Vydala Columbia (OL 5900) v roce 1963.
15. 1. 2007
Dramatic Readings from Eugene O“Neill (Ukázky z dramat Eugena O“Neilla, 1963)
Strange Interlude (Podivná mezihra, 1963)
Osoby a obsazení Charles Marsden (William Prince),
Professor Henry Leeds (Franchot Tone),
Nina Leedsová, jeho dcera (Geraldine Page),
Edmund Darrell (Ben Gazzara),
Sam Evans (Pat Hingle), paní Amos Evansová, Samova matka (Betty Field),
Gordon Evans (jako dítě) (Richard Thomas),
Madeline Arnold (Jane Fonda),
Gordon Evans (Geoffrey Horne).
Divadelní premiéra 11. 3. 1963 (Hudson Theatre).
Vydala Columbia, LP DOL 288/DOS 688 (Stereo).
Hughie (1964)
Eugene O“Neill. Divadelní režie Jack Dodson a José Quintero. Produkce desky Paul Myers.
Osoby a obsazení: Erie Smith (Jason Robards), noční vrátný {The Night Clerk} (Jack Dodson).
Divadelní premiéra 1956. Vydala Columbia v roce 1964 (1 LP, OS 2760; 33. ot/min., stereo).
12. 1. 2007
Pěna dní 1/8 (2003)
Boris Vian. Dramatizovaná četba na pokračování. Překlad Svatopluk Horečka.Hudba Petr Mandel. Dramatizace a režie Dimitrij Dudík.
Účinkují Jiří Ornest, Lukáš Hlavica, Věra Slunéčková, Ivan Řezáč, Dana Černá, Jiří Štěpnička, Anna Suchánková.
Natočeno 2003 (8 x 30 min.). Repríza 1. dílu 7. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Turnovská, Jarmila: Boris Vian: Pěna dní. In web ČRo 14. 10. 2003 (anotace). – Cit.: Román francouzského prozaika, básníka, hudebníka, dramatika a mystifikátora Borise Viana Pěna dní vyšel sice už před více než půl stoletím, ale jeho nevšední příběh plný nespoutané fantazie působí neobyčejně svěže dodnes. Ostatně nesmírně sečtělý Raymond Queneau označil Pěnu dní za “nejpůsobivější román o lásce, jaký kdy byl napsán”.
Nic na tom nemění skutečnost, že Vian se za svého života proslavil spíš svým mystifikačním románem Naplivu na vaše hroby, který vydal pod pseudonymem Vernon Sullivan, než románem Pěna dní, který přijali čtenáři bez zájmu. Přiblížit posluchačům svět hrdinů Vianova originálního příběhu o lásce se pokusíme v desetidílné dramatizované četbě na pokračování.
V Pěně dní vytvořil Vian originální svět, kde se mísí parodování směšných aspektů dobové módní záliby mládeže v existencialistické filozofii a jejích představitelích (v čele se slavným, fetišisticky uctívaným Jean-Sol Partrem – vzpomeňme slavné přednáškové scény) s temně zlověstným leknínem pučícím v plicích mladé Chloé či s Colinovým nevšedním zaměstnáním spjatým s pěstováním hlavní střelných zbraní. Jeho hrdinové žijí ve vybájeném prostředí, které funguje podle svébytných zákonů: úhoři se tu chytají přímo z vodovodních kohoutků a na Colinově vynálezu zvaném pianocktail (který je replikou Des Esseintesových “chuťových varhan” z Huysmansova románu Naruby) se jazzové skladby proměňují v pozoruhodné drinky! Příběh lze číst jako alegorický milostný román, ve kterém láska přestává být zasněnou hrou a stává se osudovou skutečností, v níž zásadní místo patří smrti. Nevšední příběh je od začátku až do konce provázen humorem v rozpětí od lehké ironie po drtivý sarkasmus a vyniká originalitou jazyka, v němž není místa pro šeď a nudu.
Lit.: Dudík, Dimitrij: Boris Vian: Pěna dní. In web ČRo 3 Vltava, 7. březen 2020 (článek). – Cit.: (…) Román francouzského prozaika, básníka, hudebníka, dramatika a mystifikátora Borise Viana Pěna dní vyšel sice už roku 1947, ale jeho příběh nesený nespoutanou fantazií působí neobyčejně svěže dodnes. Ostatně spisovatel Raymond Queneau označil Pěnu dní za nejpůsobivější román o lásce, jaký kdy byl napsán. A nic na tom nemění skutečnost, že Vian se za svého života proslavil spíš svým mystifikačním románem Naplivu na vaše hroby, který vydal pod pseudonymem Vernon Sullivan, než románem Pěna dní, který přijali čtenáři bez zájmu.
V Pěně dní vytvořil Vian originální svět, kde se mísí parodování směšných aspektů dobově módní záliby mládeže v existencialistické filozofii a jejích představitelích (v čele se slavným, fetišisticky uctívaným Jean-Sol Partrem – vzpomeňme slavné přednáškové scény…) s temně zlověstným leknínem pučícím v plicích mladé Chloé či s Colinovým nevšedním zaměstnáním spjatým s pěstováním hlavní střelných zbraní…
Babička (1954, 1981)
Božena Němcová. Ukázky z knihy. Hudba Jaroslav Křička, hraje Hábovo kvarteto. Režie Jiří Šrámek.
Čtou Růžena Nasková a Vlasta Fabiánová.
