Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Arthur Conan Doyle. Střetnutí velkého detektiva Sherlocka Holmese s bandou profesora Moriartyho. Přeložili Jan Zábrana a František Jungwirth. Dramatizace Jan Vedral. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Miloš Kopecký), doktor Watson (Rudolf Hrušínský st.), doktor Moriarty (Ilja Prachař), plukovník Moran (Milan Neděla), hostinský Steiler (Ferdinand Krůta) a inspektor Morton (Jan Maršálek).

Natočeno v roce 1989 (30 min). Repríza 6. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Léto s Sherlockem.

Lit.: anonym: Arthur Conan Doyle: Slavné případy Sherlocka Holmese (4/5). In web ČRo 2 Praha, 6. 7. 2017 (článek). – Cit.: Kánon příběhů se Sherlockem Holmesem čítá čtyři romány a 56 povídek, ty se od doby svého vzniku těší neutuchajícímu zájmu (nejen) čtenářů.

K případu spojenému se známou rodinou Roylottů ze Stoke Moranu v Surrey došlo na samém počátku přátelství doktora Watsona se Sherlockem Holmesem. V době, kdy ještě jako dva svobodní mládenci bydleli společně v Baker Street.

Proslulý detektiv Sherlock Holmes byl mužem mnoha talentů. Často se do svého pátrání zapojoval i svůj talent herecký. Předstírat, hrát svou roli důsledně až do konce, a tak odhalit pachatele, i to může být účinná pátrací metoda.

Arthur C. Doyle Holmese časem nesnášel

Literární ambice Arthura Conana Doyla směřovaly spíše k vážnému a historickému románu, a když v roce 1887 publikoval román Studie v šarlatové, neměl ani zdání, že právě uvedl do světa literatury jednu z nejslavnějších literárních postav všech dob, která i jemu zajistí nesmrtelnost. Sherlock Holmes, geniální detektiv, skvělý houslista, amatérský chemik a muž mnoha dalších umů stejně jako příležitostný kokainista a morfinista se stal jeho osudem.

Přes velkou popularitu u čtenářů nesl Conan Doyle nelibě, že ho velký detektiv odvádí od práce na vážných románech, a tak v roce 1893 v povídce Poslední případ sprovodil Holmese ze světa rukou génia zločinu profesora Moriartyho. To vzbudilo velkou nelibost čtenářů, kteří vyšli protestně do ulic.

Čtenáři dokonce vyšli do ulic

Za Holmesovo zabití pokárala i sama královna Victoria. Doyle však pevně odolával téměř celých 10 let. Sherlocka Holmese přivedl opět na scénu až v románu Pes Baskervillský, aby si však nezadal, koncipoval knihu jako „vzpomínkovou“. Až lukrativní honorářová nabídka z USA ho přiměla, aby Holmese definitivně vzkřísil v povídce Prázdný dům (1893).

Kánon příběhů se Sherlockem Holmesem čítá čtyři romány a 56 povídek, ty se od doby svého vzniku těší neutuchajícímu zájmu čtenářů a staly se také výchozí základnou pro podivuhodnou vědu zvanou „holmesologie“. Další skupinou, která se k Sherlockovi stále navrací, jsou filmaři, scénáristé i divadelníci.

Ilja Hurník. Rozhlasová hříčka. Hudba Ilja Hurník, zpívá Eva Pilarová. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Jiří Adamíra) a dr. Watson (Rudolf Hrušínský I.).

Natočeno 1993 (21 min.). Repríza 8. 7. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Pozn.: Po vyřešení záhady baskervillského psa cítí Sherlock Holmes blížící se smrt. Chce po sobě zanechat trvalou památku – tip padne na muzeum věhlasného detektiva.

Silvester Lavrík. Dramaturg Marek Horoščák. Zvuk Josef Daněk. Střih Hana Hájková. Hudba Ron Šmeral. Režie Silvester Lavrík.

Osoby a obsazení: Alžběta (Helena Čermáková), Marie (Tereza Chytilová), Gabriel (Gustav Řezníček), Jesus (Radovan Král). Píseň nazpíval Radovan Král.

Nastudovalo Brno. Premiéra 28. 5. 2002 (Vltava, 21.30 – 22:30 hod.; 57 min.). Repríza 4. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Pozn.: Rozhlasový apokryf slovenského dramatika Silvestera Lavríka nás v první půli zavádí do dob novozákonních – Alžběta a Marie se setkávají v situaci kdy Alžběta má být ukamenována, protože otěhotněla a je považována za cizoložnici, stejně tak dopřeje příchozí archanděl Gabriel syna bez početí Marii. V druhé části, která se odehrává někdy na prahu nového tisíciletí, se setkávají znovu: Marie, utahaná životem bez cíle a smyslu, poněkud pragmatičtější Alžběta a nemohoucí Gabriel zdeptáni pochybují o svém místě v dnešním světě…

Sám autor svoji hru přibližuje těmito slovy:

„Sota znamená hebrejsky to co česky cizoložnice. V naší Sotě je z cizoložství obviněna Alžběta, žena Zachariáše a sestřenice Marie. Z Alžběty se pak narodí Jan, řečený Křtitel. Z Marie, půl roku na to – Ježíš. V těch časech byla sota, tedy každá žena, která byla obviněna z cizoložství, ukamenována. Alžbětu před kamenováním zachrání Gabriel, povoláním archanděl, který se pak dva tisíce let živí jako kazatel. V druhé půli hry se potvrdí kvality popové hvězdy jménem Jesus, který se svým hitem Nazdar táto, já jsem Ježíš vede všechny hitparády světa. Gabriel se osvědčil jako rozhlasový kazatel a potřeba nového příchodu se stala zase jednou akutní. Když už pro nic jiného, tak proto, že Marie je znova těhotná…“

A na otázku, co stálo u zrodu hry, odpovídá:

„Na počátku bylo… nevyřčené, ovšem. Pak se začala kupit, shlukovat, ta slova, až se sešikovala v rouhavou otázku – vyplatilo se Bohu investovat do nás Spasitele? A pak další – kdyby se znovu narodil, kdo by o něj stál? A tak jsem se pokusil „zrekonstruovat“ náhlý odchod padesát let neplodné a najednou těhotné Alžběty do hor, kde povila Jana Křtitele a taky moment zvěstování Panně Marii a pak to „dopovědět“ za dva tisíce let. Je mi jasné, že můj způsob myšlení je značně ovlivněn tím, že pocházím z kraje (Evropa, Slovensko, Spiš a jeho Mariánská dolina), kde je kult Neposkvrněné výrazně přítomen v myslích lidí s ohledem na historické vazby k mocnému spišskoštiavnickému opatství a mariánskému poutnímu místu Levoča.“

Lit.: anonym: Silvester Lavrík: Sota. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2015 (článek). – Cit.: Sám autor svoji hru přibližuje těmito slovy: „Sota znamená hebrejsky to co česky cizoložnice. V naší Sotě je z cizoložství obviněna Alžběta, žena Zachariáše a sestřenice Marie. Z Alžběty se pak narodí Jan, řečený Křtitel. Z Marie, půl roku na to – Ježíš. V těch časech byla sota, tedy každá žena, která byla obviněna z cizoložství, ukamenována. Alžbětu před kamenováním zachrání Gabriel, povoláním archanděl, který se pak dva tisíce let živí jako kazatel.

V druhé půli hry se potvrdí kvality popové hvězdy jménem Jesus, který se svým hitem „Nazdar táto, já jsem Ježíš“ vede všechny hitparády světa. Gabriel se osvědčil jako rozhlasový kazatel a potřeba nového příchodu se stala zase jednou akutní. Když už pro nic jiného, tak proto, že Marie je znova těhotná…“

A na otázku, co stálo u zrodu hry, odpovídá: „Na počátku bylo… nevyřčené, ovšem. Pak se začala kupit, shlukovat, ta slova, až se sešikovala v rouhavou otázku – vyplatilo se Bohu investovat do nás Spasitele? A pak další – kdyby se znovu narodil, kdo by o něj stál? A tak jsem se pokusil „zrekonstruovat“ náhlý odchod padesát let neplodné a najednou těhotné Alžběty do hor, kde povila Jana Křtitele a taky moment zvěstování Panně Marii a pak to „dopovědět“ za dva tisíce let. Je mi jasné, že můj způsob myšlení je značně ovlivněn tím, že pocházím z kraje (Evropa, Slovensko, Spiš a jeho Mariánská dolina), kde je kult Neposkvrněné výrazně přítomen v myslích lidí s ohledem na historické vazby k mocnému spišskoštiavnickému opatství a mariánskému poutnímu místu Levoča.“

Silvester Lavrík (nar. 1964) působil po studiích na Univerzitě P. J. Šafárika v Prešově jako učitel slovenského jazyka a výtvarné výchovy. Založil amatérské sdružení BáPoDi. V letech 1996-2000 studoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě. Pracoval jako režisér Slovenského rozhlasu a Slovenské televize v Bratislavě. Jako autor a režisér spolupracuje s profesionálními divadly v Čechách a na Slovensku. V letech 2000-2003 byl uměleckým šéfem Městského divadla Zlín. Působil také jako šéfredaktor Rádia Devín, v současnosti je ve svobodném povolání.

Věnuje se psaní prózy např. Allegro barbaro, Villa Lola, Perokresba, Zu, Naivné modlitby, z jeho dramatických děl lze jmenovat hry Katarína (1996; 2. cena v soutěži Nadace Alfréda Radoka), Posledný letný deň (1998; 3. cena v soutěži Nadace Alfréda Radoka), Edgar sweden psem (1999), Uschni, láska moja (1998; cena Dráma 2000), Alžběta Báthoryová (1999), Svety za dedinou (1999), Sota (2001), Valašské remazúry (2001) aj.

Theodor Weissenborn. Z německého originálu Gesang zu zweien in der Nacht přeložil Svatopluk Horečka. Připravil Václav Cibula. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Věra Vlčková a Pavel Pípal.

Natočeno 1988. Premiéra 10. 2. 1988 (Vltava, 11:30 – 12:00 h.).

Text hry in: Světová literatura, 5/1987.

Nelly Sachsová. Z německého originálu Nachtwache přeložila Hana Žantovská. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1969.