Egon Erwin Kisch. Z tvorby německého spisovatele a žurnalisty. Přeložila Jarmila Haasová-Nečasová. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Otakar Brousek.
Natočeno v roce 1998. Premiéra 26. 6. 1998 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.; 25 min.). Repríza 28. 2. 1999 (ČRo Brno, 9:05 h.) v cyklu Čtení na víkend; 27. 11. 1999 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 17. 10. 2000 (ČRo 3 Vltava, 0:45 h.); 31. 7. 2005 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka; 15. 7. 2006 (ČRo 2 Praha, 17:30 h.) v cyklu Listování; 15. 3. 2009 (ČRo 2 Praha, 15:32 h.); 2. 5. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: anonym: Srostlé sestry. In Týdeník Rozhlas 26/1998 (15. 6. 1998), s. 22 (článek).
Lit.: Mačas, Dominik: Pupkáčovo zkrocení, Srostlé sestry, Probudit zase Golema a další dobrodružství Egona Ervína Kische. In web ČRo 3 Vltava, 2. květen 2025 (článek). – Cit.: (…) Novinařina byla pro Egona Ervína Kische celoživotní náplní. Toužil vše vidět na vlastní oči, vše vyzkoušet, být pokaždé tam, kde se něco dělo. V jeho reportážích se důmyslně proplétaly velké i malé dějiny, velké i malé životní příběhy. (….)
Egon Ervín Kisch (1885–1948) byl dokonalým ztělesněním kosmopolity a dobrodružného světoběžníka. Stejně jako poznal pražské šantány a podsvětí, pohyboval se v mocenských špičkách, objel svět, přičemž například v převleku za muslima putoval do Mekky, zlomil si nohu, když skákal z lodi do Austrálie, kam ho nechtěli pro jeho členství v komunistické straně pustit, v Dánsku se učil klaunem, pracoval jako potápěč, filmový statista atd. atd.
Po 1. světové válce se stává členem Komunistické strany Rakouska. V létě 1920 se vrací do Prahy a sbližuje se s českou divadelní avantgardou kolem Emila Artura Longena a také s Jaroslavem Haškem. Z této doby (1921) pochází Kischova proslulá komedie Nanebevstoupení Tonky Šibenice. O rok později Prahu na více než deset let opouští a stěhuje se do Berlína. Tam působil jako dopisovatel Lidových novin a samozřejmě přispíval do řady dalších tiskovin. (…)
Hlavními postavami krátké reportážní humoresky jsou siamská dvojčata Růžena a Josefa Blažkovy, srostlé v křížové oblasti. Kisch vypráví o svém setkání se sestrami nad sklenicí whiskey se sodou a zabředá do úvah nad skutečnostmi, že sestry sice sdílí jedno tělo, ale dvě duše, jaké to je, když se perou, a rozjímá i nad jejich posmrtným životem. Příběh nás postupně spolu s autorem zamýšlejícím se nad významy slova možná zavede do Říčan, kde možná jsou a možná nejsou sestry Blažkovy, které možná mají a možná nemají zánět slepého střeva.
Božena Němcová. Připravila a uvádí Dagmar Oravová. Režie Vladimír Tomeš.