Karolína Světlá. Pro rozhlas upravila Marie Syrovátková. Režie Miloslav Jareš.
Čte Marie Glázrová.
Natočeno 1967 (?). Premiéra (?) prvního dílu 12. 3. 1967 (Praha, 11:00 – 11:30 h.).
Karolína Světlá. Pro rozhlas upravila Marie Syrovátková. Režie Miloslav Jareš.
Čte Marie Glázrová.
Natočeno 1967 (?). Premiéra (?) prvního dílu 12. 3. 1967 (Praha, 11:00 – 11:30 h.).
Ivo Andrić. Četba na pokračování z novely Prokleta avlija (1954).Hudba Katarína Cútová. Redaktorka Zuzana Belková. Režie Martin Kákoš.
Účinkuje Ján Gallovič.
Natočeno 1999 (celkem 126 min.). Repríza 26. 2. – 2. 3. 2018 (Rádio Devín, 22:30 h).
Pozn.: Novela nositeľa Nobelovej ceny za literatúru (1961) prináša príbehy drsných, nešťastných a bizarných ľudí. Obsahuje epizódy odohrávajúce sa v orientálnom prostredí. Jeho pestrosti sa vyrovná pestrosť ľudských osudov, prelínajúcich sa väčšou či menšou mierou tolerancie.
Ivo Andrić ( *10.10.1892 – †13.3.1975) románopisec, poviedkár, narodil sa v rodine chorvátskeho pôvodu v dedine Dolac blízko Travnika, Bosna a Hercegovina (vtedy súčasť Rakúsko-Uhorska). V novovytvorenom kráľovstve Srbov, Chorvátov a Slovincov sa stal štátnym zamestnancom, na ministerstve zahraničných vecí, neskôr bol diplomat a veľvyslanec v Nemecku. V diplomatickej službe skončil v roku 1941 po nemeckej invázii do Juhoslávie. Počas Druhej svetovej vojny, Andrić žil ticho v Belehrade, dokončujúc tri z jeho slávnych noviel, ktoré boli zverejnené vroku 1945, vrátane Most na Drine, ktorá sa zaoberá životom v Bosne pod nadvládou Osmanskej ríše.
Lit.: anonym: Čítanie na pokračovanie: Ivo Andrič – Prekliaty dvor. Literatúra. In web Rádio Devín, 21. 2. 2018 (anotace) – Cit.: Čítanie na pokračovanie môžete počúvať od pondelka 26. 2. do piatka 2. 3. o 22.30 na Devíne. Novela Prekliaty dvor, ktorej autorom je nositeľ Nobelovej ceny Ivo Andrič, obsahuje epizódky odohrávajúce sa v orientálnom prostredí. V príbehu frátra Petara a celej galérie svojských ľudských osudov účinkuje Ján Gallovič.
August Strindberg. Povídky z knihy Príbehy zo života manželského. Překlad Jana Rakšányiová. Redaktor Peter Glocko ml. Režie Martin Bendík.
Účinkuje Miroslav Trnavský.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2000 (5 x 30 mn.).
Povídky: 1. Láska a zrno, 2. Jeseň, 3. Smola, Podvedený, 4. Dieťa, 5. Zločinecká povaha.
Pozn.: Už samotný názov prezrádza, akými problémami sa autor zaoberá v týchto novelách. Sú rôznorodé, vtipné až ironické. Výborne stvárňuje manželský konflikt, prázdne pohrávanie sa s banálnymi slovami, hlúposť, tvrdohlavosť a v neposlednom rade príbuzenstvo, ktoré do všetkého pchá nos. Na to všetko priamo vplývajú aj spoločenské pomery.
Věra Mikulášková. Vzpomínkové kapitoly, jejichž autorkou je publicistka, někdejší rozhlasová a televizní redaktorka, a po listopadu 1989 ředitelka brněnského studia České televize, vdova po básníku Oldřichu Mikuláškovi, ing. Věra Mikulášková. Pro rozhlas připravila Alena Blažejovská.
Čte autorka.
Nastudoval ČRo Brno v roce 2011. Premiéra 21. – 25. 3. 2011 (5 x 25 min.).
Obsah: 1. Vlasta Fialová, Hermína Týrlová, Karel Zeman. – 2. Valér Kováč, Miroslav Horníček, Ladislav Lakomý. – 3. Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Jaromír Tomeček. – 4. Josef Kainar, Jaroslav Seifert, Klement Bochořák. – 5. František Kožík, Jan Trefulka, Milan Uhde.
Peter Demetz. Četba na pokračování ze vzpomínkové knihy, provázená autorovými komentáři. Překlad Šimon Pellar. Připravil a hovoří Jiří Kamen. Režie Vladimír Gromov.
Účinkuje Michal Pavlata.
Natočeno 2011. Premiéra 21. – 25. 3. a 28. 3. – 1. 4. 2011 (10 x 30 min.).
Lit.: Kamen, Jiří – Osudy – Peter Demetz: Praha ohrožená. In web ČRo, březen 2011 (článek). – Cit.: Peter Demetz působil jako profesor německé a srovnávací literatury ve Spojených státech, přednášel i na evropských univerzitách. Narodil se v Praze roku 1922. V roce 1949 emigroval. Je autorem mnoha studií a knih, z nichž česky vyšly třeba „Kafka a Praha“, „České slunce, moravský měsíc“, „René: pražská léta Rainera Marii Rilka“, „Praha černá a zlatá“, „Aeroplány nad Bresciou“ nebo kniha esejů „Dějiště: Čechy“.
Z češtiny do němčiny přeložil například Babičku Boženy Němcové, verše Františka Halase a Jiřího Ortena. Po roce 1989 přednášel i na českých a moravských univerzitách.
Loni vydalo nakladatelství Mladá fronta v překladu Šimona Pellara poslední Demetzovu knihu „Praha ohrožená“, jejímž obsahem jsou vzpomínky na protektorátní Prahu. Pasáže z této knihy osobitě líčí běžný život v protektorátu, protektorátní jazz, módu, filmy a v neposlední řadě dívky. V Demetzově knize se prolínají velké a malé dějiny. Demetz vzpomíná se šarmem, nadhledem a vtipem na svá první literární a milostná setkání. Bez patosu popisuje svá utkání s okupační mocí, život židovského míšence ve stínu hákového kříže, i tragický příběh své matky, která zahynula v Terezíně.
Osudy připravil Jiří Kamen, který s Peterem Demetzem natočil pro Český rozhlas několik pořadů, například Radiodokument Chtěl jsem se potkat s Jiřím Ortenem…. Demetzovo vzpomínání před rozhlasovým mikrofonem se v Osudech prolíná se vzpomínkami, které zaznamenal v knize „Praha ohrožená“. Pasáže z Demetzovy knihy v režii Vladimíra Gromova čte Michal Pavlata.
Konstantin Paustovskij (6) a jiní. Překlad Zdeňka Psůtková (6). Úvodem hovoří Václav Daněk.
Čte Vladimír Šmeral (6).
Natočeno 1967. Premiéra 6. dílu 11. 3. 1967 (Československo II, 12:35 – 13:00 h.).
Václav Vojtěch. Z knihy člena expedice admirála Byrda připravila Lydie Vernerová. Zvukový mistr Miroslav Vaverka. Technická spolupráce Miluše Sovová. Průvodní slovo Stanislava Týrová. Režie Zdeněk Kacetl.
Čte Antonín Hardt.
Natočeno 1966. Premiéra (?) 8. dílu 11. 3. 1967 (Praha, 19:45 – 20:15 h.).
Vydala Radiotéka, prosinec 2025 (8x MP3, CR.ES.2025.332). Ukázky k poslechu zde.
Obsah: 8. Rozloučení s Antarktidou.
Pozn.: Václav Vojtěch (29. listopadu 1901, Skřivany u Nového Bydžova – 6. srpna 1932, Labe u Sadské) nebyl první Čech, který podlehl vábení dobrodružství polárních expedic. Jako první Čech ale vstoupil na území Antarktidy, a to 27. ledna 1929. Stal se také přímým svědkem startu letadla, které provedlo historicky první přelet nad jižním pólem; k tomu došlo 29. listopadu 1929.
V roce 1929 se Václav Vojtěch zúčastnil slavné Byrdovy výpravy na jižní pól. Své zážitky vylíčil knize Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem.Před startem další expedice, kdy společně s profesorem Alešem Hrdličkou plánoval studovat polární klima a geologii na Aljašce, však došlo k tragédii, když se utopil při projížďce na kanoi na Labi u Sadské. (anotace)
Věra Mikulášková. Četba na pokračování. Připravila Alena Blažejovská. Zvuk Michal Zelinka. Režie Zdeněk Kozák.
Účinkují Drahomíra Hofmanová, Eva Jelínková, Ondřej Mikulášek a Jaroslav Kuneš.
Připravil ČRo Brno v roce 2011 (5 x 25 min.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Věra Mikulášková: Zrcadlo vzpomínek. In web ČRo 21. 3. 2011 (anotace). – Cit.: Věra Mikulášková je publicistka, dříve rozhlasová a televizní redaktorka a po listopadu 1989 ředitelka brněnského studia České televize, vdova po básníku Oldřichu Mikuláškovi.
Ve vzpomínkových kapitolách vypráví o Vlastě Fialové, Hermíně Týrlové, Karlu Zemanovi, Miroslavu Horníčkovi, Ladislavu Lakomém, Janu Skácelovi, Jaromíru Tomečkovi, Josefu Kainarovi, Jaroslavu Seifertovi, Františku Kožíkovi, Janu Trefulkovi, Milanu Uhde, samozřejmě také o svém manželovi Oldřichu Mikuláškovi, a dalších významných osobnostech našeho kulturního života.
Věra Mikulášková se narodila v roce 1928. Po vysokoškolských studiích začala roku 1952 pracovat v Československém rozhlase v Brně, nejdříve ve zpravodajství, pak v literární redakci, kde se také seznámila se svým manželem, básníkem Oldřichem Mikuláškem. Po narození syna se už do rozhlasu nevrátila. Při péči o rodinu začala spolupracovat s různými deníky a časopisy jako externí reportérka – Svět v obrazech, Květy, Vlasta, Kultura, Ohníček, Mateřídouška. V roce 1961 začalo vysílat brněnské televizní studio, kam nastoupila jako jedna z prvních programových pracovníků s úkolem založit redakci pro děti a mládež. Již v prvních letech vysílání získala několik mezinárodních cen – první cena Intervize, kterou brněnské studio získalo, byla za pořad pro děti. Úspěšně vedla tuto redakci až do odchodu do důchodu v roce 1987. Na výzvu pracovníků studia se do televize znovu vrátila v únoru 1990, a to do funkce ředitelky. V této složité době iniciativně a odpovědně pracovala až do srpna 1992, kdy podruhé odešla na vlastní žádost do důchodu. Píše také knížky pro děti. Letos vyšlo knižně její Zrcadlo vzpomínek (Šimon Ryšavý), původně po kapitolách odvysílané v literárně-publicistickém magazínu ČRo Brno Zelný rynk.
Comte de Lautréamont. Četba na pokračování. Překlad Prokop Voskovec. Připravila Barbora Bukovinská. Hudební spolupráce Michal Rataj. Režie Aleš Vrzák.
Účinkuje Igor Bareš.
Připravil Český rozhlas v roce 2011. Premiéra 1. části 19. 3. 2011 (ČRo 3 Vltava, 12 x 30 min.). Repríza 1. dílu 11. 9. 2022 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Pozn.: Uvedeno při příležitosti 165. výročí autorova narození (Isidore Ducasse se narodil 4. 4. 1846), vloni na podzim (24. 11.) uplynulo 140 let od jeho úmrtí (zemřel 24. 11. 1870).
Lit.: (anonym): Comte de Lautréamont: Zpěvy Maldororovy. In web ČRo 19. 3. 2011 (anotace). – Cit.: Zpěvy Maldororovy jsou psány v próze a jako druh se vymykají definici. Jsou něčím mezi epopejí, černým románem, parodií romantických postupů, blasfemickým monologem.
