Comte de Lautréamont. Četba na pokračování. Překlad Prokop Voskovec. Připravila Barbora Bukovinská. Hudební spolupráce Michal Rataj. Režie Aleš Vrzák.
Účinkuje Igor Bareš.
Připravil Český rozhlas v roce 2011. Premiéra 1. části 19. 3. 2011 (ČRo 3 Vltava, 12 x 30 min.). Repríza 1. dílu 11. 9. 2022 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Pozn.: Uvedeno při příležitosti 165. výročí autorova narození (Isidore Ducasse se narodil 4. 4. 1846), vloni na podzim (24. 11.) uplynulo 140 let od jeho úmrtí (zemřel 24. 11. 1870).
Lit.: (anonym): Comte de Lautréamont: Zpěvy Maldororovy. In web ČRo 19. 3. 2011 (anotace). – Cit.: Zpěvy Maldororovy jsou psány v próze a jako druh se vymykají definici. Jsou něčím mezi epopejí, černým románem, parodií romantických postupů, blasfemickým monologem.
Miloš Marten napsal v r. 1909 slova, která míří k samé podstatě díla: „Nezapomínejte, že nikde nemluví autor sám, nýbrž jeho hrdina, malující mátožný obraz své minulosti, episod, ale také duše se všemi konvulsemi. Vzata o sobě, báseň hraběte z Lautréamontu má jednotu psychického složení, souměr účelu a prostředku, jiným slovem vnitřní zákon a tím estetickou individualitu. Vulkanické myšlenkové úsilí, ideová revolta, byť zlomená, má vztah k metafysické žízni, k novému smyslu mystéria – ke druhé, skrytější ale stejně prudké evoluci dnešní poesie.“
Básník Robert Desnos shrnul v roce 1931 vše, co je nám známo o autorovi Zpěvů Maldororových: víme, kdy se narodil a kdy zemřel, víme něco málo o jeho rodině a jeho středoškolských studiích, četli jsme Zpěvy Maldororovy, známe několik jeho dopisů, v nichž píše o svých finančních potížích a o svých literárních záměrech. Toť vše.
Ani dnes toho nevíme o mnoho více: Comte de Lautréamont, vl. jm. Isidore Ducasse, se narodil 4. dubna 1846 v Montevideu v Uruguayi, kde byl jeho otec úředníkem francouzského konzulátu. Do třinácti let žil s otcem v Montevideu (matka mu pravděpodobně záhy zemřela), roku 1859 přišel studovat na jih Francie. Do Paříže přichází v létě 1868, ve věku dvaadvaceti let.
Vlastním nákladem vydal pak celé Zpěvy r. 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá. V 19. stol. vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci. Počátkem 20. stol. přihlásili se k němu příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse – dlouho po smrti osamělého tvůrce.
Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců (A. Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém „rodokmenu“ Prvního manifestu surrealismu, v knize Ztracené kroky Breton píše: „Lautréamont největším dílem nese zodpovědnost za dnešní situaci básnictví“). V r. 1940 jej Breton zařadil do své Antologie černého humoru: „Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického…“