Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Od šéfredaktorky stanice Barbory Šichanové jsem se dozvěděl, že seriál není určen pro přímé vysílání Rádia Wave, ale je šířen pomocí různých platforem, hlavně platformy mujRozhlas. Na tento pořad jsem narazil na fejsbúkových stránkách rádia Wave. Rád bych na něj upozornil tady, protože já sám jako starý člověk nejsem většinou posluchačem toho, co se dá slyšet pouze přes mobilní telefon nebo počítač.

Stanice označuje Štěstí ASAP jako hraný podcast. Já se přidržím staršího označení rozhlasová hra. Ta totiž má v Českém (dříve Československém) rozhlase tradici mnoha desítek let. Na rozdíl od mladé generace poslouchám vysílání rozhlasových stanic, zvláště těch českých, prostřednictvím samostatného rozhlasového přijímače. K tomu jsem si samozřejmě pořídil i přijímač s digitálním pásmem DAB+, kde vysílá i Český rozhlas Rádio Wave.

Hra Štěstí ASAP je samozřejmě primárně určena mladší generaci, ale to neznamená, že nemůže být zajímavá třeba i pro starší lidi. Už jenom pro pochopení mluvy a myšlení lidí jiného věkové kategorie a  jiného prostředí.

Nemá smysl, abych se tu rozepisoval, o čem hra je. Mohu však říct, že vzhledem k zajímavému zvukovému doprovodu se velmi dobře poslouchá. Zvuková složka obsahuje mnoho zvuků, které známe z mobilů, z počítače i z reálného života a zajímavou scénickou hudbou Jindřicha Kravaříka. (…)

Na odkazované stránce Rádia Wave se dozvíte charakteristiku tří hlavních postav. Svede je dohromady nespokojenost se svým vlastním životem a touha rychle dosáhnout úspěchu a peněz.

Přestože to vypadá, že ústředním motivem hry je práce ve velmi atraktivním oboru, do kterého je zapojena i umělá inteligence, je to především pohled do nitra postav jedné generace. Všichni přemáhají vnitřní nejistotu, ale navenek se tváří jakože jsou dokonalí. Aspoň ve své profesi. V průběhu děje se ukazuje, že některé postavy jsou ovlivněny společnými prožitky z minulosti. Vztahy se samozřejmě vyvíjejí i v průběhu práce ve firmě. Všichni jsou ve vztazích velmi opatrní. Čiší z nich obava otevřít se úplně před kolegy, aby nebyli zklamáni. Navenek ukazují spíš ironii a pohrdání. Přes všechnu vzájemnou opatrnost v se v závěru ukáže, že někdo někomu nalétne. Někdo je podveden. Možná, že jsou podvedeni všichni. Jak se z toho jednotlivé postavy vyhrabou, zda to pro ně bude přínos nebo zklamání, to tady nebudu prozrazovat. Ten pravý zážitek z toho bude mít jen ten, kdo si poslechne celých 123 minut. Hra je rozdělena do šesti zhruba dvacetiminutových částí. Pokud si někdo poslechne jen poslední díl, aby se dozvěděl, jak to dopadlo, určitě z toho nebude mít ten správný dojem. Děj celé hry je totiž tak propletený, že pouze z poslechu posledního dílu nemusí jasné, kdo je kdo a jakou hrál v průběhu děje úlohu. Tím nemyslím hereckou roli, ale význam postavy v celé hře.

V seriálu jsou lehce naťuknuta témata, týkající se soukromého života postav. Jsou to témata, se kterými se ve hrách Českého rozhlasu obvykle nesetkáváme. Jedna dívka se zmíní, že v minulosti organizovala práci v erotickém privátu, jeden z hlavních hrdinů je gay. Část volného času tráví jako camboy. Toto slovo jsem se dozvěděl až z doprovodného textu k seriálu. Předtím jsem ho neslyšel a na internetu jsem zjistil, že je to člověk, který ukazuje své tělo přes webovou kameru. On tak vlastně hledal partnera, kterého patrně dlouho nemohl najít.

Také samotný název hry Štěstí ASAP byl pro mě dlouho záhadou. Slovo ASAP jsem ve hře nikde neslyšel, ačkoliv jsem ji poslouchal několikrát. Jedná se o takzvanou chatovací zkratku As Soon As Possible (co možná nejdříve).

Velice mě zaujaly výkony herců. Jejich projev, který je doplněn různými zvuky a ruchy vytváří dojem, že se nejedná o hru, ale že jde o reálné záběry, tedy o dokument. Hlasy jsou velice civilní. Výborný scénář autorů Jana Dibitanzla a Jana Jindřicha Karáska je prošpikován množstvím jednak slangových výrazů z informační technologie a jednak čistě generačních slov. Jsou tam i vulgární slova, která se nyní běžně používají v hovorové řeči. Není jich tam mnoho co do výčtu, ale o to častěji jsou používána, protože jimi postavy vyjadřují sinou expresivitu.

Na první poslech jsem mnoha profesním slovům nerozuměl, i když jsem chápal jejich význam v souvislostech. Proto jsem vztahy mezi jednotlivými postavami pochopil až při třetím poslechu. K tomu přispěla podobnost hlasů hereček i herců, které se mi bez znalosti celého děje občas nepodařilo rozlišit. Zaujalo mě však, že do postavy matky programátora Patrika byla zvolena herečka mluvící velice věrohodně moravským přízvukem, což podtrhnulo skutečnost, že Patrik není z Prahy.

Jména herců, kteří jsou uvedeni na webové stránce Rádia Wave, mi většinou nic neříkala. Herectví však mají v krvi. Někteří z nich pocházejí z hereckých rodin. Například Alžběta Malá je pravnučkou herce Ilji Prachaře, Týna Průchová je dcerou herce Ladislava Mrkvičky. Myslím, že podle hlasu jsem poznal jenom herce Pavla Soukupa v roli Tomášova bývalého šéfa a otce jeho bývalé přítekyně Lindy. I když jsem poněkud na pochybách, jestli to je ten Pavel Soukup, kterého myslím. Zjistil jsem totiž, že hru natočil režisér Pavel Soukup, což je člověk o generaci mladší. Ve hře účinkuje mnoho herců. Bohužel na stránce informací o hře jsou pouze vyjmenování, ale kromě tří hlavních postav chybí to, čemu se dříve říkalo „osoby a obsazení“.

V posledních letech jsem hodně přemýšlel o tom, zda rozhlasová hra má ještě dnes smysl. Za mého mládí vznikaly rozhlasové hry buď jako rozhlasová úprava divadelních her nebo jako dramatizace románů. V současné době si raději poslechnu román jako audioknihu bez textové úpravy a zkracování. Rozhlasové hry jsou u nás výsadou veřejnoprávního vysílání. Pro privátního vysílatele je jento útvar příliš drahý, ale vzhledem ke klipovitosti vysílání i příliš dlouhý. Rozhlasové hry jsem vždy poslouchal na stanicích Český rozhlas Dvojka (dříve Praha) anebo Český rozhlas Vltava. Za poslední roky mě však málokdy uchvátil scénář i zvukové zpracování tolik jako u Štěstí ASAP.

Rozumím tomu, že hra nebyla zařazena do živého vysílání, ale uveřejněna pouze fe formě webového podcastu. V běžném vysílání by si někdo mohl stěžovat na její drsnost. Před lety zveřejněním citace z románu Alana Hollinghursta Linie krásy přišel o místo šéfredaktora stanice Vltava Petr Fischer. Větu „… provokující penis, který mu zrovna teď trčel nad koulemi drze jako vykřičník…“ označili někteří členové rady Českého rozhlasu za pornografii. Proto je každý díl podcastu Štěstí ASAP označen upozorněním, které jsem citoval úvodem. Avšak myslím, že tzv. vulgární slova, která ve hře často zaznívají, nemají vulgární význam, jsou jen emocionální zkratkou.

Pro mě byl poslech hry Štěstí ASAP naprosto strhujícím zážitkem. Nevím, nakolik je její obsah pravdivý. Ve svých sedmdesáti letech jsem nemohl pozorovat obdobnou skupinu lidí, jak se mezi sebou baví. Osobně i profesně. Rozhodně zpracování je naprosto uvěřitelné. Vybavila se mi část rozhovoru majitele internetové televize V.O.X. TV Petra Kubelíka v jenom z pořadů rádia Prostor, kde uvažoval o nejmladší generaci, nejvíce zasažené moderními technologiemi.

***

citace Petr Kubelík:

Generace, které se narodily v šedesátých, sedmdesátých letech, ti (lidé) se řídili podle toho, co se musí dělat. To byl ten jejich hnací motor. Generace osmdesát devadesát, ti se řídili podle toho primárně co má smysl. Něco se musí udělat, ale má to smysl nebo ne. Podle toho to udělali a nebo ne. A tihle (mladší) se údajně podle něj řídí jestli je to baví nebo ne. To znamená : když je to nebaví – a to říká člověk z praxe, co s nima dělá – tak to neudělají. A ty když na ně zařveš, tak jdou pryč. Protože nemají téměř žádnou odolnost vůči stresu. A tohle je podle mě nebezpečná budoucnost, protože to víš, že ty když si najdeš jakoukoliv profesi, kterou miluješ, tak stejně je tam minimálně 40 procent věcí, které tě nebaví, ale musíš je dělat, jsou součástí té profese. A v okamžiku, když děláš jenom to, co tě baví, tak nikdy v tom nemůžeš být dost dobrý.

***

Já mladou generaci, o které je i rozhlasová hra Štěstí ASAP, nevidím tak černě. Ačkoliv to z mnohých pořadů Českého rozhlasu vypadá, že všichni mladí v určitém věku mají deprese a bez psychologa se neobejdou, já myslím, že mnozí z nich, až budou postaveni před problém, před nímž nebudou moci utéct, tak ho vyřeší. Líp nebo hůř jako v každé generaci před nimi. Nic jiného jim nezbyde.

Rozhodně doporučuji k poslechu hru Štěstí ASAP. Přestože její obsah zahrnuje vulgarismy, není vhodný pro děti a popisuje závislost a užívání návykových látek.