Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jiří Dienstbier. Rozhlasová úprava a dramaturgie Hynek Pekárek. Zvuk Milan Křivohlavý. Záznam a střih Dominik Budil. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Asistentka režie Jana Knapová. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Sládek (Jiří Lábus), Vaněk (Michal Pavlata), Bavorák (Martin Písařík), Houpačka (Matěj Hádek), Čmelík (Radek Holub) a Náčelník (Jan Vlasák).

Natočeno 2008. Veřejný poslech 3. prosince 2008 v 10.00 hod. v zasedací místnosti Producentského centra Českého rozhlasu (Praha 2, Římská 12, 5. patro).

Světová premiéra 11. 12. 2008 v rámci cyklu V hlavní roli Ferdinand Vaněk (80 min.). Repríza 31. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) v cyklu (77) k 40. výročí dokumentu Charta 77; 17. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama a Léto v undergroundu.

Lit.: anonym: Václav Havel: Audience / Jiří Dienstbier: Příjem. In web ČRo 3 Vltava, 17. 11. 2011 (anotace + ukázka k poslechu). – Cit.: Nadmíru zdvořilý disident Ferdinand Vaněk je divadelní postavou známou hlavně ze hry Václava Havla Audience. Od Havla si však postavu připomínajícího slovníkem i jednáním jeho samého vypůjčili i další autoři.

Jiří Dienstbier dokonce ve své aktovce Příjem vytvořil jakési pokračování Audience, v němž se oba protagonisté setkávají tentokrát v prostředí komunistického kriminálu. Český rozhlas 3 – Vltava vás pozve ke sledování ojedinělého dramaturgického projektu, obě hry Audienci i Příjem uslyšíte v návaznosti, jako kdyby šlo o dvě části jedné hry.

Lit.: anonym (= Pekárek, Hynek): Jiří Dienstbier: Příjem. In web ČRo 3 Vltava, leden 2017 (článek). – Cit.:  Hrdinové Audience Vaněk a Sládek se znovu setkávají, tentokrát v komunistickém kriminále.  Jiří Dienstbier dedikoval v roce 1984 svoji aktovku Příjem Václavu Havlovi „k prvnímu společnému roku na svobodě“. Dienstbier se v ní podle vlastních slov nechal inspirovat „Audiencí a společným pobytem v místech, kde život odkládá společenskou masku“. Dějově navazuje hra na starší Havlovu hru Audience, spisovatel Vaněk se tu setkává opět s užvaněným Sládkem, tentokrát v prostředí nápravného zařízení, jak komunisté pokrytecky nazývali vězení.

Místo piva, které teklo proudem v Audienci, se tu sice nalévá čaj a káva, ale budete příjemně překvapeni, jak se Dienstbierovi podařilo „trefit“ obě známé postavy s jejich charakteristickými „hláškami“. Hra je i pozoruhodná užitím vězeňského žargonu a znalostí vězeňských poměrů. Opravdové znalce nepochybně potěší dosud neznámá fakta o dalších osudech legendárního pivovarského dělníka Šerkezyho.

Pavel Kohout. Jak zvládnout přezkoušení kvůli řidičáku, když vám místo pozvání vyrazí dveře, když zlý policajt hraje hodného a když vám udělají nabídku? Ferdinand Vaněk tentokrát zapadne do výslechového soukolí. Rozhlasová úprava Jelena Mašínová a Pavel Kohout. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení: Vaněk (Ivan Řezáč), První vyšetřovatel (Miroslav Táborský), Druhý vyšetřovatel (Jan Vlasák), Třetí vyšetřovatel (Antonín Molčík), Čtvrtý vyšetřovatel (Jaroslav Vlach), Frantík (Ladislav Hampl) a Maruš (Klára Sedláčková-Oltová).

Natočeno 2008. Premiéra 27. 11. 2008 v rámci cyklu V hlavní roli Ferdinand Vaněk (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:30 h.; 80 min.). Repríza 24. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu (77) k 40. výročí dokumentu Charta 77; 17. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama k výročí 17. listopadu 1989.

