Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

23. 6. 2009

Spoonface Steinberg (1997)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 14:53

Lee Hall. Režie Kate Rowland.

Osoby a obsazení: Spoonface (Becky Simpson).

Natočeno 1997. Premiéra 27. 1. 1997 (BBC 4).

Lit.: Štětina, Roman: Fikce a intervence v rozhlasovém vysílání. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Ústav umění a designu 2009 (bakalářská práce) – Cit.: V lednu 1997 odvysílal BBC 4 velmi úsporný rozhlasový program, který tvořilo fiktivní vyprávění sedmileté dívky – velmi bystrého děvčete židovského původu, autistky, která umírá na rakovinu. Její doktor jí uvede do světa opery a jí učaruje hudba a operní primadony, které umírají na pódiu. Režisérkou byla Kate Rowland a autorem scénáře Lee Hall (mimo jiného autor scénáře k filmu Billy Elliot) a vítěz UK radio drama awards. Zdá se, že Kate Rowland jako režisérka nečekala takovou odezvu, kterou odvysílání mělo. Byl to skutečně neobvyklý fenomén. Hra byla průlomová zejména v tom, jakým způsobem navázala kontakt s posluchači a rádiem. Rádio bylo přeplněné dopisy a telefonní linky stále obsazené. Kate Rowland v rozhovoru v Broadcasting House z 6. prosince 1997 říká: „Lidé psali do rádia své vlastní životní příběhy nebo příběhy, kterých se stali svědky. Někteří žádali aby Lee, autor scénáře, navštívil jejich umírajícího syna.“

Audiokazeta, kterou vzápětí BBC vypustila na trh se v Británii okamžitě stala nejprodávanějším titulem a nejprodávanější rozhlasovou hrou vydanou na zvukovém médiu. Kate Rowland dále vzpomíná: „Faráři ji pouštěli na svých kázáních, učitelé ve školách. Hraničilo to skoro s černým obchodem. Odesílala jsem hory kazet, na žádosti matek, které říkaly – můj syn má pouze tři měsíce života.“ Je rovněž zajímavé, že text, který byl psán výhradně pro rádio byl použit jako základ pro filmovou adaptaci v rámci cyklu Children“s Health na BBC 2 v červnu roku 1998. Kate Rowland sama přiznává, že jedním ze jejich velkých inspiračních zdrojů byl právě efekt, který způsobila Válka světů.

Pozn.: Lee Hall’s extraordinary, award-winning play about faith, love and the meaning of life. It was first broadcast on Radio 4 in 1997 to unprecedented acclaim. Becky Simpson plays Spoonface who is seven years old, autistic and terminally ill with cancer. Fascinated by doomed operatic divas and by her Mum and Dad’s behaviour, she comes to terms with her extraordinary life.

On the 27th of January 1997, BBC Radio Four transmitted a rather simple monologue by Lee Hall performed by the young actress Becky Simpson. The single voiced narrative was interspersed with the simple adroitness of operatic extracts sung by Maria Callas. Spoonface Steinberg was part of a series called God’s Country, but the charming, moving and truthful expression of a 7 year old character who was affectionately known as ‚Spoonface‘ because of the shape of her face touched every adult’s protective parental instinct and resonated the cruelty of death through the injustice of the child’s agony. Spoonface is seven years old, Jewish, autistic, very bright – and terminally ill with cancer. The character presents a dimension of natural courage which we would all wish to find and the depiction of the heroic role in a character so young is in itself a brave step in the genre of dramatic writing. It is the doctor who introduces Spoonface to the passion of opera and she is able to apply her homespun philosophy to the divas who complete their performances with spectacular stage deaths.

It was a rare event indeed for a BBC radio production to stimulate the receipt of hundreds of letters and phone-calls. The one hour production was immediately introduced in bookshops as part of the BBC’s Radio cassette Collection and has become a best-seller.

Guerra de los Mundos (Válka světů, 1949)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 14:11

H. G. Wells. Režie Leonardo Páez. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1949. Premiéra 12. 2. 1949 (Rádio Quito).

Pozn.: Španělská verze Wellsovy Válka světů (1938, režie Orson Welles). Inscenace vzbudila i tentokrát pozdvižení.

Lit.: Štětina, Roman: Fikce a intervence v rozhlasovém vysílání. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Ústav umění a designu 2009 (bakalářská práce)  – Cit.: Není bez zajímavosti, že při uvedení španělské verze Války světů v Quitu v Equadoru 12. února 1949 vznikla rovněž panika. Její dosah byl rozhodně menší než v USA, a to zejména z toho důvodu, že v Equadoru tehdy byl rozhlas daleko méně rozšířený než v té době v USA. Reakce byla ovšem mnohem drastičtější. Když posluchači zjistili, že byli napáleni, a že se svět neřítí ke svému zániku, rozhodli se, že zničí alespoň budovu rádia a podpálili jí (!). Podle New York Times, zahynulo tehdy v budově rádia 15 lidí. Hra byla podle všeho velmi realistická a užívala názvy reálných míst. Marťani proto nezničili New Jersey, ale Latakungu, město 20 kilometrů jižně od Equadoru. Rovněž uvedení v Santiagu v Chile 12. listopadu roku 1944 způsobilo masovou paniku a mobilizaci armády.

Antianketa (2008)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér — Přemek @ 13:36

Gabriela Cinková, Roman Štětina. Rozhovory natáčela Gabriela Cinková, Petra Vošická. Ruchy Gabriela Cinková, Petra Mikolášová, Eva Hofmanová. Dále spolupracovali Adéla Márová, Jana Mořkovská. Střih, zvuk a režie Roman Štětina.

Účinkují Adéla Roudnická a Venuše Tesnerová.

Natočeno říjen 2008.

Pozn. autora: Práce je výsledkem workshopu, který proběhl v říjnu roku 2008 v plzeňském studiu Českého rozhlasu a byl určený pro studenty multimédií na ZČU v Plzni. Workshop vedl Miroslav Buriánek a Jiří Kamen.

Všechno letí (2006)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér — Přemek @ 13:24

Roman Štětina. Zvuková instalace určená pro prostor starého opuštěného nádraží v části Plzně na Jižním předměstí.

Natočeno 2006 (6 min.,  smyčka). Soukromý projekt, v rozhlase nevysíláno. K poslechu zde.

Pozn. autora: Představoval jsem si, jaké zvuky a jaké příběhy se mohly kdysi v tomto prostoru odehrávat. Chtěl jsem nechat prostor znovu ožít těmito zvuky a k tomu jsem používal pouze terénní nahrávky z vlaků a nádraží a dialogy z filmu Jiřího Menzela: “Ostře sledované vlaky”. Instalaci jsem pak z mnoha důvodů umístil do cestovního kufru. Chtěl jsem tak zdůraznit pomíjivost, okamžik, čekání a loučení – slova, která se mi kolem nádraží vybavují.

Kdo to udělal? (2007)

Roman Štětina. Radiofonická kompozice.

Natočeno 2007. Premiéra  28. 4. 2007  v cyklu PremEdice Radioatelieru, rAdioCUSTICA (Český rozhlas 3 – Vltava). Vyšlo na CD „rAdioCUSTICA 2007“. K poslechu zde.

Další předvedení:  26. 9. 2007 Live performance, klub NoD Praha;  21. 3. 2008 Radioswap.net – Radia season 15 show#156 from LEMURIE – Prague ; 28. 9. 2008 Listening proposals, Ö1 ORF – Kunstradio.at (15 min.).

