Jaroslav Hašek. Výběr a sestava z Haškova díla a průvodní slovo dr. Radko Pytlík. Hudbební improvizace Jaroslav Krček (harmonika) a Jiří Bartoš (kytara). Odpovědný redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Zvuk Jiří Bartoš (slovo) a Ivan Mikota (hudba). Střih a mixáž Jiří Bartoš. Sleeve-note Radko Pytlík, 1983. Cover design Ondřej Tůma, 1983. lllustration Josef Lada. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová. Režie Tomáš Vondrovic.
Účinkují Petr Nárožný, Viktor Preiss a Alois Švehlík.
Nahráno 8.-26. listopadu 1982 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1983 (1 LP, SUPRALONG 12180470 X-F).
Pozn.: Jaroslav Hašek je v české literatuře zjevem zvláštním a výjimečným, na čemž nemění nic ani okolnost, že se po letech dostal až do školních čítanek. Vlastně víc žil než tvořil, a byl spíše legendárním hospodským bohémem předválečné a poválečné Prahy 20. let, než vážným spisovatelem. Vymýšlel si o sobě různé anekdoty, které někdy skutečně prožíval. Chrlil drobné humoresky, jimiž zaplavoval redakce zábavných časopisů, aniž si zakládal na něčem takovém, jako je umělecká čest a sláva. Vlastně teprve mnohem později se ukázalo, že jeho provokativní, revoltující postoj měl svůj originální literární význam. Hašek se dostal až na dno společnosti a čerpaje z bohatství lidové anekdoty a periferní ironie strhával nejen symboly rakouského mocnářství, ale i oficiální pseudovlastenecké iluze a klišé, pečlivě opatrované a ochraňované mluvčími národa vlastně už od obrození. V jeho drastické komice není stopy po romantickém subjektivním vzoru. Je při vší fantastičnosti a grotesknosti věcná, střízlivá, objektivní. Bedřich Václavek kdysi nazval Haškův výraz „lidovým dada“. V pronikavosti pohledu znásobeném spojením tragiky a komiky, směšnosti a trapnosti maloměšťáckého života, bývá Haškův humor srovnáván s tím, co ve světové literatuře zdomácnělo pod názvem absurdita a „odcizení“. Na rozdíl od umění, které pouze klade otázky, působí však jeho dílo svou okouzlující samozřejmostí, která vzdoruje duchaplným interpretacím. Jako by mělo ještě jednu lidskou dimenzi navíc, příznačnou pro české prostředí i dobu společenských proměn: nedůvěru k nepřátelské ideologii a obdiv k reálnému, poeticky umocněnému světu „obyčejných“ lidí.
Snad právě proto je Haškovo dílo, dříve i dnes, přijímáno buď s polemickým despektem, nebo se sympatizujícím nadšením. Zní cize a drsně moralistům a estétům, kteří v duchu výchovných tradic naší obrozenecké literatury hledají v literatuře odraz „vyšších“, povznášejících mravních či filozofických ideálů. Tím vřeleji je přijímáno čtenáři, kteří oceňují v literatuře upřímnost a bezprostřednost viděni, bezohlednou, drsnou pravdu života. Lidský ohrožující smysl Haškova humoru souvisí s obrovskou proměnou vkusu, mravního a estetického cítění, k němuž dochází po první a zejména po druhé světové válce. V souvislosti s bezohlednou pravdivostí moderní literatury, která nevěří ideálům devatenáctého století ani iluzím o samočinném rozvoji vědeckého a civilizačního pokroku, která se vrací k obhajobě základních lidských práv na život, na existenciální i společenskou svobodu, jeví se Haškovo dílo jako hodnota znovu aktuální.
Jaroslav Hašek je ve světě znám svými Osudy dobrého vojáka Švejka, jež byly přeloženy do třiapadesáti cizích jazyků. Haškův román nevznikl náhodou, byl bilancí všech jeho tvůrčích sil a životní i umělecké zkušenosti. Úvodní povídka. „Dobrý voják Švejk se učí zacházet se střelnou bavlnou“ vznikla už v roce 1911, v souvislosti s Dějinami strany mírného pokroku v mezích zákona. Už v nich našel polohu politické satiry a karikatury, kterou dováděl odvážně až k nejzazším mezím odhalení. Po válce a Říjnové revoluci promítl Hašek antimilitaristické téma do polohy dějinné. Jeho zásluhou a uměleckým vítězstvím je, že protilidovou úlohu vládnoucích představ, šifer a symbolů odhaluje nikoliv jen přímými invektivami a pamfletickými narážkami (takto činila protiválečná expresionistická literatura), ale že objevil druh humoru, který se vysmívá jakoby bezděčně, nenápadně, ale přesto důrazně. Hašek v této souvislosti vytvořil lidový typ, který je svými přízemními, živelně reálnými a konkrétními životními projevy, byť motivovanými jeho „metafyzickou blbosti“, přirozeným protikladem vládnoucích iluzí a frází. Z komické kontrastní polohy Osudů dobrého vojáka Švejka vytěžil Hašek úsměvný, neodolatelný humor. Právem je tento humoristický román předními světovými kulturními činiteli hodnocen jako nejúčinnější román protiválečný. Jaroslav Hašek je srovnáván se světovými humoristy Cervantesem a Rabelaisem. Sleeve-note Radko Pytlík 1983