Už drahná léta může zasvěcený posluchač Českého rozhlasu pozorovat velké nedostatky ve zviditelňování a propagaci rozhlasové práce v dalších médiích. Ano, existují televizní šoty, které jsou však obecné a velmi málo přesvědčující (kdybyste nebyli aspoň trošku zasvěcení, zaujal by vás spot, který říká, že každou neděli je seriál – když ani nezjistíte jaký?). Občas se objeví něco takového, jako třeba velký plakát, zvoucí k poslechu Roku v dopisech – ten však graficky (obrázek letícího holoubka, nesoucího dopis) spíše připomíná reklamu na nějaké mírové setkání, v nejlepším případě na poštovní služby. Přesto alespoň za něj díky…
Srovnání jsem mohl učinit zrovna tento týden, kdy jsem dlel služebně v Německu. V drážďanské ubytovně na mne mezi jinými reklamními letáky čekalo překvapení: malá pohlednice – taková, jaké u nás produkuje firma Boomerang – a na ní nápis „Leo Tolstoi – Anna Karenina“. Pod ním se skvěla fotografie části lokomotivy (ano, asociace okamžitě „naběhla“) a celé to vypadalo jako přebal knihy. Tento pocit jste si mohli dokončit sami; pohlednice byla lehce „naříznutá“, takže po lehkém stlačení tu před vámi stála malá knížka.
Proč o tom píšu? Protože na druhé straně byl podrobný přehled mluveného slova, které vysílá místní kulturní stanice Radio Figaro, a to s předstihem až do konce prosince. Hlavním bodem byl samozřejmě záznam, týkající se seriálu Anna Karenina z roku 1967, několik dalších upozorňovalo na četby na pokračování.
Domnívám se, že tento způsob kulturní reklamy a propagace, tj. cílené upozorňování na konkrétní pořady, by byl úspěšnější a údernější než obecné pozvánky, které probíhají Českou televizí. Nestálo by to za zamyšlení, Český rozhlase?