Lit.: anonym: Pavel Kohout: Marast. In web ČRo 3 Vltava, leden 2017 (anotace). – Cit.:  Jak zvládnout přezkoušení kvůli řidičáku, když vám místo pozvání vyrazí dveře, když zlý policajt hraje hodného a když vám udělají nabídku? Ferdinand Vaněk tentokrát zapadne do výslechového soukolí.  Civilně pojatý hrdina Ferdinand Vaněk v jednoaktovce Marast (1981) je vtahován do absurdních situací a postupně nucen čelit „přirozeným“, leč nepochopitelným situacím nabízených v „reálném socialismu“.

Lit.: Němec, Ivan: Ferdinand Vaněk v policejním obludáriu. In Týdeník Rozhlas 52/2008 (recenze). – Cit.: Výborný nápad měl dramaturg Hynek Pekárek, když do několika týdnů jdoucích po sobě poskládal hry, v nichž vystupuje postava Ferdinanda Vaňka, kterou na svět přivedl Václav Havel. V době, kdy dramatik nemohl dobrodružství svého zdvořilého intelektuála dále rozvádět, protože byl ve vězení, převzali jeho postavu Pavel Landovský, Pavel Kohout a Jiří Dienstbier a každý z nich pak klonovaného Vaňka nechal ožít v nové situaci své nové hry. Komedie Pavla Kohouta Marast se poprvé hrála v roce 1981. Její rozhlasová úprava, které se ujala Jelena Mašínová, měla na stanici Vltava premiéru 27. listopadu.

Více než psychologická kresba hlavní postavy je v Kohoutově Marastu důležitější situace – ona komedie, kterou s Vaňkem hrají tři vyšetřovatelé. Každý z nich představuje charakterově a lidsky odlišný typ, ale ve skutečnosti jsou to tři typy stejně odporné moci, takže navzdory své různorodosti zůstávají ve své podstatě zaměnitelní, protože mají společný cíl: manipulovat s vyšetřovaným tak, aby na sebe i na jiné řekl co nejvíc. V postavách estébáků a ve způsobu, jímž vedou rozhovor-výslech, postřehneme řadu „dokumentárních“ prvků, které nepochybně plynou ze zkušeností samotného dramatika. Ten svým postavám vkládá do úst nezapomenutelně pitomé dobové fráze, které jsou stejně autentické, jako když jeho vyšetřovatelé užívají typické oslovení prvním pádem – „tak co, soudruh Vaněk“, při němž se člověku, který byl na vojně, dodnes dělá nevolno. Slyšíme také vtipnou sebeironii, když dramatik Kohout nechává v policajtském dialogu zaznívat narážky na Kohoutovo rané prorežimní básnictví. Z osobních zážitků vychází i připomínka aféry, kterou vyvolala zfalšovaná fotomontáž, jež se předkládala jako doklad mravní zvrhlosti disidentů.

Kompozičně přehlednou hru režisér Vlado Rusko výborně obsadil a soustředil se na detailní propracování jednotlivých postav. První vyšetřovatel je ve výborném podání Miroslava Táborského laskavý, bodrý chlapík se srdcem na dlani, jenž svoji chápavost a otevřenost navíc zdůrazňuje blboučkými anekdotami, jejichž parodovaná vypravěčská technika spočívá v otázce „znáte ten vtip, jak…“, po níž vypravěč odblábolí vlastně dvakrát totéž. Druhého vyšetřovatele zahrál neméně dobře Jan Vlasák; v jeho podání je to tvrdý, strohý řvoun, zdůvodňující svou přímočarou úsečnost i nevelkou inteligenci pyšným připomínáním toho, že je původním povoláním horník. Třetí vyšetřovatel Antonína Molčíka je uvážlivý mistr v mazání medu kolem úst, takřka vzdělanec s náručí široce otevřenou a plnou slibů a nabídek; s tímto králem intrikářů stačí jen se dohodnout. Klára Sedláčková-Ottová s chutí vytvořila postavu sekretářky Maruš – skvělé slepičky, která trpí nadměrným přehříváním z opakovaných pohledů do mužských podbřišků a kvůli mimomanželským touhám málem překazí vyšetřování. Ve srovnání s těmito herecky vděčnými figurami vyzněla postava Vaňka (Ivan Řezáč) svou zasmušilostí, zatrpklostí a vážností poněkud jednostrunně.

Přestože komediální šat Marastu Pavla Kohouta je úsměvný, nezakryje zcela černogroteskní absurdnost doby takzvané normalizace. Z hry se dnes tak stává i trpce vtipná učitelka těch, co nezažili…

Vladimír Fekar. Rozhlasová hra. Dramaturgie Marek Horoščák. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Režie Jan Mikulášek.

Osoby a obsazení: Sven (Pavel Gajdoš), Patti (Petra Hřebíčková), matka (Helena Čermáková) a otec (Radoslav Šopík).

Nastudoval  ČRo Brno 16. – 24. 10. 2008. Premiéra 26. 10. 2008 (ČRo 3 Vltava, 19:00 – 20:05 h. v rámci pořadu Čajovna, cyklus Hry a dokumenty nové generace; 60 min.). Repríza 4. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 3. 1. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Natočeno ve spolupráci s Městským divadlem Zlín.

Pozn.: Jeho sestra zemřela za nevyjasněných okolností, na jeho otázky nikdo neodpovídá. Rafinované komorní drama.

Pozn. 2: Tato hra zazněla 24. 7. 2010 (Husa na provázku, 17:30 h.) v programu Měsíce autorského čtení Brno „Audiokabinet“ za účasti dramaturgyně ČRo Brno Hany Hložkové.

Lit.: Hájková, Marcela:  Vladimír Fekar: Sestra. In web ČRo 3 Vltava, 17. 10. 2008 (článek). – Cit.:  V komorním dramatu režírovaném Janem Mikuláškem se hlavní hrdina snaží najít odpovědi na otázky týkající se předčasného úmrtí své sestry. V prostředí rodiny, kde je toto citlivé téma tabu, se Sven může jen domýšlet a vymýšlet si vlastní verze sestřina krátkého životního příběhu.

Hra představuje jedinečnou kompozici, jejíž hlavní kvalitou je rafinovaná práce s dialogy mezi Svenem, jeho mrtvou sestrou a oběma rodiči v kombinaci s promyšleným užitím vnitřních hlasů, které dodávají celému vyprávění další významovou vrstvu.

Realizace hry je výsledkem spolupráce Českého rozhlasu Brno a Městského divadla Zlín, kde Vladimír Fekar působí jako dramaturg. Ze souboru tohoto divadla pocházejí také představitelé tří postav hry: Petra Hřebíčková se představí jako titulní sestra, Helena Čermáková představuje matku a Radoslav Šopík otce hlavního hrdiny Svena, kterého ztvární Pavel Gajdoš – jediný nečlen zlínské činohry.

Lit.: anonym: Dramaturg Fekar představí svůj rozhlasový debut Sestra. In web Divadlo Zlín, 19. 10. 2008 (zpráva). – Cit.: Premiéru rozhlasové hry Sestra dramaturga zlínského divadla Vladimíra Fekara nabídne posluchačům v neděli 26. října v 19 hodin Český rozhlas 3 – Vltava v dalším vydání cyklu nazvaného Hry a dokumenty nové generace. V komorním dramatu režírovaném divadelním režisérem Janem Mikuláškem, který nedávno představil na zlínských divadelních prknech inscenaci Charlie ve světlech moderní doby, se hlavní hrdina snaží najít odpovědi na otázky týkající se předčasného úmrtí své sestry. V prostředí rodiny, kde je toto citlivé téma tabu, se Sven může jen domýšlet a vymýšlet si vlastní verze sestřina krátkého životního příběhu.
Hra představuje jedinečnou kompozici, jejíž hlavní kvalitou je rafinovaná práce s dialogy mezi Svenem, jeho mrtvou sestrou a oběma rodiči v kombinaci s promyšleným užitím vnitřních hlasů, které dodávají celému vyprávění další významovou vrstvu. „Je to vůbec má první rozhlasová hra. Předtím se do vysílání dostala pouze má povídka Zápisky z domu, v němž umírá Don Quijote,“ řekl Fekar.
Realizace hry je výsledkem spolupráce Českého rozhlasu Brno a Městského divadla Zlín. Ze zlínského souboru pocházejí také představitelé tří postav hry: Petra Hřebíčková se představí jako titulní sestra, Helena Čermáková ztvární matku a Radoslav Šopík otce hlavního hrdiny Svena, kterému propůjčí hlas Pavel Gajdoš – jediný nečlen zlínské činohry.