Muzikolog Milan Kuna o své obsáhlé monografii „Václav Talich“. Hostitelem Pavel Kosatík.
Natočeno 2010. Premiéra 6. 2. 2010.
8. 2. 2010
O spravedlnosti (2000)
Johannes Stobaios. Překlad Helena Businská. Připravil Václav Cibula. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Josef Somr.
Natočeno 2000. Repríza 1. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava 6:35 h.; 15 min) v cyklu Etická knihovna; 26. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava 6:35 h.; 15 min) v cyklu Etická knihovna.
Musica nova 2009 #1 (2010)
Vítězné nahrávky mezinárodní soutěže elektroakustické hudby. Připravil a slovem provází Michal Rataj.
Natočeno v roce 2010. Premiéra 6. 2. 2010 (30min.).
Fonogramy – Nezapomenutelný čert aneb Za Stanislavem Neumanem (2009)
Portrét rázovitého herce Národního divadla připravil a uvádí Jiří Hubička.
Natočeno 2009. Premiéra 5. 2. 2010 (30min.).
O lidech mezi lidmi (2009)
John Ruskin. Čteme z úvah anglického myslitele 19. století. Překlad E. K. Škrachová. Připravil Rudolf Matys. Režie Petr Adler.
Účinkuje Jiří Ornest.
Natočeno v roce 1996. Repríza 5. 2. 2010 (11 min.); 19. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: anonym (= Matys, Rudolf?): John Ruskin: O lidech mezi lidmi. Z inspirativních úvah o přírodě, umění a společnosti. In web ČRo 3 Vltava, 19. leden 2022 (článek). – Cit.: „Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům,“ napsal před více než sto lety anglický myslitel a esejista John Ruskin. Z jeho úvah čte Jiří Ornest. (…)
Ač byl John Ruskin (1819-1900) výraznou, originální osobností své doby a zanechal po sobě bohaté dílo, jeho odkaz brzy zeslábl, až téměř vymizel. Přitom je osobností, která významně zasáhla do kultury 19. i 20. století.
Narodil se do dobře situované rodiny obchodníka, základy vzdělání získal díky domácímu učiteli, později studoval na univerzitě v Oxfordu a ještě později zde i sám působil jako profesor. Mimo jiné zde založil malířskou školu a muzeum. Chtěl, aby všechna anglická muzea byla přístupná veřejnosti zdarma. Byl výborným učitelem a jeho snahou bylo umožnit vzdělání všem, i chudým.
Ruskinův vliv byl silný především v sociálně-ekonomické oblasti a v umění. Vždy se ale vztahoval zejména k přírodě. Málokdo se tolik zasloužil o propojení úvah o přírodě, umění a společnosti, a to už v 19. století. (…)
Ilias 1/10 (2009)
Homér. Překlad Otmar Vaňorný. Připravila Daniela Jirmanová. Režie Tomáš Jirman.
Čte Jan Fišar.
Připravila Ostrava v roce 2009. Premiéra prvního dílu 4. 2. 2010 (15min.).
Dopis zemřelému (2009?)
Petr Pazdera Payne. Povídka současného českého autora ze sbírky Figury, figurace, figuranti a figuríny. Účinkuje Jan Vondráček. Režie Markéta Jahodová.
Natočeno 2009 (?). Premiéra 4. 2. 2010 (30min.).
Jako raku yaki (2009?)
Jiří Duchek. Úvaha hrnčíře z Mutějovic na Rakovnicku o tajemném procesu výpalu. Připravil Miloš Doležal. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje David Matásek.
Natočeno 2009 (?). Premiéra 4. 2. 2010 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 14. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h) v cyklu Psáno kurzívou.
Vrkoč Váhu (1982)
Metod Král, Rudolf Dobiáš. Pověst o dvou skalách – Margita a Besna. Dramaturgie Emília Drugová. Scénická hudba Ivan Dubecký. Mistr zvuku Peter Štolc. Technická spolupráce Ondrej Purdeš. Hudební dramaturgie Katarína Cútová. Režie Ria Páldiová.
Osoby a obsazení: vladyka (Gustáv Valach), Margita (Viera Topinková), Besna (Zuzana Kronerová), pěstounka (Viera Bálinthová), Ondrej (Ĺubo Roman), Peter (Igor Čilík), faktor (Vlado Kostovič), vypravěč (Elo Romančík) a plťník (Mikuláš Bugár).
Nastudoval Československý rozhlas Bratislava v roce 1982 (40 min.). Repríza 7. 8. 2017 (SRo Rádio Junior, 2:20 h.); 17. 2. 2021 (SRo Rádio Junior).
Pozn.: Povesťový príbeh o dvoch skalách – Margite a Besnej.
Nabrúsené jazyky majú aj dve dievčatá – Margita a Besná, dcéry vladyku, žijúce neďaleko Váhu. Pyšné dievčatá si ubližujú navzájom, ale sú kruté aj k svojmu okoliu. Po Váhu zas putujú pltníci, ktorí si rieku veľmi vážia. Dievčatá, samozrejme, nie sú také úctivé… Ako sa im to vypomstí, sa dozviete v povesťovom príbehu Rudolfa Dobiáša a Metoda Krála Vrkoč Váhu.
Erupce (1968)
Jiří Klobouk. Původní rozhlasová hra. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jan Fuchs.
Osoby a obsazení: žena (Slávka Budínová), muž (Petr Haničinec), děti (členové DRDS), Montiová, herečka (Lída Vostrčilová), Quick, generál (Josef Gruss), Monke, výherce (Milan Neděla), Quicková (P. Drmlová).
Natočeno 1968. Premiéra 21. 12. 1968 (Třetí program, 23:00 – 23:52 h.). Smazáno, v roce 1994 natočen remake.
Lit.: Strejčková, Jaroslava: Jiří Klobouk – Erupce. In Československý rozhlas 51/1968, s. 15 (anotace). – Cit.: … Na půdorysu neobvyklé, ale jasné situace (žena s dvěma dětmi zůstane odříznuta od světa v podzemních chodbách jakéhosi bunkru na mořském pobřeží a setká se tu s neznámým mužem) staví Klobouk konkrétní a přece odtažitý obraz ubohého civilizovaného světa, v němž lidské vztahy degradovaly k primitivním formám. Obraz má pesimistický přísvit – zkáza takového světa je pravděpodobná, avšak zkáza lidského života nikoliv.
Lit.: Exner, Milan: Poznámky na okraj rozhlasových her Jiřího Klobouka. In Jiří Klobouk: Rozhlasové hry I. Zlín: Ateliér IM, 1996 (článek). – Cit.: … Rozhlasová hra je uměleckým útvarem, který má vzhledem k jiným dramatickým formám svá omezení i přednosti. Vcelku ji lze (jako čistý řečový útvar) bez větších problému převést na jeviště i na filmový pás.
Sama ovšem neumí sdělit všechno: to si uvědomíme tam, kde se (např. ve filmu) stává předmětem zobrazení ticho! Ani mlčení není (jen) absence řeči… Má svůj význam a smysl: proto si umíme představit hraný film, v jehož průběhu se jen koná a mlčí… I audiální drama má ovšem svou jen těžko převoditelnou zvláštnost: může se odehrávat v absolutní tmě! Samozřejmě, že o tmě lze i vyprávět… Vyprávět tmu však dokáže jen rozhlasová hra. Taková situaci vládne v Erupci.
Všimněte si, jak nás Jiří Klobouk láká do tmy… To není náhoda: vyplývá to z podstaty rozhlasového média! Neprůhlednost nevládne jen ve zmíněné hře, jejíž děj se celý odehrává v temné jeskyni… Představuje významový úběžník i jinde. Jeskyně výrazně ovlivnila také osudy postav ve hře Způsoby mých bližních.
Mohli bychom říci, že ze tmy vyšly a do tmy směřují! Napsal-li někdo v 60. letech osudovou tragédii, kde láska, smrt a nenávist mají svou původní sílu, byl to Jiří Klobouk. Politické pozadí viny je tu spíše naznačeno, ztrácí se v šeru. Také je to důvod, proč se Kloboukova hra dá číst i dnes: politická odpovědnost představuje problém nadčasový!…