Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

20. 12. 2006

O vhodných názvech (1996)

Filed under: Povídky — Přemek @ 17:59

Jaroslav Hašek. Povídka. Připravila Dagmar Jaklová-Oravová. Zvuková spolupráce Tomáš Gsöllhofer. Hudba Hana Brothánková. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Miroslav Donutil.

Natočeno1996 (25 min.). Repríza 31. 12. 2007 (ČRo České Budějovice), 5. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet; 8. 4. 2016 (ČRo3 Vltava, 11:30 h.); 13. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:30 h.), 5. 9. 2020 v cyklu Setkání s literaturou (ČRo Olomouc); 23. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: ele: Jaroslav Hašek: O vhodných názvech. In web ČRo Olomouc, 5. září 2020 (článek). – Cit.: (…) Drobné povídkové prózy, črty a humoresky jsou srdcem literární tvorby českého prozaika Jaroslava Haška. Napsal jich zhruba 1200 a každá z nich už v prvních větách nabízí groteskní úhel pohledu na jinak běžné věci každodenního života.

Hned v úvodu povídky čteme následující věty: „Když někdo napíše základy fyziky, dá prostě tomu název Úvod do fyziky a nepíše a nevymýšlí si senzační název Odkrytí záhad zákonů přírodních. Geograf napíše zeměpis a dá také stručný a výstižný název Zeměpis a nepíše O horách, řekách, národech a městech. Jediný poetický název viděl jsem na knize jednoho psychiatra: O idiotech a lidech nápadných.“ Když k tomu přidáme excelentní interpretaci herce Miroslava Donutila, je víc než jasné, že o zábavu bude postaráno. (…)

Páteční večer – Jak se v Čechách žilo bylo za císaře pána (2006)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 17:58

Rozhlasová kompozice, ve které se proti proudu času vrátíme k posledním desetiletím rakouského císařství. V rozmlouvání o každodenní historii bude naším hostem PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc., pracovnice Historického ústavu Akademie věd ČR. Budeme listovat Pamětmi Adély Volfové, herečky Národního divadla v Praze, časopisem Světozor ročník 1889 a trilogií Antonína Langra – Na špacír, Štamgasti a další hosté, Rok v bývalém obchodě u Langrů. Nebudou chybět ani slavné valčíky, Radeckého pochod a vlastenecké písně. Pořad připravil a uvádí Jan Tůma.

Účinkují Simona Postlerová, Rudolf Pellar a Josef Somr.

Premiéra 1. 12. 2006 (Vltava, 20:00 h.; 120min.). Repríza 30. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma.

Fonogramy – Znovu chvilky v zákulisí, tentokrát s herečkami (2006)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 17:57

Návraty po stopách zvuku. Dámskou společnost s historkami a vzpomínáním sezval a hostí autor pořadu Tomáš Černý.

Premiéra 1. 12. 2006 (Vltava, 16:00 h.; 30min.). Repríza 4. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Starý a černý (2006)

Filed under: Povídky — Přemek @ 17:54

Alena Zemančíková. Příběh současné české autorky. Dramaturg Jiří Vondráček. Zvukový mistr Jiří Fuhrman, Milan Křivohlavý. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Radka Fidlerová a Matěj Hádek.

Premiéra 30. 11. 2006 (Vltava, 16:00 h.; 27 min.). Repríza 17. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 19. listopadu 2023 (ČRo České Budějovice, 14:05 h.) v cyklu Čtení na neděli.

Lit.: Zemančíková, Alena: Starý a černý. In web ČRo 30. 11. 2006 (anotace). – Cit.: V cyklu Moderní povídka uvádíme příběh současné české autorky, dlouholeté redaktorky Českého rozhlasu. V režii Hany Kofránkové účinkují Radka Fiedlerová a Matěj Hádek.

Povídka Starý a černý je inspirována situací těsně po převratu v roce 1989. Zatímco v centru probíhaly „velké dějiny“ společenských změn, v rodině na venkově se odehrává revoluce v malém. Živým ztělesněním toho, co je neznámé a nebezpečné je černý kocour. Příběh o rodinné krizi vypráví – každý ze svého úhlu – matka a její čtrnáctiletý syn.

Alena Zemančíková je autorkou několika divadelních a rozhlasových her, píše i povídky a eseje. Pracuje v Českém rozhlase.

Lit.: anonym:   Alena Zemančíková: Starý a černý. In web ČRo 3 Vltava, 17. listopad 2017 (článek). – Cit.: Zatímco v centru probíhaly „velké dějiny“ společenských změn, v rodině na venkově se těsně po převratu v roce 1989 odehrává revoluce v malém. Povídka dlouholeté rozhlasové redaktorky a dramaturgyně Aleny Zemančíkové. (…)

Povídka Starý a černý vrací posluchače do času těsně kolem převratu v listopadu 1989. Její dva vypravěči – matka a dospívající syn – se vypořádávají se vzájemným vztahem, zatíženým nepřehlednými průvodními jevy prvního roku politické svobody. Živým ztělesněním toho, co je neznámé a nebezpečné, je černý kocour.

Komoří jeho veličenstva (1988, 2024)

Eduard Verner.  Původní rozhlasová hra o životě a díle A. S. Puškina. Scénická hudba na motivy P. I. Čajkovského Leoš Kosek. Asistent režie Barbora Fajtlová. Zvukový mistr Jiří Emil Silovský. Natáčecí technik Marie Krausová. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Jan Berger.

Osoby a obsazení: Alexander Sergejevič Puškin (René Přibil), Natálie (Martina Samková), D Archiac (Martin Zahálka), Barante (Václav Neužil), D Antes (Pavel Kikinčuk), Heeceren (Jaroslav Konečný), Uvarov (Jan Gross), Nasselrode (Jiří Samek), Poljatkinová (Eva Wimmerová), Sologub (Milan Rybák), hlas (Pavel Pavlovský), hlas (Ivan Gübel), hlas (Jaroslav Choc) a hlas (Miroslav Popek).

Nastudovala Plzeň v roce 1988 (51 min.). Repríza 30. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka, srpen 2024 (MP3, CR.ES.2024.298). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: anonym: Komoří jeho veličenstva. Vernerova hra odkrývá pozadí slavného souboje, v němž byl smrtelně raněn ruský básník Puškin. In web ČRo 3 Vltava, 30. květen 2021 (článek). – Cit.: Smrt Alexandra Sergejeviče Puškina, který skonal v 37 letech po souboji se svůdcem své ženy, dodnes provokuje k domýšlení skutečného pozadí tragických událostí. Kdo a co stálo za slavným duelem ruského básníka s francouzským poručíkem carské gardy Georgesem d’Anthèsem? (…)

A. S. Puškin, básník uctívaný ruskou liberální mládeží, jemuž se jen zázrakem vyhnuly represe po povstání děkabristů (vzpoury v roce 1825 se účastnilo několik Puškinových blízkých přátel), přijal několik let před svou smrtí službu u carského dvora. Ale ani jako komoří jeho veličenstva se nezbavil stálé pozornosti tajné policie, která dovedně využívala všech prostředků, aby nepohodlnému umělci ztrpčila život. Skvělou příležitost k uspořádání společenské štvanice našla carská policie v aféře Puškinovy ženy Natálie s francouzským poručíkem carské gardy Georgesem d’Anthèsem. V rozhlasové hře českého scenáristy Eduarda Vernera se básníkův privátní život stává předmětem cynických policejních intrik, jejichž cílem je zdiskreditovat Puškina doma i za hranicemi. (…)

Písničky, které chtěly být uměním 1/3 (2006)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 17:51

Přemysl Rut. Esej v autorské interpretaci z cyklu Kapitoly z lidové filosofie. Režie Dimitrij Dudík.

Premiéra 1. dílu 29. 11. 2006 (Vltava, 10:00 h.; 15min.).

Herec 1/12 (2006)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 17:49

… aneb Několik zpovědí Mikuláše Mazla. Jiří Kratochvil. Dvanáctidílná četba na pokračování o ukradené identitě. Ze stejnojmenného románu vybral a připravil Tomáš Sedláček. Připravilo Brno.