Pozn.: “Noci probdělé, noci s bolavou hlavou, noci protrpěné a noci v nichž jsem umíral. Nekonečné neslyšné rozhovory… šeptot, který s rozedněním končí. Slepota, na níž si oči zvyknou.
Stíny událostí. Noci jemné, čisté, noci prolétané. Čas neplyne, ale běží ve skocích. Nechávám zapnuté rádio. Sevřený svěrač, horký asfalt, bosé nohy a šum potoka. Štěrk mezi prsty.
Stojím v pyžamu ve vyschlé kaluži.”

Pozn. autora: Rozhodl jsem se, že budu přes noc nechávat zapnuté nahrávání a ráno si poslechnu, co ze spaní říkám. To se mělo stát společně s nahrávkami mých nočních zvukových počitků jádrem celé skladby. Věta: „Ahoj ahoj ahoj, kdo to dělal, kdo to dělal?“ byla první, kterou jsem ze spaní říkal. Snažil jsem se prožít všechny mé noci během jedné chvíle. Zachytit pocit probuzení do snu. Tisknu víčka k sobě, ale nemohu je otevřít. Uvězněn ve spánku. Chtěl jsem znovu prožít sny, ze kterých jsem se nechtěl probudit nebo noci tak těžké, bezesné a temné, že nebylo možné se nadechnout. Pokouším se prožít noc ve dne a přestat se bát svých vlastních nočních slov.


Lovec hlasů (2007)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér — Přemek @ 13:11

Roman Štětina. Zvuková instalace / radiofonická miniatura.

Účinkuje Rudolf Hrušínský I.

Natočeno 2007 (20 min.). Soukromý projekt, v rozhlase nevysíláno.

Pozn. autora: Jedná se o části klasické rozhlasové detektivní hry Maigret a lovec zvuků (v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským). Zachoval jsem pouze repliky, které v detektivce říká Rudolf Hrušínský a pasáže, kde je slyšet jiný hlas jsem nepoužil.

K poslechu zde

Přervaný život 1/5 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:11

Etty Hillesum. Četba na pokračování. Překlad Jindra Hubková. Rozhlasová úprava Lenka Jaklová. Režie Luboš Koníř.

Účinkuje Dana Černá.

Nastudoval ČRo České Budějovice  v roce 2009.  Premiéra 15. – 19. 6. 2009 (ČRo 2 Praha, 22:05 h., celkem 109 min.).

Pozn.: V programové řadě „Četba na pokračování“ sledujeme podivuhodný a bohatý vnitřní život i tragický osud holandské studentky Etty Hillesum. Bylo jí osmadvacet let, když se jako židovka dobrovolně přihlásila do koncentračního tábora Westerbork. Odtud byla o rok později, v září 1943, spolu s rodinou deportována do Osvětimi, kde po třech měsících zemřela. Stejný osud potkal i její rodiče a mladší bratry.
Rok a půl si Etty vedla deník, který měl podobu osmi hustě popsaných sešitů. Uchovávala jej její spolubydlící. Přála si, aby její zápisky byly zveřejněny, ale knižní vydání pod titulem „Přervaný život“ přišlo až za téměř čtyři desetiletí. V letech 1981 – 1989 vyšla kniha v devatenácti vydáních v Holandsku. Vydána byla ve čtrnácti dalších zemích, včetně České republiky.
Dílo nám dává nahlédnout do myšlení vzdělané a filosoficky zaměřené ženy v extrémních životních podmínkách. Je svědectvím o pochybách a touze nalézt smysl života, sílu víry a vůli překonat utrpení. Etty věřila, že „každý další zločin, každou další krutost musíme vyvážit novou dávkou lásky a dobroty, kterou si v sobě musíme vybojovat
.“ (anotace ČRo)

Zahrada (2009)

Filed under: Poezie — Přemek @ 9:53

Louise Glücková. Procházení sbírkou Divoký kosatec současné americké básnířky. Z vlastního překladu připravila Veronika Revická. Hudební spolupráce Alena Michálková. Režie Hana Kofránková a Vlado Rusko.

Účinkují Marta Vančurová, Michal Pavlata a ze záznamu autorka.

