Ludvík Aškenazy. Rozhlasová mikrokomedie. Přeložil Miroslav Stuchl. Dramaturg Pavel Minks. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: táta (Aleš Procházka) a synáček (Kristýna Květová).
Natočeno v roce 2000 (11 min.).
2. 6. 2008
Hledání nového domova – Andělé z ostrova Elba, Lucernu a Miroslavi (2008)
Cyklus příběhů Čechů, Moravanů, Němců a Židů z Československa, kteří ve 20. století našli své útočiště ve Švýcarsku. Příběh sochaře , šperkaře a kováře Pavla Krbálka. Pořad, ve kterém vystupují také umělcovi švýcarští a čeští přátelé: Bruno Leuthold, Max Lüscher, Pavel Kohout, Alexandr Kliment a další, byl natáčen v Praze, Miroslavi, Lucernu a Stanzu. Připraveno ve spolupráci s velvyslanectvím Švýcarské konfederace v České republice.
Natočeno 2008. Premiéra 7. 6. 2008.
„P89“ v Chotěšově (2008)
Memorabile z vernisáže výstavy plzeňské skupiny „P89“ v chotěšovském Klášteře. Připravil Miroslav Buriánek.
Nastudoval ČRo Plzeň. Premiéra 7. 6. 2008.
Ghost in the Machine (2005)
Radiofonický průzkum tajů a zákoutí spotřební elektronické audiotechniky. Připravil a slovem provází Michal Rataj. Redaktor Zdeněk Bouček.
Z cyklu PremEdice c8400. Natočeno v roce 2005 (28 min.).
Páteční večer – Svědek ztraceného času Józef Czapski (2008)
Portrét pražského rodáka, polského malíře, esejisty, spisovatele, svědka hrůz 20. století. Připravili Jaroslav Šubrt a Miloš Doležal. Režijní spolupráce Markéta Jahodová.
České rodové stopy v Praze a Děčíně. Czapski, Rusko, bolševická revoluce a válka. Czapski a Katyň. Czapski a malířství. Czapski a náboženství. Czapski a pařížská Kultura. Czapski a jeho poslední deníkové zápisy. O pozoruhodném středoevropském umělci budou hovořit polský literární historik Piotr Kłoczowski, literární kritik a diplomat Jan Zieliński, filmový režisér Andrzej Wajda, malíř Stanisław Rodziński, esejista, básník a teolog Jan Sochoń, ředitelka děčínského muzea Iveta Krupičková, děčínský historik František Šuman, historik Zdeněk Hojda, válečný pilot a vězeň ruských gulagů plk. Vladimír Djačuk, ředitel Slovanské knihovny Lukáš Babka a autoři pořadu. Účinkují Jana Franková, Marie Tomášová, Rudolf Matys, Rudolf Kvíz, Vladimír Brabec a Antonín Molčík.
Natočeno 2008. Premiéra 6. 6. 2008 (120min.). Repríza 12. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v rámci cyklu Polský rok.
Ze země zpola zapomenuté (2008)
Alfred Kubin. Esej rakouského výtvarníka. Překlad František Holešovský. Připravil Petr Turek. Režie Petr Adler.
Účinkuje Karel Pospíšil.
Natočeno 2008. Premiéra 6. 6. 2008 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 7. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou; 2. 9. 2023 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.
Jaroslav Rudiš (*1972)
Spisovatel a scenárista, dramatik
Debutoval románem „rockových příběhů z berlínského metra“ Nebe pod Berlínem (2002), za který obdržel Cenu Jiřího Ortena. Kniha byla přeložena do němčiny, polštiny, srbštiny, běloruštiny a bulharštiny, dočkala se i rozhlasového a divadelního zpracování.
Velký úspěch přinesla komiksová románová trilogie Alois Nebel (2003-2005; společně s výtvarníkem Jaromírem 99; v roce 2006 vyšla kompletní v jednom svazku) o českoněmeckém výpravčím vlaků sloužícím na malé stanici v Sudetech, která inspirovala vznik divadelní hry Alois Nebel (Činoherní studio Ústí nad Labem, 2005). Nyní vzniká také filmová podoba příběhu.
Další hra Léto v Laponsku (2005; knižně a rozhlasově 2006), napsal ji společně s Petrem Pýchou, získala Cenu Alfréda Radoka a Cenu Českého rozhlasu. V listopadu 2006 ji uvedlo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Tato autorská dvojice stojí i za divadelní hrou Strange Love (2006, rozhlasová premiéra 2008) o posledním fanouškovi Depeche Mode v Čechách (nyní ji uvádí Činoherní studio v Ústí n.Labem).
V roce 2006 Rudiš vydal román Grandhotel; podle námětu knihy napsal pro režiséra Davida Ondříčka scénář ke stejnojmennému filmu (2006). Za román obdržel Kanzelsberger cenu čtenářů za nejoblíbenější knihu roku v rámci ocenění Magnesia Litera. Grandhotel se nyní překládá do němčiny. S Martinem Beckerem napsal německy rozhlasovou hru Lost in Praha (2007) pro Westdeutscher Rundfunk v Kolíně nad Rýnem. Pro Český rozhlas také připravil (s Alexem Švamberkem) projekt Trainstory (2008); v rámci cyklu Radioacustica.
Třetí román Potichu vyšel v listopadu 2007 v Labyrintu. Jako audioknihu jej vydalo nakladatelství Tympanum. Knihu načetl a hudbou doprovodil Richard Krajčo.
Jaroslav Rudiš žije v Praze. S básníkem Igorem Malijevským uvádí v Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG a příležitostně vystupuje s hudebními skupinami U-Bahn a The Bombers.
(Více na www.rudis.cz)
Trainstory (2008)
Námět Alex Švamberk. Text Jaroslav Rudiš a Alex Švamberk. Hudba S/M: Silvia Hromádková (hlas, efekty), Alex Švamberk (sampler, pružiny, efekty), Miroslav Posejpal (cello, baskytara, efekty), Jana Kneschke (housle, efekty). Hosté: Hilary Binder (bicí),
Kačkala (sbor). Zvukový poradce Ota Mandelík.
Hlasy: Zuzana Onufráková, Jaroslav Rudiš a Alex Švamberk.
Natočeno 2008. Premiéra 29. 3. 2008.
Lit.: anonym: Radioacustica – Trainstory. In web ČRo, březen 2008 (anotace). – Cit.: Trainstory je hudební textová koláž o útěcích, mizejících snech a hledání nových cest. Odehrává se ve vlacích mezi Prahou a Berlínem. Na trať se vydává trojice lidí, kterým něco nevyšlo nebo chtějí znovu něco zažít.
„Vlak patří ke střední Evropě, je to jeden z jejich symbolů. A tuhle krásnou trať znám nazpaměť z mých cest do Německa,“ říká spisovatel Jaroslav Rudiš, který text napsal s Alexem Švamberkem. „Chtěli jsme příběh o vlacích, ve kterém by zněly zvuky vlaků a kde by bylo vidět, že se v něm potkávají cestující, kteří mají podobné problémy, ale navzájem o tom nevědí, protože spolu nekomunikují,“ dodává Alex Švamberk, který se skupinou S/M vytvořil hudební doprovod k textu.
Strange love (2008)
Petr Pýcha – Jaroslav Rudiš. Černá komedie o prvním a posledním fanouškovi Depeche Mode v Československu. Rozhlasová úprava a dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: Ludvík (Igor Bareš), Milena (Vilma Cibulková), Michal (Matěj Hádek), Vanda (Jana Stryková), Jaromír (Ladislav Potměšil), Asistentka Claudie (Barbora Poláková), Hornyk (Václav Neužil II.) a žena (Zdeňka Sajfertová).
Natočeno v roce 2008. Premiéra 5. 6. 2008 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:05 h.; 60 min.). Repríza 6. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 27. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Pozn.: Ludvíkovi je přes čtyřicet. Jeho jedinou velkou láskou je skupina Depeche Mode. Kvůli ní chodí pořád v černém. Kvůli ní je pořád sám. Obětoval jí totiž úplně všechno. Ludvík – první David Gahan v Československu – se jednoho dne zúčastní soutěže I Love DM o největšího fanouška kapely. Soutěž se koná v hlubokých lesích v hotelu Družba. Očekává se příjezd stovek lidí, ale přijede jich jenom pět – poslední skuteční fanoušci Depeche Mode u nás: Milena, Vanda, Michal, Ludvík a Jaromír, který kapelu ale dosud neslyšel, má raději folk.
Všichni přijíždějí, aby už nic nebylo jako dřív, aby během víkendu konečně dospěli. Někteří. Soutěž se pro ně stává osudovou křižovatkou, která změní jejich milostné vztahy i je samotné. Ulehčit jim to nemůže ani moderátor soutěže, hvězda televizních reklam a seriálu Rodinná pouta Hornyk, ani jeho krásná asistentka Claudie. Lesy kolem hotelu jsou hluboké. Času a klidu na přemýšlení mají všichni dost. (anotace k divadelní premiéře)
Lit.: Patíková, Nikol: Rozhlasové hry Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše. Brno: JAMU, 2015 (bakalářská práce).
Lit.: Foglarová, Zuzana: Plzeňští studenti a Strange love. In web ČRo, 4. 12. 2008 (článek). – Cit.: 5. června letošního roku měla na Vltavě premiéru hra Strange love. 3. prosince jsme s ní v rámci projektu Rozhlasové hry živě zavítali do Českého rozhlasu Plzeň, kam si ji přišly poslechnout dvě třídy gymnazistů.
Hra Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše vypráví příběh skupiny lidí – účastníků soutěže, kteří se sjeli do odlehlého hotelu, v němž agentura organizuje soutěžní kvíz, jehož vítězem se stane ten, kdo prokáže nejlepší znalosti o legendární kapele Depeche Mode. Hrstku soutěžících tvoří typově výrazně odlišné postavy. Ludvík (Igor Bareš), zarytý fanda středních let, který „depešákům“ zasvětil celý život a ví o nich kdeco, kontrastuje se starším Jaromírem (Ladislav Potměšil), milovníkem folku a country, který se do soutěže přihlásil hlavně kvůli vztahu k Mileně (Vilma Cibulková), zralé ženě, bránící se přibývajícím létům právě svým zarputilým fanouškovstvím. Mladou dvojici fandů představuje frajerský Michal (Matěj Hádek) a Vanda (Jana Stryková). Ve společném prostoru a v nezvyklých situacích se postavy postupně odhalují a začnou mezi nimi probublávat nejen nové vztahy, ale i problémy a konflikty.
Černou komedii o prvním a posledním fanouškovi Depeche Mode v Československu natočil režisér Aleš Vrzák. Rozhlasová úprava a dramaturgie Kateřina Rathouská. V hlavních rolích můžeme slyšet Igora Bareše, Vilmu Cibulkovou, Matěje Hádka, Ladislava Potměšila a další.
Pro mnohé plzeňské studenty byl tento poslech prvním setkáním s rozhlasovou hrou vůbec. Téma pro ně bylo zajímavé, i když většina z nich netušila, co byla kapela Depeche Mode a jakou vlnu fanouškovství v době svého největšího úspěchu vyvolala. Žádná větší diskuse se tedy na závěr poslechu nerozvinula, ale hra se líbila a pár studentů dokonce slíbilo, že zkusí někdy nějakou další hru na vlnách Českého rozhlasu naladit.
Na závěr slíbená soutěžní otázka pro účastníky plzeňského semináře.
Která postava nakonec vyhrála „depešáckou“ soutěž? Odpovědi posílejte na e-mail hryzive@rozhlas.cz. Nejrychlejší obdrží cenu.
Lit.: Němec, Ivan: O podivných vztazích v podivné soutěži. In Týdeník Rozhlas 27/2008, s. 5 (recenze). – Cit.: Spisovatel Jaroslav Rudiš si za posledních pět šest let získal pevné místo v české literatuře nejen jako romanopisec – se spoluautorem Petrem Pýchou dobývají svými dramaty i naše divadelní scény. Za drama Léto v Laponsku obdrželi v roce 2006 Cenu Alfréda Radoka a jejich další hra nesoucí název populárního songu Strange Love se ocitla v nominaci na tutéž cenu v roce 2007, kdy měla premiéru v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Tato černá komedie prošla rozhlasovou úpravou dramaturgyně Kateřiny Rathouské a v režii Aleše Vrzáka měla pod stejným názvem v červnu premiéru na stanici Vltava.
Hra vypráví příběh skupiny lidí – účastníků soutěže, kteří se sjeli do odlehlého hotelu, v němž agentura organizuje soutěžní kvíz, jehož vítězem se stane ten, kdo prokáže nejlepší znalosti o legendární kapele Depeche Mode. Hrstku soutěžících tvoří typově výrazně odlišné postavy. Ludvík (Igor Bareš), zarytý fanda středních let, který „depešákům“ zasvětil celý život a ví o nich kdeco, kontrastuje se starším Jaromírem (Ladislav Potměšil), milovníkem folku a country, který se do soutěže přihlásil hlavně kvůli vztahu k Mileně (Vilma Cibulková), zralé ženě, bránící se přibývajícím létům právě svým zarputilým fanouškovstvím. Mladou dvojici fandů představuje frajerský Michal (Matěj Hádek) a Vanda (Jana Stryková). Ve společném prostoru a v nezvyklých situacích se postavy postupně obnažují a začnou mezi nimi probublávat nejen nové vztahy, ale i problémy a konflikty, během nichž se ze skořápek vyklubává skutečné ego každého z nich. Mladé dvojici se rozpadne láska nahlodaná nevěrou, největšímu odborníkovi na Depeche Mode se zhroutí celý svět, když ze soutěže vypadne, zkrátka každý musí svým způsobem vykouknout zpoza své masky.
Autorům „černé komedie o posledním fanouškovi Depeche Mode v Československu“, jak zní podtitul Strange Love, nelze upřít, že umějí dobře napsat postavy. Dokáží využít různé stylové vrstvy jazyka, včetně nejrůznějších slangových výrazů a opakujících se jazykových klišé způsobem, který živé charakteristice figury významně poslouží. S tím souvisí i jejich smysl pro zachycení detailu, komediální nadsázku, vtip, ironii a sebeironii, schopnost vykreslit spíše dílčí situace a scény na úkor celku. V průběhu dramatu totiž poutají více jednotlivé obrazy než celek. Bavíme se například při skvěle vystižené atmosféře soutěže, kterou organizuje asistentka Claudie (Barbora Poláková) a moderuje hvězda seriálu Hornyk (Václav Neužil) způsobem a jazykem tak autentickým, že se málem ohlížíme, zda jsme nezapomněli vypnout televizor. Na straně druhé však stále čekáme, kudy se bude hra ubírat dál, kam vyústí Strange Love, ona podivná láska a podivné vztahy. Určitý pohyb nastává v dramatu až v poslední třetině, když jsme předtím takřka čtyřicet minut vnímali pouze jednotlivé scény, v jejichž nepřetržitém sledu se skrývá nebezpečí, že se posluchač na okamžik „vypne“ a pak se v proudu začne topit.
Jestliže k tomu nedošlo, pak na tom má značnou zásluhu režisér Aleš Vrzák, jenž jednotlivé role obsadil zkušenými herci, které dokázal vést tak, aby bohatě odstíněný jazyk hry zazníval v promluvách přesně emocionálně vyhraněných, a proto i lidsky nesmírně přirozených.
Přesto však Strange Love Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše zůstává jako celek svou nevyrovnaností „strange comedy“.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Komentář ke hře. In web Panáček v říši mluveného slova, 13. 6. 2008 (komentář). – Cit.: Rozehrát čechovovskou partii lásky, v níž A miluje B, ale B miluje C, na půdorysu soutěže o největšího znalce Depeche Mode v Čechách a na Moravě, tak to je přísný, řečeno slovníkem hlavní postavy hry. Zde všichni vypadají, že milují DM, ale ve skutečnosti se tu řeší spíše vztahy A k B a C k B…
Je to hra nanejvýš potěšující – příběh je (přes exotický dějový základ) uvěřitelný a postavy spolu hovoří v dialozích, při nichž se nemusíte za autora rdít, jak se letos při premiérách začasté stávalo.
Příběh je zasazen do hotelu v samotě v lesích, soutěžícím jsou hned na začátku zabaveny mobilní telefony – i to pomáhá v koncentraci děje; nic postavy (a koneckonců i posluchače) nerozptyluje. Kromě moderátorské dvojice, oblíbeného to atributu současných her. Zde jsou však alespoň funkční…
I kdyby se vám však hra nelíbila, co oceníte jistě, je neuvěřitelně sevřený herecký výkon Igora Bareše. Jeho „první a poslední fanoušek DM v Československu“ ukazuje, že Bareš je schopný zahrát stoprocentně jakoukoli roli; dokáže mluvit jako depešák, hýkat jako depešák, zpívat jako depešák – kdybyste tu kapelu v životě neslyšeli, po poslechu tohoto hereckého výkonu o ní víte všechno. Ačkoli si Ludvík „Dave“ myslí pravý opak, ON je jediný skutečný mimoň na celé téhle depešácké akci.
Ale víc už netřeba prozrazovat. Poslechněte si, stojí to za to.
Ve skutečnosti je díra (2008)
Marie Hermanson. Povídka švédské spisovatelky. Překlad Viola Lyčková. Režie Vladimír Gromov.
Účinkuje Dana Černá.
Natočeno 2008 (30min.).