Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

19. 6. 2008

Píšu Vám z Tahiti (2008)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 16:18

Vladimír Binar a jeho Emigrantský snář. Připravil a s autorem hovoří Robert Krumphanzl. Režie Ivan Chrz.

Natočeno 2008. Premiéra 15. 6. 2008 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 60min.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 31. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:15 h) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: anonym: Píšu Vám z Tahiti. In web ČRo 3 Vltava, červen 2008 (článek). – Cit.: Schůzky s literaturou z Emigrantského snáře Vladimíra Binara. Připravil a s autorem hovoří Robert Krumphanzl. V režii Ivana Chrze účinkuje Jan Vlasák.

Pořad přináší úryvky z knihy Emigrantský snář, která vznikla při dlouhodobém pobytu autora v Tichomoří v první polovině 80. let. Vzdálenost „půlky zeměkoule“ od domova – při níž je autor tohoto „románu v dopisech“ odkázán na korespondenci s několika přáteli, zvýrazňuje kontrast mezi „barvitým“ Tahiti a „šedivým“ normalizačním Československem. Na pozadí této dvojí vnější kulisy se však po čase vyjevuje pravý význam přátelství, blízkosti, rozhovoru, spolupráce i povolání člověka na konkrétním místě. 

Vladimír Binar (narozen 6. 10. 1941 ve Velkém Meziříčí) absolvoval v roce 1968 bohemistiku a filozofii na pražské FF UK. V té době měl za sebou také několikaletou zkušenost papírenského a betonářského dělníka a dlouhodobý pobyt v nemocnicích a rehabilitačních ústavech. Od roku 1969 působil jako odborný asistent na katedře české literatury filosofické fakulty v Praze, kde dostal v roce 1975 výpověď. Podepsal se na ní i jeho soustavný zájem o dílo Jakuba Demla, Vladimíra Holana a dalších českých básníků. Následujících patnáct let ve svobodném povolání se Vladimír Binar věnoval editorské a překladatelské práci. V roce 1974 založil Vladimír Binar společně s Bedřichem Fučíkem samizdatovou edici Rukopisy VBF, kde vyšlo mimo jiné čtrnáctisvazkové Dílo Jakuba Demla (1978-1983) a šestisvazkové Dílo Bedřicha Fučíka (1986-1989, knižně 1992-2007). Pod značkou Rukopisy VBF se poprvé dostávají ke čtenářům, byť k úzkému okruhu, také vlastní Binarovy práce básnické, prozaické a esejistické. Dvě prózy otiskla Revolver Revue: Číňanova pěna, č. 41/1999 (rkp. 1976-1977, 1981), Dimanche a Paris (rkp. 1977), č. 50/2002 (rozhovor s autorem je otištěn v č. 41/1999). Knižně vydal: Playback (2001), Emigrantský snář (2003). 

O ševci Ondrovi a komtesce Julince (2001)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 12:59

Zdeněk Kozák. Rozhlasová pohádka. Hudba Karel Cón. Režie Zdeněk Kozák.

Účinkují Lubor Tokoš, Martin Havelka, Zdena Herfortová, Jiří Pecha, Libuše Billová, Jaroslav Kuneš, Jiří Tomek, Gabriela Ježková a Rudolf Krátký.

Nastudovalo Brno v roce 2001 (50min.).

Čirá anarchie (2008)

Filed under: Povídky — Přemek @ 12:56

Woody Allen. Dvě povídky amerického humoristy a filmaře. Překlad Dana Hábová. Připravila Olga Běhounková. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Oldřich Kaiser.

Natočeno 2008. Premiéra 15. 6. 2008 (23 min.). Repríza 27. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Mačas, Dominik: Hovory s Helmholtzem, Metterlingovy seznamy, Velký šéf a další povídky Woodyho Allena. In web ČRo 3 Vltava, 24. 11. 2025 (článek). – Cit.: Woodymu Allenovi bude 30. listopadu 2025 devadesát. Díky bravurním překladům Michaela Žantovského je také u nás znám nejen jako filmový režisér a komik, ale také jako autor osobitých humorných próz. K nejznámějším patří jeho sbírky krátkých textů jako Vedlejší příznaky, Vyrovnat si účty nebo Bez peříček, v nichž míchá směs satiry, intelektuálních hříček a absurdních situací. Nechte se okouzlit jeho humorem – online po dobu osmi týdnů po odvysílání.

Literární styl Woodyho Allena je typicky neurotický, filozofující a sebeironický – často si dělá legraci z vlastní existence, psychoterapie nebo náboženských otázek. Allenovy texty vznikaly převážně jako sloupky pro prestižní magazíny a jeho humor vychází z kontrastu intelektuálního a každodenního světa. Jeho styl lze považovat za postmoderní: ironizuje tradice, míchá vysoké a nízké a odhaluje absurditu moderního života. Přestože jeho psaní působí nenuceně, příběhy často ukrývají vážnější témata, jako je smrtelnost, hledání smyslu či lidská úzkost. (…)

Pod tímto názvem se skrývají dva příběhy s kulinářskou tématikou Tak jedl Zarathustra a Máš tak fatální chuťové pohárky, drahá. Povídky Woodyho Allena jsou často variacemi na známé téma. Připomeňme jenom Kdyby byli impresionisté dentisté nebo povídku, v níž se popisuje představení baletu podobně, jako ve Vojně a míru prožívá Nataša Rostovová poprvé návštěvu opery. Ze sbírky Čirá anarchie jsme vybrali dva texty, v nichž hlavní roli hraje gastronomie. Potraviny a lahůdky zde ovšem uvádějí do pohybu neuvěřitelné události. (…)

Dům pro všechny (1983)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:59

Jan Suchl. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Věra Binková. Asistentka režie Milada Věžníková. Zvuková režie Jaromír Ostrý. Dramaturg Stanislav Neubert. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Petr (Jan Zvoník), Eva (Nataša Kalousová), otec (Lubor Tokoš), Soumar (Steva Maršálek), Rezek (Zdeněk Junák), Roučka (Miloš Kročil), člen party (Jiří Papež), inženýr (Ladislav Lakomý), přednosta (Jiří Tomek), přednostová (Jiřina Prokšová), Řanda (Jaroslav Dufek), strojmistr (Oldřich Slavík), Ferbas (Leopold Franc), hostinská (Libuše Billová), hlas z rádia (Jaromír Ostrý).

Nastudovalo Brno. Natočeno 28. 1. 1983 (studio 7, 14:00 – 18:00 h.; 39 min.).

Sestup v kruhu (1982)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:50

Erasmus Schöfer. Překlad Vladimír Merhaut. Hudební dramaturg + improvizace na tenorsaxofon Zdeněk Novák. Zvuk ing. Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Zvuková režie Jaromír Ostrý. Asistentka režie Blanka Krčková. Dramaturg Stanislav Neubert. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: K. Küpper (Leopold Franc), M. Küpperová (Helena Trýbová), Rainer (Pavel Timčo), Ricarda (Leona Richterová), Anna (Nataša Kalousová), Hartfeld senior (Josef Štefl), Hartfeld junior (Pavel Leicman), Porz (Jan Vlasák), Nigbur (Stanislav Zindulka), právní zástupce (Bohumil Slezáček), Kappelová (Olga Hegerová), Rolfsová (Jana Hlaváčková), vrátný (Ivan Hojar), úředník (Steva Maršálek), kompars (Jaromír Ostrý, Ivan Štefka).

Nastudovalo Brno. Natočeno 22. 12. 1982 (studio 7, 14:00 – 18:00 h.; 77 min.).

Výkop (1982)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:48

Jiří Průša. Zvuk Jaromír Pěnčík. Záznam a střih Jana Kuchovská. Hudební dramaturg Jaromír Ostrý. Asistentka režie Milada Věžníková. Dramaturg Stanislav Neubert. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: ing. Petr Hrazdíra (Zdeněk Bureš), Komárek (Lubor Tokoš), Dáša (Lubomíra Sonková), Pilát (Pavel Kunert), bagrista (Karel Riegl), Macháč (Jaroslav Dufek).

Nastudovalo Brno. Natočeno 15. 10. 1982 (studio 7, 9:00 – 18:00 h.; 31 min.).

18. 6. 2008

Povídky malostranské (1991, 2007, 2008)

Filed under: Audiostory,Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 20:05

Jan Neruda. Hudba Mlhoš Kafka. Mistr zvuku Miroš Svatoň. Produkce natáčení a asistent Otakar Konětopský. Producentka, redakce bookletu PhDr. Jindřiška Nováková. Fotografie Zuzana Humpálová. Grafické zpracování Jáchym Šerých Mikoláš Fabián. Režie Helena Vaňurová.

Čtou Soběslav Sejk (1, 3, 5) a Martin Růžek (2, 4).

Nahráno ve studiu Národního divadla. Vydalo vydavatelství AudioStory v roce 1991 (1 MC, AY0007). Reedice Popron Music a AudioStory v roce 2007 (2 CD, 54873-2, 41:33 a 48:45). Reedice 18. 4. 2008 jako příloha Lidových novin v edici Audioknihy č. 3 (2 CD, 1:30:18).

Obsah: CD 1 – 1. Pan Ryšánek a pan Šlégl (25:19), 2. Hastrman (16:14); CD 2 – 1. Přivedla žebráka na mizinu (19:25), 2. Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (13:55), 3. Doktor Kazisvět (15:25).

Exkluzivní výběr z vrcholného Nerudova prozaického díla. Autorův mistrný obraz starosvětského malostranského prostředí s osudy jeho svérázných obyvatel umocňuje umělecké podání obou vypravěčů. (anotace)

Slunce nad Slavkovem 1/3 (1987)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 19:29

Dušan Uhlíř. Dramatizovaná koláž z knihy Slunce nad Slavkovem. Hudba Jiří Pavlica (?). Režie Jaromír Ostrý.

Osoby a obsazení: vypravěč (Josef Karlík), Napoleon Bonaparte (Miroslav Donutil), ??? (Daniel Dítě), car Alexandr I. (Jaroslav Kuneš), Savarin (Pavel Zatloukal) a další.

Nastudovalo Brno v roce 1987.

1. Východ slunce (29 min.). – 2. Bitva (28 min.). – 3. Příměří (29 min.).

Pozn.: Vysíláno 3. 12. 2005 – celodenní vysílání stanice ČRo3 Vltava u příležitosti 200.výročí bitvy u Slavkova (2. 12. 1805).

Lit.: Jeřábková, Olga: Napoleonský den na Vltavě. In web ČRo, listopad 2005 (anotace) – Cit.: Vojáci! Stačí, když řeknete: bojoval jsem u Slavkova, aby každý řekl: to je hrdina! – vzkázal prý Napoleon svým vojákům. A historik Dušan Uhlíř k tomu v závěru své knihy Slavkovské slunce dodává: Zpochybňovat kvality legendární Napoleonovy armády nelze. Do jiného světla se však její role dostane, položíme-li si otázku, čemu sloužila. Zprvu snad ještě bojovala za ideály revoluce, pak se i ty vytratily. Zbylo jen vojenské řemeslo a sláva zakletá do císařských orlů. Za armádou zůstávala zpustošená a vypálená Evropa, potoky krve a slz. To vše ve jménu nenasytného císařství, které nastoupilo cestu ke světovládě.A Slavkov stál na začátku této cesty. Na jejím konci bylo Waterloo.

Pozn. 2: Bitva u Slavkova (též bitva tří císařů, bitva u Austerlitz) proběhla 2. prosince 1805 poblíž Slavkova u Brna. Stáli proti sobě francouzský císař Napoleon Bonaparte a ruský car Alexandr I. spolu s římským císařem Františkem I. Bitvu vyhrál Napoleon, který ji až do konce svého života považoval za své nejskvělejší vítězství. Napoleonovo vítězství vedlo k podepsání tzv. Prešpurského míru a zrušení Svaté říše římské.

Klapzubova jedenáctka (1997, 2008, 2013)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 18:47

Eduard Bass. Dramatizace Jan Jiráň. Hymnu Klapzubáků zpívají hráči Sparty a Slávie. Hudba a zvukové efekty Zdeněk Zdeněk. Střih textu Ivan Mikota a Zdeněk Zdeněk. Záznam Ivan Mikota a Miloš Špaček. Režie Jan Jiráň.

Osoby a obsazení: vypravěč (Jiří Lábus), táta Klapzuba (Soběslav Sejk), Marie Klapzubová (Blanka Blahníková), předseda Barcelony (Pavel Nový), komentátor v Barceloně (Pavel Čapek), Cornick (Martin Dejdar), anglický král (Josef Somr), waleský princ (Miroslav Vladyka), plukovník Ward (Zdeněk Hořínek), komentátor v Sydney (Jaromír Bosák), kapitán Grindstone (Svatopluk Skopal), Scrooge (Oldřich Kaiser), telegrafista Timoru (Břetislav Slováček), telegrafista Arga (Jaroslav Etlík), Birimaratoa (Jiří Schmitzer), Honza (Ivan Hašek), Frantík (Jiří Lerch), Jura (Zdeněk Svoboda), Petr (Michal Horňák), Karel (Horst Siegel), Jakub (Martin Frýdek), Josef (Jan Stejskal), Toník (Daniel Šmejkal), Alcantara (Jozef Chovanec), Pepe (Zdeněk Nehoda), Jorge (František Veselý).

Nahráno ve studiu Lyry Pragensis v roce 1997. Reedice – příbal deníku Sport, 2008 (78 min.). Reedice Radioservis – Audiotéka, květen 2013 (1 CD; mp3).


(more…)

Můj domov – Soweto (1982)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 18:37

Steve Wilmer. Dokumentární hra o boji proti apartheidu. Překlad a úprava Vladimír Merhaut. Zvuk Bohuslav Fiala. Záznam a střih Jana Kuchovská. Hudební koláž Jaromír Ostrý (použita koláž ze snímků skupiny Jerry Harrisona). Asistentka režie Blanka Krčková. Dramaturg František Mareš. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: Nelson, černý Jihoafričan (Erik Pardus), Colin, anglický student (Aleš Jarý), Jim, úředník firmy AAC (Jaroslav Kuneš), úředník přistěhovaleckého úřadu (Alois Liškutín), úředník zvláštního oddělení (Josef Karlík), ministr spravedlnosti JAR Jimmy Krüger (Jiří Dušek), hlasatel rozhlasu JAR (Jiří Brož), policista (Jaroslav Dufek), komentátor (Pavel Leicman), kompars (Jaromír Ostrý, Milada Věžníková, Eva Skopalová).

Nastudovalo Brno. Natočeno 13. – 17. 9. 1982 (studio 7, 14:00 – 18:00 h.). Premiéra 26. 3. 1983 (RPD, 22:30 – 23:15 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress