Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

5. 9. 2007

Vědecké metody komisaře Mejzlíka (1979, 1980)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:13

Karel Čapek. Dramatizace a režie Jiří Horčička. Hudba Alois Palouček, studiový orchestr řídí autor, zpívá Jiří Bartoš. Odpovědní redaktoři nahrávky Jiří Šrámek a Tomáš Vondrovic. Hudební režie dr. Milan Slavický. Zvuk a mixáž Jiří Bartoš. Střih Ivan Mikota. Sleeve-note Jiří Horčička, 1980. Cover picture Cyril Bouda, 1980. Cover design Karel Čapek, 1980

Osoby a obsazení: komisař Mejzlík (Josef Vinklář), agent Pištora (Jiří Sovák), rada Pitr (Rudolf Hrušínský I.), policejní prezident (Miloš Nedbal), jasnovidec Dastych (Jiří Mikota), básník Nerad (Stanislav Fišer), archivář Divíšek (Vlastimil Brodský), plukovník Hampl (Čestmír Řanda), podplukovník Vrzal (Svatopluk Beneš), Pepa (Viktor Preiss), Minka (Jana Drbohlavová), lupič Rosenbaum (Vladimír Krška), vrah Suchánek (Pavel Spálený), agenti Holub a Frýba (Vladimír Krška a Roman Hemala), paní (Růžena Lysenková), režisér (Jiří Horčička), dozorce (Pavel Spálený), strážník (Ladislav Kazda).

Natočeno 28. 5. – 11. 6. 1979. Vydal Supraphon v roce 1980 v edici Diskotéka Mladého světa (1 LP, Supralong 1218 0443 X-F, 64 min.).

Reedice Supraphonline, říjen 2016 pod názvem Výběr z povídek Karla Čapka

Pozn.: Tato inscenace je téměř totožná s další – rozhlasovou – Horčičkovou verzí z roku 1981, v níž komisaře Mejzlíka hraje Viktor Vrabec.

Češi na vlásku (2005?)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:21

Benjamin Kuras. Příručka národního přežívání. Čte J. Kadlec (?).

Natočeno pro KTN v roce 2005 (?), 5 kazet.

Vražda v Olomouci 1/4 (???)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:16

Oldřich Daněk. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Má láska je jazz 1/? (2003)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:09

Kamil Běhounek. Četba z memoárů jazzového skladatele a bravurního hráče na akordeon. Připravil Gabriel Gössel a Max Wittmann. Režie Eva Řehořová.

Čte Ladislav Županič.

Natočeno 2003. Premiéra prvního dílu 6. 10. 2003 (ČRo 2 Praha, 22:02 – 22:32 h.).

Lit.: Gössel, Gabriel: Kamil Běhounek – Má láska je jazz. In Týdeník Rozhlas 39/2003 (portrét). – Cit.: I když Kamil Běhounek (ročník 1916) měl v rodném listě jako místo narození uvedené jihočeské městečko Blatná, prožil mládí ve Slaném u Prahy. Rodiče chtěli, aby se naučil hrát na housle, Kamil ale dal přednost staré heligonce, kterou našel na půdě. Pokoušel se na ni zahrát muziku, jakou slýchal ze šelakových gramodesek s nahrávkami zahraničních jazzových orchestrů. Podněty však přijímal i odjinud: při jedné ze svých návštěv Prahy se mu v roce 1930 poštěstilo vidět a slyšet orchestr tehdejšího evropského „krále jazzu“ Jacka Hyltona, který tehdy koncertoval ve velkém sále Lucerny, na Barrandově viděl a slyšel hrát R. A. Dvorského a jeho Melody Boys a počátkem třicátých let se na letním táboře seznámil s Ladislavem Vachulkou a dalšími členy jeho studentského tanečního orchestru Smiling Boys. (more…)

4. 9. 2007

Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (1972, 1974, 1983, 2008)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:45

Jerome Klapka Jerome. Vybrané kapitoly z knihy Tři muži ve člunu a na toulkách. Překlad Jiří Zdeněk Novák. Vybral a sestavil Jiří Šrámek. Výběr hudby Jiří Berkovec. Hudba Benjamin Britten, Scott Joplin, Jean Schwartz a Joseph Lamb. Hraje Český komorní orchestr, řídí Josef Vlach, a Traditional Jazz Studio, řídí Pavel Smetáček. Zvuková režie ing. Erich Kunze. Střih a mixáž Jiří Bartoš. Cover Emil Zavadil, 1974. Photography Taras Kuščynskyj, 1974. Cover Hana Blažejová, 1983. Illustration Adolf Born, 1983. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová, 1983. Režie Jiří Šrámek.

