Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravil a uvádí Martin Velíšek. Režie Markéta Jahodová.

Natočeno 2006. Premiéra 6. 10. 2006 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 131 min.). Repríza 7. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 131 min.).

Pozn.: Občas se ptáte, proč Boha nebo víru v nějakou nadosobní autoritu nenalézáte v mých hrách. To souvisí s jejich poetikou, s jejich žánrem. Já jsem prostě celý život psal takové hry, které spíš tu otázku po smyslu otevírají tím, že líčí nesmysl. Tak jedině jsem to psát uměl, tak jedině mě to bavilo.
Ty hry nedávají naději, neukazují na všelijaká řešení ani nenabízejí jistoty. Popisují naopak člověka, který ztrácí jistotu, který ztrácí naději, ztrácí svou vlastní identitu. A popisujíc toto, chtějí ty hry být jakýmsi apelem na diváka. Apelem, který ho vyzývá, aby tváří v tvář tomuto předváděnému nesmyslu hledal ten smysl sám v sobě. Takový to byl pokus zatřást, otřást duší divákovou a cosi z ní vytřást, ale nepředvádět na jevišti to, co bych já rád, aby se z té duše vytřáslo.

Dramatické životní osudy Václava Havla způsobily, že v očích veřejnosti přestal být vnímán především jako divadelník. Ale právě jeho divadelní tvorbě jsme se rozhodli, při příležitosti jeho životního jubilea, věnovat dnešní páteční večer.
V první části večera zazní dokument Andreje Kroba Jak hrát a přitom nehrát Havlovy hry . S pomocí unikátních archivních materiálů mapuje dlouholetý Havlův přítel a spolupracovník Havlovu divadelní poetiku od počátku jeho tvorby až do devadesátých let. V druhé části večera si můžete poslechnout rozhovor, který Václav Havel poskytl Českému rozhlasu 3 – Vltava letos v létě. A nakonec si pustíme legendární nahrávku hry Audience , ve které vedle Pavla Landovského ztvárnil Václav Havel jednu z hlavních rolí.  Po skončení zazní 3 pohádky o pižďuších v podání Václava Havla z CD Kdo to psal, ten to čte. (anotace)

Lit.: anonym: Páteční večer s Václavem Havlem. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2016 (anotace). – Cit.: Páteční večer, vysílaný při příležitosti osmdesátého výročí narození Václava Havla, přiblíží především jeho divadelní tvorbu.  Nejprve dokumentem Andreje Kroba Jak hrát a přitom nehrát Havlovy hry, který na unikátních archivních materiálech mapuje Havlovu divadelní poetiku. V druhé části večera to bude rozhovorem, který Václav Havel poskytl Vltavě v létě roku 2006, a konečně reprízou jeho hry Audience, ve které vedle Pavla Landovského ztvárnil jednu z hlavních rolí. Natočeno v roce 2006.

Lit.: Velíšek, Martin: Páteční večer s Václavem Havlem: Audience a dokument Andreje Kroba. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: I když dnes většina lidí dnes vnímá Václava jako politika, do společenského vědomí vstupoval především jako dramatik. Právě jeho divadelní tvorbě je věnován tento pořad.

„Občas se ptáte, proč Bůh nebo víru v nějakou nadosobní autoritu nenalézáte v mých hrách. To souvisí s jejich poetikou, s jejich žánrem, já jsem prostě celý život psal takové hry, které spíš tu otázku po smyslu otevírají tím, že líčí nesmysl..“
Václav Havel

Na otázku jak hrát Havlovy hry se pokouší odpovědět dokument Andreje Kroba Jak hrát a přitom nehrát Havlovy hry, který vysíláme v úvodu Pátečního večera. Andrej Krob během pětatřiceti let inscenoval téměř všechny Havlovy hry. Některé dokonce několikrát. V dokumentu, ve kterém zazní i několik vzácných nahrávek, Andrej Krob specifikuje obtíže spjaté s inscenováním Havlových her i jejich proměnu v čase.

V další části večera si můžete poslechnout rozhovor, který Václav Havel poskytl stanici Vltava Na Hrádečku, v srpnu roku 2006. Celý program uzavře hra Audience. Havel ji napsal víceméně pro pobavení svých přátel v roce 1975 a využil v ní své zkušenosti s „dělnickou profesí“. Poprvé na scénu vstupuje Havlovo alter ego Vaněk, postava kterou pak oživili další autoři, například Pavel Kohout nebo Jiří Dienstbier. Vltava ji nabídne svým posluchačům v dnes již v legendární nahrávce, která v roce 1977 vznikla ve studiu Vladimíra Merty, režii Luboše Pistoria a kde roli Sládka hraje Pavel Landovský a role Vaňka se ujal sám Václav Havel.

Lit.: Velíšek, Martin: Havlovo Pokoušení – z ilegálních kazet poprvé ve vysílání rozhlasu. In web ČRo 3 Vltava, září 2016 (článek + ukázka z Pokoušení). – Cit.: Tady Havel, tady Havel ! Tímto zvoláním začíná nahrávka hry Pokoušení, tak jak ji sám autor, Václav Havel, načetl na podzim roku 1985. Právě tuto unikátní nahrávku nabídne Vltava v předvečer osmdesátého výročí narození Václava Havla v úterý ve 21:30. Odstartujeme tak sérii pořadů, kterými si ho připomeneme především jako divadelního autora.  (…)

V rámci Pátečního večera 7. října od 20:00 zazní dokument Andreje Kroba Jak hrát a přitom nehrát Havlovy hry, rozhovor, který Václav Havel poskytl v roce 2006. V druhé části nabídneme slavnou nahrávku hry Audience, kde hlavní role hrají Václav Havel a Pavel Landovský. (…)

Páteční večer
„Občas se ptáte, proč Bůh nebo víru v nějakou nadosobní autoritu nenalézáte v mých hrách. To souvisí s jejich poetikou, s jejich žánrem, já jsem prostě celý život psal takové hry, které spíš tu otázku po smyslu otevírají tím, že líčí nesmysl… Na otázku jak hrát Havlovy hry se pokouší odpovědět dokument Andreje Kroba, který vysíláme v úvodu Pátečního večera s datem 7. října ve 20 hodin. Andrej Krob během pětatřiceti let inscenoval téměř všechny Havlovy hry. Některé dokonce několikrát. V dokumentu, ve kterém zazní i několik vzácných nahrávek, Andrej Krob specifikuje obtíže spjaté s inscenováním Havlových her.

V další časti večera si můžete poslechnout rozhovor, který Václav Havel poskytl stanici Vltava Na Hrádečku, v srpnu roku 2006. Celý program uzavře hra Audience. Havel ji napsal víceméně pro pobavení svých přátel v roce 1975 a využil v ní své zkušenosti s „dělnickou profesí“. Poprvé na scénu vstupuje Havlovo alter ego Vaněk, postava kterou pak oživili další autoři, například Pavel Kohout nebo Jiří Dienstbier. Vltava ji nabídne svým posluchačům v dnes již v legendární nahrávce, která v roce 1977 vznikla ve studiu Vladimíra Merty, režii Luboše Pistoria a kde roli Sládka hraje Pavel Landovský a role Vaňka se ujal sám Václav Havel.

Klíčem k probuzení českého zájmu o židovskou mystiku byl právě Golem, tvrdí to ve své stejnojmenné knize britsko-český publicista Benjamin Kuras. O této legendární postavě a mnoha dalších souvislostech hovoří s autorem Lenka Jaklová.

Natočeno 2009 (41 min.).

Pozn.: Ve své šesté knize Nebýt Golema se Benjamin Kuras probírá vybranými pasážemi ze spisů pražského rabína Jehudy Löwa a löwovskými komentáři anglicky a francouzsky píšících autorů. Z útržkovitých informací o Löwově životě a z vlastní dramatické představivosti se pokouší vystopovat Löwův vztah k českým zemím pozdní renesance a jeho pravděpodobný vliv prostředí na něho. Pátrá v Löwových textech po všeobecně platných prvcích, které by mohly mít rozhodující význam i dnes a být použitelné při obnově hodnot, na nichž by mohla stavět česká postkomunistická demokracie. Objevuje v nich vedle metafyzika, kabalisty a velkého biblického a talmudického myslitele s obrovským záběrem námětů a hloubkou chápání také předchůdce moderní postfreudovské dynamické a transpersonální psychologie, teorie relativity, kvantové fyziky, Komenského pedagogiky, kodifikátora univerzálně použitelné etiky – a paličatého nonkonformistu a disidenta.
Löwovské pasáže prokládá stručnými, ale bohatě informativními průřezy židovské teologie, historie, vzdělanosti, etiky a zákonodárství, a židovského příspěvku civilizaci. Svoji studii uzavírá zamyšlením nad původem antisemitismu. To vše podává svým typickým humorně filosofickým, dramatickým a svižně reportérským stylem, který sám shrnuje pod značku „4P“ : pobavit, poučit a přimět k přemýšlení.

