Eric-Emmanuel Schmitt. Příběh o umění žít i umírat brzy. Překlad a dramatizace Michal Lázňovský. Hudba Hanuš Bartoň. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: Oskar (Tobiáš Vacek), babi Růža (Věra Kubánková), otec (Miroslav Táborský), matka (Nela Boudová), Peggyin otec (Hanuš Bor), Peggyina matka (Kamila Špráchalová), doktor Düsseldorf (Zdeněk Maryška), Peggy Blue (Marie Tučková), Sandrina zvaná Číňanka (Anna Věrtelářová), Pop Corn (Jiří Maršál), Einstein (Mikuláš Veselý), Šašlík (Robin Pařík) a uklízečka, hlas (Luďa Marešová).
Natočeno 2007 (75min.). Premiéra 26. 12. 2007 (Vltava, 20.00 h.). Repríza 14. 2. 2010 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.) v cyklu 4x s Věrou Kubánkovou; 24. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h).
Lit.: Pavlovský, Petr: Český rozhlas o Vánocích. In Divadelní noviny 1/2008 (recenze). – Cit.: Skutečně šokující zážitek nachystala Vltava večer na sv. Štěpána premiérou Oskar a Růžová paní (dramaturgie Hynek Pekárek, překlad a dramatizace Michal Lázňovský, režie Markéta Jahodová) – původně francouzská próza E. E. Schmitta. Jakkoli na sebe forma nijak zvlášť neupozorňuje, obsahově se text do té míry vymyká běžné zkušenosti, že pojmenování experiment se vyhýbám pouze z obavy před znevážením. Desetiletý chlapec v dětské nemocnici s nejtěžšími pacienty má nezadržitelnou leukémii. Blížící se smrt bezproblémově reflektuje, komplikací jsou ale vztahy s okolím, včetně rodičů. Jediným opravdu chápajícím člověkem je »babi Růža«, o které ani pořádně nevíme, čím v nemocnici je; snad někdo z technického personálu? V každém případě ji skvěle hraje Věra Kubánková: směs bezbřehé fantazie, humoru, praktické věcnosti, bezmoci a zároveň schopnosti nahlédnout za oponu života, to vše v ostrých, naprosto přesvědčivých střizích. Její dětský partner (Tobiáš Vacek) má svou přetěžkou úlohu do jisté míry usnadněnu tím, že většina jeho textu spočívá v předčítání krátkých dopisů, které z popudu Růži denně píše Bohu. Přes nutnou dávku transcendence v nich ale není nic obzvlášť metafyzického, a hlavně ani špetka sentimentu. Jsou to prosté monology vůči stvořiteli, který snad ani není tak úplně všemohoucí. Hoch prožívá posledních dvanáct dní života i stávajícího roku (Štědrý den: Bože, dneska máš vlastně narozeniny?) s tím, že každý den je za deset let života. A on jej vskutku prožije se vším důležitým, včetně velké a opětované lásky. Dospívání, střední věk až po vysoké a již trudné stáří. Ten poslední dopis Bohu píše už jen »růžová kamarádka«: Na noční stolek v nemocnici si dal cedulku: Jen Bůh má právo mě budit. Obdivuji emocionální sílu všech tvůrců, kteří toto zvukové dílo vytvořili. I pouhé psaní o něm v nedaleké vzpomínce je citově vyčerpávající.
Lit.: Pekárek, Hynek: Magické piáno, Oskar a babi Růženka. In Týdeník Rozhlas 52/2007, s. 9 (anotace). – Cit.: Oskar je stejný jako většina desetiletých kluků: má psa, kočku, zlaté rybičky, poslouchá hudbu z walkmana, začínají se mu líbit děvčata a rodiče mu někdy připadají… pitomí. A stejně jako jiní kluci by se koncem roku mohl těšit na Vánoce se spoustou dárků a na silvestrovské petardy. Oskar však musí myslet na věci, které jako by nepatřily do dětského světa. Leží po neúspěšné transplantaci kostní dřeně v nemocnici. Teď už ví, že umírá. Má strach ze smrti a všichni dospělí ho štvou – rodiče svým předstíráním, že je vše v pořádku, a lékaři se sestrami svým soucitem. Jeho tělo mu však nelže.
Oskarovi porozumí jediný člověk – paní v růžovém plášti, „babi Růženka“. Mezi veselými historkami o své minulosti udatné zápasnice mu poodhalí část z tajemství života a smrti. Oskar začíná psát dopisy bohu,který ví, co je utrpení a bolest, protože je sám ve svém lidském vtělení prožil. Díky Růžence prožije ve zbývajících dvanácti dnech celý život a odejde jako „dospělý“ muž s vírou, nadějí a láskou.
Hra světoznámého spisovatele a dramatika Erica-Emmanuela Schmitta (1960) Oskar a růžová paní vychází z jeho stejnojmenné prózy, která česky vyšla roku 2006. Spolu s romány Noemovo dítě a Pan Ibrahim a květy koránu tvoří takzvaný Cyklus o neviditelném, v němž se Schmitt pokouší příběhem postihnout rysy hlavních světových náboženství: judaismu, islámu a křesťanství. Stejně jako další romány se i Oskar a růžová paní brzo dočkal jevištní podoby. V únoru 2003 hru uvedlo pařížské divadlo Comédie des Champs-Elysées s herečkou Danielle Darrieuxovou. Úspěch byl okamžitý, Darrieuxová ještě téhož roku získala cenu Moliere za dvojroli Růženky a Oskara.
Příběh o umění žít i umírat brzy oslovil i diváky za hranicemi Francie a Schmitt za něj získal několik literárních cen. Ta nejcennější přišla v roce 2004, kdy čtenáři literárního magazínu Lire zařadili Oskara a růžovou paní mezi knihy, „které změnily jejich život“, hned vedle bible, Tří mušketýrů a Malého prince.
Lit.: Pekárek, Hynek: Eric-Emmanuel Schmitt: Oskar a Růžová paní. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2007 (článek). – Cit.: Hry a knihy francouzského spisovatele a dramatika Erica -Emanuela Schmitta našly svoje čtenáře a publikum po celé Evropě i v zámoří. Schmittovu prózu Oskar a Růžová paní v nedávné anketě o knihách, které změnily jejich život, zařadili francouzští čtenáři vedle Bible a Třech mušketýrů. Český rozhlas 3 – Vltava uvádí Oskara a Růžovou paní v dramatizaci Michala Lázňovského ve středu 26. prosince ve 20.00 hodin. V příběhu o smrtelně nemocném chlapci uslyšíte v titulních rolích Tobiáše Vacka a Věru Kubánkovou.
Oskar a Růžová paní
Oskar je stejný jako většina desetiletých kluků, má psa, kočku, zlaté rybičky, poslouchá hudbu z walkmana, začínají se mu líbit děvčata a rodiče mu někdy připadají… pitomí. A stejně jako jiní kluci by se koncem roku mohl těšit na Vánoce se spoustou dárků a petardy na Silvestra. Oskar však musí myslet na věci, které jako by nepatřily do dětského světa. Leží po neúspěšné transplantaci kostní dřeně v nemocnici. Teď už ví, že umírá. Má strach ze smrti a všichni dospělí ho štvou – rodiče svým předstíráním, že je vše v pořádku a lékaři se sestrami svým soucitem. Jeho tělo u však nelže.
Oskarovi porozumí jediný člověk, paní v růžovém plášti, „babi Růženka“. Mezi veselými historkami o své minulosti udatné zápasnice mu poodhalí část z tajemství života a smrti. Oskar začíná psát své dopisy Bohu, který ví, co je utrpení a bolest, protože ji sám ve svém lidském vtělení prožil. Díky Růžence prožije ve svých zbývajících dvanácti dnech celý život a odejde jako „dospělý“ muž s vírou, nadějí a láskou.
Hra světoznámého francouzského spisovatele a dramatika Erica Emanuela Schmitta Oskar a Růžová paní (Oscar et la Dame Rose) vychází z jeho stejnojmenné prózy. Spolu s romány Noemovo dítě a Pan Ibrahim a květy koránu tvoří tzv. Cycle de ľInvisible (Cyklus o Neviditelném), v němž se Schmitt pokouší příběhem postihnout rysy hlavních světových náboženství: judaismu, islámu a křesťanství. Stejně jako další romány se i „Oskar“ brzo dočkal své jevištní podoby. V únoru 2003 hru uvedlo pařížské divadlo Comédie des Champs Elysées s herečkou Daniele Darrieux. Úspěch byl okamžitý, Darrieux ještě téhož roku získala prestižní divadelní cenu „Moliere“ za dvojroli Růženky a Oskara.
Příběh o umění žít i umírat brzy oslovil i diváky za hranicemi Francie a Schmitt za něj získal několik literárních cen. Tím nejcennějším bylo pro Schmitta neoficiální ocenění jeho čtenářů. Ti v roce 2004 v literárním magazínu Lire v anketě o knihách, které „změnily jejich život“, zařadily Oskara a Růžovou paní vedle Bible, Tří mušketýrů a Malého prince.