Juraj Raýman. Kompletní audiokniha. Hudba Veronika Jánošíková. Ilustrace Martin Knut. Zvuk Veronika Jánošíková, Richard Petro. Režie Richard Petro.
Čte autor.
Natočeno 2024. Vydalo Vydavateľstvo Šarkan v roce 2024 (MP3, celková délka 44 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Knižka Vystúp z tieňa svojho tieňa alebo svedectvo o mojej hlave nemá súvislú dejovú líniu. Rozprávanie stojí na absurdnej intertextuálnej mozaike tekutých vzťahov, príbeh nesmeruje k žiadnemu uspokojivému záveru či vysvetleniu a predsa sa pokúša byť presvedčivým svedectvom o nutrii riečnej, o tomto statnom hnedastom, vyše metra dlhom vodnom hlodavcovi s okrúhlym chvostom vážiacim asi 18 kg. (anotace)
Lit.: Tarnovský, Marek: Drobný klenot slovenské literární subverze. In web Naposlech.cz, 2. 12. 2024 (recenze). – Cit.: Rozsáhlá tvorba řady autorů slovenské postmoderní prózy je přinejmenším stejně zajímavá jako její český protějšek reprezentovaný zejména geniálními texty Jana Křesadla, Michala Ajvaze nebo Jiřího Kratochvila.
Na česko-slovenském audioknižním trhu patří k nejlepším titulům vůbec Michalem Ďurišem výtečně načtený román Petera Macsovszkého Želáte si novú kúpleňu? Jedná se o důvtipný nedějový román, v němž autor skládá ze střípků jednotlivých událostí a situací obraz současného světa, přestože text situoval do blízké budoucnosti. Tento znamenitý text měl jistě své předobrazy, například v povídkové tvorbě předčasně zesnulého prozaika Dušana Mitany, nebo v krátké próze televizního scénáristy Juraja Raýmana Vystúp z tieňa svojho tieňa. Svedectvo o mojej hlave, která poprvé vyšla v roce 1993 v knižní edici původně samizdatového literárního časopisu Fragment.
Jde v první řadě o reflexi stavu, v kterém se autor (a jeho čtenáři s ním) ocitl na počátku 90. let, tedy v době, kdy se předchozí historická změna tak tak usadila jako nová normalita, a přesto doba slibovala nové překotnosti i nové návraty před sebe samu.
Raýman vystavěl svůj text antimimeticky, přičemž toto odmítnutí literárního díla jako prosté nápodoby skutečnosti je radikální a průzračné. Konstruuje sice postavu zvláštně neživotného spisovatele, jemuž přisoudil jméno Broskyňa, ale na tu pak jen nechává působit proud událostí a myšlenek a jejím prostřednictvím vyjevuje, že jedinou skutečnou postavou jeho prózy – a to postavou podle klasické typologie disturbativní – je vypravěč. Všechna ostatní jména a veškeré s nimi spjaté myšlení a jednání plní pouhou funkci rekvizity a symbolu. (more…)