Povídka.
Účinkují Jan Dvořák, Jiří Hruška. Zvuk Michal Kolář. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno v ČRo České Budějovice 2006, premiéra 19. 7. 2006 (15 min.).
24. 7. 2006
Nekonečný příběh (2006)
Můj bratr Vinnetou 1/5 (1992, 2011)
Karel May. Příběh o počátku soužití indiánů a bílých stavitelů trasy železného oře napříč územím Apačů. Překlad Vítězslav Kocourek. Dramatizace Jiří Hromádko. Hudba Martin Böttcher. Hudební spolupráce Josef Plechatý. Mistr zvuku Pavla Horynová. Režie Ladislav Rybišar.
Osoby a obsazení: vypravěč a Old Shatterhand (Ladislav Mrkvička), Vinnetou (Petr Štepánek), Sam Hawkins (Jiří Bruder), Inču-čuna (Soběslav Sejk), Tangua (Josef Vinklář), Kleki-Petra (Karel Urbánek), Rattler (Miloš Hlavica), Nšo-či (Naďa Konvalinková), White (Bořivoj Navrátil), soudce (Bohumil Švarc). Dále účinkuje činoherní sbor.
Natočeno v Československém rozhlase v roce 1992 (5 x cca 28 min.). Vydal Český rozhlas jako neprodejný dárek (1 MPC, b. d.). Zkrácenou verzi vydalo Codi 17. 5. 2011 (1 CD).
Pozn.: Pro pořad Domino (Klub Rádia Junior) byla vytvořena zkrácená verze (5 x cca 19 min.).
Pozn.: V nekonečných pustinách americké prérie znějí hlasy stavebních delníků a výbuchy dynamitových náloží. Napříč územím indiánského kmene Apačů má vést dráha „železného oře“. Když Vinnetou, syn náčelníka Apačů se svým přítelem a učitelem Kleki-Petrou přijíždějí do ležení bílých tváří protestovat proti zabírání starých indiánských lovišt, je Kleki-Petra zákerně zavražděn a Vinnetou zajat. Tak začíná známý příběh vonící romantikou Divokého západu druhé poloviny 19. století. Příběh vypravuje Old Shatterhand, vyměřovač železniční společnosti, který se posléze stal pokrevním bratrem Vinnetoua… (anotace)
Dvanáct křesel 1/9 (1965)
Ilja Ilf – Jevgenij Petrov. Četba ze satirického románu. Překlad Naděžda Slabihoudová. Připravil Jiří Hesoun. Hudba Jiří Bažant a Jiří Malásek. Technická spolupráce Jaroslava Čápová a Aleš Wimmer. Asistent režie Vratislav Kuška. Dramaturg Kuneš. Režie Jiří Hesoun.
Osoby a obsazení: Hypolit Vrabčinský (František Filipovský), velký kombinátor Ostap Bender (Bohumil Bezouška), kulisák Mečík (František Holar), inženýr Bruns (Ivo Gübel), Pusinka Brunsová (Jindra Hollmanová), otec Fjodor Vostřížek (Jiří Bruder), předseda (Josef Beyvl), vasjucký občan (Artuš Kalous), vypravěč (Bohumil Švarc) a další.
Natočeno v roce 1965 (9 x 30 min). Premiéra 8. dílu 8. 1. 1966 (Praha – RPD, 19:40 – 20:15 h.; 28 min.).
