Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hans Christian Andersen. Pohádková hra. Dramatizace Václav Tomšovský. Hudba Miloš Vacek. Texty Ivo T. Havlů. Studiový orchestr řídí Miroslav Homolka. Zpívá Vokální kvarteto (Božena Klocová, Ivana Klíčníková, Jaroslava Macešková, Jana Sedláčková). Hudební režie dr. Milan Slavický. Zvuková režie Jiří Bartoš. Střih a mixáž Jiří Bartoš a Martin Kusák. Realizace snímku Jiří Šrámek. Illustrations Cyril Bouda, 1977. Cover Ladislav Rada, 1977. Photography Miroslav Tůma, 1977. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová. Režie Václav Tomšovský.

Osoby a obsazení: princ (Bohuslav Kalva), sluha (Karel Sekera), král (Rudolf Vodrážka), princezna Mirel (Radka Malá), hofmistrová (Zora Jiráková), hofmistr (Karel Richter), královský sluha (Emil Žák), krčmář (Miroslav Doubrava), pomocník (Karel Fořt), dvorní dámy (Jana Walterová, Vlasta Žehrová a Daniela Kopecká).

Z repertoáru Divadla Jiřího Wolkra v Praze. Natočeno 16.-23. 1. 1976 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1977 (1 LP, 1118 2047, 45:29). Reedice únor 2012 (1 CD mp3).

Bohumil Říha. Hudba Milan Baginský. Studiový orchestr řídí Milan Baginský. Realizace desky Jiří Šrámek. Zvuková režie a mixáž Jiří Bartoš. Střih Ivan Mikota. Režie Ladislav Rybišar.

Osoby a obsazení: vypravěč (Zdeněk Dítě), Vítek (Jan Seifert), Vlastík (Josef Barvínek).

Natočeno 10. – 17. 5. 1977 (studio Lucerna, Praha). Vydal Supraphon v roce 1978, edice Z knížek Albatrosu, č. 1 (1 LP; Su 1 18 2364).

Miloš Nedbal. Verše, postavy a troška hercova vyprávění v podání zasloužilého umělce Miloše Nedbala. Vyběr, sestava a režie František Laurin. Odpovědný redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Zvuk Jiří Bartoš. Střih Ivan Mikota. Sleevenote Miloš Nedbal, 1980. Cover Pavel Jasanský, 1980. Fotografie z osobního archívu Miloše Nedbala. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová.

Hovoří a recituje Miloš Nedbal.

Nahráno 15. června – 1. července 1977 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v edici Z repertoáru Violy (1 LP, mono 1018 2640 G).

Obsah: 1. strana – 1. Jindřich Veselý – Johan doktor Faust starých českých loutkářů (úryvek – jako prolog), 2. Karel Jaromír Erben – Lilie, 3. Karel Hynek Mácha – Máj (III. zpěv), 4. Jan Neruda – Prosté motivy jarní; 2. strana – 5. V+W – Caesar (úryvek), 6. William Shakespeare – Jak se vám líbí, přeložil E. A. Saudek; Monolog Jacquesův – Šaška jsem potkal (spoluúčinkuje František Jelínek); Monolog Jacquesův – Celý svět je scéna, 7. Jaroslav Průcha – Hrdinové okamžiku (Ferdinand Šamberk), 8. William Shakespeare – Hamlet (přeložil E. A. Saudek); Zda žít či nežít; Promluva k hercům; Nad lebkou Yorikovou, 9. Vítězslav Nezval – Sbohem a šáteček (jako epilog).

Marta Kadlečíková. Hraje Česká filharmonie, řídí Karel Šejna. Režie Jiří Šrámek.

Účinkují Miloš Kopecký a Hana Maciuchová.

Vydal Supraphon v roce 1982 (1 LP).

Ilja Hurník. Povídky pro vyprávěče a soubor hudebních nástrojů. Komorní orchestr řídí Eduard Fischer. Cover picture Cyril Bouda, 1983. Cover design Dimitrij Gaydečka, 1983. Odpovědná redaktorka obalu Miroslava Kulhavá. Režie Josef Cincibus.

Osoby a obsazení: vypravěč (Karel Höger), hlasatelka (Ludmila Stambolieva), sportovní reportér (Otakar Procházka), profesor tělocviku (Josef Cincibus).

Vydal Supraphon v roce 1983 (1 LP, stereo 119 3329 G).

Obsah: 1. strana – 1. Jak se kontrabas zamiloval, 2. O ladičce a jejím áčku, 3. Tranzistor v kapele, 4. Rozkvetlá jabloň; 2. strana – 5. Nekonečná pohádka, 6. Nepodařená procházka, 7. Jak se klarinet spustil, 8. Za jarního večera, 9. O hluchém bubnu.

Jiří Hubač. Výběr pro gramofonovou desku František Filip. Hudba Jiří Srnka. Televizní režie František Filip. Filmový symfonický orchestr Praha řídí Štěpán Koníček. Zvuk Ladislav Hausdorf. Realizace desky Jiří Šrámek. Střih a technická spolupráce Ivan Mikota. Sleeve-note František Filip, 1978. Cover Stanislav Lorenz, 1978. Photography Miloš Schmiedberger, 1978. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová.

Osoby a obsazení: František Kalina (Karel Höger), Bětuška Jarošová (Blanka Waleská), Klára, Františkova sestra (Stella Zázvorková), Jára (Ivan Vorlíček), Valnoha (Vladimír Menšík), číšník (Josef Větrovec), muž ve vlaku (Vladimír Krška), strážmistr VB (Lubomír Kostelka), kapitán VB (František Hanus), Hojerová (Karolina Slunéčková).

Vydal Supraphon v roce 1978 (1 LP, SUPRALONG 1218 0430 X-F).

Pozn.: Pro gramofonovou desku upravená zvuková stopa televizního filmu.

Sleeve-note: Když mě Supraphon vyzval, abych upravil Hubačův „Lístek do památníku pro vydání na gramofonové desce, zapochyboval jsem nejprve o možnosti tohoto záměru. Lístek do památníku jsem natáčel v roce 1976 ve filmovém studiu Barrandov jako televizní film. Při filmování jsem samozřejmě ani nepomyslel na to, že příběh, který právě natáčím na barevný film s kontaktním zvukem, by jednou mohl existovat svébytně jako samostatný zvukový záznam na gramofonové desce. Tak jsem při návrhu redakce Supraphonu silně zaváhal. Měl jsem pocit, že účinek celého nafilmovaného příběhu bude neúnosně oslaben, jestliže bude zbaven barevného obratu, který umožnil divákům důvěrně nahlédnout do tváři hrdinů příběhu i do jejich snů a vzpomínek. Obrazu, který diváka zavadí do intimního a poetického prostředí píseckých zákoutí, píseckých lesů, k tesknému lesnímu jezírku i na břehy Otavy… Poněvadž jsem však měl „Lístek do památníku“ rád, kvůli Hubačově textu, Srnkově hudbě a mistrovským hereckým výkonům národního umělce Karla Högra, zasloužilé umělkyně Blanky Waleské a dalších, učinil jsem přece jenom pokus a zasedl jsem ve studiu Supraphonu ke zvukovému záznamu, abych si jej poslechl a zkusil, dá-li se záměr Supraphonu uskutečnit.
A tu jsem a potěšením zjistil, že ten nápad a gramofonovou deskou vlastně vůbec nabyl marný. Při poslechu jsem se jaksi automaticky oprostil od profesionálního filmového zatížení a zakusil jsem nový zážitek, jiného druhu, než na jaký jsem byl ze své profese zvyklý. Obraz divákovu fantazii usměrňuje, neponechává mu příliš prostoru na vlastni představy, pocity a asociace. Při poslechu „Lístku do památníku“ jsem a jistým překvapením zjistil, že se nenudím, že mi nic nechybí a naopak – že Hubačův text i Srnkovu hudbu vnímám jinak, že text i hudbu vychutnávám více, že mé vnitřní pocity a asociace mají daleko větší vůli i prostor, než když byly usměrňovány přesně definujícím obrazem. A tak jsem a chutí zapracoval na úpravě zvukového záznamu. Nešlo jen o krácení vynucené časovou kapacitou desky. Ze záznamu jsme hlavně vyloučili pasáže, které by mohly být bez obrazového doprovodu nesrozumitelné. Tak tedy vznikla tato deska, kterou dostáváte do ruky.
Přeji Vám, abyste pocítili něco z toho, co jsem i já při poslechu této desky zažil. Jinýma očima – či jinýma ušima – jsem vnímal národního umělce Karta Högra, zasloužilou umělkyni Blanku Waleskou, Stellu Zázvorkovou a ostatní. Jde vesměs o herecké výkony, které jsou silné a přesvědčivé i podmanivé již v samotném zvuku. Se zvláštním dojetím jsem poslouchal Karla Högra. Lístek do památníku byl jeho posledním televizním filmem. A právě v něm Karel Höger předvedl svou uměleckou, nenapodobitelnou osobnost v celé velikosti. Kolik lidskosti, mistrovství slova a intonací, herecké fantazie, dokonalé dikce i lidské prostoty dovedl spojit právě zde v jeden celistvý a přesvědčivý umělecký výkon! A tak jsem věru rád, že se Supraphon rozhodl vydat tuto desku a jsem i rád, že jsem mohl přispět k jejímu vzniku. Povaluji to za čest a za nejlepší uctěni nezapomenutelné památky národního umělce Karla Högra. Jeho nenapodobitelná herecká velikost tak bude zachována i na této desce.
Při poslechu hotové desky jsem znovu a lépe vychutnal i podmanivou hudbu zasloužilého umělce Jiřího Srnky a Hubačův text. Jiřího Hubače jako autora nemusím představovat. Při poslechu „Lístku do památníku“ jsem si znovu a lépe uvědomil, proč mám tak rád jeho hry. Jsou veskrze současné, ale nikdy zjednodušeně podbízivé, jsou prostoupeny opravdovou lidskosti. To platí v plné míře i o Lístku do památníku, který se a takovou laskavosti obírá palčivými otázkami lidského stáři a nakonec vada k očistnému I povznášejícímu pocitu, pramenícímu z poznání, že lidský život je krásný v každé fázi, jestliže není zmarněn a založen na pochybných hodnotách. A tohle poselství přináší i tato deska. (František Filip)

Jiří Hubač. Výběr pro gramofonovu desku a televizní režie František Filip. Hudba Jiří Malásek a Jiří Bažant. Filmový symfonický orchestr Praha řídí Štěpán Koníček. Odpovědný redaktor desky Tomáš Vondrovic. Zvuk František Černý. Úprava gramofonového snímku Ivan Mikota (převzato ze zvukového záznamu Čs. televize Praha z r. 1977).

Osoby a obsazení: otec (Vladimír Menšík), matka (Jana Hlaváčová), Ondřej (Jaromír Hanzlík), strýc (Čestmír Řanda), Lenka (Regina Rázlová), dr. Houdek (Josef Vinklář), Miluška (Iva Janžurová), předseda ZV ROH (František Hanus), číšník (Vítězslav Jirsák).

Přetočeno z TV záznamu 12. – 13. 9. 1979. Vydal Supraphon v roce 1980  (1 LP SUPRALONG 1218 0444 X-F; 37 + 37 min.).

Pozn.: Pro gramofonovou desku upravená zvuková stopa televizního filmu.

Sleeve-note: Čas prověřil, že záměr vydávat zvukové záznamy televizních filmů a inscenaci na deskách je záslužný a veřejností vítaný. Zájem o tyto nahrávky napovídá, že je hodně těch, kteří chtějí mít doma gramofonovou desku, při níž by si oživili zážitky z někdejšího televizního vysílání, a to kdykoliv, podle vlastního přání a nálady.
Mojí první zkušeností s převodem televizního filmu do gramofonové verze byla úprava Hubačova Lístku do památníku. Po této zkušenosti i po příznivé odezvě jsem nyní pro gramofonovou desku upravil další televizní film, shodou okolností natočený opět podle Hubačova scénáře, Ikarův pád.
Při zrodu televizního filmu samozřejmě nikdy nemyslím na to, že by jeho zvuk byl někdy schopný svébytné umělecké existence na gramofonové desce. Lístek do památníku mě však přesvědčil, že vzniká-li televizní dílo podle scénáře vysoké literární kvality, je pak i samo slovo schopno zaujmout a uspokojit i náročného posluchače. A nejen to; zvuk bez vizuální složky nabízí vnímavým zájemcům nový, jinak zajímavý a jinak působivý zážitek.
Při úpravě Ikarova pádu jsem si tuto zkušenost znovu ověřit Hubačův text je už sám o sobě dobrou, silnou a poctivou literaturou. Jeho síla je ve zdánlivě prostém konkrétním lidském příběhu, který se dovede nenásilně, jakoby mimochodem dobrat pocitů a pravd obecnějších a všeplatnějších. Ikarův pád zdaleka není jen příběh notorického alkoholika, který se nerad a dlouho rozhoduje pro léčení. V Hubačově scénáři je za tímto zdánlivě prostým a jednoduchým příběhem silný myšlenkový náboj, řada podnětů k přemítání o lidské slabosti i velikosti, o soužití rodičů a dětí, o síle a účinnosti synovské lásky, o sounáležitosti i vzájemné spoluzodpovědnosti všech lidí, kteří sdílejí společný život. Tyto myšlenky samozřejmě ve scénáři nejsou přímo formulovány. Jak už to u dobré literatury bývá – všeplatnější a obecnější pravdy vystoupí na pozadí příběhu samy.
Kvality Hubačova scénáře vycítili i všichni herci, kteří na realizaci Ikarova pádu spolupracovali. A podníceni silným, pravdivým textem, odevzdali i mimořádně silné a pravdivé herecké výkony. Při úpravě desky jsem si ověřil, že silný herecký prožitek nezanikne ani v pouhém zvukovém záznamu. Oproštěn od obrazu, dokonce tím více doceňuji mistrovské herecké výkony Vladimíra Menšíka, Jany Hlaváčové, Jaromíra Hanzlíka, Čestmíra Řandy, Reginy Rázlové, Josefa Vinkláře, Ivy Janžurové a Františka Hanuše. Domnívám se dokonce, že Vladimír Menšík měl v Ikarově pádu svou největší příležitost předvést šíři, osobitost a neopakovatelnost svého velikého hereckého talentu, kterou také mistrovsky využil.
Domnívám se, že Ikarovu pádu převod z podoby televizního filmu do podoby gramofonové nijak neublížil. Že naopak dostal nový, svébytný život a dech. Zvuk byl zkrácen, text soustředěn. Jak vyžaduje gramofonová deska. Navíc si člověk může příběh poslechnout v intimitě domova v pravou chvíli, kdy se cítí nejlépe disponován a kdy má právě náladu k poslechu a vnímání něčeho lidsky prostého, inspirujícího a posilujícího.
Přál bych si, abych se v těchto úvahách nemýlil a aby poslech této desky mohl být připočten k hezkým, nepromarněným chvilkám života. (František Filip)

Andrej Gjurič (Andrej Gjurić). Pohádkové vyprávění z Malé Strany. Výběr a dramatizace Tomáš Vondrovic. Hudba Alois Palouček. Komorní soubor řídí Alois Palouček.

Osoby a obsazení: vypravěč (Rudolf Hrušínský I.), Vaněček (Martin Růžek), Valenta (Miroslav Moravec), Vltavský (Miloš Kopecký), Velebný (Miloš Nedbal), číšník (Boris Rösner), Broukal (Stanislav Šimek), Bulín (Jiří Bruder), Slaměnka (Petr Štěpánek), havran (Alois Švehlík).

Natočeno 27. 11. 1981. Vydal Supraphon v roce 1983 (2 LP, 136 min.). Reedice Supraphon 15. 7. 2012 (2 CD, VT 9228-2, 143:08).

Pozn. 1: Ke koupi k dispozici na stránce Supraphonline.

Pozn. 2: Pohádkové vyprávění z Malé Strany. Čtyři příběhy, z nichž každý se odehrává v jiném ročním období, přibližují proměnlivou a pokaždé jinak okouzlující atmosféru Malé Strany, ale seznamují nás i s pohádkovými bytostmi, které na Malé Straně „odpradávna žijí“. Jedna z nejkouzelnějších pohádkových knížek o pražských vodnících – vltavských i z Čertovky; a také o nepominutelných pražských strašidýlkách – bubácích. Kouzelné poslouchání u kterého se rodiče nebudou bavit o nic méně než ratolesti. Téměř povinná výchovná záležitost pro každého obyvatele Prahy bez rozdílu věku. (anotace)