Miloš Marten napsal v r. 1909 slova, která míří k samé podstatě díla: „Nezapomínejte, že nikde nemluví autor sám, nýbrž jeho hrdina, malující mátožný obraz své minulosti, episod, ale také duše se všemi konvulsemi. Vzata o sobě, báseň hraběte z Lautréamontu má jednotu psychického složení, souměr účelu a prostředku, jiným slovem vnitřní zákon a tím estetickou individualitu. Vulkanické myšlenkové úsilí, ideová revolta, byť zlomená, má vztah k metafysické žízni, k novému smyslu mystéria – ke druhé, skrytější ale stejně prudké evoluci dnešní poesie.“
Básník Robert Desnos shrnul v roce 1931 vše, co je nám známo o autorovi Zpěvů Maldororových: víme, kdy se narodil a kdy zemřel, víme něco málo o jeho rodině a jeho středoškolských studiích, četli jsme Zpěvy Maldororovy, známe několik jeho dopisů, v nichž píše o svých finančních potížích a o svých literárních záměrech. Toť vše.
Ani dnes toho nevíme o mnoho více: Comte de Lautréamont, vl. jm. Isidore Ducasse, se narodil 4. dubna 1846 v Montevideu v Uruguayi, kde byl jeho otec úředníkem francouzského konzulátu. Do třinácti let žil s otcem v Montevideu (matka mu pravděpodobně záhy zemřela), roku 1859 přišel studovat na jih Francie. Do Paříže přichází v létě 1868, ve věku dvaadvaceti let.
Vlastním nákladem vydal pak celé Zpěvy r. 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá. V 19. stol. vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci. Počátkem 20. stol. přihlásili se k němu příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse – dlouho po smrti osamělého tvůrce.
Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců (A. Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém „rodokmenu“ Prvního manifestu surrealismu, v knize Ztracené kroky Breton píše: „Lautréamont největším dílem nese zodpovědnost za dnešní situaci básnictví“). V r. 1940 jej Breton zařadil do své Antologie černého humoru: „Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického…“
Bedřich Golombek. Ukázky ze stejnojmenné knihy z roku 1945, v níž se autor vrací k bezprostředním válečným zážitkům. Vybral a připravil Ivan Němec. Režie Hana Mikolášková.
Čte Jiří Vyorálek.
Připravil Český rozhlas Brno v roce 2011. Premiéra 1. části 30. 3. 2001 v cyklu Psáno kurzívou (ČRo 3 Vltava, 10:00-10:15, 3 x 15 min.).
Pozn.: Vysíláno k 50. výročí úmrtí novináře a spisovatele Bedřicha Golombka.
Lit.: (anonym): Bedřich Golombek: Co nebude v dějepise. In web ČRo 30. 3. 2011 (anotace). – Cit.: K 50. výročí úmrtí Bedřicha Golombka, který zemřel v Brně 31. března 1961, vysíláme tři úvahy z jeho knihy Co nebude v dějepise. Značná část Golombkovy spisovatelské aktivity bezprostředně vyplynula z jeho povolání novináře, sem patří vzpomínkové črty psané u příležitosti padesátého výročí rekapitulující část historie Lidových novin (Dnes a zítra) a pak také reportážní svědectví o tom, jak „lidé všedního dne“ prožívali nacistickou okupaci (Co nebude v dějepise).
Bedřich Golombek, novinář, mimo jiné redaktor Lidových novin a Hosta do domu, se proslavil především jako spoluautor knih Třicet let na zlatém severu a Po stopách polárních pokladů, v nichž spolu s Edvardem Valentou dali poutavou literární podobu vzpomínkám, dobrodružným i humorným příhodám a často i cenným etnografickým postřehům českého polárního cestovatele Jana Welzla. Neméně úspěšné byly i následující knihy Ledové povídky a Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě, popisující Welzlův pobyt ve vlasti a vznik jeho vzpomínek.
Kniha Bedřicha Golombka Co nebude v dějepise vyšla záhy po skončení 2. světové války – ještě v roce 1945. Autor v úvodu poznamenal: „Byl jsem dlouho na rozpacích, zda mám tuto knihu napsat. Po časovém odstupu bude náš boj s vetřelci vylíčen podle bohatších pramenů mnohem lépe, než jsem to mohl učinit já v této době. Pokusil jsem se vylíčit válku na naší domácí frontě, o které se ví, že byla pro náš národ frontou hlavní. Nezabýval jsem se ani výjimečným hrdinstvím, ani výjimečným mučednictvím. Psal jsem o našich lidech všedního dne.“
Powered by WordPress