Natočeno ?, vysíláno 6. – 13. 11. 2006 (Radio Figaro, Německo, 9:05 h.).
15. 9. 2006
Neue Herrlichkeit 1/13 (Nové panstvo)
Natočeno ?, vysíláno 18. 10. – 3. 11. 2006 (Radio Figaro, Německo, 9:05h.).
Small World 1/12 (2003?, 2008)
Martin Suter. Čte Dietmar Mues.
Natočeno ?, vysíláno 2. – 17. 10. 2006 (Radio Figaro, Německo, 9:05 h.). Vydal Hörbuch Hamburg, 2003 (5 CD). Reedice Diogenes Verlag AG v roce 2008.
Pozn.: Erst sind es Kleinigkeiten: Konrad Lang legt aus Versehen seine Brieftasche in den Kühlschrank. Bald vergisst er den Namen der Frau, die er heiraten will. Je mehr Neugedächtnis ihm die Krankheit, Alzheimer, raubt, desto stärker kommen früheste Erinnerungen auf. Und das beunruhigt eine millionenschwere alte Dame, mit der Konrad seit seiner Kindheit auf die ungewöhnlichste Art verbunden ist.
Den alten Konrad Lang zieht es magisch zur Villa seiner ehemaligen „Familie“, wo man sich seiner nur ungern erinnert. Was geht mit ihm vor? Das fragt sich vor allem die achtzigjährige Elvira Senn besorgt, Oberhaupt dieser Familie und der renommierten Schweizer Koch-Werke. Sie ist irritiert von Konrads wachsendem Erinnerungsvermögen, und mit gutem Grund: Elvira hat nämlich etwas zu verbergen. Konrads Kindheit und Jugend waren denkbar ungewöhnlich. Als uneheliches Kind eines Dienstmädchens, aber Spielkamerad eines gleichaltrigen Multimillionärssohns, ist er aufgewachsen in der Welt der Reichsten, ohne dort je akzeptiert zu sein. Und jetzt möchte der verwirrte alte Mann nur eines: zurück in den Schoß der Familie, die ihn sicher nicht nur gut behandelt hat. Elvira Senn nimmt ihn auf, als Pflegefall. Doch Konrad wird für sie zu einer zunehmenden Bedrohung. Ein dramatischer Wettlauf gegen die Zeit, gegen die rätselhafte Erkrankung und gegen die immer panischeren Widerstände der alten Dame beginnt. (anotace)
Der Autor:
Martin Suter wurde 1948 in Zürich geboren und ist Schriftsteller, Kolumnist und Drehbuchautor. Bis 1991 verdiente er sein Geld als Werbetexter und Creative Director, bis er sich ausschließlich fürs Schreiben entschied. 1997 erschien sein erster Roman „Small World“. Es folgten „Die dunkle Seite des Mondes“, „Ein perfekter Freund“, „Lila, Lila“ und „Der Teufel von Mailand“. Sämtliche Romane waren auch international große Erfolge. Seine Kolumne „Business Class“ für die Schweizer „Weltwoche“ und das „Magazin“ der Tamedia und die Geschichten um Geri Weibel für das „NZZ-Folio“, ebenfalls im Diogenes Verlag veröffentlicht, erfreuen sich großer Beliebtheit. Martin Suter lebt mit seiner Familie in Spanien und Guatemala.
Der Sprecher
Dietmar Mues, geboren 1945 in Dresden, hat an verschiedenen Theatern in Deutschland gespielt und gehörte 12 Jahre zum Ensemble des Hamburger Schauspielhauses. Seit 1986 ist er als freier Schauspieler und Drehbuchautor tätig. Er hat in vielen Film- und Fernsehproduktionen mitgespielt. Daneben spricht Dietmar Mues Rundfunk- und Fernsehfeatures, Hörbücher und Hörspiele und veranstaltet eigene Theater-Leseabende, z. B. über Karl May. Er lebt in Hamburg.
Abschiedwalzer 1/20 (Valčík na rozloučenou, 2006?)
Milan Kundera. Čte Wolfram Berger.
Natočeno ?, vysíláno 4. – 29. 9. 2006 (Radio Figaro, Německo, 9:05 h.).
Anna Karenina 1/10 (Anna Kareninová, 1967)
Účinkují Hansjörg Felmy, Johanna von Koczian, Bodo Primus a další.
Nastudoval West-Deutscher Rundfunk (WDR, Německo) v roce 1967.
11. 9. 2006
Pohádky VI (1976)
Natočeno 1976. Vydal Supraphon v roce 1976 (1 LP / 1 MC).
Pozn.: Alternativní název Pohádky 6.
Obsah titulu:
O hodné Ozvěně (O Jankovi a paní Ozvěně). Hana Richtrová. Pohádka pro nejmenší. Režie Vladimír Tomeš.
Osoby a obsazení: ovčák Janek (Tomáš Šolc), paní Ozvěna (Dana Medřická), kmotr Škrhola (Luděk Kopřiva), pan správce (František Hanus), loupežník Lomikámen (Josef Větrovec), pes Vlček (Antonín Jedlička).
Jak Cipísek dal špejlek obráceně. – Jak zachránili Volšovečkovi raky. – Jak Cipísek povalil medvěda. Václav Čtvrtek. Hudba Václav Lídl st. Čte Karel Höger.
Mánička a Smolíček Pacholíček. Osoby a obsazení: Spejbl, Hurvínek (Miloš Kirschner), Mánička, bábinka (Helena Štáchová).
Smolíček Pacholíček. Čte Čestmír Řanda.
Pan a Syrinx (1970, 2020)
Jules Laforgue. Překlad Jaroslav Zaorálek. Scénář a režie Petr Adler. Hudba Jiří Berkovec. Hrají Jitka Plchová (flétna) a Ivo Kieslich (bicí).
Účinkují Jiřina Jirásková, Milan Mach.
Natočeno 31. 1. 1970 (Divadlo hudby). Vydal Supraphon (Su 018 0780). Reedice Supraphonline 1. 2. 2020 (MP3).
Lit.: Kutina, Jiří: „Jules Laforgue Pan a Syrinx“ (sleeve-note) – Cit.: Kdybychom chtěli hledat osudové analogie, pak by životní běh autora básnické prózy „Pan a Syrinx“ mohl být srovnáván s pozemským údělem našeho Jiřího Wolkra. Jen číslovku bychom museli trochu opravit, velký francouzský symbolista zemřel na souchotiny mlád dvacet sedm let…O jeho významu pro francouzský symbolismus a další vývoj poezie svědčí nejen množství monografií o něm ve Francii vydaných, ale i svěžest textu, který byl Jiřinou Jiráskovou a Milanem Machem nastudován….Zamyslíme-li se nad těmito slavnými příběhy světové literatury, vidíme, že mají jeden spojovací článek, kterým je marnost. Marnost lidských snah, marnost lásky a na všechny bez výjimky namíří Laforgue sví básnické pero s ironickou náplní. Marná touha po štěstí a lásce nachází vyznění i v antickém námětu o Panovi a nymfě Syrinx….
Uvedení básníkova díla v citlivém Zaorálkově překladu dává nám možnost poznat bohatě odstíněnou výrazovou škálu, vyrůstající z nesmírné autorovy citovosti, jeho složité nitro a marnost jeho snů, jeho sílu jít za ideálem života, dokud mu smrt nevyrazila pochodeň z ruky…
Štuclinka a Zachumlánek (1982, 1983, 2008)
František Nepil. Pohádka. Hudba Milan Baginský. Hraje Komorní soubor sólistů, řídí autor. Zvuk, mix a střih Jiří Bartoš. Cover design Miloslav Jágr, 1983. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová. Odpovědný redaktor nahrávky a režie Jiří Šrámek.
Vypráví Rudolf Hrušínský.
Natočeno v březenu a dubnu 1982 v praském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1983 (2 LP, 1218 0591-92 X-F). Reedice Supraphon v roce 2008 (2 CD, VT 8218-2 812, 144:08).
