Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Monolog. Günther Rücker. Z německého originálu Dame vor Spiegel přeložil Svatopluk Horečka. Další tvůrci a interpretka nezjištěni.

Natočeno 1984.

Text hry in: Světová literatura, 6/1983.

Peter Nagy. Z německého originálu Sturmvogel přeložila Xenia Mrnková. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1949.

Heiner Müller. Překlad Marek Nekula. Hudba Zbyněk Matějů. Stereoscénář Petr Adler a Jiří Suchánek. Dramaturgie Oldřich Knitl. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: Hlasatel (Jan Novotný), hlasy (Viola Zinková, Jan Přeučil, Miroslav Doležal, Lenka Termerová).

Natočeno 1992.

Pozn.: Hra vyhrála Prix OIRT 1990.

Lit.: Boková, Marie: Mimořádná rozhlasová premiéra na stanici Vltava. „Krajina – něco mezi stepí a savanou – pruská modř“. In Prostor 140/1992, roč. I., s. 10 (15. 9. 1992) (recenze).  – Cit.: První slova popisu jakéhosi neznámého obrazu jsou zároveň znepokojivým a uhrančivým refrénem, jedním z mnoha obsedantně se vracejících motivů úchvatné, ojedinělé a šokující rozhlasové kompozice současného německého autora Heinera Müllera Popis obrazu. V české premiéře ji nabídla náročným posluchačům stanice Vltava v podobě neméně úchvatné a šokující – v brilantní režii Petra Adlera.

Psát o Popisu obrazu znamená pokoušet se popsat nepopsatelné… Müller, v Německu známý divadelní autor nezaměnitelného drsného rukopisu, je pro nás zřejmě ještě dost silné sousto, takže se objevuje zcela výjimečně, například česká divadla po něm ještě nesáhla. O to záslužnější je počin rozhlasové dramaturgie (Oldřich Knitl), která uvádí tento vítězný titul mezinárodní soutěže rozhlasových her „Prix OIRT“ (1990) v překlad Marka Nekuly.

Psát o Popisu obrazu znamená pokoušet se popsat nepopsatelné… Tedy alespoň pár slov z úvodu před vlastní hrou: „Krajina.. k tomu strom, dům, muž a žena: obraz má v sobě cosi mírného, všedního… Nebo to, co je vidět, klame? Skrývá se za bezstarostností něco strašlivého? Tato možnost se zkoumá nejprve hravě,… výklady i vývody však vystřídá hrozivá logika a apokalyptická nemilosrdnost. Pro pozorovatele je to důvod, aby se rozešel s vlastní životní zkušeností…“ Tím zprvu hravě zvědavým, postupně pronikajícím pod povrch idyly a vlastní fantazií zděšeným pozorovatelem je muž (autor ho nazývá Hlasatelem), jehož mimořádně těžký a náročný part vytvořil Jan Novotný. Herec zde dosáhl – je zřejmě zákonité, že souběžně se svou tvorbou divadelní (Don Juan, Mein Kampf) – dosavadního vrcholu v tom, co zatím před mikrofonem odvedl. Jeho role je neobvyklá zdánlivě nezúčastněným, objektivizujícím, chladným odstupem popisu, prolamovaného stále strašlivějšími vizemi toho, co se na obrazu – za obrazem – mimo obraz mohlo stát (v rozpětí od sexuálního násilí k vraždě). Zároveň s bravurní demonstrací tohoto odstupu dokázal herec s režisérem téměř neuvěřitelné: vtisknout chladné objektivitě sotva slyšitelný, ale bezpečně rozechvívající emocionální podtext: podprahovou úzkost, živočišný strach, erotické napětí – i hluboký soucit s lidmi, přírodou, celým ohroženým vesmírem.

Do Hlasatelova textu se vřezávají, vlamují a vrývají snové, až metafyzické hlasy – možná hlasy postav obrazu, hlas jakési úzkostné duše příběhu muže, ženy a ptáka na obraze, hlas splývající v zoufalé volání o pomoc jediným opakovaným slůvkem: já já já já já… Tyto „role“ s velkým citem a pochopením ztvárnili Vilola Zinková, Jan Přeučil, Miroslav Doležal a Lenka Termerová.

Obsah a smysl tohoto filozofického díla umocnil režisér nemilosrdnou hudbou Zbyňka Matějů a špičkovou realizací stereofonní scénáře (Petr Adler a Jiří Suchánek). S vědomím toho, že o Popisu obrazu lze napsat jen zlomek toho, co by si tato práce zasloužila, doufám, že rozhlas zopakuje Müllerovu dramatickou kompozici do měsíce, jak je teď dobrým zvykem.

Dieter Kühn. Překlad Marek Nekula. Režie Jan Fuchs.

Účinkují Jiří Adamíra a další.

Natočeno 1992.

Wolfgang Hildesheimer. Překlad Vladimír Tomeš. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1991.

Gert Hofman. Překlad Vladimír Tomeš. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Vladimír Tomeš.

Osoby a obsazení: Reizer (Eduard Cupák), hlasatel (Jiří Hanák), učitel (Miloš Hlavica), ženské hlasy (Daniela Bartáková, Daniela Bakerová, Dagmar Čermáková a Eva Trunečová), mužské hlasy (Václav Hladík, Rudolf Kvíz a Jan Vlasák).

Natočeno 1981. Repríza 18. 11. 1982 (Praha, 19:15 – 20:10 h.).

Gerhardt Fritsch. Překlad Božena Koseková. Hudba Daniel Forró. Režie Petr Dufek.

Osoby a obsazení: Vypravěč (Jiří Bartoška),  dále účinkují Karel Bartoň, Jiří Dušek, Ladislav Lakomý, Jiří Tomek, Sylva Talpová, Jaroslav Kuneš, Karel Mišurec, Alice Koláčková, Tomáš Racek, Igor Bareš, Monika Flajšingerová, Drahomíra Hofmanová, Libuše Kafková, Josef Karlík a Karel Novotný.

Nastudovalo Brno v roce 1993. Plánovaná obnovená premiéra 13. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Hra pro tento večer, neuskutečněno (?).

Alternativní název: Tato tma se nazývá noc

Lit.: -hh- (= Hložková, Hana): {Noční jízda} (anotace). – Cit.: Noční jízda rakouského básníka a prozaika Gerharda Fritsche je sledem vzpomínkových epizod, jež rekapitulují život stárnoucího muže. Ve vlakovém kupé, projíždějícím noční krajinou, tak vyvstávají impresivní obrazy nejen osobního charakteru. Odehrávají se zde dramata jedince v překotných změnách společnosti před, v průběhu a po 2. světové válce. Jakoby se do postavy Vypravěče promítly autobiografické střípky ze života Fritsche, vídeňského rodáka, který byl na východní frontě radistou u wehrmachtu a zažil boje i zajetí v průběhu Pražské povstání 1945. Vypravěč se s velkou dávkou skepse pozastavuje nad světem a společností pro níž je „válka už historií“ a se shovívavostí a sentimentem vzpomíná mj. i na vlastní dospívání v této válečné vřavě.
Rozhlasová hra Gerharda Fritsche (1924 – 1969) z roku 1955, v původním překladu Boženy Kosekové „Tato tma se nazývá noc“, byla natočena v roce 1993 v brněnském studiu Českého rozhlasu pod názvem Noční jízda.

Stephan Eibel. Dramatická báseň. Překlad Marek Nekula. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1993.

Původní pohádku pro nejmenší napsal Pavel Šrut Hudba Leoš Kosek. Režie Michal Pavlík.

Účinkují Růžena Merunková, Pavel Pípal, Miroslav Moravec.

Natočeno 1992 (12 min).

Pavel Šrut. Původní pohádka pro nejmenší. Hudba Leoš Kosek. Režie Michal Pavlík.

Osoby a obsazení: vypravěč, pes Rek (Pavel Pípal), myš Amálka (Růžena Merunková) a slepice (Radka Fidlerová).

Natočeno 1992 (13 min.). Repríza 7. 2. 2014 (ČRo Rádio Junior).