Premiéra 1. dílu 28. 11. 2006 (Vltava, 18:30 h.; 30min.).

Pozn.: Spisovatel Jiří Kratochvil se vytrvale a po svém hlásí k Milanu Kunderovi a jeho románové estetice. Také na jeho posledním románu Herec je to patrné. Mikuláš Mazel, geniální, leč totálně neúspěšný herec, tajemně co mimino podstrčený někdy v roce 1950 hodinářskému mistru Kryštofu Mazlovi, nesporně pochází z onoho žánru, o němž velký Pařížan praví: „Je to velká forma prózy, v níž autor prostřednictvím experimentálních „já“ postav zkoumá do důsledků některá témata lidské existence.“

Jaká to jsou v případě Herce témata? K četbě jsme vybrali to nejzřetelnější – téma uloupené totožnosti. Pro hodinářova nevlastního syna, pastorka Mikuláše, je herecký talent prokletím: brání mu, aby vyhověl nevlastnímu otci a stal se jako on vynikajícím hodinářem. Mikuláš však neuspěje ani jako herec, ba ani jako manžel, zato uspěje v nezáviděníhodné roli nájemného představitele náhradních postav. Ztělesňuje mrtvé manžely i rozmařilé zbohatlíky, může se stát dokonce mesiášem nové sekty, ale nakonec dokáže jen zničit potomka jednoho z těch, kdo byli v pozadí jeho podivného života. Jeho příběh nasvětluje Jiří Kratochvil ze dvou zorných úhlů: jedním je dialog syna s již mrtvým nevlastním otcem, druhým je dialog vypravěče s Mikulášem. I zde je Kratochvil osobitým stoupencem svého velkého mistra, i on užívá autorského vyprávění k širokým reflexím svých i Mikulášových životních zkušeností. Kratochvilovo vyprávění „ve dvou hlasech“ si proto přímo říká o dva interprety (Vladimír Hauser a Zdeněk Junák), s nimiž četbu v Českém rozhlase Brno nastudoval režisér Zdeněk Kozák.

Hodinový strojek rozhlasové podoby Kratochvilova románu bude tikat na Vltavě od 28. listopadu po dvanáct večerů. Nebude tak bohatě rozvětvený jako v knižním originálu – jeho složitý mechanismus je pro posluchače přece jen náročný. Věříme, že tím bude srozumitelnější i těm, jimž Kratochvilovo romanopisectví zrovna nepřirostlo k srdci. Nabídne posluchačům napínavý životní příběh Mikuláše Mazla, herce žijícího ve společnosti samých herců – všech, kdož se dokázali a dokáží přizpůsobit všemu a všem.

Jaký je tedy smysl posledního románu Jiřího Kratochvila Herec? V jeho epilogu čteme citát velkého filozofa bytí Martina Heideggera: „Proto musí člověk, má-li naplnit svou podstatu, sebrat a zachránit, zachytit a uchovat otvírající se jsoucí v jeho otevřenosti a zůstat vystaven jeho rozrůzňujícímu se chaosu.“ (anotace, ČRo Brno)

Vyrobeno v patriarchátu (2006)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 17:48

Cheryl Buckley. K feministické analýze žen a designu. Z antologie Design: Aktualita nebo věčnost vybrala a účinkuje Alena Zemančíková. Přeložila Martina Pachmanová. Režie Vlado Rusko.

Premiéra 28. 11. 2006 (Vltava, 10:00 h.; 14min.).

Osudy – Alena Morávková 1/5 (2006)

Filed under: Radiodokument,Rozhovory — Přemek @ 17:45

Rozhlasové vzpomínky překladatelky, která k nám uvedla dílo Michaila Bulgakova a další moderní ruskou prózu a drama. Připravila Gabriela Albrechtová.

Premiéra 1. dílu 27. 11. 2006 (Vltava, 10:00 h.; 30min.).

Psychopatologie všedních věcí (2006)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 17:44

Donald A. Norman. Z antologie Design: Aktualita nebo věčnost vybrala Alena Zemančíková. Přeložila Lucie Vidmar. Premiéra 27.11. 2006 (Vltava 10:00 h.; 15 min.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress