Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

18. 2. 2010

Smiechová kultúra informačnej technológie (Smíchová kultura informační technologie, 2008)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky,Slovenské — Martin @ 15:17

Andrej Ferko. Esej dramatika, scenáristy a autora literatury pro děti a mládež. Redaktorka Veronika Ďurovčíková. Hudba Ĺuboš Kovačech. Zvuk Peter Janák. Režie Andrej Turčan.

Účinkuje Jaroslav Mottl.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 2008 pro cyklus Esej (15 min.). Repríza 5. 1. 2018 (SRo 8 Rádio Litera).

O Naluovi (19??)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Martin @ 15:02

Elena Slobodová. Romská pohádka. Režie Viera Weidlerová.

Účinkují Pavol Lazar, Vlado Durdík, Mária Prechovská, Branislav Koreň, Július Paluš, Zdena Studenková, Ivan Krivosudský, Soňa Ulická, Erika Bauerová, Dušan Tarageľ, Darina Vašíčková, Jozef Vajda, Karol Strážnický, Ĺubo Mikulský, Mária Úradníčková, Gustáv Legéň a Rastislav Uhlár.

Připravil Slovenský rozhlas (40 min.).

Rozprávkový príbeh o odvážnom chlapcovi Naluovi, ktorý sa vyberie na kraj sveta, hľadať najvyššiu horu na svete, kde býva zlý obor Angulimála, aby ho premohol a získal od neho vzácne drahokamy, ale hlavne zázračný zelený drahokam, ktorým uvidí všetko na svete, na čo si len pomyslí. (anotace SRo)

Warten auf Godot (Čekání na Godota, 1976)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — rickie @ 15:00

Beckett Samuel. Rozhlasová adaptace divadelního představení. Překlad Elmar Tophoven. Režie Samuel Beckett.

Osoby a obsazení : Estragon (Horst Bollmann), Wladimir (Stefan Wigger), Lucky (Klaus Herm), Pozzo (Carl Raddatz), Ein Junge (Torsten Sense), Kommentar (Rainer Höynck).

Produkce RIAS v roce 1976. (1:56 hod., Kunstkopfstereo)

Inhaltsangabe: Inszenierung von Samuel Beckett im Berliner Schillertheater 1975
Die Aufnahme dokumentiert in einer Kunstkopf-Produktion Samuel Becketts eigene Inszenierung, die am 8. März 1975 Premiere hatte. Das Stück, das 1953 in Paris uraufgeführt worden war, begründete Becketts Weltruhm. Die Funktion des Dialogs scheint einzig die zu sein, das Warten zu registrieren und die Langeweile erträglich zu machen. In den mal banal realistischen, mal burlesken oder von Tiefsinn und Ironie jäh durchblitzten Wechselreden der vier Hauptpersonen wird kein Ausweg aus der problematischen Situation des Wartenden gefunden. Das Denken geschieht um seiner selbst willen. Es ist Spiel und Kunst und als solches Ort möglicher Freiheit. In der ungeheuren Verwirrung ist eines klar: Wir warten auf Godot.

Skecz radiowy (Rozhlasová črta, 2007)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — rickie @ 14:57

Samuel Beckett. Původní rozhlasová hra (f. Pochade Radiophonique, a. Rough for Radio). Překlad Antoni Libera. Režie Antoni Libera.

Účinkují Jarosław Gajewski, Adam Ferency a Magdalena Kuta.

Natočilo Polskie radio v roce 2007  (30 min.). Premiéra 7. 2. 2007 (PR1).

Pozn.: „Skecz radiowy“ to słuchowisko Samuela Becketta opublikowane po raz pierwszy w języku francuskim w 1975 roku, a w 1976 r. po angielsku.
Premiera radiowa odbyła się 13 kwietnia 1976 roku w BBC. Przetłumaczone i wyreżyserowane przez Antoniego Liberę słuchowisko jest prapremierą tego utworu na antenie Polskiego Radia.
„Prowadzący“ (Adam Ferency), stenografka (Magdalena Kuta) i niemy Dick przesłuchują Foxa (Jarosław Gajewski). Mają za zadanie uzyskać niewiadome zeznanie o niewiadomym znaczeniu. Jeśli uda zapisać się to zeznanie, „jutro, kto wie, może będą wolni.“

Posljednja vrpca (Poslední páska, ????)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — rickie @ 14:43

Samuel Beckett. Rozhlasová úprava původní televizní hry – monolog. Překlad do chorvatštiny Petar Vujačić. Dramaturg Č. Prica. Redakce Lada Martinac-Kralj. Režie Petar Vujačić.

Osoby a obsazení: Krapp (Zvonimir Crnković).

Natočilo Hrvatske radio (36 min.).
______________________________________________

Dvadesetak godina nakon praizvedbe čuvene drame S. Becketta mladi redatelj Petar Vujačić iznova je preveo poznati tekst, te adaptirao i režirao monodramu o gospodinu Krappu u interpretaciji Zvonimira Crnkovića.
Z. Crnković kao bard hrvatskog glumišta, interpretirajući klasični egzistencijalistički tekst koji u našem kulturnom prostoru posjeduje bogatu pretpovijest (nekad su takve tekstove zvali „dekadentnima“ i nerado ih pripuštali u javni prostor), ujedno u sjećanje priziva i vlastitu sudbinu glumca i čovjeka. Beckettova „Posljednja vrpca“ nakon dva desetljeća ponovno u hrvatskom radijskom prostoru stoga izaziva barem dvostruke memorabilne elemente, i tekstovne i interpretacijske, pa se nadamo da će opravdano polučiti zanimanje radijskih slušatelja.

Chodec, postrach ulice aneb Strážníkova mozkovna (2000)

Filed under: Povídky,Rozhlasové hry — Přemek @ 9:28

Alfréd Jarry. Překlad Patrik Ouředník. Připravila Hana Kofránková. Použitá hudba George Brassens. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Bára Hrzánová, Aleš Procházka, Pavel Soukup a Jan Přeučil.

Natočeno 2000 (32 min.). Repríza 21. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h).

Pozn.: První večer nového roku vás zveme k setkání s inspirativní osobností francouzské literatury Alfredem Jarry, který se zapsal do literární historie především jako autor divadelního cyklu o otci Ubu a jako zakladatel patafyziky – „vědy o pomyslných řešeních“. Kromě rozsáhlých literárních děl napsal také řadu článků, ve kterých si bral na paškál francouzský nacionalismus, hloupost četníků, pokrokářství a pozitivismus moderní společnosti a nebo vojenskou tupost.
Jeden z těchto textů si můžete poslechnout ve Svátečním čtení v podání Báry Hrzánové, Aleše Procházky, Pavla Soukupa a Jana Přeučila.

Alfred Jarry vstoupil do literární historie především jako autor divadelního cyklu s postavou otce Ubu. Vedle hry Ubu králem (1896) sem patří Ubu spoutaný (1898), Ubu na homoli (1906), Ubu paroháčem (posmrtně 1944). Ve významném díle Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika dal Jarry vzniknout patafyzice, „vědě o pomyslných řešeních“. Slavné jsou i jeho romány, např. Messalina (1901) a Nadsamec (1902). Jarry ovlivnil svým dílem dadaismus a surrealismus, ale i francouzské divadlo a prózu druhé poloviny 20. století. Kromě rozsáhlejších literárních děl napsal v letech 1901-1903 i řadu drobných článků pro čtrnáctideník Bílá revue a satirický týdeník Divoká kachna. Jarry si v těchto článečcích bral na paškál francouzský nacionalismus, hloupost četníků, pokrokářství a pozitivismus moderní společnosti, vojenskou tupost.

Дверъ в лето (Dveře do léta, 2006)


ObrázekRobert Heinlein. Četba na pokračování.

Čte WhiteWoolf.

Natočil WWRecords, vydáno 8. 12. 2006 (7:31 hod.).

Pozn.: Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne. A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů.
Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.

16. 2. 2010

Nešťastie (Neštěstí, 1999)

Filed under: Povídky,Slovenské — Přemek @ 14:15

Anatolij Truškin. Humoreska ruského autora. Překlad Emil Kudlička. Redaktor Peter Glocko. Hudba Miroslav Nemec. Zvuk Ivan Mihál. Režie Pavel Gejdoš.

Účinkuje Vladimír Obšil.

Natočeno 1999.

Proč má volavka dlouhý krk (2002)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:09

Milan Kynčl. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Osoby a obsazení: vypravěč (Igor Dostálek), Jíra, Havrlík (Dušan Baur), Škůdra, Kříl (Magda Hauserová), Bětuška, Jasenka (Dana Pilchová).

Připravilo Radio Proglas. Premiéra 1.12. 2002 (Radio Proglas, 20 min.).

15. 2. 2010

Tisíc příběhů – Komické štěstí Jiřího Jiráka (2007)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 17:35

Pořad o kominíkovi, který se stal znalcem nejen všech komínů v Radnicích na Rokycansku, ale také osudů lidí, které k sobě komín váže.  Redaktor Ondřej Vaculík.

Natočeno 2007.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress