Jan Zábrana. Ze stati básníka, prozaika, překladatele a editora, která vyšla v roce 1970 jako předmluva ke knize Lupiči mrtvol. Režie Ivan Chrz. Připravil Jiří Vondráček.
Účinkuje Rudolf Pellar.
Natočeno v roce 2004. Premiéra 23. 1. 2005 (ČRo Vltava, 10:00 h.; 13 min) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 5. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou; 1. 6. 2021 (ČRo Plus, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba k nedožitým 90. narozeninám J. Zábrany.
Lit.: apache: K antologii Lupiči mrtvol. In web Apache – Horror, chlast & rock“n“roll, 27. 4. 2006 (článek). – Cit.: Janu Zábranovi se podařilo prosadit vydání své horrorové antologie „LUPIČI MRTVOL“ doslova na poslední chvíli. Vyšla totiž v roce 1970, na samém počátku normalizace – rochnivé to idylky všech bonzmajstrů, omezenců a snaživých zmrdů.
Už podtitul „světové horrory“ dával tušit, že Zábrana se rozhodl vydat trochu jinou cestou než Korbař, který se v předešle vyšlé antologii Tichá hrůza zaměřil „pouze“ na moderní angloamerický horror. Toto zdánlivé omezení však ve skutečnosti žádným omezením nebylo. Právě naopak: Britští a američtí autoři dali v té době světu obrovské množství dnes již klasických majstrštyků, které budou v horrorové pokladnici vždy zářit leskem nejjasnějším.
Jan Zábrana si byl dobře vědom, že Korbař mu tu pokladnici Tichou hrůzou tak trochu (dost) vybrakoval. Možná i proto se rozhodl, že v Lupičích rozšíří záběr ze Států a britských ostrovů rovnou na celý svět. A nejen to: Nezůstal jen ve 20.století, ale šel i hluboko do minulosti. Dalším zpestřením bylo, že zatímco Korbař představil hlavně spisovatele mající slovo „horror“ jako své druhé jméno, Zábrana neváhal zařadit autory s tímto žánrem obvykle nespojované. Ke slovu se tak dostali nejen horroroví klasici jako Poe nebo Lovecraft, ale i představitelé „vyšší literární kasty“, jako William Faulkner či Virginia Woolfová.
Není jisté, zda tento Zábranův přístup byl vynucen dobovými poměry (velká jména jako ospravedlnění existence „nemarxistické“ knihy), nebo to byl jeho záměr už od počátku. Osobně bych se přikláněl k tomu, že svou roli sehrálo více faktorů: Snaha prosadit vydání knihy se „socialisticky nevhodným zaměřením“, i záměr odlišit se od svého předchůdce.
A ještě něco udělal Zábrana jinak (a věřím, že si to patřičně vychutnal): Zatímco jeho „kolega ve zbrani“ nechal povídky v Tiché hrůze mluvit samy za sebe, Zábrana svou antologii nejenže uvedl rozsáhlou a velice zajímavou předmluvou s názvem „Rozkoš z hrůzy“, ale všem autorům věnoval též vlastní medailónek. U každé povídky navíc provedl její krátký rozbor.
V tehdejším Československu byli oba muži (zvláště Korbař, který horroru zasvětil celý život) opravdovými věrozvěsty žánru. Vládli dokonale jak vlastním, tak mnoha cizími jazyky, měli velké překladatelské zkušenosti, a díky svému rozhledu se dostali k literatuře, která byla na rudé straně železné opony dokonalým tabu. A budiž jim velký dík za to, že si klenoty, které nalezli, nenechali jen pro sebe. Navzdory nepříznivým poměrům neváhali, a seznámili s nimi co nejširší okruh čtenářů.