Jaromír Typlt. Pohled do ojedinělé syntetické poetiky libereckého básníka Jaromíra Typlta.
Připravil a slovem provází Michal Rataj.
Natočeno v roce 2006 (30min.). Premiéra 27. května 2006 (ČRo 3 Vltava, 0:05 hod. v cyklu Radioateliér – PremEdice.
Typlt, Jaromír: Zmutované radiofonické čtení
Přibližně od roku 1999 zkouším různým způsobem rozšiřovat ustálenou – a pro mě nepříliš zajímavou – formu autorského čtení. Začal jsem to nazývat „zmutovaným autorským čtením“, snad i s ohledem na to, jak to neustále bují a bere to na sebe nepředvídané podoby. Už od začátku jsem využ íval počítačově upravených nahrávek vlastního hlasu, které mi daly příležitost přitakávat si a zase nesouhlasit, přerušovat se, skákat si do řeči, přidávat se k nápěvům… Průběžně jsem se samozřejmě pokoušel vytvořit touto cestou i defitivní nahrávky. Ty se později staly základem pro vznik tohoto zmutovaného čtení radiofonického.
Některé vycházejí z delších psaných textů (Kus šutru, 2002), jiné z různých náčrtků, útržků a živých improvizací (Výrok Y, 2000, Kůra, 2002, nebo úryvky ze Zajetí, 2002, připravené jako soundtrack pro videofilm Viktora Kopasze Shadowplay).
Přímo pro PremEdici radioateliéru vznikla na jaře 2006 nahrávka textu Podivní přátelé, který už vůbec nebyl psán pro tištěnou publikaci, ale pro živý přednes na tzv. slam poetry. Za zvukový doprovod vděčím především malé sošce z pálené hlíny a preparované kytaře. Zároveň chci vyslovit zvláštní poděkování Ivanu Acherovi za dlouhodobou technickou pomoc.
Další informace můžete vyhledat například na internetových stránkách:
www.souvislosti.cz,
almanachwagon.cz,
www.acher.com,
www.kopasz.cz,
www.michalrataj.com,
www.slampoetry.cz.
Ukázky z textů, které jsou použity v nahrávkách:
Kus šutru
———
Nozdry se napjaly, do široka roztáhly a vyšel z nich dlouhý, předlouhý výdech.
Kolem Sterše se začaly hemžit modrošedé mžitky, obklopily ho ze všech stran jako aureola, jako mračno
nepatrného hmyzu, které vždy cudně zahaluje, když vysvléká na kost, či jako modravá mlha, ne-li samo nebe,
kdy se vysvléká z kostí.
Neudržel se a vdechl.
Zaplavilo ho to a on vdechl ještě jednou, znovu, dokud mu hrdlo nesevřela křemičitá křeč. Měl pocit, že se mu
na postavu zevnitř lepí těžký mokrý plášť . Stal se skaliskem, kusem šutru.
Na místě zkameněl.
Jezevec ještě chvíli vyčkal ve své skrýši, pak váhavě vylezl a očichal balvan. Nakonec do něj zkusmo hrábl. Až
to zajiskřilo.
(úryvek z delší prózy V tu ránu napříč pohromou, 1993-95)
Podivní přátelé
—————
Podivní přátelé, spouštíte se ze stromů!
Mohl jsem to tušit. Pořád jsem si říkal, kde vás vezmu, a teď koukám: ze stromů!
A jak se vezou!
Je jich jako pavouků,
to asi nedokoukám,
určitě nezbude na všechny,
tolik kusů nemám,
znám se přece, všem nemám co nabídnout,
a kdo se ke mně neprotlačí, ten prostě
utře.
Neuvidí mě ani z dálky.
Z výšky… snad. Další a další naskakujou a berou to sešupem. Nádherný skluz!
Když si neušiju tohle, tak už asi nic.
Myslím, že nezestárnu.
To nemůžu stihnout, vy to ke mně určitě stihnete dřív, podivní přátelé!
Dopřejte si mě beze spěchu,
vždy stojím docela klidně. Očekávám, že mě ušetříte všech hrůz budoucího světa.
Co by jednou někdo dal za tak strhující pohled,
vysoko nahoře koruny stromů, průhled na oblohu, a o něco níž … na které z těch sjíždějících těl se dívat dřív, jak
hladce a vznešeně se blíží zemi? Mám z toho až závrať.
Jen doufám, že se v poslední chvíli nic nepokazí.
Ještě zdaleka nejste dole. A pak? Snad jste dostatečně vybaveni!
Hlavně nohy, ty se hodí.
Pokud sobě máme co nevidět stanout tváří v tvář, tak bez nohou se to prostě neobejde.
Bez toho se prostě nepodaří naše podivné přátelství úspěšně uzavřít!
Zůstanete viset ve vzduchu, a co já potom? Chvíli bych se je tě díval, ale zas nějak moc dlouho bych to asi
nevydržel. Bylo by mi za vás trapně, že jste to nedotáhli.
Kolik tisíc let jste na to měli?
A já se přece kvůli vám nebudu vracet!
Neříkejte, že jsem si špatně vybral. Neříkejte vůbec nic!
Takové přátelství, jako je naše, se přece obejde beze slov.
(2005, text vznikl pro festival „Slam poetry“)