Boleslaw Prus. Seriál ze starověkého Egypta. Přeložily Helena Teigová a Helena Stachová. Dramatizace Jitka Škápíková. Scénická hudba Lukáš Hurník. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: Ramses, nejmladší syn faraónův, následník trůnu (Jiří Langmajer), Tutmosis, Ramsesův společník (Filip Blažek), Herhor, velekněz Amonův, nejmocnější muž po faraónovi, ministr války (Viktor Preiss), Nitager, vrchní velitel armády (Martin Zahálka), Eunana, důstojník Ramsesovy armády (Miroslav Etzler), Patrokles, vojevůdce řeckého pluku (Jiří Klem), Pentuer, druhý prorok ve svatyni Amonově, Herhorův písař a rádce (Vladimír Javorský), rolník, muž kopající průplav (Bořivoj Navrátil), Sára, Židovka, Ramsesova milenka (Kateřina Winterová), Farao, panovník, otec Ramsesův (František Němec), Nikotris, faraónova žena, Ramsesova matka (Taťjana Medvecká), Dagon, fénický peněžník (Ladislav Frej), Mefres, velekněz svatyně bohyně Hathor (Ilja Racek), Musavasa, vůdce Libyjců (Jiří Schwarz), Hiram, fénický obchodník, člen Nejvyšší rady z Tyru (Martin Štěpánek), Antef – chytrý paraschista (Jaroslav Kepka), Sochet-hloupý paraschista (Jiří Hána), Egypťan (Rostislav Čtvrtlík), Samentu, velekněz svatyně Sutechovy (Jan Šťastný), Menes, astronom a vynálezce (Petr Kostka), setník, strážce Labyrintu (Ladislav Mrkvička), Hebron, dcera vesetského nomarchy (Andrea Elsnerová), Sofres, náčelník policejního sboru (Jan Novotný), desátník, člen policie (David Švehlík), lid (Jan Kukla, Petr Železný, Anna Freundlová, Luďa Marešová, Petr Šplíchal, Tomáš Pergl, Jiří Litoš, Tereza Konrádová, Jana Knappová, Libuše Pražáková), Kama, kněžka bohyně Ištar (Tatiana Vilhelmová Dyková), Asarhadon, majitel zájezdního hostince (Jiří Štěpnička), Beroes, mudrc babylonský (Pavel Soukup), Ištubar, chaldejský velekněz (Jaromír Dulava), Tafet, matka Židovky Sáry (Miroslava Slávka Hozová), Serpet, Asarhadonův zvěd (Vlastimil Zavřel), Sargon, vyslanec asyrského krále (Pavel Trávníček), Lykon, Ramsesův dvojník (Tomáš Petřík), stráž, pomocník setníka (Pavel Nečas), vypravěč (Ondřej Sokol).
Natočeno 2005. Premiéra 1. dílu 2. 10. 2005 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h. 59 min.). Premiéra 10. dílu 4. 12. 2005. Repríza 1. dílu 3. 7. 2011 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.).
Vydala Radiotéka 13. 6. 2019 (1 CD MP3, CR1026-2; EAN 8590236102620; MP3).
Pozn.: Jiří Langmajer – Neviditelný herec 2006, nominace .
Pozn.: Ramses je mladý následník egyptského trůnu, tak trochu horká hlava, zapálený válečník. Před sebou má vidinu trůnu, chce na něj usednout po svém otci, chce vládnout dobře. Jenže to, s čím se jako nový vládce Egypta musí utkat, je nepřehledný propletenec vztahů a vazeb, machinací a korupce, soukolí moci, které neúprosně semílá prostý lid a upřednostňuje své „vyšší zájmy“. Ramses se snaží poznat realitu ze všech stran, ale všechny jeho zprvu ušlechtilé zájmy začínají tát jako jarní sníh… /anotace/
Lit.: anonym: Boleslaw Prus: Faraon (1/10). In web ČRo 3 Vltava, červenec 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Hlavním hrdinou rozhlasového seriálu Faraón je mladý následník egyptského trůnu Ramses. Ten je odhodlán povznést svou zemi z chudoby pro dobro svého lidu i pro svou vlastní slávu. V cestě mu ale stojí soukolí moci, intrik, peněz, lásky a nenávisti. Autor románové předlohy Boleslav Prus skvěle zúročil příležitost rozvinout široce vzrušující děj, plný překvapujících obratů a zauzlení.