Obsah (2008): CD 1 – 1. Kterak na Štuclinku ze studny repetalo (7:30), 2. Kterak přišel na česnek a na kmotřínka špatný rok (4:40), 3. Kterak Zachumlánek se Štuclinkou zateplili pumpovníčkovi pumpu (7:20), 4. Kterak kmotřínka proklepali (4:30), 5. Kterak Zachumlánek se Štuclinkou byli samé zachraňování (12:50), 6. Kterak se Zachumlánek vypravil se Štuclinkou na soušku (12:40), 7. Kterak kmotřínkovi nebylo o nic líp (7:05), 8. Kterak Zachumlánek vymyslel dřevošmik (7:50), 9. Kterak Zachumlánek se Štuclinkou dělali honce (11:15); CD 2 – 1. Kterak Zachumlánek kazil Štucllince draní (11:25), 2. Kterak bylo kmotřínkovi hůř (10:00), 3. Kterak Zachumlánek se Štuclinkou neměli nic pod stromeček (10:00), 4. Kterak Zachumlánek se Štuclinkou přišli k bramborovému salátu (11:05), 5. Kterak Zachumlánek udělal objev všech objevů (7:45), 6. Kterak kobliha od Štuclinky obstála při plácpróbě (7:50), 7. Kterak to se Štuclinkou, Zachumlánkem a kmotřínkem dopadlo (9:25).
Pan Posleda, přítel študáků (1995, 2023)
Jaroslav Žák a Vlastimil Rada. Dramatizace Marta Kussová. Hudební spolupráce Dana Stuchlíková. Zvukový mistr Radek Veselý. Natáčecí technik Jitka Kundrumová. Dramaturg Ivan Hejna. Režie Maria Křepelková.
Osoby a obsazení: pan Posleda / Vachek (Lubomír Lipský), profesor Fukátko (Jan Čenský), profesor Baborák, senior gymnázia (Ilja Racek), profesor Labašta, chemikář (Pavel Soukup), profesor Juchelka, tělocvikář (Bořivoj Navrátil), Kletečka, reportér (Alois Švehlík), nadstrážmistr (Vlastimil Zavřel). Dále účinkují Ladislav Trojan, Alexej Pyško, Dalibor Gondík, Milan Stehlík, Otakar Brousek st., Marek Libert, Filip Rajmont, Radim Vašinka, Jan Dolanský, Martina Hudečková, Jiří Pleskot, Michal Alexandridis, Libor Bouček a Drahomíra Fialková.
Natočeno v roce 1995. Repríza 2. 9. 2006 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 12. 2. 2012 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 17. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 15. 2. 2020 (ČRo Rádio Junior, 57 min.); 22. 4. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Vydala Radiotéka, květen 2023 (MP3, CR.ES.2023.158).
Pozn.: V románu Pan Posleda, přítel študáků opouští Jaroslav Žák realistický, byť parodicky pojatý pohled na tehdejší střední školu a čtenář se ocitá ve střední škole plné magických bytostí, kouzel a zázraků. Kdo při hře na babu ji dostane jako poslední, má Posledu a jde s Posledou spát. A tak Vašíček Dusbálek odchází domů s Posledou – malým dědečkem s vousy a kouzelným deštníkem. Posleda s ním odchází napovídat mu při vyučování – a dostane se do souboje se zlým kouzelníkem Labaštou, který využívá školních skřítků Piškuntálků a dalších postav ze školního folklóru. Souboj obou mágů vrcholí bitvou, při které ožívají nejenom postavy ze školních učebnic, ale také – děste se – bytosti ze žákovských kreseb. Jejich souboj ovšem nevítězí magie, ale naprosto nemagická píle a znalosti jednoho z Posledových žáků a odchovanců. (anotace)
Lit.: anonym: Zasmějte se s Lubomírem Lipským. In web ČRo 2 Praha, únor 2012 (článek). – Cit.: Hra, kterou tentokrát nabídne Dvojka ČRo, bude zasvěcena herectví populárního komika Lubomíra Lipského. Je tedy zřejmé, že titul zamíří do oblasti komediálního žánru.
Rozhlasová dramatizace nás všechny navrátí do studentských let, do svérázné poetiky knížek Jaroslava Žáka a Vlastimila Rady.
Na dva slavné tituly, které proslavily především jejich filmové přepisy, tedy na Školu, základ života a na Cestu do hlubin študákovy duše, navázal Jaroslav Žák v roce 1937 humoristickým příběhem s názvem Pan Posleda, přítel študáků.
Oproti předchozím dvěma satirickým vyprávěním, která jsou přes veškerou nadsázku realistická, objevují se v Panu Posledovi motivy fantastické a lehce nadpřirozené.
Autor nás zavádí do jakéhosi vinohradského gymnázia, ve kterém je labyrint podzemních chodeb plných strašidel a ve kterém žijí študáci pod útiskem strašného kouzelníka Labašty, jinak profesora chemie. Do vývoje příběhu, který odráží atmosféru střední školy v časech na sklonku první republiky, zasáhne významně staříček jménem Posleda, neboli personifikovaná postava toho, kdo zůstává poslední při hře na babu.
Režisérka Maria Křepelková, která Pana Posledu, přítele študáků natočila v roce 1995, do hry obsadila, kromě Lubomíra Lipského v titulní roli, celou řadu známých českých herců. Uslyšíme například Ilju Racka, Otakara Brouska staršího, Pavla Soukupa, Bořivoje Navrátila, Martinu Hudečkovou a celou řadu dalších.
Stará dáma vaří jed 1/6 (2006?)
Arto Paasilinna. Četba na pokračování černé grotesky na aktuální téma. Překlad Markéta Hejkalová. Připravila Miloslava Ruzhová. Režie Hana Kofránková.
Účinkují Blanka Bohdanová a Jiří Lábus.
Natočeno v roce 2006 (?) (6x 30 min.). Premiéra (?) 2.-7. 9. 2006 na stanici ČRo 3 Vltava.
Lit.: (anonym): Arto Paasilinna: Stará dáma vaří jed. In web ČRo 2. 7. 2006 (anotace). – Cit.: Hrdinkou nového humoristického románu oblíbeného finského spisovatele je důstojná stará dáma, vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, která se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci – prodá luxusní byt v Helsinkách, aby za něj mohla zaplatit dluhy, odevzdává jemu a jeho dvěma zlotřilým kumpánům každý měsíc důchod… Pak ji ale jednoho dne synovec nutí, aby napsala závěť – a stará dáma se vzepře. Rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a čtenáři s napětím sledují, jakou kaši (ale kdyby jenom kaši!) ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou navařit. V knize nechybí černý humor, scény jako z grotesky, dobrodružné plavby po rozbouřeném moři, několik mrtvol… Paasilinna je v celé Evropě populární právě proto, že dokáže poutavě a čtivě psát o vážných věcech – jako třeba o tom, že i staří lidé mají právo na život podle svých představ.
Úhel pohledu Aarto Paasiliiny na finskou současnost je poněkud humoristický, poněkud cynický a hodně kritický. Hrdinkou jeho románu Stará dáma vaří jed je na první pohled sympatická vdova po plukovníkovi, při dalších pohledech ovšem vychází najevo nejen její schopnost vraždit, ale také fašistická minulost jejího manžela plukovníka, její maloměšťácká morálka a další nepěkné vlastnosti. Ke spoustě svých postojů a činů má ovšem stará dáma důvod: synovec a jeho kumpáni ji opravdu terorizují.
Prostředí tří mladých delikventů, z nichž jeden je synovec paní plukovníkové, umožňuje zase sarkastické glosy na téma sociálního státu, moderního blahobytu západoevropského střihu, generačního rozporu a tak dál. U finského autora je obdivuhodné a velmi zábavné, jak umí nastrojit situace, jež do sebe dokonale zapadají, a na nich ukázat nejrůznější problémy a komplikace každodenního života, který se velmi podobá životu u nás v Česku.