Soubor pásem a dokumentů.

Co přetrvává staletí
Dokument o památkách židovské kultury a o muži, který dal jméno Maislově ulici v Praze.

Myšlenky o městě – vyznání Pražanů
Připravili Dr. Arno Pařík a Dr. Zdeněk Bouček.
Účinkuje Petr Adler.

Co odnesl čas – tančírny, lokály a nevěstince páté čtvrti
Připravil Dr. Arno Pařík za použití děl Ignáta Hermana Ze života páté čtvrti, E.E. Kische Zapovězené
lokály, Tržiště senzací a Nanebevzetí Tonky Šibenice, K.L. Kukly Pražské bahno, Gustava Meyrinka Golem a Jana Nerudy Obrázky policejní. Technická spolupráce Karel Petřík a Martina Beranová. Režie Karel Bouček.

Účinkují Simona Stašová, Jan Hyhlík, Karel Posíšil.
Zpívají Iva Hüttnerová, Ivana Chýlková, Jiřina Jirásková, Eva Olmerová, Eduard Hrubeš, Jan Rosák
a Karel Štědrý.

Jethro Spencer McIntosh – Golem (1997)
Dramaturg Zdeněk Bouček. Režie Jan Fuchs.
Osoby a obsazení: vypravěč + komentátor (Boris Rösner), císař (Jiří Hromada), rabbi Löw (Václav Mareš) a Hilel (Jiří Šrámek).

Lit.: anonym: V židovské Praze. In Týdeník Rozhlas, 1998 (anotace). – Cit.: Někdejší pražské Židovské Město už neexistuje. Bylo zbouráno za asanace na konci 19. století v prvních desetiletích 20. století bylo zcela nově vybudováno. Jen jakoby na připomínku minulosti zůstal až do dnešních časů Starý židovský hřbitov, židovská radnice a šest synagóg a zbyla i stará pojmenování některých ulic. Židovské Město nebylo nikdy veliké, rozlohou tvořilo jen asi desetinu Starého Města, nemělo paláce, jen činžovní domy s přeplněnými byty, nemělo zahrady ani sady. Ale tato část Starého Města patří k nejstarším. Židé se začali usazovat v Praze jako přímí poddaní panovníků nejpozději od desátého století. Staré kroniky vyprávějí, že jejich příchod do Prahy předpověděla už kněžna Libuše a kníže Hostivít prý první povolil, aby se na levém břehu Vltavy usadilo stopadesát Židů se ženami a dětmi, kteří už deset let bloudili světem. Kníže Bořivoj jim pak vykázal nová sídla na pravém břehu. Tak vznikla nevelká čtvrť, kde se brzy začalo říkat V Židech. Její obyvatelé byli často napadáni a docházelo k drancování. K jednomu z největších pogromů došlo v roce 1389 za vlády krále Václava IV., kdy kněz spěchající k nemocnému byl zraněn kamenem ze židovské čtvrti. Pobouření Pražané vnikli do Židovského Města, zapálili domy a pobíjeli Židy i v synagóze a na hřbitově. Při pogromu byl také poraněn rabbi Avigdor Kara, který pak složil báseň o těch hrozných událostech. Avigdor kara je pohřben na Starém židovském hřbitově, který patří k proslulým pozoruhodnostem staré Prahy. Byl založen v první polovině 15. století, a protože podle židovského náboženství nesmějí být hroby rušeny ani náhrobní desky odstraňovány, je na celkem malé ploše hřbitova mnoho tisíc desek, často bohatě zdobených a opatřených znaky židovských kmenů i dlouhými nápisy. K nejstarším náhrobkům patří právě náhrobek Avigdora Kary z roku 1439. Ale nejhledanější a nejnavštěvovanější je tumba jiného slavného rabína, který žil v dobách císaře Rudolfa II. Byl to Rabbi Löw, Jehuda Liwa ben Becalel. Učený rabín byl pokládán za mocného kouzelníka a kolem jeho osoby vzniklo velké množství pověstí a legend. Většinou se týkají golema, postavy uhnětené z hlíny a podobné člověku, kterou uměl rabín oživit šémem, kouzelným hebrejským nápisem vloženým do golemových úst. Ale o tom a dalších zajímavostech ze židovské Prahy se dozvíme z dnešního Pátečního večera.