Natočeno v roce 2009. Premiéra 20. 6. 2009 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie.

Motiv koní 1/6 (1984, 2002, 2012)

motiv-koniDick Francis. Překlad Jaroslava Moserová. Rozhlasová úprava Alexander Jerie. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují  René Přibil, Milan Rybák, Václav Neužil st., Daša Neblechová, Jiří Miegl, Ivan Gübel, Monika Švábová, Jiří Samek.

Nastudovala Plzeň v roce 1984. Vyšlo 2002 na MC pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana (2 MC, Z/3136, 2:24:02). Vydal Radioservis v roce 2012 (1 CD mp3, CD: CR0588-2 – EAN 8590236058828).

Pozn.: Detektivní příběh z dostihového prostředí. Bratranci malíře Charlese Todda vyloupili dům a zavraždili manželku. Mezi ukradenými cennostmi byl i jeden Munningsův dostihový výjev, a Charles, specialista na portréty koní, právě dostal zakázku od dámy, která také přišla o Munningse, pro změnu při požáru. Charles se vydává po stopě, i když jenom tuší, více… že za dokonale organizovanými zločiny stojí někdo mimořádně krutý. Brzy se o tom přesvědčí na vlastní kůži. (anotace)

Dick Francis (Richard Stanley Francis) se narodil 31. října 1920 v městečku Lawrenny v jižním Walesu. Od 15 let jezdil jako žokej dostihy, slibnou kariéru ale brzy přerušila druhá světová válka – v roce 1939 narukoval do Královského letectva jako letecký mechanik, později se stal pilotem bombardéru. Po válce se vrátil na dostihovou dráhu, od roku 1948 do roku 1956 byl profesionálním žokejem. Po ukončení závodní dráhy působil jako dopisovatel London Sunday Express. Svůj první detektivní román z dostihového prostředí Smrt favorita (Dead Cert) vydal v roce 1962.

Román měl úspěch a Dick Francis dále vydával jednou ročně novou knihu, na kterou se s napětím čekalo. Svou činnost na nějakou dobu přerušil v roce 2000 po smrti své ženy, poslední tři romány pak napsal společně se svým synem Felixem. Dick Francis zemřel jako devětaosmdesátiletý 14. února 2010.

Harold Pinter, zneklidňující lyrik (2009)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 9:30

Literární pásmo z díla britského dramatika a básníka. Připravila a slovem provází Vlasta Gallerová. Verše přeložili František Fröhlich a Petr Mikeš. Hudební spolupráce Pavla Schönová. Režie Karel Kříž.

Účinkují Ladislav Frej a Jiří Štěpnička. V ukázkách ze záznamu inscenace Národního divadla účinkuje Jana Preissová.

Natočeno v roce 2009. Premiéra 21. 6. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 54 min.) v pořadu Schůzky s literaturou.

Pozn.: Dramatik, básník, filmový scénárista, režisér a herec Harold Pinter se narodil 10. října 1930. Nositel Nobelovy ceny za rok 2005 a Ceny Franze Kafky: toto ocenění, udělované Společností Franze Kafky v Praze, za něj pro autorovu nemoc převzal jeho kolega a přítel Václav Havel. Byl velkým přítelem Československa, podporoval český disent v době normalizace. Proto byly jeho hry staženy z repertoáru českých divadel – vrátil se až v 90. letech, po listopadovém převratu. Pinter ale odsuzoval každou totalitu, stavěl se za práva Kurdů, podporoval „vězně svědomí“. Jakoukoli moc ve svých textech a hrách podezírá vždy z těch nejhorších úmyslů. Harold Pinter byl bytostný dramatik, psal ale také prózu a zejména verše, které prostupují i jeho práce pro divadlo. Poetickou stránku jeho díla přiblížíme ve Schůzkách s literaturou, nazvaných Zneklidňující lyrik Harold Pinter. Zazní v nich i jeho hlas. (anonce ČRo)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress