Milan Lasica a Július Satinský. Rozhlasový seriál. Zábavný kurs pro začátečníky, starší a pokročilé. Připravil Jan Kolář. Hudební spolupráce Jan Beneš. Režie Jan Němeček.
Natočeno 1998 – 2001. Repríza 12. dílu 15. 2. 1999 (Praha, 0:05 – 0:55 h.).
Vydal Supraphon 31. 5. 2024 (1 CD MP3, celková délka 8 hod. 15 min.). Ukázka k poslechu zde.
Obsah: Lekce 1. Jak se chovat v erotickém salonu – 2. Republika a monarchie – 3. Jak je důležitý sluha – 4. Jak se chovat na recepci – 5. Jak se šťastně oženit – 6. Jak se dožít vysokého věku – 7. Jak se chovat na koncertě 8. Jak se chovat v letadle – 9. Jak se stát hercem – 10. Jak správně oslovovat- 11. Jak se stát špionem (1. repríza 10. 11. 1999 na stanici ČRo 2 Praha) – 12. Jak se stát šťastným alkoholikem – 13. Jak sbalit pěkné děvče – 15. Jak se stát vojákem z povolání – 16. Jak zhubnout a neztratit chuť k jídlu – 17. Jak udržet hněv na uzdě – 18. Jak utrácet velké prachy – 19. Jak se chovat na abiturientském večírku (premiéra 14. 11. 1999 na stanici ČRo 2 Praha) – 20. Jak se stát politikem – 22. Jak si počínat v beztížném stavu – 23. Jak se chovat u lékaře – 24. Jak se chovat v lázních – 25. Jak se připravit na odchod z tohoto světa – 26. Jak čelit životním situacím – 27. Jak čelit trapasům – 28. Jak čelit nečekané návštěvě – 29. Jak se chovat v zahraničí – 30. Jak se stát úspěšným bez talentu – 31. Jak správně poklonkovat (premiéra 11. 1. 2001, ČRo 2 Praha) – 33. Jak se stát námořníkem – 34. Jak žít ve dvojici. – 35. Jak se chovat, když zůstanete viset ve výtahu – 36. Jak být šťastný (1 díl cca 53 min.).
Pozn.: Též pod názvem Škola života Lasici a Satinského. Pravým cílem Školy života Milana Lasici a Júliuse Satinského není vyučovat, ani poučovat, ale nabízet dobrou zábavu a chytrý humor, jehož nikdy není dost.
V druhé polovině devadesátých let inicioval Jan Kolář, tehdejší vedoucí redaktor Českého rozhlasu v redakci zábavy, cyklus humorných improvizaci v duchu dávných předscén V+W s Milanem Lasicou a Júliem Satinským jako čirou improvizaci a nadsázku. Točilo se přímo z jedné vody na čisto. Dílů bylo celkem šestatřicet, na tomto kompletu je jich 11, každý výstup je proložen písní, která s vyprávěním souvisí, na řadě z nich zpívá Milan Lasica. Humor Lasici a Satinského je jedinečný a od dob Osvobozeného divadla nemá v Česku ani na Slovensku precedens. Jejich humor vzniká na vzájemném slyšení, intelektuální souhře, v nichž jeden nápad podněcuje druhý. A jen stěží určíte, kdo je nahrávač a kdo gagman. Obě tyto role se pravidelně střídají a snad jenom rozdíl temperamentů občas prozradí, že Satinský je rodem vypravěč a Lasica spíš lakonický komentátor. Odlehčené doteky lidského údělu z úst Lasici a Satinského vůbec nezestárly a krom toho jsou neobyčejně zábavné. (anotace CD).
Lit.: –jk- (= Jiří Kamen?): Škola života. In web ČRo, 11. 1. 2001 (anotace). – Cit.: Za starých časů patřilo poklonkování k bontonu. Pozdrav „ruku líbám“ s následným lehkým úklonem tehdy používal každý správný gentleman. V dnešní době se tento obyčej ze společenského chování vytratil. Milan Lasica a Julius Satinský si myslí, že je to škoda.
A proto se rozhodli věnovat mu už 31. lekci své Školy života. Dnes je ovšem zapotřebí poklonkovat jinak než včera. A tak vám dvojice L + S nabízí několik praktických rad a návodů, jak být uctivým a jak se vhodně klanět, aniž byste nutně museli ztratit úroveň. Poklonkování totiž musí mít svou kulturu.
Například na letišti vůbec není dobré líbat spřátelenou hlavu státu na botu či na nohu. Při pracovním obědě se zase doporučuje dojídat polévku po šéfovi zásadně vlastní lžicí. A budete-li na lodi, nikdy při hluboké úkloně nestůjte na kraji paluby, mohla by se vám zatočit hlava a skončíte ve vlnách.
Pokud se vám snad zdá, že výše uvedené rady a pokyny jsou absurdní, máte samozřejmě pravdu. Pravým cílem Školy života Milana Lasici a Júliuse Satinského není vyučovat, ani poučovat, ale nabízet dobrou zábavu a chytrý humor, jehož nikdy není dost.
Lit.: Tarnovský, Marek: Škola inteligentního humoru. In web Naposlech.cz, 3. 9. 2024 (recenze). – Cit.: Jelikož před nedávnou dobou náš audioknižní magazín prolomil jisté tabu a rozšířil svůj záběr i o podcasty, bude se tato recenze psát o něco lehčeji. Protože půdorysem většiny podcastů je rozhovor dvou protagonistů na dané téma a právě vydané rozhlasové nahrávky z pořadu Škola života redakce zábavy Českého rozhlasu, který se vysílal v druhé polovině 90. let, v podstatě nic jiného nepřinášejí. Jenže, jak už to chodí, když dva dělají totéž, není to totéž.
Milan Lasica (1940-2021) i Július Satinský (1941-2002) byli především autorsky zaměření herci, jejichž improvizační schopnosti jsou – i s víc než čtvrtstoletí dlouhým odstupem – dechberoucí. V rozhlasovém studiu se mezi lety 1998 a 2002 sešli celkem šestatřicetkrát, aby natočili vždy zhruba padesátiminutový dialog na dané téma. Samostatně zatím vyšel v roce 2004 pořad Jak se stát námořníkem (33. epizoda) jako doprovodné CD ke vzpomínkové knize Milana Lasici a Jana Koláře Bledomodrý svet Júliusa Satinského. A nyní se péčí Supraphonu dostává prvních jedenáct dílů tohoto seriálu k starým i novým posluchačům jako audiokniha.
Půdorys pořadu je vlastně až zoufale fádní – jeden nebo druhý z protagonistů nastolí téma, o kterém se pak oba baví. Avšak: Z jiskřivého střetávání dvou tvůrčích intelektů a komických talentů se rodí jeden vtip za druhým, vtip především slovní a absurdní. Přitom nejde o témata, která by na první pohled slibovala třeskutou zábavu (Jak se dožít vysokého věku, Jak se stát hercem nebo Jak je důležitý sluha k prosperitě atd.). A také žádnou třeskutost nepřinášejí, jen chytré, důvtipné a vtipné povídání.
Je přirozené, že takový druh humoru je bytostně spjat s osobnostmi jeho autorů a nebude sedět nikomu, kdo se na něj nedokáže nastavit. A je potřeba přiznat i to, že některé slovní gagy se možná už přežily a působí trochu jako z jiného světa (jde především o několik málo míst, které zavání misogynií), avšak i při vědomí turbulentních změn v náladě společnosti, které naštěstí probíhají, se nejedná o nic, co by bylo potřeba dále problematizovat.
​Pořad vznikal v dramaturgii divadelního publicisty Jana Koláře, jednoho z předních odborníků na československé studiové scény, a v režii Jana Němečka, který stojí za nejedním pořadem, který by se dal taktéž zařadit do škatulky inteligentní zábavy. Šťastnou ruku pak měli tvůrci při výběru písniček, které po několika minutách sice dialog přeruší, ale zároveň vhodně doplní. Řada z nich je z autorské dílny Milana Lasici, který byl plodný též jako mimořádný textař, několik z nich zazní dokonce v jeho podání. Autoři neváhali použít ale i píseň Leoše Janáčka (Muzikanti z písňového cyklu Moravská lidová poezie v písních) a pokud jde o české autory, jde především o přehlídku neuvěřitelně vysoké úrovně českého textařského umění reprezentovaného jmény jako Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Dědeček nebo Jan Burian, často se ozve společné dílo Jana Vodňanského a Petra Skoumala.
Pro zajímavost: Na nahrávce je zastoupena i ukázka nové tvorby Jiřího Suchého, písnička K čemu je divadlo v podání jeho a Jitky Molavcové. Jde o mimochodem podaný důkaz, že tato legenda české kultury neztrácí dech a svěžest ani v pokročilém věku: „v divadle jsou kulisy / prokousaný od krysy / pod nápisem sprostým / propocený kostým“.
Zkušený zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer, který nahrávky po technické stránce připravil k publikování, dodal zvuk, na kterém není zub času nijak přehnaně znát. Jistě je možné vzít tuto audioknihu jen jako zajímavý dokument o autorsko-interpretačním sepjetí populární dvojice nebo jako svědectví o sice nedávné, přesto už zapomínané době, v které zastoupené nahrávky vznikaly. Jenže v jejích jednotlivých zvukových souborech je ukryto mnohem, mnohem víc.
Jane Austenová. Stereofonní inscenace klasického anglického románu, který s ironickým podtextem líčí život na anglickém venkově konce 18. století, tamní rodinné vztahy a neutuchající snahy matek najít pro své dcery vhodné ženichy. Překlad Eva Kondrysová. Dramatizace Anna Smetanová. Hudební spolupráce Josef Pech. Režie Alena Adamcová.