Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

2. 4. 2011

Cesta na Olymp 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 14:26

Věra Čáslavská. Autentické a pravdivé svědectví nejlepší sportovkyně světa v roce 1968 o cestě na vrchol, o společenské hodnotě sportu vůbec i o tom, co je za oslnivým leskem úspěchů. Obraz člověka, který se nechce spojovat s prostředností. Pro rozhlas připravil Pavel Soukup. Zvuk Jiří Václavíček. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Isabela Siegelová, Pavel Soukup.

Připravil ČRo Hradec Králové v roce 2011. Premiéra vysílána 28. 3. – 1. 4. 2011 v cyklu Četba na pokračování (ČRo 2 Praha, 5 x 25 min.).

Díly: 1. Tatínek vzpomíná, 2. Maminka, 3. Gymnastické začátky, 4. První cesta do Japonska, 5. Cesta na Olymp.

Lit.: Hubička, Jiří: Věra Čáslavská: Cesta na Olymp. In web ČRo 28. 3. 2011 (anotace). – Cit.: Mezi příznivci sportu není snad nikdo, kdo by neznal jméno Věry Čáslavské. Gymnastky, která získala nejvyšší možná sportovní ocenění a která při svých vrcholných vystoupeních na olympijských hrách proslavila jméno tehdejšího Československa tak, jak se nepodařilo žádnému z politiků, žádnému z oficiálních představitelů našeho státu.

Cesta na Olymp je název vzpomínek Věry Čáslavské, v nichž náš provede svým osudem od nejútlejšího dětství, přes klopotnou cestu na výsluní, až po vrcholné okamžiky své kariéry na olympiádě v Tokiu.

A pro ty, kteří slavné období sportovního působení Věry Čáslavské nezažili, připomene několik základních dat: Věra Čáslavská se narodila 3. května 1942 v Praze. Svou sportovní dráhu začala v baletní škole, později se věnovala závodnímu krasobruslení, od roku 1957, kdy jí bylo 15 let, se výhradně zabývala sportovní gymnastikou, která z ní učinila nejlepší československou sportovkyní všech dob. Je mnohonásobnou mistryní světa a sedminásobnou vítězkou olympijských her. Ve své závodní kariéře vydobyla v nejrůznějších soutěžích celkem 140 medailí, z toho 97 zlatých, 32 stříbrných a 11 bronzových. V olympijském roce 1968 byla zvolena nejlepší sportovkyní světa. V roce 1989 jí Mezinárodní výbor pro fair play udělil Cenu Pierra de Coubertina.)

26. 3. 2011

Nezval, Seifert a ti druzí… 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 20:50

Vlastimil Maršíček. Vzpomínky na slavné české literáty z pera Vlastimila Maršíčka, který byl v letech 1956 až 1970 tajemníkem Svazu československých spisovatelů. Četba na pokračování z jeho „necenzurovaného slovníku českých spisovatelů“. Pořad připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Miloš Stránský.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2011. Premiéra 14. – 18. 3. 2011  (5 x 25 min.).

Obsah: 1. Jaroslav Seifert. – 2. Ludvík Aškenazy, Josef Štefan Kubín. – 3. Jan Drda – 4. Adolf Branald a Jan Skácel. – 5. Vladimír Holan.

21. 3. 2011

Pes na ceste 1/10 (Pes na cestě, 2011)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 20:21

Pavel Vilikovský. Četba na pokračování. Redakce Zuzana Belková. Hudební dramaturgie Miroslav Nemec. Zvuková spolupráce Ĺubica Olšovská. Režie Laco Kerata.

Účinkuje Miroslav Trnavský.

Natočeno 2011 (celkem 4 hod. 50 min.).

Pozn.: „Táto kniha je o jednom Slovákovi, lebo tak o tom rozhodli jazyk a kultúra. Je aj o jednom mužovi, lebo tak to zariadila príroda. Byť Slovákom a súčasne mužom nie je ťažké, najmä keď človek nemá na výber, ale rozprávať o tomto odľahčenom bytí až také ľahké nie je. A tak si Vilikovského textové Ja s dvojitou identitou musí vypomáhať citátmi svojich kolegov, požičiavať slová zo susedných jazykov a vďaka tejto pomoci pomaly pracovať na privedení zmyslu života k reči. Výsledkom tejto práce je text – tok, pripomínajúci pohyb psa na ceste. Pes, s najväčšou pravdepodobnosťou bastard, pobieha z jednej strany cesty na druhú, nečakane zastane pri medzníku alebo strome pri ceste, ovonia ich a potom tryskom vyrazí vpred alebo sa vráti kúsok späť, aby sa týmto cikcakovitým pohybom odniekiaľ niekam dostal.“ – Peter Michalovič

19. 3. 2011

O bílém mouřenínovi 1/? (1967?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 22:26

Ion Creanga. Z rumunštiny pro rozhlas připravil Karel Paťha. Další tvůrci nezjištěni.

Vypráví František Smolík.

Natočeno 1967 (?). Premiéra (?) 1. dílu 7. 3. 1967 (Praha, 16:00 – 16:30 h.).

S Kocoury na střeše vzpomínek 1/? (1967)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 22:25

Vzpomínky na Pěvecké sdružení učitelů kocourkovských. Napsali a hovoří dr. J. Procházka, dr. S. Venta a M. Zápal. Hudba dr. Julius Kalaš. Texty písní Karel Hrnčíř. Režie Olga Valentová.

Natočeno 1967. Premiéra 2. části 7. 3. 1967 (Praha, 11:40 – 12:00 h.).

Paměti džezofila 1/? (1967)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 21:46

Připravil a hovoří Jiří Sever a dr. Lubomír Dorůžka.

Natočeno 1967. Premiéra 6. 3. 1967 (Československo II, 20:30 – 22:30 h.).

Obsah: Annie Ross dnes (6. 3. 1967).

Schválnosti života 1/? (1967?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 21:25

Elsa Trioletová. Osudy pařížské šansoniérky. Překlad Eva Musilová. Připravila Běla Čálková.

Natočeno 1967 (?). Premiéra (?) 4. části 6. 3. 1967 (Československo I, 8:05 – 8:20 h.).

16. 3. 2011

Andělin popel 1/? (2000, 2022)

Mluvené slovo Frank McCourt: Andělin popelFrank McCourt. Román amerického autora irského původu. Přeložil a četbu na pokračování připravil Josef Moník. Dramaturgie Dagmar Jaklová – Oravová. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Josef Somr a David Novotný.

Natočeno 2000.

Vydala Radiotéka – Prostor, březen 2022 (MP3, EAN 8590236114029, celková délka 5 hod. 46 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: „Když povídám lidem, o čem je ta kniha, říkám obvykle, že je o jedné irské rodině a o jednom otci, který pije, a že spousta lidí v ní umírá na různé nemoci a že je to opravdická legrace“.

Četba z románu vyznamenaného Pulitzerovou cenou, vyšel ve více než 25 jazycích a prodaly se ho miliony výtisků.  Filmová verze s Emily Watsonovou, Robertem Carlylem a Michaelem Leggem v hlavních rolích (1999) podle románu byl nominován na Oscara a na MFF Karlovy Vary 2000 získal Cenu diváků.

Každé slovo je darem a každá stránka je příběhem o triumfu. Frank McCourt dokázal přežít nemoc, hlad a chudobu. A i když vás události, které se v této knize odehrávají, rozpláčou, nic vás nerozpláče víc než skutečnost, že to dokázal. Přežil, zatímco mnoho lidí nepřežilo, a dokázal vyprávět příběh za ty, kteří nemohli. (Clarah Grossman, The RHS High Times)

13. 3. 2011

Cestou lásky – Josef Mánes 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 22:06

František Kožík. Četba na pokračování z biografického románu o Josefu Mánesovi. Pro rozhlas upravil Jan Sulovský. Redaktor Jiří Hubička. Zvukový mistr Roman Špála a Jiří Vavrda. Záznam a střih Daniela Sochorová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Helen Jane Long (World Light). Režie Michal Bureš.

Čte Petr Pelzer.

Nastudoval ČRo Olomouc 16. – 21. 3. 2011. Premiéra 1. dílu 4. 4. 2011 (ČRo 2 Praha, 22:00 – 22:30 h.).

12. 3. 2011

Legionářská anabáze 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 21:25

Zdeněk Štěpánek. Dramatické vzpomínky známého herce na boje českých legionářů v Rusku. Rozhlasová úprava a režie Petr Pleva.

Účinkuje Petr Štěpánek.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2011. Premiéra 7. 3. – 11. 3. 2011  (5 x 25 min.).

Lit.: Tamchyna, Robert: Legionářská anabáze. In web ČRo, březen 2011 (anotace). – Cit.: „… poprvé jsem měl možnost vidět v Rakovníku skutečné divadlo a byl jsem unesen a ztracen zároveň. Pamatuju se, že jsem mamince vykládal celý děj dlouho do noci, že jsem jí některé scény hrál, až mne musela zahnat do postele. Ale usnout jsem nemohl, cítil jsem nějak podvědomě, že divadlo bude mým osudem.“

Tak vzpomínal Zdeněk Štěpánek (22.9.1896-20.6.1968) na svoje začátky u kočovných divadelních společností. Tady získávall první výrazněšjí zkušenosti vyjímečný talent mladého herce, který už ve svých pětadvaceti letech hrál v tehdejším Městském divadle na Vinohradech, odkud po pěti letech odešel do Národního divadla. O Zdeňku Štěpánkovi se nejčastěji mluví jako o pokračovateli slavné tradice herectví Eduarda Vojana a Václava Vydry, bezesporu patří mezi největší české herce všech dob. Síla Štěpánkova herectví dokázala oslovit diváky několika generací, charakteristický pohled očí, silný znělý hlas. (Postupem let se košatost a rozmach Štěpánkova herectví měnily ve střídmost a – aniž by se ztrácela uhrančivost jeho výrazu – koncentrovaly se do úsporných gest a především do práce se slovem. Charakteristický řezavý hlas se dovedl melodicky rozklenout, až zněl jako nejkrásnější hudba. Jaroslav Someš) Jak vzpomíná Bohumil Bezouška, když skončilo v českém divadle období metody Stanislavského, bylo najednou v módě divadlo myšlenky a jak bylo v té době v kraji zvykem okamžitě bylo nutné uspořádat celostátní aktiv. Zdeněk Štěpánek prý odcházel domů už v polovině a cestou vyprávěl přátelům: Tak jsem se dozvěděl, že herci začali myslet až v roce 1960. A co, pro pána krále, dělali až do dneška…? Kampak s takovou teorií na herce, který stejně jako např. Jan Pivec dokázal pracovat bez velkého přemýšlení o své roli – a mnohem důležitější pro něj byla důvěra a porozumění s režisérem, talent a jakási vnitřní herecká intuice. Mezi nejoblíbenější Štěpánkovy jevištní postavy patřil, jak sám říkal, Cyrano – jenom na pražských divadelních scénách se k němu vrátil v životě celkem třikrát. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress