Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dokument o podvratném působení hudebních skupin Plastic People Of The Universe a DG 307. Tvůrci nezjištěni, název odvozen.

Účinkují Oldřich Vlach, Jan Přeučil a další. Hovoří Antonín Kosík, Jiří Kotek, Ing. Miroslav Pertlíček, Karel Jakš a další.

Natočeno 1976.

Lit.: (mč): „Umělci“, o jaké nestojíme. In Rudé právo, 14. 4. 1976 (propagandistický článek o DG 307).

anonym: Odsouzení za výtržnictví. In Lidová demokracie, 24. 9. 1976 (zpráva o soudu s I. Jirousem, P. Zajíčkem, S. Karáskem a V. Brabencem).

Houfová, Jarmila: Na lavici obžalovaných výtržníci. In Rudé právo, 25. 9. 1976 (článek).

kol. redakce MS: Případ Magor. In Mladý svět 49/1976 (článek). – Cit.: Případ Magor, jak jsme si ho nazvali, je u konce. Bublina o nekonvenčních avantgardních umělcích splaskla.

Bolt, Ladislav: Zamyšlení při sobotě. In Rudé právo, příloha Ahoj na sobotu 2/1977 (článek). – Cit.: … Jednomu z nich přezdívali Magor. Magoři však byli všichni. To však už do éteru štvavé vysílačky nevysílaly.

Karlík, Viktor – Pokorná, Terezie (ed.): AntiCharta. Praha: Revolver Revue, leden 2002.

Pozn.: V dokumentu jsou použity text a výpovědi Alexandry Mládkové, Ivana Jirouse-Magora, Dany Milerové, Jaromíry Knoblochové, Sváti Karáska, Slavomila Tesárka a dalších.

Pozn.: Zlomem v historii Plastic People se 21. února 1976 stal Druhý festival druhé kultury v Bojanovicích, pořádaný jako opožděná oslava svatby Ivana Jirouse a Juliany Stritzkové. Vystoupily mimo jiné skupiny The New Old Teenagers, Umělá hmota 3 s hostujícím Egonem Bondym jako zpěvákem, Umělá hmota 2, Sanhedrin, Doktor Prostěradlo Band, Bílé světlo, The Hever And Vazelína, písničkáři Soukup a Karásek. Bojanovice byly definitivním impulsem k razantní policejní akci. Zatýkání začalo 17. března: ve vazbě se ocitli všichni členové Plastic People, Ivan Jirous, Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek, Jan Kindl, Otakar Michl, Zdeněk Fišer, Pavel Zeman, Karel Soukup, Jaroslav Kukal, Zdeněk Vokatý, Karel Havelka, Miroslav Skalický, František Stárek a další. Většina obviněných byla od dubna do srpna postupně propuštěna.
V červenci se v Plzni konal proces proti Havelkovi, Skalickému a Stárkovi: za pořádání vystoupení Ivana Jirouse, Karla Soukupa a Svatopluka Karáska v klubu SSM v Přešticích (13. prosince 1975) dostali vysoké tresty, které jim byly po odvolacím soudu 3. září 1976 sníženy na polovinu, tedy na patnáct, devět a čtyři měsíce. Po třídenním soudu byly 23. září v Praze vyneseny další rozsudky podle paragrafu 202 trestního zákona – výtržnictví: Jirous dostal osmnáct měsíců, Zajíček jeden rok, Karásek a Brabenec ve vězení strávili po osmi měsících.
Proces proti undergroundu měl velký ohlas mezi nekonformními českými intelektuály a významně přispěl ke vzniku Charty 77, nejvýznamnější opoziční inciativy z Československu. Cesta Plastic People do podzemí tím byla dokončena. Po propuštění už o jiných než zcela konspirativních koncertech pro vybrané publikum nemohli ani uvažovat. Jejich jméno se ovšem rychle stalo známým pojmem doma i v zahraničí; publicita v oficiálním československém tisku se samozřejmě omezila na líčení Plastiků jako vulgárních chuligánů, hudebních analfabetů a psychicky narušených individuí.