Božena Čahojová-Bernátová a Elena Matulayová. Na motivy japonské pohádky. Údaje o tvůrcích a nezjištěny.
Účinkují Boris Farkaš, Eva Rysová, Pavla Vančíková, Ctibor Filčík, Eva Kristínová, Emil Horváth ml., Elo Romančík, Karol Machata.
Vydal Opus v roce 1986 (1 LP, 9118 1728, 1 MC, 52 min.).
Dušan Brindza. Podle ruské lidové pohádky Morozuško, s použitím motivů ruských, slovenských a polských lidových pohádek. Autor hudby Pavol Varga. Dramaturgie Elena Matulayová. Zvuková režie Ing. Peter Daniška a Ing. Andrej Sloboda. Režie Oľga Janíková.
Osoby a obsazení: rozprávkár (Dušan Tarageľ), Katenka (Zuzana Kapráliková), Iľja (Dušan Cinkota), Mrázik (Eduard Bindas), Baba Jaga (Zita Furková), macocha (Eva Žilineková), Marmucha (Michaela Čobejová), kapitán zbojníkov (Ján Mistrík), Škreko (Dušan Kaprálik), zbojníci (Karol Čálik a Igor Čillík).
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2007 (67 min.).
Martin Kákoš. Původní rozhlasová hra pro mládež. Dramaturgie Katarína Revallová. Zvuk Andrej Klimits. Hudební dramaturgie Eleonóra Vančíková-Kapasná. Režie Martin Kákoš.
Účinkují Ivan Romančík, Ĺubomír Pavlovič, Viera Richterová, Ivan Krivosudský, Marek Fašiang, Ondrej Kaprálik, Pavol Plevčík, Michal Domonkoš, Petra Müllerová, Jakub Géc, Juraj Kákoš a Michal Halon.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2003 (45 min.). Repríza 25. 4. 2015 v cyklu Rozhlasová hra pre deti (SRo 3 Rádio Devín).
Pozn.: Hra z prostredia obyčajného chlapčenského internátu o zúfalom chlapčenskom, alebo chlapskom čine.
Egon Tomajko. Pásmo o spisovateli s ukázkami z knihy. Ukázky z povídek Muchy, Mensúovia a Podrezaná sliepka. Pásmo připravil Egon Tomajko. Hudební redaktor Lubo Šamo. Zvuk Peter Janák. Režie Ján Medved.
Účinkuje hispanistka a překladatelka Eva Palkovičová. Čte Michal Gazdík.
Nastudoval SRo Banská Bystrica v červnu 2009. Premiéra 12. 6. 2009 (Rádio Slovensko, 30 min.) v cyklu Pozor, čerstvo prečítané. Program byl zařazen na závěr reprízy čtení na pokračování z knihy Príbehy z pralesa.
Pohádka. Napsala Sylva Daníčková. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Miroslav Šváb.
Účinkuje František Filipovský
Natočeno v roce 1987. (10min.)
Jan Vašatová (1).
Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 8. 6. 2009.
Obsah: 1. Bregenzer Festspiele – jedinečná scéna na jezeře. Do rakouské Bregenze s Janou Vašatovou. – 2. Lucerne Festival – svátek orchestrální hudby. Do švýcarského Lucernu s Janou Vašatovou. – 3. Salzburger Festspiele – nejen W. A. Mozart. Do rakouského Salcburku s Janou Vašatovou. – 4. Musikfestpiele Potsdam Sanssouci – hudba v sídle pruských králů. Do německé Postupimi s Janou Vašatovou. – 5. Festival International de Musique de Sion-Valais – koncerty a soutěž v údolí Rhony. Do švýcarského Sionu s Janou Vašatovou. – 6. Septembre musical Montreux-Vevey. Na „švýcarskou Riviéru“ s Janou Vašatovou. – 7. Schleswig-Holstein Festival. Do severoněmeckého Šlesvicka-Holštýnska s Janou Vašatovou. – 8.Settimane musicali Locarno-Ascona. Do švýcarského Ticina s Janou Vašatovou. – 9. Zermatt Festival. Do Švýcarska pod Matterhorn s Janou Vašatovou. – 10. Innsbrucker Festwochen der Alten Musik. Do tyrolského Innsbrucku na festival staré hudby s Janou Vašatovou.
Rozhlasové vzpomínky divadelního režiséra, básníka a profesora Akademie múzických umění. Připravila Alena Zemančíková. Technická spolupráce Jiří Fuhrman.
Nastudovalo Brno v roce 2009. Premiéra 8. – 12. 6. 2009. Repríza 12. – 16. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).
Josef Jedlička. Kapitola z knihy České typy aneb Poptávka po našem hrdinovi. Účinkuje Pavel Soukup. Režie Vlado Rusko.
Natočeno 2002. Repríza 8. 6. 2009 (15 min.); 23. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.
Autor nezjištěn. Hudba Mlhoš Kafka. Mistr zvuku Miroš Svatoň. Režie Helena Vaňurová.
Čte Antonie Hegerlíková.
Natočeno 1991. Vydalo Audiostory v roce 1992 (1 MC, AY0029). Reedice Popron 2009 (1 CD).
Obsah: 1. Lasturová panna, 2. Šňůra slz, 3. O Dobromyslu, 4. Malíř Tuo-lan-ka, 5. Brokátový obraz, 6. Chudák a boháč.
Pozn.: Předkládáme českým posluchačům pohádkovou tvorbu malých národů žijících v obrovském čínském moři na druhé straně zeměkoule, které chovají podobné sny o lásce a spravedlnosti jako lidé jinde na světě, které smysl lidské existence vidí ve službě pro blaho ostatních a které mají jemný smysl pro humor, zatímco pro lidskou hloupost a chamtivost chovají sžíravou ironii. (anotace)
Marie Hartmanová. Autentické, deníkové, sto let staré zápisky chovanky klášterního penzionátu v Chotěšově. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkuje Blanka Josephová-Luňáková.
Připravila Plzeň v roce 2009. Premiéra 7. 6. 2009 (60min.).
Mačas, Dominik: O životě v klášterním penzionátu vypráví výstava Z deníku chovanky. In web ČRo Plzeň, 2009(?) (zpráva). – Cit.: Jak vypadal život v klášterním penzionátu před sto lety popisuje výstava v Národopisném muzeu v Plzni. Má název Z deníku chovanky a vychází z autentických záznamů Marie Hartmanové, jedné z chovanek kláštera v Chotěšově na jižním Plzeňsku. Více zjišťoval kolega Dominik Mačas u autora výstavy Miroslava Třísky:
Výstavu Z deníku chovanky si v Národopisném muzeu na náměstí Republiky v Plzni můžete prohlédnout až do 2. srpna. V prostoru expozice můžete také při návštěvě vyslechnout zvukovou nahrávku, kterou pro výstavu připravil Český rozhlas Plzeň. Z deníku chovanky Marie Hartmanové na ní čte herečka Blanka Josephová Luňáková.
Autorka zápisků Marie Hartmanová pocházela z Prahy. Chovankou klášterního penzionátu v Chotěšově u Stoda byla před více než sto lety, dochovalo se i její vysvědčení. Deník psala ve věku asi 14 až 17 let, a to v roce 1906 a 1907. Zachytila v nich vnitřní pocity, ale i svátky v klášteře, výuku, volný čas, popsala kamarádky a podobně. V chotěšovském klášteře, který sloužil jako dívčí penzionát vedený řádem Navštívení Panny Marie, mohla být rok, ale také i čtyři. Hartmanová, jejíž další osud zůstává zatím neznámý, pocházela pravděpodobně z bohaté rodiny. Pobyt v penzionátu, který poskytoval vzdělání na úrovni dnešního středoškolského, byl určen pouze dívkám z takzvaných lepších rodin.
Podle zápisků se jí v penzionátu líbilo, samozřejmě se jí také stýskalo. Co se týká hmotného zajištění, byly na tom chovanky velice dobře. Dozvídáme se o svátcích v klášteře, výuce, kultuře stolování, ale i jejích prožitcích nebo kamarádkách. Výstava je rozdělena podle toho, o čem autorka zrovna psala. V jedné z vitrín jsou popisy první cesty dívek do kaple, doplňují je černé šaty se závojem, v nichž se tam vydaly. V rukách měly chovanky knihu a křížek. Další z částí přibližuje vzdělání. Děvčata byla školena v klasických předmětech, jako je dějepis, zeměpis, matematika. Atmosféru ilustrují dobové předměty. Výuka probíhala v němčině.
Deník se podařilo najít občanskému sdružení Klášter Chotěšov, který se snaží o záchranu této památky. Kromě něj našli jeho členové i dobové snímky a předměty. Na některých fotografiích je pravděpodobně zachycena i autorka deníku. Vypátrali také několik dosud žijících chovanek. Penzionát sloužil od roku 1879 do začátku druhé světové války a během té doby jím prošly stovky dívek.
Powered by WordPress