Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

29. 9. 2005

Degustace (2002)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:33

Jaroslav Putík. Povídka. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Alfred Strejček.

Natočeno v roce 2002 (25 min.). Repríza 30. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) ke 100. výročí narození autora.

Lit.: anonym: Bochánek, Míla nebo Degustace. Poslechněte si povídky spisovatele Jaroslava Putíka! In web ČRo 3 Vltava, 24. červenec 2023 (článek). – Cit.: Jaroslav Putík byl český spisovatel, novinář a překladatel. Narodil se 25. července 1923 v Mostě jako syn tesaře. Kvůli otcově práci se rodina během Putíkova dětství několikrát přestěhovala, až se usadili poblíž Prahy. V roce 1940 se aktivně zapojil do protinacistického odboje jako člen levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. O dva roky později byl nacisty zatčen a odsouzen ke třem letům za „přípravu velezrady“. Vystřídal několik věznic, mimo jiné i koncentrační tábor Dachau. Domů se vrátil vážně nemocný, ale i přes velmi skeptické prognózy lékařů se brzy zotavil, odjel do Ústí nad Labem a začal pracovat jako tajemník Svazu české mládeže a psát do deníku Mladá fronta.

Po válce, kdy absolvoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, pracoval v různých periodikách (Lidové noviny, Literární noviny, Tvorba) a od roku 1964 byl ve svobodném povolání. Přestože po sovětské okupaci nesměl do konce osmdesátých let publikovat, nadále zůstával aktivní a pod jmény kolegů překládal z němčiny a francouzštiny. Ve své tvorbě, ve které najdeme jak cestopisné reportáže a deníky, tak i romány, se často zabýval tématem ztráty lidskosti a krizí společnosti, ve které ale hledá jedince, kteří nepodlehnou stereotypům doby.

V roce 2013 získal cenu PEN klubu za celoživotní dílo. Cenou Egona Hostovského byly oceněny jeho romány Muž s břitvou a Plyšový pes. Jaroslav Putík zemřel v Praze 31. října v roce 2013. (…)

V malé venkovské zahradní restauraci se setkává český novinář s jedním z italských vinařských králů, aby s ním udělal rozhovor. Vyprávění sebevědomého Carla, krále barola a dolcetta, se prolíná s příběhem nešťastného Pella, který v malém autě objíždí stále dokola město, aby našel svou ztracenou ženu…

Degustace je dalším z příběhů ze sbírky Pohyblivé písky.

Strýček Váňa (1965)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:32

Anton Pavlovič Čechov. Drama o smyslu lidského života. Přeložil Ladislav Fikar.  Scénická hudba Petr Růžička. Dramaturg Karel Gissübel.  Rozhlasová úprava a režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: vypravěč (Josef Červinka), Alexander Vladimirovič Serebrjakov, profesor na odpočinku (Vladimír Šmeral), Jelena Andrejevna, jeho žena (Jaroslava Adamová), Soňa, jeho dcera z prvního manželství (Marie Tomášová), Marie Vasiljevna Vojnická, matka profesorovy první ženy (Julie Charvátová), Ivan Petrovič Vojnický, její syn (Václav Voska), Michail Lvovič Astrov, lékař (Jiří Holý), Ilja Iljič Tělegin, zchudlý statkář (Antonín Zíb), Marina, stará chůva (Světla Amortová), čeledín (Artuš Kalous) a hlas hlídače (Artur Šviha).

Natočeno v roce 1965. Premiéra 26. 12. 1965 (Praha, 16:50 h.; 112 min.). Repríza 9. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 5. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 19. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Profesor chce respekt, jeho žena doktora, doktor vodku. Strýček Váňa nechce nic. A všude je plno lásky, snů a zmaru. Adaptace klasické tragikomedie.  (anotace)

Lit.: anonym: Anton Pavlovič Čechov: Strýček Váňa. In web ČRo 3 Vltava, leden 2016 (článek). – Cit.:  „Strýček Váňa“ – tak hezké oslovení a tak zpackaný život!

Děj hry se odehrává na ruském venkově, v prostředí ruské statkářské šlechty. Hlavním tématem je hledání smyslu života a konflikt mezi ideály a skutečným, každodenním životem. Postavy Čechovova dramatu jsou zklamané promarněnými životy a nevyužitými šancemi. Autor jako by nastavoval zrcadlo, v němž se odráží dávno vyprchané touhy, a zároveň ukazuje, do jaké míry je život determinován okolním prostředím.

Po knižním vydání Čechovových her uvedlo Strýčka Váňu několik venkovských divadel. Sám Čechov žádnou z těchto inscenací neviděl. Jedno představení však zhlédl jeho přítel, spisovatel Maxim Gorkij, který Čechovovi napsal, že stejně jako v Rackovi, i v této hře se „realismus zdvíhá do oduševnělého a hluboce promyšleného symbolu. Naslouchaje vaší hře, přemýšlel jsem o životě, přinesenému za oběť idolu, o vpádu krásy do nuzáckého života lidí i o mnohém jiném základním a důležitém“.

 

Lokis (2002)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:30

Prosper Mérimée. Dramatizace Martina Drijverová. Hudba Petr Mandel. Zvukové efekty Petr Šplíchal. Střih Renata Kadaníková. Zvuk Tomáš Gsöllhofer. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač). Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: profesor Wittenbach (František Němec), Theodor (Miroslav Šimůnek), hrabě Szémiot (Boris Rösner), slečna Ivinská (Klára Sedláčková), teta (Jaroslava Adamová), doktor (Bronislav Poloczek), hraběnka (Valérie Zawadská), čarodějka (Viola Zinková), ruský generál (Radoslav Brzobohatý), sluha (Antonín Hardt).

Natočeno v roce 2002. Premiéra v sobotu 30. 11. 2002 (45 min.). Repríza 16. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 29. 9. 2018 (ČRo Rádio Junior, 10.00 h.).

Lit.: Ledvinková Václava: Lokis. In web ČRo 30. 11. 2002 (anotace). – Cit.: Tajuplný příběh se ukrývá za jménem, které by podle starého litevského zvyku nemělo být vysloveno. My ho však prozradit musíme, neboť stejný název nese i nová rozhlasová hra. Zní: Lokis.
Pouhopouhé vyřčení tohoto slova je prý předzvěstí strašlivého neštěstí a obvykle s sebou přináší smrt. To vše ale netušil profesor Wittenbach, když se vydal na Litvu za studiem starých textů psaných ve žmuďštině. Leč právě za jeho pobytu se odehrál onen prapodivný příběh, který by měl být varováním pro mladého Theodora, jenž se chystá oženit s litevskou dívkou.
Máte-li rádi vyprávění starých tajemných příběhů, ve kterých se mísí pohodový úsměv s lehkým mrazením v zádech, zveme právě vás k poslechu premiéry rozhlasové hry.

Modré oko (1998)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:29

Guillaume Apollinaire. Povídka. Z francouzštiny přeložila Anna Kareninová. Vybrala a uvádí Blanka Stárková. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Viola Zinková a David Vejražka.

Natočeno 1998 (15min.). Repríza 30. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Ztracené a objevené světy. Život a dílo Julesa Verna (obn. premiéra 2005)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 10:29

Claude Roy a Michel Butor o J. Vernovi – Sen a mýtus v díle J. Verna – Literatura Sci-fi a J. Verne – Vynálezci a odkaz J. Verna – J. Verne a film – J. Verne v rozhlasovém archivu – Svět před J. Vernem a svět po J. Vernovi.
Připravil Jiří Kamen. Obnovená premiéra 7. 10. 2005 v rámci cyklu Páteční večer (165min.).

O Jozovi a Jankovi (1991)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:27

Božena Němcová. Dramatizovaná pohádka. Dramatizace Alena Riegerová. Režie Maria Křepelková.

Účinkují Libuše Havelková, Vlastimil Zavřel a další.

Natočeno 1991 (14 min.). Repríza 2005 v cyklu Každý den s pohádkou, 8. 1. 2014 (ČRo Rádio Junior).

Setkání ve smíšeném kroužku (1999)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:26

Guillaume Apollinaire. Povídka. Z francouzštiny přeložila Anna Kareninová. Vybrala a uvádí Blanka Stárková. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje František Němec.

Natočeno 1999. Repríza 2. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.; 15 min.) v cyklu Dopolední četba.

Francouzský rok 1/10 (2005)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:26

Jaroslav Formánek. Četba na pokračování. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.

Čte Martin Stránský.

Připravila Plzeň v roce 2005 (1 díl cca 30min.). Repríza 22. – 31. 7. 2007 (ČRo 3 Vltava). Samostatná repríza nezjištěného dílu 8. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) v cyklu Povídka.

Lit.: anonym: Jaroslav Formánek: Francouzský rok. In web ČRo 3 Vltava,  12. červenec 2007 (článek). – Cit.:  Český rozhlas 3 – stanice Vltava bude od 22. 7. do 31. 7. 2007 vysílat desetidílnou četbu na pokračování z knihy Jaroslava Formánka Francouzský rok.  Jaroslav Formánek žije od roku 1989 v Paříži. Do české literatury vstoupil na konci devadesátých let novelou Dlouhá kakaová řasa, která popisuje rok 1968 v Čechách očima malého kluka. V roce 2001 vydal soubor povídek Beze stop o lidech žijících ve Francii na okraji společnosti.

Francouzský rok má formu deníkové prózy. Je to mozaika drobných záznamů datovaných od srpna do července nejmenovaného roku. Formánek zde nabízí unikátní pohled na život francouzské společnosti. Na jedné straně zde popisuje epizody ze života obyčejných lidí ze svého nejbližšího okolí – rodiny, sousedů nebo obyvatel hotýlku na pařížské periferii, kde v té době pracoval jako recepční. Druhou linii pak tvoří záznamy o politických kauzách, společenských skandálech a dalších tématech, která hýbou veřejným děním nebo ho alespoň zpestřují.

Rozhlasovou četbu z knihy Francouzský rok připravil v plzeňském studiu Českého rozhlasu Dominik Mačas. V režii Miroslava Buriánka účinkuje Martin Stránský.

O pánubohu (2005)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:25

Božena Němcová. Dramatizace Alena Riegerová. Režie Mária Křepelková. (15min.) (more…)

Poslední vůle (1993)

Agatha Christie. Detektivka. Překlad a dramatizace Helena Šoltészová. Dramaturgie a režie Josef Hlavnička.

Osoby a obsazení: Mary Harterová (Antonie Hegerlíková), Charles Ridgeway-její synovec (Bořivoj Navrátil), Elisabeta, hospodyně paní Harterové (Viola Zinková), Dr. Meynell, rodinný lékař (Jaroslav Kepka), Hopkinson, právní zástupce paní Harterové (Otakar Brousek st.), hlasatel (Vladimír Fišer) a odhlášení (Hana Brothánková).

Natočeno v roce 1993. Premiéra  13. 5. 1994 (Praha, 10.30 – 11.33 h.; 40 min). Repríza 20. 4. 2006 (Vltava, 20:00 h.); 3. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu a Vražedné léto.

Vydal Radioservis v roce 2010 (1 CD, CR0516-2 – 8590236051621) společně s povídkou Vánoční tragédie.

Lit.: anonym: Agatha Christie: Poslední vůle. In web ČRo 2 Praha, 3. srpen 2019 (anotace). – Cit.: Příběh slavné autorky detektivních románů, ve kterém má tentokrát k získání značného dědictví pomoct důmyslně připravená vražda.

Intrika se podaří, ale shodou okolností se obrátí nečekaným směrem. Kam? (…)

« Newer PostsOlder Posts »

Powered by WordPress