Interpretuje Miroslav Horníček.

Natočeno 14.-19. září 1972 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1974 (1 LP, 16 ot./min.). Reedice Supraphon v roce 1983 (2 LP, 33 ot./min., supralong, 1218 0301-02 X-F, 119 min.). Reedice (?) Supraphon v roce 1982 (1 MC, 8280257). Reedice v roce 2008 (2 CD, SU 5857-2 812, 58:39 a 57:41).

Obsah LP (1974): Strana 1 – 1. Úvod Miroslava Horníčka, 2. Oběť jednoho sta a sedmi fatálních nemocí, 3. Jak postarší hlava rodiny věší obraz, 4. Výhody sýra coby spolucestujícího, 5. Nevědomost personálu jihozápadní dráhy, pokud jde o vlaky, 6. Bludiště v Hampton Courtu, 7. Nesnáze hudebníků amatérů; Strana 2 – 1. Jak Harris zpívá kuplety, 2. Večírek ve vybrané společnosti, 3. Bujará sebedůvěra správkaře kol, 4. O umění zprotivit se v cizím jazyce.

Obsah LP (1983): Strana 1 – 1. Úvod Miroslava Horníčka, 2. Oběť jednoho sta a sedmi fatálních nemocí, 3. Jak Harris zpívá kuplety, 4. Výhody sýra coby spolucestujícího; Strana 2 – 5. Týden nad vzdouvající se hladinou, 6. Nesnáze hudebníků amatérů, 7. Jak postarší hlava rodiny věší obraz, 8. Večírek ve vybrané společnosti; Strana 3 – 9. O umění chytat ryby, 10. Bujará sebedůvěra správkaře kol, 11. Bludiště v Hampton Courtu; Strana 4 – 12. Nevědomost personálu jihozápadní dráhy, pokud jde o vlaky, 13. Jak strýc Podger denně odcházel z domu, 14. O umění zprotivit se v cizím jazyce.

Obsah CD: CD 1 – , 1. Úvod (2:28), 2. Oběť jednoho sta a sedmi fatálních nemocí (8:03), 3. Jak Harris zpívá kuplety (8:27), 4. Výhody sýra coby spolucestujícího (10:12), 5. Týden nad vzdouvající se hladinou (4:54), 6. Nesnáze hudebních amatérů (7:52), 7. Jak postarší hlava rodiny věší obraz (7:23), 8. Večírek ve vybrané společnosti (9:17); CD 2 – 1. O umění chytat ryby (8:18), 2. Bujará sebedůvěra správkaře kol (13:42), 3. Bludiště v Hampton Courtu (6:24), 4. Nevědomost personálu jihozápadní dráhy, pokud jde o vlaky (3:31), 5. Jak strýc Podger denně odcházel z domu (8:09), 6. O umění zprotivit se v cizím jazyce (17:35).

Pozn.: Anglický spisovatel Jerome Klapka Jerome si od svých 21 let psal eseje a krátké humoristické příběhy, které shrnul v roce 1889 do knihy Tři muži ve člunu o cestě několika přátel, plujících po Temži a bavících sebe navzájem nejrůznějšími historkami ze života. Milionů prodaných výtisků se dočkalo nejen toto vydání, ale i pokračování z roku 1900 a nazvané Tři muži na toulkách. Miroslav Horníček v úvodu četby vzpomíná na citace celých kapitol těchto knih zpaměti vždy, když mu bylo dobře s přáteli, stejnými nadšenci Jeromova díla jako on sám. S požitkem labužníka se pak Horníček noří do vyprávění, které tak důvěrně zná a miluje a stejně jako miliony dalších obdivovatelů tohoto díla je potřebuje znovu a znovu slyšet či říkat, neboť jsou osvěžující potravou pro jeho duši.

Náš výběr se soustředil na jednotlivé krátké humoristické příběhy, dnes již legendární (…Výhody sýra coby spolucestujícího, Jak postarší hlava rodiny věší obraz, Bujará sebedůvěra správkaře velocipedů, Bludiště v Hampton Courtu, Jak Harris zpívá kuplety, Nesnáze hudebníků amatérů…). Přitažlivost a síla historek, považovaných za extrakt tzv. anglického humoru, nespočívá ani tolik v pointě, jako ve způsobu, jímž se autor na děje, které se nakonec mohou přihodit každému z nás, dívá, upozorňuje na jejich směšnost a učí nás v nich také vidět zdroj nevyčerpatelné zábavy. Zvukovou kulisou vyprávění jsou dobové ragtimy a variace Benjamina Brittena.

Célinova cesta (1995)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 15:37

Ze života a díla francouzského prozaika Louise-Ferdinanda Célina. Připravila Alice Stašková. Překlad literárních ukázek Jaroslav Zaorálek a Anna Kareninová. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Petr Nárožný, Jiří Ornest, Rudolf Pellar a Vlasta Peterková.

Natočeno v roce 1995 (60 min.).

Nebyli všichni henleinovci (1999)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 15:36

Doris Liebermannová. Sudetoněmečtí demokraté v Kanadě. Překlad a režie českého znění Petr Adler.

Účinkují Václav Mareš, Eva Brožková, Bořík Procházka, Stanislav Zindulka, Miloš Hlavica a Miroslav Doležal.

Natočeno 1999 (59 min.).

Pozn.: Společná produkce Deutschlandfunk Köln s Českým rozhlasem 3 – Vltava.

Lit.: anonym: Nebyli všichni henleinovci. In web ČRo, leden 2009 (anotace). – Cit.:  Příběh sudetoněmeckých sociálních demokratů, kteří uprchli před Hitlerem do Kanady, vypráví dokument Doris Liebermannové Nebyli všichni henleinovci. Ve společné české a německé historii dodnes zůstávají skryta témata, důležitá pro vzájemný, předsudky nezkalený vztah obou národů. Jedním z nich je historie německých sociálních demokratů ze Sudet za II. světové války.

Po mnichovské dohodě na podzim roku 1938 byli odsouzeni k útěku, neboť pro jejich vyhraněný protinacistický postoj jim hrozilo smrtelné nebezpečí. Prchali přes okleštěné Československo na západ. Mnozí pak pokračovali v protinacistickém odboji ve spojeneckých armádách. Pozitivní roli tehdy sehráli jak vůdčí postava německých sociálních demokratů Wenzel Jaksch, tak česká vláda, usnadňující útěk do zahraničí, nejvíce do Kanady.

Historií německých sociálních demokratů ze Sudet nás provede Doris Liebermannová v koprodukčním dokumentu Českého rozhlasu 3 – Vltava a Deutschlandfunku z Kolína nad Rýnem, nesoucím název Nebyli všichni henleinovci. V závěru se posluchač dozví, jak se naši bývalí spoluobčané dívají dnes na svou starou vlast. Při německé premiéře na sklonku minulého století vzbudil tento pořad velkou pozornost a psalo se o něm ve více než dvaceti novinách.

Jak nebe klidně klene se (1999?)

Filed under: Poezie — Přemek @ 15:33

Paul Verlaine. Překlad Jiřina Fuková. Recituje Jaromír Hanzlík.

Ponořen do noci (1989)

Filed under: Povídky — Přemek @ 15:30

Drobné prózy. Franz Kafka. Překlad Vladimír Kafka. Režie Josef Melč.

Účinkují Pavel Soukup a Jan Vlasák.

Natočeno 1989. Repríza 5. 8. 1992 (Vltava, 21:30 h.); 18. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 26. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) v cyklu Kafkovské léto.

Tak trochu básník (1999)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:23

Eugene O“Neill.  Rodinné drama irských přistěhovalců v Americe. Překlad Břetislav Hodek. Rozhlasová úprava Marie Říhová. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Cornelius Melody (Alois Švehlík), Nora (Dana Syslová), Sára (Lenka Krobotová), Mickey, Maloy a Pat Riley (Pavel Kříž), Jamie Gregan (Svatopluk Skopal), Deborah Harfordová (Jana Preissová), O“Dowd (Zdeněk Maryška), Dan Rocha (Jan Szymik), Nicholas Gadsby (Jaromír Meduna).

Premiéra 22. 5. 1999 (Vltava, 14:30 – 16:00 h.; 84 min.). Repríza 30. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 12. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h).

Pozn.: Existuje i rozhlasová úprava divadelní inscenace českobudějovického divadla z roku 1971.

Lit.: Venclová, Renata: Eugene O“Neill: Tak trochu básník. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.:  Tak trochu básník – to je název hry amerického dramatika Eugena O“Neilla. Rodinné drama irských přistěhovalců v Americe, jehož hrdinou je životem zklamaný účastník významné válečné bitvy, natočila v Českém rozhlase v roce 1999 režisérka Lída Engelová. Do hlavních rolí obsadila Aloise Švehlíka, Danu Syslovou, Lenku Krobotovou a Pavla Kříže.

Eugene O“Neill se narodil v roce 1888 do rodiny poměrně úspěšného herce irského původu Jamese O“Neilla. Dětství prožil s rodinou na cestách po otcových divadelních štacích a na rozdíl od staršího bratra sám nejprve na divadelní dráhu nepomýšlel. Začal studovat práva na univerzitě v Princetonu, ale po roce nesoustavného studia je ze školy vyloučen. V té době už hodně čte, především Dostojevského, Tolstého, Gorkého, přece jen se začne zajímat o divadlo, opakovaně shlédne Ibsenovu Hedu Gabblerovou a taky střídá nejrůznější někdy dost dobrodružná zaměstnání, hledal štěstí jako zlatokop nebo námořník.

Zkušenosti z dobrodružných let se promítly do jeho prvních dramatických pokusů, v roce 1914 mu vychází první soubor jednoaktovek. Hned od počátku se O“Neill představuje jako osobitý narušitel dosavadních amerických divadelních konvencí, které boří jak výběrem témat, tak postav – mezi kterými se už v této rané době objevuje prostitutka. První O“Neillovou hrou uvedenou na scéně byla aktovka Cesta na východ do Cardiffu, měla úspěch a pomohla tak na jeviště i dalším autorovým hrám.

Tvorba Eugena O“Neilla her započala tzv. slavné období moderního amerického dramatu. Jeho hry dokázaly, že americké publikum nehledá jen muzikálovou nebo komediální zábavu, na Broadwayi slavil O“Neill úspěch s dramaty Anna Christie, za kterou dostal v roce 1921 Pulitzerovu cenu, nebo tragédií Smutek sluší Elektře.

O“Neillovy hry mají hluboký psychologický podtext, často v nich zkoumal pocity viny, odcizení, iluze a zklamání. Za dramatické dílo, ze kterého jmenujme ještě alespoň dramata Velký bůh Brown, Miliónový Marco, Všechny boží děti mají křídla, dostal v roce 1936 Nobelovu cenu za literaturu. Ocenění, které O“Neill získal jako druhý americký spisovatel (a první americký dramatik), pro něj mnoho znamenalo, ale své dílo tím rozhodně nepovažoval za dovršené. V následujících letech dokončil mistrovské hry Ledař přichází, Cesta dlouhého dne do noci, Měsíc pro smolaře a zároveň koncipuje velký cyklus devíti dramat s názvem Příběh vlastníků, kteří se vyvlastnili.

Ambiciózní soubor her, které by zmapovaly stopadesát let americké historie, O“Neill nakonec nedokončil, všechny rukopisy údajně spálil, v pozůstalosti se zachoval jen text hry Tak trochu básník. Děj rodinného dramatu irských přistěhovalců v Americe je situován do roku 1828 a jeho „hrdinou“ je životem zklamaný účastník významné válečné bitvy (bitvy u Talavery).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress