Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dávné příběhy a nová svědectví Stanislava Motla. Připravil Stanislav Motl.

Účinkují Stanislav Motl, Peter Finkelgruen, Miloslav Moulis, Dr. Schmidt-Sommerfeld, Albert Mayer, Hildegard Mende, Dr. Ján Čarnogurský, Dr. Bohumil Kučera, Richard Sacher a Dr. Alena Nosková.

Připravil Český rozhlas v roce 2011. Premiéra 3. 4. 2011 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 56 (30 min.).

Lit.: Motl, Stanislav: Nacisté pod ochranou. In web ČRo 3. 4. 2011 (anotace). – Cit.: Podle posledních statistik zahynulo pouze v nacistických koncentračních táborech na 200 000 občanů bývalého Československa.

Další desetitisíce našich lidí přišly o život při nucených pracích v Německu, dále na popravištích či na bojištích druhé světové války. Ti, kteří měli to štěstí a v roce 1945 se vraceli domů, věřili v příští dny. Věřili, že ti, kteří způsobili jejich utrpení, za to dříve či později zaplatí. Nechtěli pomstu. Chtěli jen spravedlnost. Většinou se jí ale nedočkali.

V cyklu Stopy, fakta, tajemství bude Stanislav Motl tentokrát pátrat po poválečných osudech některých strůjců nacistických válečných zločinů. Především ale bude hledat odpověď na otázku, jestli v naší zemi vůbec někdy byla vůle tyto lidi hledat, případně i trestně stíhat.

Na svůj život s hudbou vzpomíná Rudolf Antonín Dvorský. Další tvůrci nezjištěni.

Vypráví R. A. Dvorský.

Natočeno 1965 (?).

Erika Bezdíčková. Vyprávění  o válečných letech židovské dívky, o trpkosti poválečného života a otázkách doby současné. Připravila Olga Jeřábková. Režie Zdeněk Kozák.

Připravilo Brno v roce 2011. Premiéra 14. – 18. 3. 2011 (5 x 30 min.). Repríza 2. –  6. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: anonym (= Jeřábková, Olga): Odhalené vzpomínání Eriky Bezdíčkové (5 částí). In web ČRo 3 Vltava, 7. březen 2011 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Když pozoruju Eriku, jak na rozdíl od nás, zimou a tísní rozechvělých filmařek, vzdoruje mrazu a truchlivým vzpomínkám, napadá mne důvod, proč přežila peklo. Je to naděje, která v ní hoří jako věčné světlo“, zapsala si režisérka Olga Sommerová po natáčení dokumentu o Erice Bezdíčkové. O židovské dívce, která se jako třináctiletá ocitla na osvětimské rampě tváří v tvář doktoru Mengelemu, o dívce, jejíž rodiče zahynuli v plynové komoře a která se po válce neměla kam vrátit.

Erika Bezdíčková se narodila v roce 1931 v Žilině, odkud byla celá rodina odsunuta v roce 1944 do Osvětimi. Jako jediná se z rodiny zachránila útěkem z pochodu smrti; po válce se pak jako bezprizorná musela několik dlouhých měsíců toulat Evropou a žít na ulici. V roce 1948 se jako šestnáctiletá vdala, měla dvě děti, o něž po rozvodu musela bojovat se svým dobře postaveným manželem – komunistou.

V padesátých letech byla zaměstnána v Československém rozhlase v Praze, začátkem šedesátých let se přestěhovala do Brna a začala pracovat jako cizojazyčná korespondentka v podniku Brněnské veletrhy a výstavy. Na počátku normalizace přišla další osudová rána – své místo musela okamžitě opustit. Další zaměstnání našla až v Bratislavě v Technických novinách, kde pracovala až do roku 1989.

Dnes žije v Brně, šťastně provdaná; neúnavně objíždí školy, pořádá besedy, přednášky, překládá, mimo jiné archivní materiály pro Terezínské studie a dokumenty. Je přesvědčena, že o holocaustu je třeba mluvit, zejména mezi mladými lidmi. Že na tuto hrůznou kapitolu novodobých dějin se nesmí zapomínat. Připomíná myšlenku amerického filosofa George Santayana, kterou v předvečer druhé světové války zopakoval Winston Churchill: „ Národ, který nezná svou minulost, je odsouzen k tomu, aby si ji zopakoval“.

Vzpomínky Eriky Bezdíčkové natočilo brněnské studio Českého rozhlasu. vysílá Český rozhlas 3 – Vltava od 14. do 18. března 2011, vždy od 11:30.