Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

14. 6. 2006

Surrealismus proti proudu (1994)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 10:17

Karel Teige. Surrealistická skupina odpovídá na komunistickou kulturní politiku v období před II. světovou válkou. Připravil Marek Toman.  Režie Jan Tůma.

Účinkuje Miloš Hlavica.

Natočeno 1994. Premiéra 3. 1. 1995 (ČRo 3 Vltava, 11:45 h.; 15 min.) v cyklu Reflexe. Repríza 25. 3. 2014 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.)  v cyklu Psáno kurzívou; 2. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.) v cyklu Esej; 16. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Víkendová příloha a Esej; 17. 5. 2025 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Víkendová příloha a Esej.

Odešla Drahomíra, vrací se Lea (1999)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 10:14

Zdeněk Bouček – Tomáš Gregor. Zpočátku chmurný, později přece jen šťastný životní příběh kanadské sochařky Ley Vivotové, rodačky z Moravy. Přeložila Norah Hronková. Redaktor Zdeněk Bouček. Režie Zdeněk Bouček a Tomáš Gregor.

Účinkují: Hana Brothánková, Dimitrij Dudík, Lea Vivotová, Tomáš Gregor a Zdeněk Bouček.

Natočeno v roce 1999 (45 min).

Vzpomínky v zostřené izolaci (2006?)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 10:13

David Svoboda. Pro rozhlas připravil Libor Magdoň. Režie Miroslav Zelinský. Připravila Ostrava (15min.)

Svědomí/Svoboda/Umění (2006)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 10:11

Jan Hanč. Tři texty z pozůstalosti básníka, překladatele a prozaika. Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno 2006. Premiéra 30. 5. 2006 (ČRo 3 Vltava, 10:0 h.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 31. 5. 2006 (ČRo 3 Vltava, 4:45 h.) v cyklu Psáno kurzívou; 17. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15min.) v cyklu Psáno kurzívou; 19. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.) v cyklu Esej; 24. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Esej a Víkendová příloha; 30. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.

Lit. anonym: Jan Hanč: Svědomí / Svoboda / Umění. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2015 (článek). – Cit.: Básník, autor deníkových záznamů, prozaik a překladatel Jan Hanč se narodil 30. května 1916 v Plzni. Ze sekundy pražského reálného gymnázia přestoupil na měšťanskou školu a po jejím dokončení v roce 1932 maturoval na dvouleté obchodní škole v Karlíně. Byl zaměstnán ve firmě svého otčíma Pragofruct, zabývající se dovozem ovoce.  

Od 1948 pracoval jako plánovač v ČKD Praha. Celý život se věnoval lehké atletice, zprvu aktivně, později jako trenér. Od roku 1934 přispíval zprávami, články a fejetony o sportu a sportovním životě do časopisu Atlet. Během války navázal kontakt s výtvarníky a literáty ze Skupiny 42. Po roce 1945 publikoval v časopisech a ve výstavních katalozích.  

Pozůstalost Jana Hanče obsahuje rukopisy poesie, prózy a třináct deníkových sešitů (z největší části pocházejících z posledních let autorova života). Úryvky byly publikovány v šedesátých letech v Tváři, Slovenských pohladoch, sborníku Podoby (1967) aj. Z němčiny přeložil Minutové romány Petra Altenberga (1958). Je spoluautorem knih o lehké atletice: Od startu k cíli (1962) o slavných osobnostech a Sprinty (1962, obě s M. Horčicem). Poslední léta života Jana Hanče byla poznamenána těžkou chorobou. Zemřel 19. 7. 1963 v Praze. 

Můj labyrint světa 1/5 (2006)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:08

Josef Charvát. Četbu na pokračování ze vzpomínkové knihy lékaře připravila Olga Běhounková. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Petr Pelzer.

Natočeno 2006. Repríza 13. – 17. 10. 2016 (ČRo Plus, 23:33 h.; 5 x 30 min.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: anonym: Josef Charvát: Můj labyrint světa – 14. října. In web ČRo, říjen 2011 (anotace). – Cit.: „Léčba nesmí nemocnému způsobovat větší problémy, než pro které byla zavedena.“ Tak zní jeden z nejčastěji citovaných výroků profesora Josefa Charváta.

Tento lékař je považován za zakladatele české endokrinologie a za autora původní koncepce o vztazích mezi hormony a centrální nervovou soustavou.

Kromě jeho úctyhodné odborné práce, při níž se mimo jiné věnoval i vlivu stresu na zdraví, dále imunologii, genetice a vzdělávání lékařů, měl i zajímavý osobní život.

Ve svých vzpomínkách nazvaných Můj labyrint světa, které pro rozhlas v roce 2006 připravila Olga Běhounková, upozorňuje na své zkušenosti z chudého dětství, na prožitky z první i druhé světové války, i na setkání se svými významnými lékařskými předchůdci a kolegy. Jednu kapitolu věnuje také politice, protože mimo jiné pracoval ve službách OSN a jako lékař pomáhal mnoha předním osobnostem našeho společenského života, ošetřoval i Edvarda Beneše či Klementa Gottwalda.

Profesor Charvát byl také literárně činný, psal medicínsko – humoristicky zaměřené populární knihy a též i filosofická díla; své vzpomínky dokázal poutavě zaznamenat.

Traktát o světle (2006)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 10:07

Novalis. Fragment z díla německého romantického básníka. Překlad Břetislav Horyna. Připravil a úvodem opatřil Petr Turek. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Jan Vlasák.

 

Natočeno 2006. Repríza 30. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.; 15 min.) v cyklu Víkendová příloha a Esej.

Kyrysnický příběh (1996)

Filed under: Povídky — Přemek @ 8:35

Hugo von Hofmannsthal. Povídku rakouského autora přeložil Aloys Skoumal. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Milan Vlachovský.

Nastudovala Plzeň v roce 1996. Premiéra 13. 11. 1996 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.). Repríza 8. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h.; 30min.) v cyklu Noční bibliotéka; 6. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h); 27. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 21. 2. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Pozn.: „Poslední korunní princ rakouského genia, lyrik, dramatik a prozaik Hugo von Hofmannsthal, jehož předkem byl jihočeský Žid“ – tak charakterizoval Pavel Eisner rakouského spisovatele a dramatika Hugo von Hoffmansthala. Od jeho smrti letos uplynulo 80 let. Hoffmansthal byl ústřední postavou literární skupiny Mladá Vídeň, úzce spolupracoval s Richardem Straussem, kterému napsal několik operních libret, mj. Růžového kavalíra. Stál u zrodu Salcburského operního festivalu a byl v kontaktu s českými literáty. Znal se s F. X. Šaldou, dopisoval si s Otokarem Březinou a hluboký vliv měl například na básníka Karla Tomana. (anotace)

Lit.: bs: Kyrysnický příběh. In Týdeník Rozhlas 46/1996 (4. 11. 1996), s. 10 (článek). – Cit.: Strážmistr Anton Lerch, protagonista Hofmannstahlova Kyrysnického příběhu, prožívá 22. července 1848 – aniž by to tušil – poslední den svého života. Na jeho sklonku je z nepatrné příčiny zastřelen vlastním rytmistrem, pouhé tři dny předtím, než Radeckého vojska zvítězí v bitvě u Custozy v severní Itálii nad armádou sardinského krále Karla Alberta. Banální a nesmyslnou kyrysníkovu smrt, příběh bez hrdinství, výjimečnosti či jakékoliv katarze, líčí Hofmannstahl v této povídce z roku 1898 neobyčejně moderním literárním způsobem. Čtenář v ní nenajde žádné psychologizování. Poslední den života jednoho vojáka je nahlížen zvenčí, jako jeden z mnoha souběžně probíhajících, zlomkovitých dějů. Jeho smrt představuje pouze jeden z četných útržkovitých pohybů na scéně, stejně banální či stejně významný jako vyzvánění zvonů, pohyb koňského kopyta, gesto ženy nebo šarvátka psů o nalezenou kost. Svět se rozpadá do vizuálních detailů a jen ty jsou zachytitelné. Hugo von Hofmannstahl (1874 až 1929) patřil k nejvýznamnějším tvůrcům novější rakouské literatury, do níž pod pseudonymem Loris vstoupil jako šestnáctiletý velmi zralými básněmi, které ovlivnily celou jeho generaci. Později byl literárně činný i jako dramatik, esejista a prozaik a mimo jiné spolupracoval též jako libretista s Richardem Straussem.

12. 6. 2006

Cristobal Colón (1934)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:02

František Kožík. „Tragédie objevitele jenž stačí otevřít brány do nových prostorů, ale vlna, kterou uvolní, se převalí a smete ho jako pírko.“ Vedení recitačního sboru František Kožík. Hudba Vilém Tauský. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Josef Bezdíček.

Osoby a obsazení: Cristobal Colón (Josef Skřivan), guvernér Fonseca (Karel Hospodský), královna Isabella (Vlasta Fabianová), recitační sbor (Zdena Švabíková, Hejný, Mátl, Zdeněk Dopita, Vladimír Vozák, Vaňková) a další. Baladu recituje Rudolf Walter.

Premiéra 12. 4. 1934, repríza 23. 5. 1934 a 30. 5. 1934. Vysíláno živě, záznam neexistuje.

Pozn.: Hudbu měl původně složil Pavel Haas. Původní Kožíkův scénář obsahoval ještě závěrečnou scénu, v níž se současníci roku 1934 ptají, kdy se najde Kryštof Kolumbus „vzdušného oceánu“.

Pozn. 2: Drama Cristobal Colón bylo vyznamenáno 1. jubilejní cenou Radiojournalu (5000 Kč).

Pozn. 3. Divadelní premiéra Cristobala Colóna se konala 22. 12. 1942 ve Studiu DMB (Divadlo Malostranské besedy). Divadelní úprava a režie J. V. Šmička. Hudba A. Cmíral. Úvodní slovo František Smažík.

Pozn. 4: Josef Bezdíček režíroval Cristobala Colóna později i v Praze.

Text: Kožík, František: Cristobal Colón. Brno : J. Jícha, 1934.

Lit.: Kožík, František: Rozhlasové vzpomínky, 1964 (rukopis).

Lit.: anonym: Brněnský rozhlas vysílal 12. dubna… Titul nezjištěn, 1934 (recenze).

Lit.: anonym: Kožíkův Cristobal Colón. In Severočeský deník Liberec, 15. 7. 1934 (článek + ukázka ze scénáře).

Cristobal Colon (1934)Lit.: anonym: Jubilejní cena čs.rozhlasu udělena. In Ranní noviny, 1935, č.239, s.3, 16.10. 1935 (zpráva o udělení ceny hře Cristobal Colón; porota: Fischer Otokar, Tille Václav, Vodák Jindřich a Wirth Zdeněk).

Lit.: anonym: Jubilejní cena Čs.rozhlasu udělena Františku Kožíkovi. In Právo lidu 44, 1935, č.241, s.6, 16.10. 1935 (zpráva o  udělení jubilejní ceny a čestných odměn nejlepším rozhlasovým hrám roku).

Lit.: anonym: Česká rozhlasová hra v Paříži a Bruselu.  In Právo lidu 44, 1935, č.265, s.6, 14.11. 1935 (zpráva – hra F. Kožíka bude vysílána ve francouzském překladu v Bruselu již 14.12.1935 a v této sezoně ještě také v rozhlase pařížském).

Ducháček, Ivo: Jak má vypadat rozhlasová hra. In Přítomnost, 6. 6. 1934 (článek).

Lit.: Kupcová, Helena: {Rozhlasová hra}. In Mocná, Dagmar – Peterka, J. a kolektiv, Encyklopedie literárních žánrů, Paseka 2004, s. 605. (charakteristika). – Cit.: „Jako v české literatuře obecněji, podobně i v rozhlasové hře stála v popředí posluchačského i autorského zájmu historická a zvláště historicko-biografická tematika.
Nejúspěšnější se stal Kožíkův Christobal Colón, uvedený pod režijním vedením J. Bezdíčka 12. 4. 1934 (a v dalších nastudováních 1935, 1942, 1948, 1968, na cizích stanicích např. francouzsky). V modelovém předvedení nadosobní tragédie objevitele kombinuje hra údajně autentické projevy Kolumbovy, dialogy, anachronické reportáže, písně, patetickou varhanní hudbu s reálným hlukem námořnické krčmy, fanfárami, bubnováním a pohybuje se v širokém žánrovém spektru od balady k melodramatu. Individuální osud se chápe jako jinotajný symbol lidského údělu, historie se prolíná s přítomností.“

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – „Vlna a vlna – a jméno a jméno…“. In Týdeník Rozhlas 31/2011, s. 23 (článek).

Všechny krásy světa (1979, 2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 12:46

Všecky krásy světaÚryvky z básníkovy autobiografie. Jaroslav Seifert. Vybral a sestavil Antonín Brousek. Záznam Vladimír Merta.

Čte Vlasta Chramostová a Jaroslav Seifert.

Natočeno v Praze v roce 1978 (domácí studio Vladimíra Merty). Vydalo exilové nakladatelství Šafrán v roce 1979 (LP). Vydal Galén, říjen 2018 (1 CD MP3, G181242).

Obsah: 1. Úvod – čte Jaroslav Seifert. – 2. Bohyně ranních červánků. – 3. Dosti Wolkera! – 4. Smíchovský dance macabre – 5. U hrobu rabbiho Löwa. – 6. Kuchyňské hodiny.

Pozn.: Nahrávku dostalo nakladatelství hotovou z Prahy, kde ji na magnetofonové kazety namluvila V. Chramostová. Proto je zvuk desky méně kvalitní. Vzhledem k tomu, že vydavatelé neměli k dispozici knihu, ale jen nahrávku, pozměnili nevědomky původní název „Všecky krásy světa“.

Legendární vzpomínky Jaroslava Seiferta Všecky krásy světa jsou nádhernou exkurzí do půlstoletí české poezie. Autor své paměti dokončil v době, kdy byl léta v nemilosti komunistických úřadů. I proto se s nimi vůbec poprvé mohlo seznámit jen několik statečných návštěvníků bytového divadla Vlasty Chramostové, která patřila rovněž k nežádoucím občanům tehdejšího Československa. Část autorského čtení Seifertových pamětí natočil Vladimír Merta v roce 1978 a podařilo se mu přesvědčit i samotného básníka, aby nahrávku osobně zahájil svým úvodem. V roce 1979 záznam vyšel na dlouhohrající desce péčí exilového vydavatelství Šafrán 78 a nyní – po téměř čtyřiceti letech – i poprvé doma na CD.

8. 6. 2006

Pozdrav (19??)

Filed under: Poezie — Přemek @ 13:59

Jan Zahradníček. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress