Fráňa Šrámek. Povídka klasika české literatury. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Dramaturgie Dagmar Jaklová-Oravová. Zvukový mistr Ladislav Reich.Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Viktor Preiss.
Natočeno 2003. Reprízy 3. 1. 2010 (ČRo 2 Praha), 26. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min.) v cyklu Klasická povídka; 25. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 30. 1. 2022 (ČRo České Budějovice, 14:05 h.) v cyklu Čtení na neděli.
Pozn.: Příslušník anarchistické generace, básník, prozaik a dramatik Fráňa Šrámek žil v letech 1877-1952. Už jako mladý se stal příslušníkem skupiny kolem S. K. Neumanna a aktivně působil v anarchistickém hnutí: redigoval Časopis Práce (1905-1906), přispíval do Nového kultu, Rudých květů, Ženského obzoru aj. 1905 byl krátce vězněn za účast na studentských protimonarchistických akcích. Po krátké spolupráci s Neumannovým Červnem se sblížil s okruhem kolem Karla Čapka. Tvořil mimo literární hnutí, od poloviny 30. let se prakticky odmlčel, za okupace se zcela uzavřel v pražském bytě.
Šrámkova próza má rysy prózy psané básníkem: je nasycena obraznými pojmenováními, sugestivní citovou atmosférou; hojně se v ní uplatňuje náznak, nápověď. Současně ale přijímá vliv naturalismu a expresionismu. První povídky – Sláva života (1903), Ejhle člověk…! (1904), Kameni, srdce a oblaka (1906) aj., soubor Prvních jedenadvacet (1928) – tvořily zčásti paralelu k anarchistické poezii. Postavy vyděděnců, lidí výlučných, asociálně nezakotvených, v nich zakoušely střet představy o plném životě s konvenční morálkou či sociální determinací. Dnes volíme povídku Oklamal ze sbírky Klavír a housle, která vyšla v roce 1920. (anotace ČRo)
Lit.: Bojda, Tomáš: Zpozdilý sen plul do krásného přístavu… In web RadioDock, 24. 5. 2018 (recenze). – Cit.: Snově lyrizující svět Fráni Šrámka se v dnešní uspěchané době zdá až příliš vzdálený. Filmové adaptace Václava Kršky byly ve své době úhybným manévrem před přívalem budovatelských témat o plnění plánu. Režisér zaujal svou schopností vizuální vřelosti, horlivosti výpovědi, kterou symbolizoval začínající Eduard Cupák. Zdánlivě apolitická šrámkovská poetika obrací pozornost k touhám a radostem, občas však také k bolestem a strastem člověka. Povídka Oklamal je součástí Šrámkovy sbírky Klavír a housle, vydané poprvé roku 1920 v Praze, u nakladatele Františka Borového. Rozhlasová adaptace povídky vznikla roku 2003, režisérkou byla Hana Kofránková, interpretem Viktor Preiss. Vltava reprízu uvede v sobotu 26. května v cyklu Klasická povídka.
Dvojice Kofránková – Preiss jako by předznamenávala stylový charakter díla. Režisérka, bytostně čerpající tvůrčí zdroje z literárních, často básnických děl, je v širokém povědomí posluchačů zapsána zvláště citlivým vztahem k textu, schopností zvukově zachytit melodii, rytmus, poezii jazyka. Dokáže nechat vyniknout specifickým kvalitám média, hereckým protagonistům, zároveň přitom udržet poetiku a tvar předlohy. Impresivní ladění Šrámkova díla je blízké také Viktoru Preissovi. Jeho herecký naturel má kořeny jistě v lyrické poloze, v níž se velmi často objevoval zejména v počátcích své kariéry jak v divadle, tak i v rozhlase. Pro Preisse nebyla povídka Oklamal prvním rozhlasovým setkáním s Fráňou Šrámkem, už v roce 1981 si zahrál Villyho Roškota v Měsíci nad řekou (režie František Štěpánek), otce Roškota tehdy ztvárnil Otakar Brousek st., Slávku Hlubinovou Jana Hlaváčová.
Jednoduchý a svým způsobem schematický dějový oblouk je pro povídku Oklamal spíše pozadím. Příznivci Fráni Šrámka více vnímají způsoby vytváření impresivního rámce, především tklivý přednes jediného čtece, Viktora Preisse. Ten se nespokojí s deklamační metodou četby, naopak prokazuje pestrost výrazu a umění exponovat zanícení a citové napětí i na malé ploše půlhodinového celku. Kratší rozsah povídky zdánlivě nutí tvůrce k výrazové zkratce. Preiss ovšem nepospíchá, důsledně udržuje temporytmus četby, v patřičných chvílích nechává vyznít emoční akcenty, které dovedně střídá s vyloženě lyrizujícími pasážemi. Tklivý příběh nenaplněné a zklamané lásky mladé dívky je ve šrámkovském duchu pojednáván v neodvratné absolutnosti citového vkladu.
Hana Kofránková už s Viktorem Preissem natočila mnohé; řada z jejich společných nahrávek patří k tomu nejlepšímu, co u nás v porevolučním rozhlase vůbec vzniklo. Příbuznost uměleckého vidění patrně souvisí s nalezením žánrové polohy, která přitom v auditivním prostředí pro Šrámkovy texty není jednoduchá. Sklon k patetickému sentimentu, citové melancholii či přebytečné impresivní expresi, nesmí přesáhnout chtěnou míru, rychlá ztráta autentičnosti by degradovala pravdivost sdělovaného příběhu i autorova stylu. Kofránková s Preissem však nalezli přesnou, lyrickou komornost výrazu; opět přitom prokázali nekonečné možnosti rozhlasového média, které při tvůrčí invenci a kvalitě interpretace dokáže vytvářet silové pole všem dramatickým žánrům.
Lit.: Toušková, Martina: Fráňa Šrámek: Oklamal. Příběh o lásce, která nikdy nebyla, a také o maloměstské povrchnosti. In web ČRo České Budějovice, 30. leden 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Erna Slabochová prožila milostné románky s nejedním důstojníkem místní posádky. Jediný, kdo jí odolával, se náhle zastřelil… Co se stalo nadporučíku Bártlovi, proč zvolil dobrovolný odchod? A proč se trápí maloměstská krasavice? (…)
„Lidé putovali ke Kamennému mostu, pod mostem byl led na několika místech prosekán, v jednom z těchto otvorů chtěl asi zmizeti nadporučík Bártl, zavíraje za sebou dveře nadvakrát, ale padl náhodou těsně vedle jednoho z nich a zůstal ležet na ledě. Zbyla tam veliká rezavá skvrna a lidé nahýbali se přes zábradlí, hledajíce ji očima. Pokyvovalo se hlavami, jeden druhému hleděl na ústa, čekala se nějaká milá slova.“
Typicky šrámkovským příběhem o lásce, která nikdy nebyla, ale mohla být, a také příběhem o maloměstské povrchnosti je povídka s názvem Oklamal. Vyšla v souboru Klavír a housle v roce 1920 u nakladatele Františka Borového.
V roce 1965 podle ní „Šrámkův dvorní režisér“ Václav Krška natočil televizní film s názvem Odcházeti s podzimem s Blankou Bohdanovou a Vítem Olmerem v hlavních rolích. Rozhlasové ztvárnění pochází z roku 2003, text čte Viktor Preiss. (…)
Lit.: jh (= Hlavnička, Josef): Pozvánka do archívu Čs. rozhlasu. Dan Treston – Piano v řece. In Rozhlas 12/1987 (9. 3. 1987), s. 4 (článek).