Nahráno 8.-10. prosince 1954 v pražském studiu Mozarteum. Vydal Supraphon v roce 1981 (2 LP, Su 1018 3331-32 G).
Obsah: 1. strana: Úvod – Babička vypravuje – Z 1. kapitoly – Na Starém bělidle – 2. strana: Z 3. kapitoly – Menuet – 3. strana: Z 8. kapitoly – Intermezzo – Z 2. kapitoly – Štědrý den – Z 12. kapitoly – 4. strana: Gavota – Závěr – Dumka.
Pocta Jiřímu Adamírovi (asi 1993)
Natočeno asi 1993.
Benefice pro Jiřího Adamíru (1993)
Václav Cibula. Jiří Adamíra vybírá ukázky ze svých rozhlasových rolí. Jeden z poslední pořadů J. Adamíry.
Natočeno 1993 (37 min.). Premiéra na stanici Vltava.
Pozn.: Vysíláno v rámci poslechových pořadů 31. ročníku festivalu Prix Bohemia ve dnech 25. a 26. listopadu 2014 v Café Strop v Balbínově ulici 14, Praha 2.
11. 1. 2007
Jegor Bulyčov a ti druzí (1969)
Osoby a obsazení: Jegor Bulyčov (Arnošt Navrátil), Xenie, jeho žena (Dagmar Pistorová), Varvara, jejich dcera (Jiřina Prokšová), Alexandra /Šura/, nemanželská dcera Bulyčovova (Eva Hradilová), Melánie, abatyše, sestra Xeniina (Vlasta Fialová), Andrej Zvoncov, advokát Varvařin muž (Jaroslav Dufek), Tjatin, jeho bratranec (Jaroslav Kuneš), Mokej Baškin, správce Bulyčovova závodu (Otakar Dadák), Pavlin, pop (Ivan Hojer), doktor (Jiří Dušek), Glafira, pokojská (Libuše Billová), trubač (Karel Kabíček), Zobunovová, mastičkářka (Olga Hauková), Propotěj, prosťáček boží (Vilém Lamparter), Jakov Laptěv, příručí, Bulyčovovův kmotřenec (Josef Husník), Donát, hajný (Karel Fajt).
Nastudovalo Brno. Natočeno 9. 10. 1969 (18:30 – 22:30 h., studio 7).
Premiéra 9. 11. 1969 (Praha, 19:30 – 21:30 h.).
Když se člověk jednou spálí (1969)
Jill Hyemová. Komedie. Řetěz intrik, které mají vést ke zmaření sňatku opatrného mladého muže se sympatickým děvčetem, vyústí v pravý opak. Překlad Josef Hlavnička. Zvuk Jaromír Pěnčík. Natáčecí technik Jana Kuchovská. Mixáž Věra Binková. Asistent režie Milka Dadáková. Režie Miroslav Nejezchleb.
Osoby a obsazení: Linda (Zdena Zdenka Herfortová), Simon (Jaroslav Dufek), Bill (Jiří Tomek), hlas (Olga Fialová).
Nastudovalo Brno. Natočeno 10. – 28. 11. 1969 (14:00 – 18:00 h., studio 7). Premiéra 26. 6. 1970 (Třetí program, 20:00 – 21:00 h.; 60 min.). Repríza 30. 10. 1970. Obnovená premiéra 22. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky k 100. výročí brněnské rozhlasové stanice pod titulem Když se člověk jednou spálí…
Lit.: anonym: Když se člověk jednou spálí. In Rozhlas 26/1970 (15. 6. 1970), s. 17 (článek).
Lit.: Velíšek, Martin: Jill Hyemová: Když se člověk jednou spálí… Komedie o strachu z manželství a dobrých radách. In web ČRo 3 Vltava, 22. září 2024 (článek). – Cit.: Mladík Simon je čerstvě rozvedený a má panický strach před manželským stavem. A právě v ten okamžik potká zapřisáhlého starého mládence Billa. Ten ho začne zásobovat zaručenými instrukcemi jak se vyhnout chomoutu. Jenže dobré rady nefungují a vše se začne víc a víc komplikovat. Reprízu inscenace uvádíme v rámci oslav 100 výročí od zahájení pravidelného vysílání na Moravě. (…)
Autorka komedie Jill Hyemová (1937-2015) začínala jako herečka. Po studiích na Akademii dramatických umění Webbera Dougla se objevila v epizodních rolích v několika televizních inscenacích, seriálech a filmech.
Autorsky debutovala jako jedna z autorek rozhlasového seriálu Deník paní Daleové. Celkem napsala 30 rozhlasových her. Uplatnila se též jako autorka televizních a filmových scénářů, některé z nich byly využity i pro divadlo. Je nositelkou ceny Gilese Coopera. Čeští diváci si mohou pamatovat britský seriál Salón Elliott.
Režisér Miroslav Nejezchleb získal pro svou inscenaci z roku 1969 excelentní obsazení – Zdenu Herfortovou, Jaroslava Dufka a Jiřího Tomka.
Pohádky {Fimfárum} (1961)
Jan Werich. Obsahuje pohádky Lakomá Barka, Splněný sen, Paleček a Líná pohádka. Režie Helena Philippová.
Vypravuje autor.
Vydal Suprahon (XM 60006, střední formát na 16 2/3 ot.).
Natočeno 1960 (Líná pohádka) a 1961 (Lakomá Barka, Splněný sen, Paleček). Rozhlasová premiéra 1. 1. 1967.
