Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

17. 4. 2008

Pohádky z rozkvetlé louky a stříbrné tůňky (2002)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 16:46

Jindřich Balík. Hudba Pavel Jurkovič, řídí autor. Zpívá Chlapecký sbor Pueri gaudentes, řídí Zdena Součková. Zvuková režie Miloš Kot, Miloš Zajdl, Vlastimil Drozen. Zvuková spolupráce Pavel Nedbal. Režie Stanislav Chudoba.

Účinkují Taťjána Medvecká a Pavel Soukup.

Vydal ROTAG v roce 2002 (1 CD – 1 MC, 46 min.); Edice Vyprávíme a zpíváme dětem č. 4 (RG 0040-4831); ke kazetě vyšla i knížka.

Obsah:

Strana A – 1. Proč slunci přeběhl po čele lítostivý mráček (Pavel Soukup), 2. Letní nebe (píseň), 3. Jak se motýl Augustýn učil poznávat svět (Taťjána Medvecká), 4. Motýli (píseň), 5. Co se stalo, když se housenka stáhla a roztáhla (Pavel Soukup), 6. Housenka harmonikářka (píseň), 7. Sólo pro čmeláčí basy (Taťjána Medvecká), 8. Čmelák basista (píseň), 9. O komáru klarinetistovi (Pavel Soukup), 10. Komár klarinetista (píseň)

Strana B – 11. O velikém bouření a blýskání a pršení (Taťjána Medvecká), 12. Rozpustilý mrak (píseň), 13. O žábě cestovatelce (Pavel Soukup), 14. U rybníka (píseň), 15. O červených zobácích, o bílých mracích a stříbrné košilce (Taťjána Medvecká), 16. U studánky chodí čáp (píseň), 17. Jak se žížala Markétka chtěla zavázat na kličku (Pavel Soukup), 18. Honily se žížaly (píseň), 19. Proč se kapr Stříbrňák nedopočítal (Taťjána Medvecká), 20. Těžké počítání (píseň)

Tao te ťing aneb Kniha o cestě a její síle (1990)

Filed under: Povídky — Přemek @ 16:41

Lao C. Překlad Oldřich Král. Připravil a uvádí Rudolf Matys. Účinkují Jan Hartl a Pavel Soukup. Režie Josef Melč.

Natočeno 1990.  Repríza 24. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.; 11 min.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Psychotronika očima bible (1993)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 16:29

Martin Ševčík. Další tvůrci nezjištěni.

Vydal Recording Český Těšín, 1993 (1 MC).

Česká umělecká próza (1961)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 16:27

Vybrané části z prozaických prací českých spisovatelů. Autoři použitých textů: Marie Pujmanová, Alois Jirásek, Marie Majerová, Jan Neruda. Vybral a sestavil dr. Svatopluk Cenek (?). Technická spolupráce Jiří Očenášek a Miroslav Prokeš (?). Režie Josef Cincibus.

Účinkují Marie Vášová (2), Zdeněk Štěpánek (1, 3), Vlasta Fabianová (4).

Vydal Supraphon v roce 1961 (1 LP; DV 15133). Edice Gramofonový klub, Školská řada 1961/1962.

Obsah: 1. Jan Neruda: Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku (ze sbírky Povídky malostranské) – 2. Marie Majerová: Havířská balada (závěr románu) – 3. Alois Jirásek: Proti všem (úryvek z románu) – 4. Marie Pujmanová: Život proti smrti (úryvek z kapitoly Dívej se výš)

Tisíckrát za život byl šťastný (2004)

Filed under: Poezie — Přemek @ 15:37

Jan Satunovskij. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Premiéra 17. 1. 2004 (Český rozhlas 3 – Vltava, 22.45 hod.).

Obsahuje básně: Lampy, co svítí za bílého dne, Volný verš je jako narubaná próza, To je ten dům, Každý má své směrem ku… a další.

Lit.: Machonin, Jan: Rozhlasová publicistika – Poezie v rozhlase: Tisíckrát za život byl šťastný. In Týdeník Rozhlas 3/2004 (anotace). – Cit.: Na severním okraji Moskvy na Savelovské železniční trati stojí stanice Lianozovo. Zapomenutý kout šedivé periferie se v 50. letech proměnil v místo, kde se setkávali lidé, kteří měli zájem o živou, nezávislou kulturu. Postupně se tak rodilo moskevské neoficiální umění poválečného Sovětského svazu. Návštěvníci Lianozova, kteří se bez vlastního přičinění stali členy lianozovské skupiny, nesepsali nikdy žádný manifest ani nevydali žádné společné prohlášení uměleckého či politického rázu. Jevgenij Kropivnickij, který byl v roce 1963 obviněn z formalismu a z organizování lianozovské skupiny a výstav neoficiálního umění, na svou obhajobu velmi trefně podotkl: „Lianozovská skupina? To je přece moje žena Olja, moje dcera Valja, můj syn Lev, vnučka Káťa, vnuk Saša a můj zeť Oskar Rabin.“ Ale rodinný podnik přerostl Kropivnickému přes hlavu. Ve své obhajobě neuvedl jména těch, bez nichž by Lianozovo nebylo Lianozovem. K vyjmenovaným osobám je nutné připojit i básníky Genricha Sapgira, Igora Cholina, Jana Satunovského a Vsevoloda Někrasova Rozhlasový Svět poezie bude tentokrát věnován jednomu z nich, Janu Satunovskému. (more…)

Za divadlem – Divadelní spolek Kašpar (1999)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:55

Rozhlasový výlet do Divadelního spolku Kašpar. Připravila a uvádí Luďa Marešová. Hovoří Jakub Špalek a jiní.

Premiéra 26. 9. 1999 (ČRo 3 Vltava).

16. 4. 2008

A. je někdo jiný (2007)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:05

Andreas Sauter, Bernhard Studlar. Překlad Jitka Šťávová. Dramaturg Marek Horoščák. Režie Hana Mikolášková. Scénická hudba Jan Kyncl. Zvukový mistr Lukáš Dolejší.

Osoby a obsazení: A. (Eva Novotná), Nina (Barbora Milotová), Herwig (Miroslav Černý), Gerd (Lubomír Stárek), Pheres (Dušan Sitek).

Nastudoval ČRo Brno v roce 2007. Premiéra 22. 4. 2008. Veřejná přehrávka 14. 7. 2012 v rámci cyklu Audiokabinet – Měsíc autorského čtení, Brno (Divadlo Husa na provázku, 17:30 h.). Na besedě hovořila Hana Hložková.

Pozn.: Nominace Prix Bohemia Radio 2008 v kategorii Rozhlasová hra pro dospělého posluchače.

Lit.: {Horoščák, Marek}: A. je někdo jiný. In web ČRo, duben 2008 (anotace). – Cit.: Máte pocit, že dobře znáte své nejbližší a nic vás už na nich nedokáže překvapit? Totéž si mysleli přátelé dívky, která ve hře autorů Andrease Sautera a Bernharda Studlara nemá jméno.

Je označena prostě jenom písmenem A. – jako proměnná, jako neznámá, jako člověk, který se zničehonic rozhodne zmizet ze svého dosavadního života. Z útržků jejího dopisu na rozloučenou a z výpovědí jejích blízkých společně s hrdiny hry postupně zjišťujeme, že byla naprosto jiná, než si každý z nich myslel.

Kdo je vlastně A.? A. je mladá, oblíbená, relativně bezstarostná, šťastně vdaná žena. Ale především: je mrtvá. V blízkosti jejího vozu bylo nalezeno upálené tělo, které bylo lékařem identifikováno za její a na základě daných indicií se patrně jednalo o sebevraždu. Tato hrůzná zpráva přirozeně zasáhla její nejbližší pozůstalé, především manžela Gerda, úspěšného architekta, ovdovělého otce Pherese, nejlepší přítelkyni Ninu, se kterou několik let před sňatkem bydlela, a společného kamaráda Bonga, bujarého majitele baru. Tyto osoby si znovu a znovu pokládají otázku nepochopitelného „Proč?“. Byl to strach z každodennosti, strach z ochabnutí velkých citů či strach nemít jednoho dne již žádné další sny a tužby, které dohnaly A. až k smrti? Během jednotlivých pasáží a zlomků vzpomínek vstupuje do děje sama A., která by snad čtením svých nedokončených, Gerdovi adresovaných dopisů mohla dát konečnou odpověď. Závěrečné rozuzlení je však pro všechny stejně velikým překvapením.

Napínavý příběh dvojice mladých autorů byl původně napsán pro divadlo a v roce 2000 byl v Německu oceněn Kleistovou cenou. Do češtiny jej přeložila Jitka Šťávová.

Andreas Sauter pochází ze Švýcarska, kde se v Curychu roku 1974 narodil, v roce 1995 ukončil diplomem studium učitele ZŠ, poté pracoval v divadle jako nezávislý autor, herec a režisér, v roce 1997 studoval jeden semestr herectví na Akademii v Curychu, od dubna 1998 nastoupil na Vysokou uměleckou školu v Berlíně, obor scénické psaní, dnes žije v Berlíně.

Bernhard Studlar se narodil roku 1972 ve Vídni, v letech 1991-1996 zde studoval na Vídeňské univerzitě obory divadelní věda, filozofie, germanistika a publicistika, v období 1995-1998 pracoval jako dramaturg a asistent režie v Theater der Jugend ve Vídni, od dubna 1998 začal stejně jako jeho kolega studium na Vysoké umělecké škole v Berlíně, obor scénické psaní, žije střídavě v Berlíně a ve Vídni, pro kterou a o které vytvořil v roce 2000 vlastní divadelní hru Transdanubia – dreaming, za kterou získal o rok později ocenění.

Lucie a zázraky (1980, 1981, 1995, 2013)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — ixi @ 14:30

Lucie a zazraky.01Ota Hofman. Moderní pohádka o holčičce Lucii z domova pro děti. Úprava Tomáš Vondrovic. Hudba Vadim Petrov. Komorní soubor řídí autor. Zvuk a mix Jiří Bartoš. Střih Ivan Mikota. Redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Obrázky Jitka Kolínská, 1981, 1995. Graficky upravila Magdalena Lášková, 1995. Redakce Naďa Dvorská. Režie Tomáš Vondrovic.

Vypravuje Luděk Munzar.

Nahráno 11.-24. 6. 1980 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1981 (LP, MC). Reedice Bonton 1995 (1 MC, 710291, 51 min.). Reedice duben 2013, Supraphonline.

Pozn.: Lucie dostane růžového psa, který oživne. Společně potom hledají maminku Petru. Ta má tři klobouky a všechno poplete. Ještě se do toho zamotá malíř Mikuláš a spousta dětí a barevných zvířat.

Nebeští jezdci (2002)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 12:58

Filip Jánský. Čte Zdeněk Loníček.

Vydal KTN v roce 2002 (7 MC).

Vražda v Orient-expresu (2008)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 12:28

Agatha Christie. Známý detektivní příběh, v němž Hercule Poirot hledá vraha jednoho z cestujících luxusního vlaku uvízlého v zasněžených balkánských horách. Překlad Eva Kondrysová. Režie Igor Froněk.

Čte Pavel Novotný.

Vydalo vydavatelství Euromedia Group v roce 2008 v edici Audioknihovna (6 CD, 34 kapitol, celkem cca 6 hod. 50 min.).

Obsah: CD 1 – 1. Význačný pasažér na Taurus-expresu, 2. Hotel Tokatlian, 3. Poirot odmítne klienta, 4. Nocí zazní výkřik, 5. Zločin; CD 2 – 1. Žena, 2. Mrtvý, 3. Únos malé Armstrongové, 4. Výpověď průvočího ze spacího vozu, 5. Výpověď tajemníkova, 6. Výpověď komorníkova; CD 3 – 1. Výpověď paní z Ameriky, 2. Výpověď Švédky, 3. Výpověď ruské kněžny, 4. Výpověď hraběte Andrenyiho a jeho choti, 5. Výpověď plukovníka Arbuthnota, 6. Výpověď pana Hardmana; CD 4 – 1. Italova výpověď, 2. Výpověď slečny Debenhamové, 3. Výpověď německé komorné, 4. Závěry z výpovědi cestujících, 5. Co přinesl nález vražedné zbraně, 6. Co přinesla prohlídka zavazadel 1; CD 5 – 1. Co přinesla prohlídka zavazadel 2, 2. Kdo z nich?, 3. Deset otázek, 4. Jisté pozoruhodné body, 5. Mastná skvrna na maďarském pase; CD 6 – 1. Křestní jméno kněžny Dragomirovové, 2. Druhý výslech plukovníka Arbuthnota, 3. Totožnost Mary Debenhamové, 4. Další překvapující odhalení, 5. Poirot nabízí dvě řešení 1, 6. Poirot nabízí dvě řešení 2.

Pozn.: K napsání jedné z nejslavnějších detektivek inspirovala anglickou královnu zločinu nezvykle krutá zima, která v roce 1929 způsobila, že legendární Orient-expres uvízl na své pravidelné cestě Balkánem ve sněhových závějích. Jen co vlak zastavil, zamrzly stroje a cestující i posádka zůstali na několik dní ponecháni napospas svému osudu… Každý se svým tajemstvím, každý se svou záhadnou minulostí… Hercule Poirot, jehož Agatha Christie učinila hlavním aktérem příběhu, nastupuje do Orient-expresu v Istanbulu, neboť je naléhavým telegramem žádán, aby se vrátil zpět do Anglie. Ve vlaku jeho pozornost upoutá bohatý Američan Ratchett; ten později Poirotovi nabídne vysokou odměnu za to, že jej ochrání před hrozícím smrtelným nebezpečím. Belgický detektiv návrh odmítá – a následujícího rána je Američan ve svém kupé nalezen ubodán k smrti. (anotace vydavatele)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress