Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 5. 2006

Voják a kočka (2001)

Filed under: Hajaja — Přemek @ 10:48

Na motivy slezské pohádky napsala Martina Drijverová. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Vladimír Gromov.

Vypráví Valérie Zawadská.

Natočeno 2001 (10 min.). Repríza 23. 4. 2024 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.) v cyklu Pohádky z celého světa.

Pozn.: Sedm pohádkových příběhů z různých koutů světa nám Hajaja přichystal od pondělí 15. září, vždy v 19:00 hodin. Vyprávět bude Valérie Zawadská, která začne slezskou pohádkou. Druhá v pořadí je ukrajinská pohádka o hochovi, který přelstil obra a získal zlaté jablko. Italský příběh o ďáblovi, jenž se vydává za bohatého pána se stříbrným nosem, je na řadě ve středu. Strašidlo „Bu“ zahrozí ve španělské pohádce ve čtvrtek.
V pátek, v tuniském příběhu, potrestají krokodýl a čarodějka zlého Alího. V sobotu se vydáme do Keni za dvěma sousedy a jedním opičákem. A v neděli pochopí Amna ze Súdánu, kdože vzal na sebe podobu černé kočky a chce se vetřít do její přízně jen proto, aby získal jejího bratra za muže.

Boží duha 1/2 (1994)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 10:45

Jan Patočka. Esej z roku 1975 na téma stejnojmenné novely Jaroslava Durycha. Připravil a režii má Josef Melč.

Účinkuje Otomar Krejča.

Natočeno 1994. Repríza 9. – 10. 5. 2006 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.); 1. – 2. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou.

Pozn.: Novelu Boží duha dopsal Jaroslav Durych roku 1955. Za sedm let zemřel. Poprvé novela vyšla v Československém spisovateli až v roce 1969.

Lit.: anonym: Jan Patočka: Boží duha. In web ČRo 3 Vltava, 9. květen 2006 (anotace). – Cit.:  V opuštěné vesnici, v kraji připomínajícím české pohraničí v poválečných letech, se náhodně setkávají dva vykořenění lidé: starý muž – Čech a mladá Němka. Novelu Boží duha napsal Jaroslav Durych roku 1969 – dávno předtím, než začaly vzrušené polemiky na téma odsunu Němců. Jako předmluvu k jejímu pozdějšímu vydání v roce 1975 napsal Jan Patočka vynikající esej. S Otomarem Krejčou natočil režisér Josef Melč.

Lit.: anonym: Jan Patočka: Boží duha. In web ČRo 3 Vltava, 2. červen 2017 (článek). – Cit.: V opuštěné vesnici, v kraji připomínajícím české pohraničí v poválečných letech, se náhodně setkávají dva vykořenění lidé: starý muž – Čech a mladá Němka. Novelu Boží duha napsal Jaroslav Durych roku 1969, dávno předtím, než začaly vzrušené polemiky na téma odsunu Němců. Jako předmluvu k jejímu pozdějšímu vydání v roce 1975 napsal Jan Patočka vynikající esej.

Vztah Jana Patočky (1. 6. 1907 – 13. 3. 1977) ke krásné literatuře by se z hlediska celku jeho filozofického díla mohl zdát něčím okrajovým. Jeho interpretace však neredukují umění na názornou ilustraci filozofické teze: přibližují se k oblasti pravdy, jak ji již předtím nahlédlo básnictví, s nímž filozofii pojí nejen mnohé literární postupy a experimentování, nýbrž i spění k jednotě významu a výrazu a snaha o vyvrácení ideologického pseudovědění.

Patočkův esej z roku 1975 je na téma stejnojmenné novely Jaroslava Durycha (1969). Polosnový milostný příběh o vině, lítosti a usmíření je situovaný do opuštěného sudetského pohraničí po vysídlení původního obyvatelstva. Jan Patočka interpretoval Boží duhu jako dílo „Durychovy zároveň individuální i dějinně vztažené kajícnosti, /…/ jež má zároveň význam loučení i nového Začátku“, jako „velepíseň lítosti, podmiňující a připravující naději na duchovní smíření“.

Nahýbalovo jarní tažení (2006)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:43

Jiří Kovtun. Povídka českého spisovatele. Připravil Petr Turek.  Režie Vlado Rusko.

Účinkuje  Petr Pelzer.

Natočeno 2006. Premiéra 8. 5. 2006 (ČRo 3 Vltava, 22:05 h.; 53 min.). Repríza 8. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou; 8. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.).

Lit.: anonym: Jiří Kovtun: Nahýbalovo jarní tažení. In web ČRo, květen 2006 (článek). – Cit.: Básník, prozaik, historik a překladatel Jiří Kovtun je znám především svými historiografickými díly na téma osobnosti T. G. Masaryka – jeho nejnovější práce na toto téma, rozsáhlá kniha Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918-1935 vyšla v roce 2005 a vzbudila velký ohlas. Kovtunova povídka Nahýbalovo jarní tažení, uveřejněná roku 1971 v pařížském časopise Svědectví, vypráví o pokusu několika českých ozbrojených civilistů proniknout z pražské periferie do středu města. Jejich cestu provázejí střídavé nezdary a úspěchy, přičemž nezdarů je podstatně víc. Kovtunovo antiiluzivní vyprávění je protipólem Drdovy naivně hrdinské Němé barikády: na konci příběhu umírají krutou smrtí i dvě nevinné dívky, Nahýbalova povstalecká skupina je zdecimována střelbou zkušených německých vojáků.

Básník, prozaik, historik a překladatel Jiří Kovtun je znám především svými historiografickými díly na téma osobnosti T. G. Masaryka – jeho nejnovější práce na toto téma, rozsáhlá kniha Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918-1935 vyšla v roce 2005 a vzbudila velký ohlas.

Jiří Kovtun se narodil 23. 4. 1927 v Horinčevu (Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina). Po maturitě (1946) na gymnáziu v Praze studoval v letech 1946-1948 práva na Univerzitě Karlově, zároveň byl redaktorem časopisu Vývoj. Po únoru 1948 emigroval, v letech 1951-1973 byl redaktorem Svobodné Evropy v Mnichově. V letech 1974-1975 studoval v New Yorku a získal vysokoškolské vzdělání v oboru knihovnictví. Od r. 1977 působil jako knihovník-specialista na českou a slovenskou problematiku v Knihovně Kongresu USA ve Washingtonu. Z ruštiny překládal básníky jako J. Brodskij, O. Mandelštam, B. Pasternak. Přispíval do časopisů Vývoj, Obzor, Svědectví (Paříž), Proměny (New York) atd.

Literárně debutoval r. 1953 sbírkou spirituálně laděných veršů Blahoslavení (Mnichov), o rok později vydal sbírku Tu-Fuův žal (Stockholm). Je autorem dvou próz: Pražská ekloga (Mnichov 1973, Praha 1992) a Zpráva z Lisabonu (Curych 1979), složitě stavěných textů nezaměnitelného rukopisu. V historicích pracích se Kovtun zabýval především osobností T. G. Masaryka (Masarykův triumf, Toronto 1987; Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera, 1994, Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918-1935, 2005).

Kovtunova první knižně vydaná próza Pražská ekloga nese podtitul Román o čtrnácti obrazech a vznikala v letech 1970-1973. Román líčí průběh Pražského povstání v květnu 1945 na břevnovské periferii. Kovtun z tohoto románu uveřejnil časopisecky dvě ukázky – obě v pařížském Svědectví – Obléhání (1970, uvedené jako součást větší práce) – a Nahýbalovo jarní tažení (1971, prezentované jako samostatná povídka).

Nahýbalovo jarní tažení vypráví o pokusu několika českých ozbrojených civilistů proniknout z pražské periferie do středu města. Jejich cestu provázejí střídavé nezdary (těch je víc a znamenají vždy smrt několika bojovníků) a úspěchy (ten je de facto jen jeden a znamená zabití skupiny německých vojáků na smíchovské barikádě). Kovtunovo antiiluzivní vyprávění je protipólem Drdovy naivně hrdinské Němé barikády: na konci příběhu umírají krutou smrtí i dvě nevinné dívky, Nahýbalova povstalecká skupina je zdecimována střelbou zkušených německých vojáků. Nahýbal jakožto samozvaný vojevůdce rozpoutal absurdní a zbytečnou polovojenskou akci.

 

Jiří Kovtun v rozhovoru pro brněnský časopis Host (leden 2006) odmítl přímé spojování morálního poselství a beletrie: „Nedovedu říci, jestli se v mé beletrii ozývá nějaké silné morální poselství (…). Kdo píše básně nebo prózu, nemůže začínat u morálního hlediska. Krásná literatura je všelicos, ale není to kázání.“

Zapomenutá noc (2006)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 10:42

Slavomír Kudláček. Básnická kompozice inspirovaná událostmi II. světové války na Pardubicku. Připravil Miloš Doležal. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkují Jiří Hromada, Rudolf Kvíz a Zdeňka Sajfertová.

Natočeno 2006. Repríza 27. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h.; 30 min.).

Rudolfové z Bernartic aneb Přátelství na život a na smrt (2006)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 10:41

V rozhlasové kompozici hovoří genmjr. Rudolf Krzák, genmjr. Rudolf Pernický, gen. Zdeněk Škarvada, plk. Adolf Zelený a z válečných deníků por. Rudolfa Hrubce čte Miroslav Hanuš. Připravil a režie Miloš Doležal. Premiéra 8. 5. 2006 (60min.) .

Květnový morytát aneb byla noc tichá májová (2006)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:39

Bohumil Hrabal. Příběh ze sbírky Morytáty a legendy. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Václav Vydra III.

Natočeno 2006 (11 min). Repríza 8. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 8:45 h.).

2. 5. 2006

Babička (2006)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 9:07

Božena Němcová. Čte Eva Holubová. Režie Jiří Ornest.

Natočeno 2006 (vydáno na CD v mp3, cca 10 hodin).

Pozn.: Vydalo nakladatelství Prostor jako součást nového knižního vydání (ilustr. Martin Velíšek).

Rozhovor s E. Holubovou a J. Ornestem (Vilém Faltýnek):

Nové vydání narozdíl od původního obsahuje i kompaktní disk s načteným textem knihy. Deset hodin zvuku se pomocí formátu MP3 vešlo na jedno CD. Interpretkou je Eva Holubová, herečka Divadla Na zábradlí:

„Ta práce pro mě byla náročná, jednak že nemám zkušenost s rozhlasovým herectvím, další věcí je ta pro nás už neobvyklá čeština, kdy jedno souvětí je odstavec, to je šílený, že jo. Ona tam velice popisuje ty národopisné slavnosti, vůbec si je představit, aby živé, aby to nebylo jenom takové provádím vás skanzenem a podívejte se, Kristla přinesla věnec, v kterém byly pšeničné klasy. Ale co bylo pro mě úplně náročné, ale nejkrásnější na tom, to niterné rozrušení a dojetí a to štěstí, které jsem při tom zažívala. Já jsem byla v té kukani a vedle přes sklo seděl Jirka Ornest. Já jsem říkala, že to nebudu patetizopvat, ale okamžitě bych někam ulítla, okamžitě. To je tak strašně silné, to je jak když pijete dobré víno, tak to bylo dobré, že mě držel při zemi.“

Jiří Ornest: „Už ten samotný výběr Evy Holubové, která nepatří k těm – jak se říká – laskavým, vlídným, moudrým hlasům či figurám českého herectví, je jakoby proti srsti. Pro mě rozhodně a myslím, že i pro pana Lederera byl důležitější než nějaké slovní mistrovství ten vztah člověka, který to čte k té věci a to se plně projevuje. Eva byla naprosto pohlcena. My jsme se snažili, aby tam zůstala jistá strohost, rozumíte, rozplakat posluchače je ta nejsnazší věc na světě, stačí, když třeba necháte umřít štěně. Ale o to nám nešlo. Nám šlo o to, aby to, co Eva umí, co v ní je a čím se právě liší od těch profesionálních fňukalů – ale tím se nechci nikoho dotknout – tak to si myslím je cenné na tom cédéčku.“

Číst knihu nahlas je významně jiný zážitek, než číst ji potichu. Eva Holubová je přesvědčena, že hlasitým čtením objevila pro sebe neznámou kvalitu literárního díla Boženy Němcové.

„Já si myslím, že je dobré si to číst normálně potichu, a některé pasáže si dát nahlas. Že si to víc ohmatáte. Přestat se stydět, my se stydíme zpívat, my se stydíme recitovat, a prostě si říct to: Dávno, dávno již tomu! Normálně to pustit. Protože ona má tu češtinu… kromě toho, že jsou to krásné myšlenky, je v tom síla – ona ji má krásnou, ona ji má zvukomalebnou a to jenom očima nezjistíte.“

Celý článek

Jak Hurvínek a Mánička pěstovali hyacint (195?)

Filed under: Historie zvukového záznamu — Přemek @ 8:44

Olga Kuchynková. Účinkují Josef Skupa a Božena Weleková.

Československý rozhlas, 195?.

Hurvínek cvičí (Hurvínkův tělocvik, 195?)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 8:43

Olga Kuchynková.
Účinkují Josef Skupa a Božena Weleková (?).

1. 5. 2006

Růže z Bertramky (1987)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 11:48

Zdeňka Psůtková. Původní rozhlasová hra. Hudební improvizace Miroslav Komárek. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: František Dušek (Luděk Munzar), Josefína Dušková (Gabriela Vránová, part zpívá Jitka Soběhartová), Mozart (Martin Stropnický), Don Giovanni (Petr Oliva), Konstance Mozartová (Soňa Dvořáková), Lorenzo da Porte (Ladislav Frej), Casanova (Jiří Adamíra), hostinský (Josef Bláha), cikán (Otto Lackovič), Kryštof, sluha u Dušků (Milan Neděla), Hampacherová (Viola Zinková), Caterina Bondiniová (Ljuba Krbová), Teresa Saporitiová (Libuše Švormová), Katherina Micelliová (Julie Jurištová), Dolores (Jorga Kotrbová), pozounista (Ferdinand Krůta). Dále účinkují Vlastimil Fišar, Jiří Koutný, Artur Šviha a Jitka Soběhartová.

Natočeno v roce 1987. Premiéra 25. 12. 1987 (Praha, 15.45 – 17.15 h.; 87 min.). Repríza 3. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 6. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Hrouda, Vladimír - Setkání plná poezie. Rozhlasové počiny mladé režisérské generace. In Rudé právo, 29. 12. 1987, s. 5 (recenze).Lit.: Hrouda, Vladimír: Setkání plná poezie. Rozhlasové počiny mladé režisérské generace. In Rudé právo, 29. 12. 1987, s. 5 (recenze).

Lit.: anonym: Zdeňka Psůtková: Růže z Bertramky. In web ČRo 2 Praha, 3. únor 2019 (článek). – Cit.: Komorní hra plná cituplné hudby i vztahů o přátelství W. A. Mozarta s manžely Duškovými. S Gabrielou Vránovou, Martinem Stropnickým a Luďkem Munzarem v hlavních rolích.

„Moji Pražané mi rozumějí!“ prohlásil po závratném úspěchu Dona Giovanniho v říjnu 1787 Wolfgang Amadeus Mozart. K těm, kdo byli přípravám premiéry nejblíže, patřili manželé Duškovi, v jejichž vile Bertramka Mozart své dílo dokončoval. Komorní hra Zdeňky Psůtkové přibližuje nejen zrod nesmrtelné opery, ale také výjimečného přátelství, které vyrostlo mezi Mozartem a pěvkyní Josefínou Duškovou.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress