novotný v režii Luboše Koníře, natočilo českobudějovické studio Českého rozhlasu.

Deník Anne Frankové 1/7 (1994, 2011)

Anne Franková. Překlad Miroslav Drápal. Rozhlasová úprava Karel Dostál. Hudba Vadim Petrov a Pavel Vaculík. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Režie Markéta Jahodová. Sleeve-note Michaela Jacobsenová.

Čte Věra Slunéčková.

Natočeno 1994. Vydal Radioservis, květen 2011 (1 CD mp3, CR0837-2 – EAN 8590236083721, délka: 3 hod. 23 min.).

Pozn.: Četba z deníku, který se stal symbolem utrpení Židů za 2. světové války. Anne se narodila v roce 1929 v Německu, v roce 1933 její rodina uprchla před Hitlerem do Amsterodamu. Tam se poté Frankovi spolu s dalšími Židy od roku 1942 až do vyzrazení v srpnu 1944 ukrývali v zadním traktu domu, kde sídlila otcova firma. Z té doby pochází také deník. Válku přežil z rodiny jen otec, Anne zahynula na jaře 1945 v Bergen-Belsenu.

Lit.: Antea: Recenze Deník Anny Frankové (audiokniha). In web Antea bloguje, 22. 8. 2016 (recenze). – Cit.: Dojemné svědectví o životě židů za druhé světové války z pera čtrnáctileté židovky Anny Frankové.  Z jejího deníku se dozvíme nejen o strachu a obtížích, které provází život v zadním domě, kde se Anina rodina a další židé ukrývají. Z deníku se dozvíme i o vztazích v Anině rodině a uvědomíme si, že vztahy rodiče vs. puberťáci jsou stejné bez ohledu na historické období či životní podmínky…

Někdo by mohl říct, že ve světle toho, že se Anně i celé její rodině vznáší nad hlavou hrozba kruté smrti v koncentračním táboře, budou vztahy v domě dojemné, idylické, plné lásky a dobroty. Opak je pravdou. Izolace od světa a stále stejné tváře se na všech obyvatelích začnou postupně projevovat a do popředí se dostávají jejich špatné vlastnosti. Bohužel několik z obyvatel domu jsou suchaři, kteří vždy všechno vědí nejlépe, zejména o vychovávání mládeže a jejich cílem se stává Anna. Nekonečné mentorování a osočování, jak je nevychovaná, vzpurná a drzá Anně pobyt v domě ztrpčují až k nesnesení.

Celý deník mi nepřijde ani tak dojemný, jak se vykládá, ani nepodává takový obraz o válce, jak jsem si představovala. Deník Anny Frankové podává především zajímavý obraz vývinu osobnosti pisatelky, a že lidská touha žít a milovat dokáže zvítězit nad vším.

Velice mě zaujaly dvě věty, které Anna v deníku napsala:

„Chci žít dál i po své smrti!“

„Dokážu někdy napsat něco velkého?“

Obojí se jí podařilo. Napsala obrovskou věc, která ji přežila o desítky let a nevypadá to, že by se v nejbližší době chystala „do hrobu“.

Při čtení Anina deníku mě napadlo několik věcí.

To jak ze začátku vynáší otce. Nezasáhl do jejího deníku někdo, protože, co by tomu řekli lidi, že dcera významného obchodního ředitele nemá ráda ani jednoho rodiče?

A především! Co by na zveřejnění svého deníku řekla Anna? Taky si píšu deník a nemyslím si, že bych si přála, aby ho někdo zveřejnil. Kitty, jak si svůj deník pojmenovala, byla Anninou nejlepší přítelkyní a i přesto Anně trvalo měsíce, než se své fiktivní přítelkyni zcela otevřela. Jak by teď vnímala, že její intimní zpověď čtou statisíce ba milióny lidí? Stálo by jí její přání napsat něco velkého za to, aby byla před světem už navždy obnažená ve svém nejcitlivějším věku?
Aby se slova, která napsala zmítaná pubertou, navždy stala spojená se jménem Anna Franková, aniž by v dospělosti dostala šanci je odvolat? K tomu by pravděpodobně došlo. V deníku je jasně patrné dospívání a sama Anna se při listování deníkem zpět podivuje, jak mohla něco takového napsat…

V každém případě se jedná o velmi dobře zpracovanou audioknihu. Interpretka Věra Slunéčková se svého zhostila velmi dobře a audiokniha se celých 3,5 hodiny poslouchala velmi příjemně. Dílo Anny Frankové je originální a neotřelé a jen těžko by se hledalo dílo, které by se s ním dalo srovnávat.

Pokud máte chuť na setkání s realitou, na příběh, který psal sám život, skrz náctiletou holku, která musela předčasně dospět, určitě sáhnete po audioknize Deník Anny Frankové. Nudit se rozhodně nebudete.

Všichni moji strýčkové 1/8 (1998, 2011)

Viktor Fischl. Četba na pokračování. Připravila Helena Štěpanovská. Režie Ivan Chrz.

Čte Josef Somr.

Připravil Český rozhlas v roce 1998 (8 x 30 min.). Premiéra 1. dílu 5. 3. 1998 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydal Radioservis, květen 2011 (1 CD mp3, 3 hod., 56 min.).

Pozn.: Láskyplné vyprávění o rodinné sounáležitosti příslušníků rozvětvené židovské rodiny Lípů v první polovině 20. století. Různorodé životní cesty jedenácti strýčků vypravěče provázela neokázalá láska a úcta k rodičům i vzájemná solidarita, které zůstávají jako dědictví pro příští generace. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress