Fouad Laroui. Povídka současného marockého spisovatele. Přeložili Anna Lukavská a Erik Lukavský.
Čte Aleš Procházka.
Natočeno 2003.
8. 6. 2009
Kričať ako slepec, ktorý stratil palicu (Křičet jako slepec, který ztratil hůl, ????)
Mariona Laplante. Překlad Beáta Panáková. Hudba Katarína Bielčíková. Mistr zvuku Milan Greguš. Dramaturg Vladimír Fišera. Režie Róbert Horňák.
Účinkují František Kovár, Zuzana Krónerová, Soňa Ulická, Štefan Kožka, Jakub Goécz.
Natočeno ???? (48 min.).
Pozn.: Pôvodná rozhlasová hra kanadskej autorky Mariony Laplanteovej je príbehom slepého Bana vo svete plnom zvukov, ktoré ho desia upokojujú a informujú ale tiež izolujú od života vidiacich. K Banovi a jeho sestre Mio, ktorá sa o neho celý život oddane stará, prichádza v zlomovej chvíli na návštevu ďalší brat Lem. Prostredníctvom troch súrodencov sa staneme svedkami komornej drámy, ktorá je inšpirovaná biblickými témami bratskej závisti a otcovskej obety.
Bombardovanie Apolky 1/4 (Bombardování Apolky, 2009)
Slavo Kalný. Připravila Táňa Kusá. Hudba Katarína Bielčiková. Zvuk Dušan Kozák a Peter Hájek. Režie Róbert Horňák.
Účinkuje Lucia Vráblicová.
Natočeno 2009 (celkem 103 min.).
Pozn.: Čítanie na pokračovanie z prózy slovenského publicistu a spisovateľa, držiteľa ceny Egona Erwina Kischa za diela Drámy na hraniciach a Páni novinári.Príbeh o bombardovaniu rafinérie Apollo, zimného prístavu a prístavného mostu americkým letectvom (49. bombardovací wing tvorený štyrmi skupinami bombardérov B-24) 16. júna 1944. (anotace)
Jáma a kyvadlo (1984?)
Edgar Allan Poe. Přeložil Josef Schwarz-Červinka. Dramatizace Petr Adler. Stereoscénář Karel Nedorost a Petr Adler. Hudba Zdeněk Šikola. Režie Petr Adler.
Účinkují Radovan Lukavský a Miloš Hlavica.
Uvedeno 6. 10. 1984 (Vltava, 19:45-20:25 h. v rámci pořadu „3×60, a to stereo“). Repríza 19. 1. 1989 (Vltava, 13:00 h).
Povídky (2002)
Karel Poláček. Devět krátkých povídek čte Ladislav Mrkvička.
Natočeno 2002. Vydalo nakladatelství Levné knihy v roce 2002 (1 CD).
Obsahuje povídky: 01. Bolení zubů – 02. Dobyvatel – 03. Zlatá neděle – 04. Jarní – 05. Poctivé Brno – 06. Umění státi se populárním – 07. Na plovárně – 08. Fronta na štěstí – 09. Zatrpklý úřad.
Rozhlas proti tankům 1/5 (2003)
Marek Janáč. Další tvůrci nezjištěni.
Natočeno 2003.
Lit.: Janáč, Marek: Seriál Rozhlas proti tankům. In web ČRo, 2003 (anotace + pořad ke stažení). – Cit.: Ke 35. výročí okupace Československa vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy odvysílal Český rozhlas 1 – Radiožurnál seriál Marka Janáče Rozhlas proti tankům. Seriál doložil na historických faktech, že invazi do Československa začal Sovětský svaz připravovat už v dubnu 1968 a že termín invaze se v průběhu času posouval.
Jednotlivé díly se zabývaly úlohou naší armády v krizových dnech, kdy např. na některých místech vojáci odmítali složit zbraně do rukou okupantů a jakkoliv s nimi vyjednávat.
Zazněl také rozhovor s mužem, který tajným rozkazem zřídil armádní komando, které bylo připraveno k zásahu na území Polska nebo Ukrajiny. Mělo osvobodit vězněné politické špičky, ale nikdy nedostalo rozkaz k akci. Řeč byla i o zvacích dopisech, jejichž pravost je nesporně prokázána a stranou nezůstala ani otázka, proč nebyli kolaboranti odsouzeni za vlastizradu.
To vše doplnily sugestivní materiály z archivu Českého rozhlasu, mapující dobovou atmosféru, a nahrávky s lidmi aktivně se účastnících událostí v roce 1968.
Včely (Sherlock Holmes a včely, 1999)
Rudolf Čechura. Dramatizace povídky. Rozhlasová úprava Berco Trnavec. Zvuk a střih Ĺuboš Klásek a Ivan Mihál. Režie Táňa Tadlánková.
Účinkují Jozef Šimonovič, Ivan Laca, Vladimír Minarovič, Ján Valentík a Miroslav Trnavský.
Natočeno 1999. Repríza 6. 6. 2009 (SR0, 7:30 h.).
Pod sprchou (2004)
Woody Allen. Humoristické pásmo. Z tvorby amerického spisovatele pro rozhlas připravil Berco Trnavec. Režie Martin Bendík.
Účinkují Ingrid Timková, Peter Sklár, Štěpán Kožka, Miroslav Trnavský, Jozef Šimonovič a Ivan Laco.
Natočeno 2004.
Hvězdy na dně šachty (2003)
Ladislav Dvořák. Povídka českého spisovatele (1920-1983) ze sbírky Nelidský kůň. Všednodenní příběh z šedesátých let. Povídka významného představitele tzv. „rozptýlené generace“ české poválečné literatury. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkuje René Přibil.
Nastudovala Plzeň v roce 2003. Premiéra 16. 2. 2003 (ČRo 3 Vltava, 18:15 h). Repríza 23. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 30. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 29. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: (anonym): Ladislav Dvořák: Hvězdy na dně šachty. In web ČRo 3 Vltava, 11. 2. 2003 (anotace). – Cit.: Do pravidelného nedělního pořadu Klasická povídka jsme pro vás vybrali text Hvězdy na dně šachty od významného představitele české poválečné literatury, básníka a spisovatele Ladislava Dvořáka. Povídka vyšla poprvé v knize Nelidský kůň, kterou v roce 1966 vydal Československý spisovatel v řadě Život kolem nás. Pořad, který je zároveň připomínkou letošního dvacátého výročí autorova úmrtí, v plzeňském studiu Českého rozhlasu připravil Dominik Mačas. Režii měl Miroslav Buriánek.
Ladislav Dvořák (nar. 1920), původem z horňácké Krásněvsi, přišel v roce 1945 do Prahy, po dvou letech totálního nasazení v letňanské továrně, aby na FF UK studoval bohemistiku, filosofii a srovnávací literaturu. Po únorových událostech v roce 1948 se odmítl zúčastnit tzv. studijních, ale ve skutečnosti politických prověrek a byl nucen fakultu opustit. V témž roce byla rozmetána sazba jeho básnického debutu Kainův útěk. Osud mnoha českých básníků a spisovatelů tzv. „rozptýlené generace“, mezi které patří i Ladislav Dvořák se začal naplňovat.
Na počátku 50. let působil jako pomocný dělník ve strojírenství, krátce jako obchodní příručí v Orbisu, ale po akci 77 tisíc se ocitl znovu v továrně; nejprve ČKD Dukla a poté jako zámečník v Rudém Letově v Praze. Zde zůstal až do roku 1956, kdy získal místo technického úředníka v n.p. Potrubí.
S desetiletým zpožděním vyšla v roce 1958 Dvořákova prvotina Kainův útěk. V šedesátých letech pak mohly následovat i další sbírky: Vynášení smrti, Obrys bolesti, Srdeň. V této době Dvořák debutoval i prozaicky knížkou Ledňáček neodlétá. Do pořadu Klasická povídka jsme vybrali text Hvězdy na dně šachty z jeho druhé knihy povídek – Nelidský kůň, kterou v roce 1966 vydal Československý spisovatel v řadě Život kolem nás. (Společně s Dvořákovou třetí knihou próz Šavle meče vyšly všechny souborně pod titulem Jak hromady pobitých ptáků v nakladatelství Torst v roce 1999.)
V osmapadesátém se sbírkou Barunčina babička Dvořák představil i jako výjimečný autor poezie pro děti, ke které se znovu přimkl po dalším omezení publikačních možností na počátku normalizace. I tyto půvabné texty – Kam chodí slunce spát, Jak si hrají tátové, Omluvenky pro žáky poškoláky a další ale nesměly být po jeho podpisu Charty 77 dále vydávány. Dvořák byl propuštěn i ze svého stávajícího zaměstnání ve Slovanské knihovně a vrátil se opět k dělnickým profesím, později působil jako korektor v Mladé frontě.
Ladislav Dvořák zemřel 22. 6. 1983 v Rokycanech. Letos tomu bude dvacet let.
Už nikdy! 1/10 (2003-2004)
Katarzyna Grochola. Román přeložila Helena Stachová. Režie Eva Řehořová.
Účinkuje Zuzana Slavíková.
Připravilo Brno. Natočeno mezi lety 2003-2004.
Pozn.: Zuzana Slavíková byla za interpretaci nominována na cenu Neviditelná herečka 2004.
Pozn. 2: Polská spisovatelka Kateřina Grochola (nar. 1957) prošla ve svém životě celou řadou profesí: byla uklízečkou v nemocnici, korektorkou nebo vedoucí celního skladu. Je autorkou velmi plodnou, na svém kontě má řadu románů a divadelních a televizních her. Její román Už nikdy!, který je prvním svazkem románového cyklu Žáby a andělé, se stal bestsellerem.
Hlavní hrdinka románu, sedmatřicetiletá Judita, zůstává po rozvodu sama s dospívající dcerou Toškou, stěhuje se z Varšavy na venkov, zkrátka je nucena od základu změnit svůj život. A to všechno kvůli jednomu muži. Kvůli jednomu odpornému představiteli oné zavrženíhodné části lidstva. Zvolání „Už nikdy!“ z titulu knihy je určeno všem bytostem mužského pohlaví, mezi kterými se tak těžko hledá rytíř na bílém koni.
Nečekejte, prosím, žádný hluboký ponor do nitra osamělé ženy. Nic takového. Jde o knihu především velmi vtipnou a zábavnou, postihující z velkého nadhledu paradoxy vztahů mezi muži a ženami. Judita se musí probíjet situacemi všedního dne a přitom stihnout svoji práci – má na starosti rubriku dopisů čtenářů jednoho časopisu. A tak v době, kdy by nejvíce potřebovala radu ona sama, odpovídá na zvídavé dotazy čtenářů, a i když se snaží zůstat co nejvíce objektivní, příliš se jí to (zvláště pokud jde o záležitosti vztahů) nedaří.