Pozn.: Tři šňůry perel, snubní prsteny posázené brilianty, náramek ve tvaru hádka, perlový náhrdelník, čtyřicetitisícový diadém… Takový drahocenný poklad ukryla bývalá šlechtična Klaudie Ivanovna Kohoutová do jednoho z dvanácti křesel v salonu svého bohužel také bývalého domu! Jednoho bouřlivého revolučního dne musela však rodina z domu narychlo uprchnout, aby zachránila holé životy. Hyppolit Vrabčinský, zeť nebožky Klaudie Ivanovny, se ke svému zděšení o skrytém rodinném pokladu dozví až po deseti letech. Děje se v sovětském Rusku v roce 1927. Zběsilá honba za pokladem začíná…
Román Dvanáct křesel autorské dvojice Ilja Ilf – Jevgenij Petrov se řadí k vrcholům ruské satirické prózy první poloviny 20. století. V literatuře tradičně bohaté na satirickou tvorbu (od Gogola přes Saltykova-Šcedrina, Čechova, Averčenka a Zoščenka až k Bulgakovovi) je sám tento fakt dokladem vysoké kvality. Jednoduchý, ale šťastný základní nápad – honba za pokladem, ukrytým údajně v jednom z dvanácti starožitných křesel, jež vichr porevolučního desetiletí rozvál po celé širé Rusi – umožňuje autorům vykreslit panoramatický obraz poměrů v sovětském Rusku v období Nepu. Zdařilá je především sama ústřední dvojice románu: Hyppolit Vrabčinský – až do onoho nešťastného pátku 13. dubna 1927, kdy mu umírající tchyně sdělila své tajemství, vcelku počestný úředník matričního úřadu – a prohnaný, všeho schopný podvodník a věčný smolař Ostap Bender, který se na Hyppolita bez skrupulí přilepí. Tito nedobrovolní spojenci spolu procestují křížem krážem celé Rusko: křesel je tucet a každé z nich mělo naneštěstí jiný osud, takže pátrání po pokladu se pěkně protáhne a zkomplikuje…
Přestože je román Dvanáct křesel jednoznačně situován do konkrétního časového období, zachovává si i po desetiletích trvalou hodnotu. Jako každá dobrá satira postihuje totiž základní, věčné lidské neduhy: malost, hloupost, závist, slepou honbu za bohatstvím… K popularitě románu u nás přispěla úspěšná filmová adaptace s Vlastou Burianem v hlavní roli.
Neviditelná Praha (199?)
Gustav Meyrink. Povídka. Přeložil anonymní překladatel v polovině 50. let 20. století. Režie Jan Fuchs.
Účinkuje Miloš Kopecký.
(15 min.)
23. 7. 2006
Klavíristé (1993)
Ilja Hurník. Malé e, Host, Petrusové. Setkání současníka s Mozartem, otce s revoltujícím synem a virtuosa s neuznaným spolužákem aneb O vlivu klavíru na osud člověka. Čtyři drobné anekdotické příběhy na téma poslání hudby v životě člověka. Hudební improvizace Ilja Hurník a Jana Hurníková. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: vypravěč (Eduard Cupák, 1-4), Leon Leviecki (Miroslav Moravec, 1), asistent (Vladimír Brabec, 1), Levicki (Jan Přeučil, 1), klavírista (Ladislav Mrkvička, 2), Mozart (Oldřich Kaiser, 2), Petrus, otec (Martin Růžek, 3), Kamil Petrus, syn (Jiří Langmajer, 3), sir Harry Egon Blackwall (Bronislav Poloczek, 4), Yokoga, mladý klavírista (Zdeněk Palusga, 4), Švéd (Jiří Lábus, 4), Travitzek, Rakušan (Miroslav Vladyka, 4), Pritzel, Čech (Marek Eben, 4) a hlasatel a překladatel (Michal Pavlata, 4).
Natočeno v roce 1993 (54 minut). Premiéra 28. 4. 1999 (ČRo 2 Praha, 20:04 h.). Repríza 10. 9. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) k příležitosti úmrtí Ilji Hurníka; 18. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h); 8. 2. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 4. 1. 2025 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Plzeňské fejetony (2005-6)
(1. Vrahouš v Plzni, 2. O světácké Plzni, 3. Kdybych spáchal sebevraždu, 4. Jak se veselíme, 5. Plzeň půjde na barikády)
Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek. Účinkuje Jiří Samek.
Natočeno ve studiu Plzeň ČRo. (2005-6) Vysíláno v pořadu Literární doteky. (2006) (díl cca
Ladislav Khás – novinář, fejetonista nejprve v Plzni, posléze v Praze, kde byl dlouholetým redaktorem Lidových novin. Byl autorem řady textů Skupova Divadla Spejbla a Hurvínka a autorem námětu k filmu Z růže kvítek (1945). Zemřel 21. 2. 1975.
Tele (2006)
Vybrala Hana Soukupová. Překlad Jakub Markovič. Režie Aleš Vrzák.
Účinkuje Martin Kubačák.
Natočilo Studio České Budějovice ČRo, 2006 (30 min.).
22. 7. 2006
Ubohý pan Vozík aneb Ultimátum sublimace 1/7 (2006)
V hlavní roli Václav Blahník. Dále účinkují Josef Pejchal, Naděžda Chroboková, Petr Kubes, Josef Vrána, Kamila Kalousová a Vladimíra Včelná.
Natočeno v ČRo 5 – Olomouc v roce 2006. Premiéra 1. dílu 9. 7. 2006.
Pozn.:
Tato groteska nonsensu je hotovým ohňostrojem fantastických nápadů, propojených jemnými nitkami s momentální situací v České republice, vylíčenou s humorným nadhledem.
Představte si, že se ráno probudíte, ale jste někým úplně jiným, než když jste usínali.
Tohoto kafkovského motivu obratně využil Jindřich Bělehrádek, když se pustil do psaní dějově velmi členité a rozměrné grotesky.
Pokud vás děsí už jen samotný název, je to zcela v pořádku, příběh je ještě strašnější – myšleno bláznivější.
Pan Vozík se v něm setká nejen se zákeřnými liliputy, ale sám se i na čas ocitne v jejich kůži.
O to, že nakonec vše dobře dopadne, nemějte strach…
Pan Vozík má živé sny a nevěrnou ženu, jejímž milencem je hnusák Evangelista Lichý. Liliputi Starého světa jsou rozštěpeni na dvě nesmiřitelné frakce, přičemž jedna chce Vozíkovu duši a druhá Vozíkovo varle. Té méně zlé vládne paní Horová, která si bere za ženu manželku pana Vozíka.
Rolling Stones přijeli inkognito nahrát na veřejný záchodek pana Louskáčka písničku Andulko, mé dítě, což je iniciační mantra nové sekty, kterou řídí (opět) paní Horová. Ve Starém světě jde zgruntu o h…, v Novém jde o kejhák – tam liliputy vodí na porážku a udí na třešňovém dřevě Antonín Dvořák…
Strhující groteska, které tleskají Stepní vlk, Gulliver, ďábel Woland a Federico Fellini. Jindřich Bělehrádek se potlesku nedočkal, protože před dvěma lety nešťastně umřel způsobem ne nepodobným jeho ďábelské imaginaci. Básník Jindřich Bělehrádek zemřel v roce 2004.
Text: Rollo, 2004.
To na tobě doschne 1/8 (1991, 2021)
Ivan Kraus. Osmidílná četba na pokračování z knihy To na tobě doschne. Pro rozhlas upravil Jaroslav Júna. Zvukový mistr Hana Milenová. Hudební spolupráce Josef Plechatý. Režie Hana Kofránková.
Čte Jan Kraus.
Natočeno v ČRo v roce 1991. (1 díl cca 24 min.). Vydala Radiotéka, březen 2021 (MP3; CR.ES.2021.64, celková délka 3 hod. 5 min.).
Mátoha (2004)
Josef Gregor Tajovský. Dramatizace Ján Štepita. Příběh o lásce, zradě a smrti ze slovenského venkova na přelomu 19. a 20. století. Hudba Milan Rendoš. Technická spolupráce, zvuk, záznam a střih Peter Krajčovič. Dramaturgie Štefan Timko. Režie Peter Vilhan.
Osoby a obsazení: Maca Hrbáň (Michal Dudák), dále účinkují Dana Košická, Soňa Petrilová, Jozef Úradník, Ingrid Ištoková, Jana Truščinská, Jozef Fila, Henrieta Kecerová, Judita Vicianová, Igor Makovský, Dušan Skokan, Štefan Lováz, Dušan Skokan a další.
Natočeno v SRo, Studio Košice 2004. Premiéra 15. 4. 2004 (Rádio Slovensko, 20:05 h.; 50 min.).
Pozn.: V červnu 2006 vysíláno na stanici ČRo 5 – Olomouc v rámci spolupráce a výměny programů mezi olomouckým studiem a studiem Košice SRo.