Prusův román Faraon patří ke klasickému historickému románu 19. století. Inspirace starověkým Egyptem na literárním poli však měla své místo již dlouho před touto dobou, jak dokládá například v osmnáctém století román abbého Terrassona Sethos. Během devatenáctého století však najdeme mnoho autorů, kteří si staroegyptskou látku zvolili. Velmi populární byla přirozeně ve francouzském prostředí inspirovaném vlnou egyptománie, propuknuvší po výpravě Napoleona Bonaparta na přelomu 18. a 19. století. Zájem o starověkou kulturu, pozvolna odkrývanou, se mísil s evropským okouzlením Orientem. Orient, plný tajemna, přepychu, a také stínů krutosti, se stal součástí evropské imaginace.
Dlouho bylo v kulturní historii zdůrazňováno, že nejvíce se tento tzv. orientalismus projevil v zemích, které měly v Orientě, blízkém i dalekém, mocenské, tedy předně koloniální, zájmy. To byla zejména Británie a Francie. Rakousko, či později Rakousko-Uhersko (po 1867), k němuž patřily i české země, koloniální velmocí nebylo. Přesto najdeme v umění podunajské habsburské monarchie také projevy orientalismu. A nejen to, mnoho c. k. řádných občanů bylo zaujato též samotným starověkým Egyptem, který si ovšem představovali trochu jako divadelní scénu, plnou biblických postav a dekorace z Tísice a jedné noci.
V polském prostředí, blízkém českým zemím to byl Boleslaw Prus (vl. jménem Alexander Glowacki, 1847 – 1912), kdo se ujal této bohaté starověké látky. Prusův román Farao je spojován také s inspirací západoevropskou „orientalizující“ literaturou. Prus skvěle zúročil příležitost rozvinout široce vzrušující děj, plný překvapujících obratů a zauzlení.Je zde místo pro tajemství, mystiku dávných náboženství i exotickou erotiku. Jednotlivé díly nás zavedou do tajných společností, dávných svatyň a podzemních labyrintů pyramid. Vychutnáme exotiku přírody nilské delty, pouště i oáz. Zároveň při psaní využil Prus soudobých vědeckých poznatků a tak i přes pochopitelnou dávku licence je jeho román zajímavým zdrojem poznání, vždyť životní příběh mladého prince následníka Ramsese, odráží několik významných epoch egyptských dějin. (…)
Lit.: Škápíková, Jitka: Prusův Faraón na vlnách Vltavy. In Týdeník Rozhlas 40/2005 (26. 9. 2005) (úvaha dramatizátorky). – Cit.:Faraón Boleslawa Pruse byl pro mne jednou z těch knížek, jejichž čas musí dozrát. Znáte to? Chodíte kolem knihovny, knížka z ní na vás juká, všichni vám říkají: přečti si to, a vy nic, chodíte kolem a děláte, že tam není. Pak nastane ta chvíle. Začtete se a vzápětí je tu úžas. Čtete a čtete a už knížku nedáte z ruky. Pro mne ten okamžik nastal zhruba před čtyřmi lety. S ním přišel (profesionální deformace se tomu říká) nápad na dramatizaci. A ten jsem s sebou nosila další rok, než jsem sebrala odvahu vyslovit jej nahlas. Ani jsem nečekala, s jak vlídným přijetím se setkám. Následovala zběsilá chuť do práce a ruku v ruce s ní zděšení. Jak obrovský úkol jsem to na sebe vzala – a jsem ho vůbec schopna zvládnout? Tak jsem žila s Faraónem od prvního pohlazení počítačové klávesnice až do dne premiéry dva a půl roku. Byl to krásný čas. Ideál toho, co si autor může přát: dlouhé hodiny strávené nad dějepisnými atlasy a pomocnou literaturou. Moudré, vědoucí a inspirující vedení dramaturgyně Jany Paterové. Konzultace s egyptoložkou Hanou Navrátilovou ve snaze být co nejdůslednější v historických reáliích, neboť míra znalosti starověkého Egypta se od dob Prusových díky rozsáhlým egyptologickým výzkumům značně prohloubila. Absolutní spolehnutí se na zkušenost a instinkt režisérky Markéty Jahodové – jak by ne, vždyť už jsme toho společně tolik natočily. Všeobecná shoda na obsazení hlavních rolí, to štěstí, mít možnost psát „na tělo“ pro herce, které jsem si vysnila, a oni nakonec ty role přijmou!
Možná si řeknete: co může dnešního posluchače zajímat na dávno zaprášeném příběhu z dob egyptských faraónů, vždyť dnešní čas, který žijeme, je tak jiný. A přece není! To, co jsem četla na stránkách Prusova románu, byl pro mne děj tak aktuální, až z toho mrazí v zádech. Ramses je mladý následník egyptského trůnu, tak trochu horká hlava, zapálený válečník. Před sebou má vidinu trůnu, chce na něj usednout po svém otci, chce, aby vládnul dobře. Hodlá povznést svou zemi z chudoby pro dobro svého lidu i pro svou vlastní slávu. Jenže to, s čím se musí utkat, je soukolí moci, intrik, peněz, vzájemných propletenců, v nichž ruka ruku myje, mlýn tak neúprosně meloucí, až ideál je semlet na prach. Ramses svůj boj prohraje. Nejen proto, že dělá chyby, ale jednoduše proto, že ten souboj nelze vybojovat jedněmi pažemi, i když jsou to paže faraóna. Je Ramses kladná postava? Nebo je na straně pravdy jeho tvrdý sok velekněz Herhor? Nebo Tutmosis, Ramsesův přítel a jeho druhé já? (Ve zmíněných rolích uslyšíte Jiřího Langmajera, Filipa Blažka a Viktora Preisse.) Popravdě řečeno, nevím. I když možná bych to jako autorka dramatizace měla vědět. Ale to nevědění, ta nejistota, to cítění barevnosti povah a spletitosti vztahů, bylo možná pro mě na celém díle to nejdráždivější.
Každopádně: kdybych věřila na minulé životy, myslím, že jsem jeden z nich prožila ve starověkém Egyptě. Snad bude pro posluchače příjemné po deset nedělních dopolední společně s Faraónem putovat proti proudu času a zjišťovat, že některé věci v životě lidském jsou stejně tajemné jako egyptské pyramidy.
Lit.: Dušková, Marie: Faraon. Nová rozhlasová dramatizace románu ze starověkého egypta(!). In Xantypa 11/2005 (21.9.2005) (upoutávka). – Cit.: Boleslaw Prus: Faraon. V neděli 2. října 2005 v 10.30 hod. vysílá Český rozhlas 3 – Vltava premiéru prvního dílu desetidílného rozhlasového seriálu podle románu Boleslawa Pruse Faraon.
Na dramatizaci Faraona pracovala její autorka Jitka Škápíková více než dva roky, nápad na rozhlasové zpracování románu je však ještě starší. Ke spolupráci v oblasti historických a odborných reálií byly přizvány Dr. Hana Navrátilová a Dr. Jana Mynářová z katedry egyptologie Karlovy univerzity v Praze.V dramatizaci se objeví kolem padesáti postav, herecké obsazení hlavních rolí společně vybraly Jitka Škápíková, dramaturgyně Jana Paterová a režisérka Markéta Jahodová. Natáčet se začalo koncem listopadu loňského roku a seriál se dokončuje v dnešních dnech.
Jitka Škápíková, autorka dramatizace: „…Co může dnešního posluchače zajímat na dávno zaprášeném příběhu z dob egyptských faraonů, vždyť čas, který žijeme, je tak jiný. A přece není! To, co jsem četla na stránkách Prusova románu, byl pro mne děj tak aktuální, až z toho mrazí v zádech. Ramses je mladý následník egyptského trůnu, tak trochu horká hlava, zapálený válečník. Před sebou má vidinu trůnu, chce na něj usednout po svém otci, aby vládnul dobře. Chce povznést svou zemi z chudoby pro dobro svého lidu i pro svou vlastní slávu. Jenže to, s čím se musí utkat, je soukolí moci, intrik, peněz, vzájemných propletenců, v nichž ruka ruku myje, mlýn tak neúprosně meloucí, až ideál je semlet na prach. Ramses svůj boj prohraje. Nejen proto, že dělá chyby, ale jednoduše proto, že tento souboj nelze vybojovat jedněmi pažemi, i když jsou to paže faraona. Je Ramses kladná postava? Nebo je na straně pravdy jeho tvrdý sok velekněz Herhor? Nebo Tutmosis, Ramsesův přítel a jeho druhé já? Popravdě řečeno, nevím. I když možná bych to jako autor dramatizace měla vědět. Ale to nevědění, ta nejistota, to cítění barevnosti povah a spletitosti vztahů, bylo možná pro mě na celém díle to nejdráždivější. Stejně jako vědomí, že některé věci v životě lidském jsou stejně tajemné jako egyptské pyramidy…“