Milan Uhde. Hudba Miloš Štědroň. Mistr zvuku Radek Veselý. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Lída Engelová.
Osoby a obsazení: Bláha (Josef Somr), Libor (Ivan Řezáč).
Natočeno 2006. Premiéra 20. 3. 2007 (Vltava, 21.30 – 22:12 h.; 42 min.). Repríza 12. 7. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v rámci vltavského Dne s Arnoldem Schönbergem, který připomíná 60. výročí úmrtí skladatele; 28. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) k 80. narozeninám Milana Uhdeho; 28. 7. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama k 90. narozeninám Milana Uhdeho.
Pozn.: Nominace Prix Bohemia Radio 2008 v kategorii Rozhlasová hra pro dospělého posluchače.
Lit.: Pekárek, Hynek: Milan Uhde: Zjasněná noc. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2011 (článek). – Cit.: Titul Zjasněná noc si pro svou zatím poslední rozhlasovou hru vypůjčil dramatik Milan Uhde ze skladby Arnolda Schönberga. Právě hudba tohoto novátorského skladatele se stane tématem zanícené rozpravy univerzitního muzikologa a staršího profesionálního hudebníka. Ti se jedné noci ocitnou ve společném hotelovém pokoji. Z jejich dialogu se na ploše aktové hry vyvine drama nenaplněných ideálů a bolestného prožívání nedostatku talentu.
Jako rozhlasový dramatik se Milan Uhde představil na počátku šedesátých let, kdy se vedle pražského centra začala výrazněji a samostatně prosazovat brněnská rozhlasová dramaturgie. Spravovaná zkušeným a citlivým dramaturgem Karlem Tachovským, získala pro rozhlas nové autory (vedle Milana Uhdeho to byli Ludvík Kundera, Antonín Přidal, Karel Tachovský, Věra Hochmannová, Miloš Rejnuš), jejichž hry byly inscenovány s režijní invencí a odvahou k novým postupům.
První Uhdeho hrou byla v roce 1963 apokryfní hra ze současnosti Komedie s Lotem s Karlem Kabíčkem v titulní roli. Režii měla „dvorní“ brněnská režisérka Olga Zezulová. Do roku 1969 napsal Uhde pro rozhlas další čtyři hry, z nichž největší úspěch mělo monodrama Výběrčí s Rudolfem Hrušínským v titulní roli „úředníka“, jehož svérázný výběr poplatků v jedné domácnosti byl jasným obrazem brutální manipulace a násilí uskutečnovaným komunistickým státem vůči vlastním občanům.
Po Uhdeho vyobcování z veřejného prostoru v období normalizace se jeho hry i přes zákaz publikování stejně do vysílání rozhlasu dostaly, ovšem pod krycími autorskými jmény. Tak byla v roce 1977 uvedena rozhlasová verze Balady pro banditu a v témže roce životopisná hra o Boženě Němcové Jitřenka naší slávy.
Uhde psal rozhlasové hry dál, ne však do šuplíku, uváděly je zahraniční rozhlasové stanice. Čeští posluchači mohli i v letech normalizace přeci jen uslyšet jednu z jeho rozhlasových her v češtině vysílanou pod vlastním jménem. Aktovku Zubařovo pokušení z roku 1976 nastudovala česká redakce Svobodné Evropy a všech rolí se se sympatickým nasazením nadšených ochotníků ujali zdejší redaktoři. Zubařovo pokušení pak bylo po revoluci první hrou, s níž se Český rozhlas již v novém nastudování vrátil po dvaceti letech na mezinárodní festival Prix Italia. Poslední Uhdeho rozhlasovou premiérou byla v roce 1991 rozhlasová hra Velice tiché Ave (napsaná již v roce 1981). Pak se Milan Uhde, jehož kroky směřovaly nejprve do politiky a poté do Rady Českého rozhlasu jako rozhlasový autor nadlouho odmlčel.
Zatím poslední Uhdeovou rozhlasovou hrou je aktovka Zjasněná noc. Titul si autor vypůjčil od skladatele Arnolda Schönberga. Právě jeho stejnojmenný smyčcový sextet spolu s hudbou Miloše Štědroně vynálezavě dotváří dialog univerzitního muzikologa a staršího profesionálního hudebníka, kteří se jedné noci ocitnou v hotelovém pokoji. Hudba je v této bytostně rozhlasové hře nejen předmětem dialogu, podkresem či auditivním obrazem, ale v jisté chvíli se spojí s lidským hlasem jako další dramatická osoba do nečekaného dialogu, který posluchače překvapí, a dozajista i pobaví. V inscenaci, kterou na sklonku roku 2006 natočila hostující režisérka Lída Engelová, uslyšíte Josefa Somra a Ivana Řezáče.
Lit.: „Milan Uhde: Zjasněná noc„. Web ČRo, březen 2007 (anotace). – Cit.: Novou hru známého českého dramatika Milana Uhde (1936) natočila na sklonku rok 2006 hostující režisérka Lída Engelová. Titul si autor vypůjčil od skladatele Arnolda Schönberga. Právě jeho stejnojmenný smyčcový sextet spolu s hudbou Miloše Štědroně vynalézavě dotváří dialog univerzitního muzikologa a staršího profesionálního hudebníka, kteří se jedné noci ocitnou v hotelovém pokoji.
Z jejich zanícené rozpravy o Schönbergově hudbě se na ploše aktové hry vyvine drama nenaplněných ideálů a bolestného prožívání nedostatku talentu. Uhde dokáže i tak vážné téma podávat s notnou dávkou ironie, kterou tu skvěle přenesl do hudebního partu jeho dlouholetý přítel a spolupracovník Miloš Štědroň. Hudba je v této bytostně rozhlasové hře nejen předmětem dialogu, podkresem či auditivním obrazem, ale v jisté chvíli se spojí s lidským hlasem jako další dramatická osoba do nečekaného dialogu. (anotace)
Pavlovský, Petr: Zjasněná noc zahájí sérii nových českých rozhlasových her. In Hospodářské noviny, 20. 3. 2007 (anotace).
Lit.: Pilátová, Agáta: Titulní rozhovor – Milan Uhde. In Týdeník Rozhlas 11/2007 (rozhovor). – Cit.: V úterý 20. března bude mít na stanici Vltava premiéru vaše nová rozhlasová hra Zjasněná noc. Trvá pouhých 36 minut, má však nosné téma a originální, poutavý příběh. Dala k němu podnět skutečná událost, nebo jste si to celé vymyslel?
Inspirovalo mě vyprávění Milana Kundery, který něco podobného skutečně prožil. Nebylo to s hudebním vědcem, který je hrdinou mé hry, ale s literárním teoretikem. Nechal ho u sebe přespat, když mu hrozila noc na ulici. Vzpomeňte si – když se dřív někdo ocitl v hlavním městě bez předem objednaného hotelu, nikde ho neubytovali. Ten Milanův kamarád potřeboval vlastně jen útočiště, protože, jak říkal, trpí hroznou nespavostí. Jenže pak celou noc děsivě chrápal a hostitel šílel. Na hostitelovu ranní otázku, jak se host vyspal, zněla odpověď: „Hrůza, oka jsem nezamhouřil!“ „A proč jste teda tak strašně chrápal?“ „To mně poradil terapeut: navozovat vnější atributy spánku – a spánek se dostaví. Ale zatím se nedostavil.“
Hra se zabývá zajímavým uměleckým tématem: je o konfliktu tradicionalismu s moderními uměleckými postupy.
Tohle téma mi ke hře „přirostlo“ dodatečně. Loni jsem na Pražském jaru po letech slyšel skladbu Zjasněná noc od Arnolda Schönberga, skladatele, kterého mám nesmírně rád. Byl to takový hudební matematik a stavitel, což mi jako dramatikovi imponuje. Znám jeho dodekafonní skladby, především geniální Varšavu – kdyby nic jiného nenapsal, tak to dává smysl jeho dvanáctitónové metodě -, zatímco v mladistvé Zjasněné noci mě fascinují jeho nádherné, romanticky znějící melodie. A právě kvůli tomu kontrastu mi vytanul Kunderův příběh. Bylo jasno: napíšu hru, v níž budou mými hrdiny muzikant a hudební vědec; poslouchají Zjasněnou noc a pohádají se o ni. Vyprosil jsem si proto od Milana Kundery dovolení použít jeho příběh.
Počítal jste od začátku s tím, že to bude rozhlasová hra?
Jistě, vždyť zvuk tu je dominantní, je tam i hudební nápad se zvukovou mixáží ve skladbě pro „violoncello a chrápajícího spáče“. Mám radost i z toho, že hru režírovala Lída Engelová, hodně jsem o to stál. Zhlédl sem se v ní, když dělala pro rozhlas moje Velice tiché Ave, znám i její přesné divadelní režie. Skvěle vytipovala oba hlavní představitele. Věří Josefu Somrovi a pan Somr, který zdaleka nebere všecko, zase důvěřoval jí, a šel do toho. Také Ivan Řezáč je výborný.
Seznam vašich autorských titulů je úctyhodně rozsáhlý; mezi divadelními, rozhlasovými i televizními hrami, mnohými velmi úspěšnými, však největší ohlas pořád sklízí Balada pro banditu. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Je to asi proto, že má archetypické, všelidské téma, kdežto většina mých starších her má témata politická, blízká jen úzké vrstvě diváků. Za totality politika na prostořekém divadle všechny zajímala, ale proč by dnes, propánajána, někdo šel na politickou hru? Stačí si přečíst nebo poslechnout dobrého komentátora – a takoví u nás podle mě jsou, třeba pánové Velíšek, Petránek, z mladších Bohumil Pečínka. Proč si tedy brát sváteční kvádro, černé boty a šlajfku, pracně cestovat do divadla a tam si z tříhodinového představení vyvozovat politické závěry? Vždyť dobrý komentátor vám to vyšije ve dvou sloupcích, a můžete zůstat doma. (…)
