27. 3. 2006
Na dně mlčení
Případ Casanova aneb Jak to bylo s tím sváděním (2006)
Macbeth (1962)
William Shakespeare. Tragédie. Překlad E. A. Saudek. Rozhlasová úprava a režie Miloslav Jareš. Scénická hudba Jiří Berkovec. Dramaturg Josef Hlavnička.
Osoby a obsazení: Dunkan, skotský král (Vojtěch Plachý-Tůma), jeho synové: Malkolm (Jaromír Spal), Donalbain (Vladimír Salač), Macbeth (Vladimír Šmeral), Lady Macbethová (Julie Charvátová), Banquo (Miroslav Doležal), Makduff (Josef Větrovec), Lennox (Karel Houska), Ross (Jiří Hurta), Menteith (Soběslav Sejk), Angus (Vladimír Čech), Kaithness (František Holar), Fleance, Blankův syn (Milan Friedl). Dále účinkují Karel Beníško, Bořivoj Navrátil, Rudolf Krátký, Bedřich Bobek a členové Činoherního sboru Československého Rozhlasu v Praze.
Natočeno v roce 1962 nebo 1963 (113 min). Repríza 1. 4. 2006 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 24. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: Hubička, Jiří: Dva zámky plné spisovatelů…!!! aneb Dvojí výročí Williama Shakespeara. In web ČRo, 25. 4. 2013 (článek + ukázky k poslechu + fotografie z inscenace). – Cit.: Známý a okřídlený výrok Jana Wericha, jímž srovnal tvůrčí potenci české oficiální spisovatelské garnitury 50. let, která působila v dobříšském zámku, s geniem alžbětinské dramatiky, budiž nám úvodem k připomínce dvojího výročí Williama Shakespeara, jež spadá do poslední dubnové dekády.
Pokud je pravdivý údaj o datu Shakespearova narození (hovoří se o 23. dubnu 1564, ale zcela jisté je až datum jeho křtu, k němuž došlo 26. dubna téhož roku), pokud se tedy Shakespeare skutečně narodil ve Stratfordu nad Avonou onoho 23. dubna, pak se jeho životní osud naplnil s důsledností, která sluší velkému dramatikovi – zemřel totiž rovněž 23. dubna, a to v roce 1616. Dožil se tedy pouhých 52 let. A co za tu dobu stihl vytvořit!
Ne, nebudeme zde rekapitulovat všechny Shakespearovy hry, jsou (z velké většiny) dodnes na repertoáru divadel po celém světě, stejně tak vznikají nové a nové jejich filmové, televizní, ale i rozhlasové verze. Staly se součástí obecného kulturního povědomí.
O poslední ze jmenovaných kategorií (o rozhlasové adaptace) nám půjde dnes především. Shakespearovy hry byly vděčným cílem rozhlasových dramaturgů a úpravců od samého počátku existence rozhlasu. Hry či pouze vybrané úryvky z Shakespearových dramat zařazoval do programu pražského Radiojournalu systematicky už Miloš Kareš, který byl šéfem slovesného odboru od roku 1927.
Brněnské studio ve stejné době pořádalo osvětově pojaté shakespearovské večery, v nichž byl výklad a rozbor určité postavy spojen s ukázkou z dramatu v podání herců Národního divadla v Brně a s hudebními charakteristikami těchto postav ve skladbách Smetany, Verdiho, Berlioze, Dvořáka, Fibicha a dalších skladatelů. Pořady připravoval dramaturg Národního divadla a spolupracovník brněnského studia, mladý básník Lev Blatný.
V uvedených příkladech šlo přirozeně o aktivity, které ještě nebyly zachyceny v podobě zvukového záznamu, vysílaly se „naživo“.
Nejstarší nahrávkou zachycující Shakespearovo dílo, nahrávkou uloženou v archivu ČRo, jsou vybrané monology z Hamleta, které v roce 1929 natočil (tehdy na gramofonové desky) herec Eduard Kohout. Monolog Být či nebýt v jeho neopakovatelném podání si můžete poslechnout ze záznamu na této stránce.Okamžiky z natáčení některých Shakespearových her ve studiích Československého rozhlasu dokumentujeme fotografiemi. K tomu jen poznámku: v rozhlasovém archivu jsou uloženy nahrávky všech nejznámějších a také nejdůležitějších her W. Shakespeara. Nejstarší existující nahrávkou je adaptace Othella z roku 1950 (režie M. Jareš, v hlavní roli Zd. Štěpánek); nejnovější pak úprava Coriolana v režie H. Kofránkové, která měla premiéru letos v lednu.
Samostatnou zmínku chci věnovat sonetům. Unikátní rozhlasovou nahrávkou je cyklus všech Shakespearových sonetů – s výkladem překladatele Martina Hilského, se zněním básní v originále a konečně s recitací českého překladu v podání Pavla Soukupa -, který natočila pro Český rozhlas Vltava v roce 2002 režisérka Markéta Jahodová.
Uvádíme zde v ukázce výklad Martina Hilského ke slavnému sonetu č. 66. Sonet samotný pak recituje Pavel Soukup.
Z mnohostranného a mnohovrstevnatého díla Williama Shakespeara bylo zde možno připomenout jen zlomek. I ten však, jsem si jist, potvrzuje, že dílo velkého dramatika je nadčasové a nesmrtelné.
Hostina barona Prášila (2006)
Michal Lázňovský. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač). Režie Aleš Vrzák.
Účinkují Ladislav Frej, Květa Fialová, Dana Černá, Jiří Lábus, David Novotný, Vladimír Brabec, Michal Zelenka, Vladimír Javorský, Pavel Batěk, Martin Zahálka, Miroslav Etzler, Radek Holub, Petr Šplíchal, Josef Plechatý, Jiří Litoš, Tomáš Pergl a Jan Kostroun.
Premiéra 1. 4. 2006. (Praha, 13:00 – 14:00 h.; 57 min.). Repríza 13. 12. 2014 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 24. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Pohádka; 31. 12. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 25. 1. 2025 (ČRo 2 Praha, 13:03 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Lit.: –vl- : Na hostině u Barona Prášila. In: Týdeník Rozhlas, 47/2006 (20. 11. – 26. 11. 2006), s. 15.
Lit.: anonym: Michal Lázňovský: Hostina barona Prášila. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2014 (článek). – Cit.: Souboj zbraní a příběhů, ve kterém svou roli sehraje i kůň! To je rozhlasová hra, ve které se představí Ladislav Frej, Květa Fialová nebo Jiří Lábus.
„Každá válka je nepohodlná a hlučná,“ říká baron Prášil. A protože právě turecká vojska ohrožují klid v zemi, vydá se baron za samotným sultánem, aby válku ukončil. Jeho mise vede přes močály v dunajské deltě a Turecko až do Káhiry. Pomocníky na cestě jsou mu důvtip, kůň a tři muži s neobyčejnými schopnostmi. Jeden slyší, co se povídá na druhém konci světa, druhý to vidí a třetí překonává vzdálenosti rychlostí blesku. „Když se člověk pustí do politiky, musí vědět, co se šušká,“ říká baron. Povede se mu ukončit válku?
Neobyčejná výprava barona Prášila s posláním odvrátit válku s tureckým sultánem. Na čí stranu se postaví štěstí v boji? K sultánovi, jehož zbraně jsou pušky a děla, nebo k Prášilovi, jenž zápolí s protivníkem slovy a vtipem?
Baron Prášil je skutečná historická osobnost. Jde o německého vojáka a cestovatele barona von Münchhausena, který po návratu domů z vojenských tažení vyprávěl svým přátelům množství vymyšlených historek o svých neuvěřitelných dobrodružstvích.
Páteční večer – Čtyřicetiletá Vinárna U Pavouka (2006)
… aneb Návrat k počátkům legendární „hry na skutečnost“, která budila nevídaný posluchačský ohlas (např. těším se na pavouka a už ho vidím jak si to k nám souká). Osoby a obsazení: zakladatelé pořadu Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák, jakož i další zainteresované osobnosti a postavy (hrané i hrané seriálové). Vše hojně doplněno ukázkami z rozhlasového archivu. Připravily Jitka Škápíková a Vladimíra Bezdíčková.
Natočeno v roce 2006. Repríza 28. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 119 min.) k 80. narozeninám Z. Svěráka; 4. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma; 8. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma.
Lit.: Knitl, Oldřich: Stanice Vltava na přelomu března a dubna. In Týdeník Rozhlas 17/2006, s. 16 (recenze). – Cit.: Pravděpodobně nejeden posluchač-pamětník se těšil na vltavský Páteční večer na téma Čtyřicetiletá Vinárna U pavouka, věnovaný nezapomenutelnému rozhlasovému pořadu šedesátých let. Do jaké míry byl uspokojen či ne, záleželo asi nejvíc na osobním vkusu, nárocích a očekávání. Nejméně příčin ke zklamání dávaly samotné autentické ukázky z Vináren, zejména tehdy, když jim autorky večera poskytly dost času, aby předvedly své mystifikační kouzlo. I po čtyřiceti letech většinou spolehlivě působilo. Samozřejmě, v nevýhodě byl třeba skvělý kouzelník Jožka Merano Blažejovský. Člověk ho prostě musel znát delší dobu, musel pobaveně čekat, co a jak se mágovi tentokrát zase vymkne z rukou, aby ocenil a vychutnal jeho půvab. Izolovaná ukázka mohla zejména na neznalce působit už trochu vybledle.
Jiří Šebánek, jeden ze zakladatelů Vinárny U pavoukaZajímavé byly jistě i vzpomínky obou zakladatelů Vinárny U pavouka Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka, zejména jejich informace ze zákulisí. Třeba o tom, že nealkoholickou Vinárnu U pavouka přivedli na svět redaktoři armádní redakce, ale koneckonců i to, že tato redakce byla součástí vysílání pro děti a mládež. Absurdita doby, bez níž by Vinárna možná vůbec nevznikla, z toho jasně prosvítá. Pamětníka oněch časů mohlo při zpětném pohledu také překvapit, co všechno Vinárně tenkrát prošlo, zejména v hudební oblasti. A když se pak dozvěděl, že cenzura, obávané HSTD (Hlavní správa tiskového dozoru) proti Vinárně nikdy nezasáhla, dokonce i když se v ní mluvilo o lihových milicích, nestačil žasnout. Pravda, byl tehdy čas uvolnění – ale stejně!
Večer jaksi mimochodem a bezděčně vypověděl také něco o Československém rozhlase šedesátých let: že to vzdor všemu tenkrát bylo místo, kde se děly zajímavé věci, protože tam pracovala řada vynikajících osobností nejrůznějších oborů. Inu, byla to svým způsobem zlatá doba rozhlasu, která vyvrcholila a také bohužel skončila osmašedesátým rokem.
Pořad měl ale i své úskalí. Spočívalo v tom, že fenomén Vinárny – kromě jiného také kolébky jednoho z největších, ne-li rovnou největšího českého génia Járy da Cimrmana – bylo potřeba přiblížit i nepamětníkům, mezi něž ostatně patřily i autorky večera Jitka Škápíková a Vladimíra Bezdíčková. Leccos se muselo vysvětlit, popsat, uvést do souvislostí; a zde pořad bohužel působil poněkud naučně, a tedy retardoval. Dvouhodinový sestřih autentických Vináren opatřený hutným úvodem, případně i doslovem, by možná byl posluchačsky vděčnější. Ale kdoví.
O rozpustilém Arnoštkovi a obyčejné vodě (1992)
Miloš Macourek. Rozhlasová úprava a režie Mária Křepelková.
Vypráví Alena Vránová.
Natočeno 1992. Repríza 31. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.; 10 min.).
Fonogramy – Válečné vysílání Voskovce a Wericha 1/3 (2005)
Připravil a uvádí Jiří Hubička. Hudba Jaroslav Ježek. Texty V+W. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Jiří Voskovec, Jan Werich a Jiří Hubička.
Připravil Český rozhlas v roce 2006 pro cyklus Fonogramy – návraty po stopách zvuku (3 x 30 min.).
Setkání s ptákem (2006)
Taťjana Tolstaja. Povídka současné ruské spisovatelky. Překlad Alena Morávková. Připravila Dagmar Oravová. Režie Vlado Rusko. Účinkuje Valérie Zawadská.
Natočeno 1. 3. 2006. Premiéra 30. 3. 2006 (Vltava, 16:00 – 16:30 h; 30min.). Repríza 5. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Moderní povídka.
O chlapečkovi, který se stal kredencí (1992)
Miloš Macourek. Rozhlasová úprava a režie Mária Křepelková.
Vypráví Alena Vránová.
Natočeno 1992. Repríza 29. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.; 10 min.).
Pozn.: Natočeno také jako animovaný film (výtvarník Adolf Born, vypravěč Petr Nárožný).