Nově objevený a rekonstruovaný záznam přímého vysílání Československého rozhlasu z pohřbu Jana Masaryka v Praze dne 13. března 1948 komentuje Pavel Kosatík. Připravil Michal Lázňovský.
Natočeno 2008. Premiéra 12. 3. 2008 (60 min.).
Pozn.: Nominace na Prix Bohemia Radio 2008 – kategorie Rok 2008 – rok osmičkových výročí.
Lit.: Lázňovský, Michal: Pohřeb Jana Masaryka v únorových kulisách. „Vítězný únor“ v přímém přenosu II. In web ČRo, březen 2008 (článek). – Cit.: Vzácný zvukový snímek, který posluchačům představuje dokument Michala Lázňovského „Pohřeb Jana Masaryka v únorových kulisách“ je autentickým svědectvím o jednom z klíčových okamžiků našich dějin. Jde o záznam přímého přenosu Československého rozhlasu z pohřbu Jana Masaryka, respektive z jeho první části, která se odehrála v Pantheonu Národního muzea v Praze. Jednotlivé části záznamu objevil v archivech pan Miloslav Turek a podařilo se mu z nich sestavit celek, který přesně odpovídá tomu, co živě vysílala stanice Praha I. Československého rozhlasu dne 13. března 1948 od 13.45 hod. Dokument představuje podstatnou část tohoto přímého přenosu a z dnešního pohledu ho komentuje historik a publicista Pavel Kosatík.
Přímý přenos, který má neopakovatelnou atmosféru a kterému dominují projevy nad rakví z úst předsedy vlády Klementa Gottwalda a starého legionáře Františka Jandy uváděli populární rozhlasoví komentátoři Josef Cincibus a Miloslav Disman.
Zvukových záznamů, týkajících se smrti a pohřbu Jana Masaryka se v rozhlasovém archivu dochovalo velice málo. Kromě reportáže z posledního rozloučení na lánském hřbitově to bylo už jen dvojdílné vzpomínkové pásmo z počátku května 1948 a pak až několik propagandistických výlevů z období normalizace. Tyto dokumenty se využívají v rozhlasovém vysílání prakticky při každém výročí Masarykovy smrti a pravděpodobně by byly použity i v letošním „osmičkovém“ roce, kdy vzpomínáme 60. výročí této smutné události. Náhoda tomu ale chtěla jinak. Když jsme spolu s archivářkou Národního archivu ČR paní Táňou Kubištovou asi před rokem vzájemně porovnávali archivní fondy Národního archivu a ČRo, objevili jsme k oboustrannému údivu shodu signatur na etiketách několika šelakových gramofonových desek, uložených v NA, a doposud nezpracovaného fondu kovových lisovacích matric, uložených v depozitářích rozhlasového archivu. Konkrétně se jednalo o zapomenutý projev Klementa Gottwalda nad rakví Jana Masaryka, pronesený při smutečním obřadu v Pantheonu Národního musea a pamětníky vzpomínaný jako výraz Gottwaldova cynismu a pokrytectví. Odtud byla už jen krátká cesta k objevu daleko významnějšímu – objevu původních zvukových nosičů dvou kompletních rozhlasových reportáží z března 1948. Obě reportáže vysílal Československý rozhlas přímým přenosem. Tu první, schůzi Ústavodárného národního shromáždění, dne 10. 3. 1948 současně na stanicích Praha I. i Praha II. od 14.00 hodin, druhou na stanici Praha I. dne 13. 3. 1948 ve 13.45 hod. První přenos komentovali reportéři Komenda a Ondráček, druhou ing. Josef Cincibus spolu s Miloslavem Dismanem. Přenosy byly spolu s vysíláním současně natáčeny na magnetofonový pásek tehdy používanou posuvnou rychlostí 76 cm/s po dvacetiminutových blocích, daných tehdejší kapacitou záznamového média. Naštěstí tehdy někoho z rozhlasových pracovníků napadlo záznamy z tehdy drahých a k opakovanému použití určených pásů přetočit na zvukové fólie, které jako jediné skýtaly možnost trvalého archívního uložení. Leč v rozhlasovém archivu si dlouho nepoležely. Ve druhé polovině padesátých let byla provedena v rozhlasových zvukových dokumentačních fondech rozsáhlá razie, při které byly odvezeny do Ústavu dějin marxismu-leninismu stovky krabic uložených magnetofonových pásů a také krabice se zvukovými fóliemi, týkajícími se pohřbu Jana Masaryka. Možná jim to zachránilo život, protože by si jich mohl v normalizačním období v rozhlase někdo všimnout a potichu je zlikvidovat, možná jim to uškodilo, neboť z jejich technického stavu víme, že nebyly uloženy právě nejlépe. Už po prvotním přepisu obou reportáží bylo jasné, že jde o mimořádně zajímavý historický materiál, který bude možno po zvukových úpravách použít jak pro badatele, tak pro vysílání. Zvukové úpravy probíhaly ve dvou fázích: propojení jednotlivých, asi tři a půl minuty dlouhých částí (daných kapacitou jedné strany desky) do jednoho celku včetně odstranění přeskoků drážek a následné vyčistění záznamu od rušivých praskotů, způsobených zubem času. A protože správný archivář nikdy nevěří tomu, co si přečte na etiketách, pustili jsme se nakonec do hledání písemností dokládajících pravost záznamu. Čísla nově objevených zvukových nosičů přesně odpovídala mezerám ve všech existujících soupisech, celková délka reportáží přesně odpovídala časovým údajům z vysílání, hlasy reportérů odpovídaly jménům uvedeným v protokolech. Dnes jsou již záznamy bezpečně uloženy na CD nosičích, zakrátko se stanou i součástí budovaného digitálního zvukového archivu Českého rozhlasu, aby nejen při „osmičkových“ výročích mohly vydat své svědectví o době, kterou my sami už nepamatujeme.