Ludvík Vaculík. Připravila a uvádí Dagmar Oravová. Z knížky svých fejetonů čte autor. Režie Hana Kofránková.
Natočeno 2006. Repríza 7. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15min.) v cyklu Stránky na dobrou noc a (77) k 40. výročí prohlášení Charta 77.
25. 7. 2006
Cirksezóna 83 1/8 (1991)
Jiří Reidinger. Deník klauna ze zájezdu cirkusu Praha v Sovětském svazu. Vzpomínky z knihy známého českého mima a klauna Jiřího Bilbo Reidenigera. Četbu na pokračování připravil Andrzej Magala. Režie Jan Fuchs.
Účinkuje Jaroslav Dušek.
Natočeno 1991 (1 díl cca 25 min). Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3).
Pozn.: Klaun a herec Jiří Reidinger se narodil 6. května 1961 v Loučovicích na Šumavě. V letech 19761980 studoval na Střední průmyslové škole strojní v Českých Budějovicích. Poté na Lidové kon zervatoři v Praze obor pantomima u Jiřího Kaftana (19801984). Postava klauna Bilba vznikla v roce 1982 – s původním určením pro cirkusová představení. V roce 1983 strávil s cirkusem Praga sezonu v bývalém Sovětském svazu. Své postřehy shrnul v knize Cirksezona „83. V roce 1986 byl na divadelní stáži v CharlevilleMeziere ve Francii. V osmdesátých letech se výraz ně podílel na všech představeních divadla Alfred a spol.: Dekluaunizace, Excentrická burleska v Tabarin baru, Archa bláznů. V roce 1991 mělo v Paříži premiéru představení Strach má velké oči, které režíroval Ctibor Turba a v němž vytvořil Reidinger hlavní roli. V devadesátých letech vystupoval rovněž s Divadlem Na tahu – v Havlově Horském hotelu si zahrál postavu spisovatele Kubíka (1991). V představení pro děti Dva kamarádi Kvak a Žbluňk (1992) vystupoval se svou ženou Sylvou Krobovou. S režisérem Andrejem Krobem oba připravují nové představení, v němž se doplňují akademická operní zpěvačka s živelným klaunem. V poslední době žije s ženou a dvěma dcerami v Nové Vsi pod Pleší. (anotace)
Netopýří král (1986)
Původní rozhlasovou pohádku napsala Alena Riegerová. Hudbu složil Ilja Hurník, řídí Jiří Váchal. Režie Maria Křepelková.
Osoby a obsazení: vypravěč (Petr Haničinec), netopýří král (Jiří Holý), jeho syn (Jiří Schwarz), paní z Frýdlantu (Sylva Turbová), služebná Bětuška (Ljuba Krbová) a sklář Antoš (Svatopluk Skopal).
Natočeno v roce 1986 (41 min.). Repríza 23. 7. 2006 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 21. 4. 2014 (ČRo Rádio Junior); 22. 4 2014 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.); 23. 4. 2014 (ČRo Rádio Junior, 20:00 h.); 25. 4. 2014 (ČRo Rádio Junior, 20:00 h.); 27. 4. 2014 (ČRo Rádio Junior, 16:00 h.); 2. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 9. 4. 2022 (ČRo Pohoda); 3. 2. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Pozn.: V roce 1988 vznikla také slovenská inscenace.
Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 22. července a nedělní pohádka 23. července 2006. In web ČRo 2 Praha, červenec 2006 (článek). – Cit.: Pro posluchače sobotních her a nedělních pohádek tu máme upoutávku na tento víkend, ze které se dozvíte, jaké pořady jsme pro vás nachystali a kdo v nich bude účinkovat. Takže pak již bude jen na vás pohodlně se posadit a naladit si v sobotu i v neděli ve 13 hodin Český rozhlas 2 – PRAHA, vysílání pro děti.
Nedělní pohádka 23.7., Netopýří král
Královské léto s rozhlasovými pohádkami pokračuje příběhem nazvaným Netopýří král. Zavede nás do Jizerských hor, do doby, kdy na Frýdlantském zámku žila Frýdlantská paní a nedaleko ve skalním paláci zase přebýval král všech netopýrů. Pohádkovým vyprávěním nás provede Petr Haničinec, v dalších rolích účinkují Jiří Holý, Sylva Turbová, Jiří Schwarz, Svatopluk Skopal a Ljuba Krbová.
Není u Mantovy tolik vrtáků … (2003)
Čí je svět (1991?)
Ludvík Vaculík. Připravila a uvádí Dagmar Oravová. Z knížky svých fejetonů čte autor. Režie Hana Kofránková.
Repríza 14. 2. 1991 (Vltava, 14:00 – 14:10 h.) v cyklu Výběr ze Stránek na dobrou noc.
Slovem stižený (2006?)
Antigona (1996)
Ivan Bunin. Povídka klasika ruské literatury. Překlad Jan Zábrana. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkují Lukáš Hlavica a Olga Čuříková.
Natočeno v roce 1996 (21 min.). Repríza 29. 8. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: anonym: Antigona, V Paříži, Studený podzim a Pozdní hodina. Povídky klasika ruské literatury Ivana Alexejeviče Bunina. In web ČRo 3 Vltava, 28. srpen 2023 (článek). – Cit.: Ruský prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny (1933) Ivan Bunin je považován především za autora meditativní, novoromanticky laděné reflexivní lyriky a vynikajícího povídkáře a novelistu. Všeobecně se o něm ví i to, že jde o potomka starého ruského šlechtického rodu. Vždy byl považován za klasického reprezentanta pravé a nefalšované beletrie ve smyslu vskutku „krásného psaní“. (…)
Při vyslovení Buninova jména si ze všeho nejspíš vybavíme jeho Temné aleje a jejich nostalgický, posmutnělý a vytříbený jazyk i vskutku aristokratického ducha. V jeho prózách však můžeme zaslechnout i spodní humornou notu, zejména v mistrných charakteristikách postav, ve výstižném popisu zevnějšku, v ironii nad klišé ruského smutku a melancholie.
Ivan Bunin nesouhlasil s bolševickým režimem v Rusku, žil ve Francii a jeho díla v Rusku nesměla vycházet. Součástí kánonu ruské literatury se stal až po smrti, ale do dnešních dnů jsou některá jeho díla pro ruskou vládnoucí vrstvu nepřijatelná. V roce 2016 dokonce ruská pravoslavná církev přišla s požadavkem, aby jeho díla byla vyřazena ze školních osnov, protože jsou příliš volnomyšlenkářská.
Hrdinný kapitán Korkorán (1997, 2024)
Alfred Jean Baptiste Assolant. Překlad Vítězslav Kocourek. Dramatizace Inka Ciprová (= Jiřina Nývltová). Stereoscénář Ladislav Reich a Jana Fišerová. Natáčecí technik Jana Fišerová. Zvukový mistr Ladislav Reich. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač). Hudba Petr Mandel. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Valérie Zawadská (tygřice Jiskra), Alois Švehlík (kapitán Korkorán), Pavel Rímský (Sugrív), Petr Pelzer (Hólkar), Antonín Molčík (Ráo). Dále účinkují Ivan Trojan, Martin Štěpánek, Věra Hučínová, Miloš Rozhoň, Roman Hemala, Petr Jeništa, Jiří Ployhar, Milan Slabihoud, Oldřich Panovský, Tomáš Kyndl, Eduard Pavlíček, Petr Klíma, Milan Knedlík, Pavel Karbusický, Roman Gottlieb.
Natočeno v roce 1997. Repríza 1. 8. 2009 (ČRo 2 Praha, 13:03 h.; 57 min.); 25. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:03 h.; 57 min.) 3. 8. 2019 (ČRo Rádio Junior, 10.00 h.).
Vydala Radiotéka v roce 2024 (MP3, CR.ES.2024.163). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: anonym: Alfred Assollant: Hrdinný kapitán Korkorán. In web ČRo 2 Praha, červen 2016 (anotace). – Cit.: Napětí, intriky a dobrodružství ve vzdálené Indii. Lyonská akademie věd pověřila kapitána Korkorána, aby našel v jednom z indických klášterů posvátnou knihu Gurukaramtu. Po cestě zachrání před krokodýlem krásnou tygřici Jiskru. Jiskra se ke Korkoránovi připojí a rozhodne se od něj naučit lidskosti. Zákon džungle totiž přikazuje: Kdo je slabý a neopatrný, zahyne. Jsou lidské zákony lepší?
Lit.: Macháček, Tomáš: S tygřicí po boku vzhůru za dobrodružstvím. In web Naposlech.cz, 22. 5. 2024 (recenze). – Cit.: Mezi klasiku dobrodružné literatury se řadí i dnes možná trochu pozapomenutý romanticky laděný příběh námořního kapitána Korkorána. Ten se vydává do Indie, aby odsud pro Učenou lyonskou společnost přivezl posvátnou knihu Gurukaramtu. Po svém boku má neustále věrnou společnici, tygřici Jiskru, které kdysi pomohl v nerovném souboji s krokodýlem. Získá v zemi Maráthů nakonec vzácnou knihu, nebo něco zcela jiného?
Alfred Jean Baptiste Assolant chtěl být původně učitelem, nakonec však zvolil dráhu spisovatele. Do svých románů propisoval vlastní ideály svobody, zdůrazňoval význam cti a spravedlivého práva. Staví se i proti rasové nadřazenosti, což se ukáže záhy i v jeho nejznámějším příběhu Hrdinný kapitán Korkorán, jehož hrdina neváhá nasadit svůj život v boji utlačovaného knížectví Maráthů proti anglickým kolonizátorům.
Román vyšel v podobě dvoudílného románu už v roce 1867, nepřekvapí proto, že kapitán Korkorán je v duchu tehdejší tradice ideální neohrožený hrdina, který ze všech bojů vyjde i díky neschopnosti protivníků prakticky bez újmy. Postavit se ale musí nejen proti armádě Angličanů, ale i proti úskočným a lstivým členům knížecího dvora, kteří kují podlé plány. Hojně vydáván byl u nás už za první republiky a poté znovu v novém překladu Vítězslava Kocourka v roce 1967, kdy ovlivnil generace chlapců, bažících po napínavé a dobrodružné četbě. Odkazy na kapitána Korkorána a jeho tygřici tak najdeme v jiných uměleckých dílech rozdílné kvality, třeba v básni Jaroslava Seiferta Píseň o jízdě na kolenou, či v obskurními retro diskotékami dodnes hrané popové písničce Arnošta Pátka Sny o tygří lady, neboli české verzi osmdesátkového německého hitu Cheri Cheri Lady.
Původně rozhlasovou hru pro děti a mládež z roku 1997 vytáhl z archivu, oprášil a vydal v digitální podobě Radioservis. Volně na motivy Assolantova románu ji napsala Jiřina Nývltová. Té se podařilo děj zhustit do necelé hodiny tak, že nic podstatného z něj nevypadlo. Ústřední vypravěčkou je v této verzi sama tygřice, která prostřednictvím přátelství s Korkoránem hodlá zjistit, zda jsou pravidla lidského světa lepší, než odvěký zákon džungle, v němž platí právo silnějšího.
V režii legendárního Jiřího Horčičky se jako neohrožená čtyřnohá průvodkyně Jiskra představila výtečná Valérie Zawadská. V jejím hlase se odráží drsnost tygřího řevu, stejně jako jemnější tóny, kterými šelma projevuje náklonnost ke svému dvounohému příteli Korkoránovi. Toho ztvárnil Alois Švehlík, kterého si Horčička do rolí statečných hrdinů vybíral rád, i když věkově už původně mladému knižnímu hrdinovi tak zcela neodpovídal. V rozhlasové nahrávce ale není nijak Korkoránův věk specifikován, takže jeho obsazení není nijak na překážku. Ani ve vedlejších rolích se na obsazení nešetřilo. Knížete Maráthů si zahrál Petr Pelzer, jeho krásnou dceru Věra Hučínová a v dalších úlohách posluchači jistě rozpoznají Pavla Rímského, Ivana Trojana, Martina Štěpánka či Antonína Molčíka.
Svižně napsanému příběhu se ani dnes nedá upřít čtivost a napětí, které může zejména v podobě rozhlasové hry oslovit nejen děti, ale i jejich rodiče, kteří příběh kdysi sami četli. Standardně výtečné herecké výkony předních českých herců v kombinaci s dramatickou hudbou Petra Mandela řadí tuto nahrávku do zlatého fondu her pro děti a mládež devadesátých let, v nichž si rozhlasová produkce držela kromě klasických postupů ještě tradičně i vysokou laťku řemeslné úrovně. Překvapí snad jen možná opomenutý detail, a to kouřící postava Korkorána na obálce, vycházející z původní ilustrace francouzského originálu. Tento výjev by se snad dnes obzvláště v případě titulu pro děti už objevovat neměl.
Každý nakonec potká svého tygra (2004)
Básník a vynálezce Jules Verne (2005)
Neznámé sonety zakladatele vědeckofantastického žánru a některé z jeho převratných vynálezů komentují překladatel sonetů Richard Podaný a znalec Verneova díla Ondřej Neff. Účinkuje Otakar Brousek ml. Připravila Blanka Stárková.
Premiéra 26.3.2005.