Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Stereofonní koláž z fantastických povídek klasiků světové literatury. Připravila Anna Smetanová. Hudbu složil a řídí Vladimír Truc. Dramaturgie Dagmar Jaklová-Oravová. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: hlasatelka (Jaroslava Adamová), profesor (Petr Nárožný), vypravěč (Jiří Šrámek), starý kozák (Bohumil Pastorek), Choma Brut (Pavel Soukup), Chaljava (Radan Rusev), Horobec (Miroslav Masopust), čarodějnice (Marie Marešová), Rusalka / mrtvá (Soňa Dvořáková), ??? (Josef Vrána), rektor (Ota Sklenčka), Doroš (Ladislav Kazda), Foma (Pavel Spálený), setník (Zdeněk Kutil), Vij (Radislav Nikodém), zřízenec (Ferdinand Krůta), Chaljava (Radan Rusev), Horobec (Miroslav Masopust), Angličan (Dalimil Klapka), Poe (Fred Bunzel), Balzac (Václav Černý), Turgeněv (Mark Anfilov), docent Čert (Radislav Nikodém), Neruda (Ota Sklenčka), Thompson (Josef Vinklář), Allin (Vladimír Brabec), Thompsonová (Jiřina Jirásková), Rosa (Miriam Kantorková), Stoddard (Vladimír Ráž, vypravěč (Jiří Šrámek), Johns (Ilja Prachař), Bunter (Vilém Besser), Kapitán A (Antonín Hardt), kapitán B (Miroslav Zounar), námořník (Radan Rusev), kormidelník (Svatopluk Skládal), zřízenec (Ferdinand Krůta), mistr Blecha (Miroslav Masopust), Frezi Grantová (Jana Scheubová) a Anděl pitvornosti (Ivo Gübel).

Natočeno v roce 1983 (30 min. + 36 min.). Obnovená premiéra 1. a 2. dílu 5. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.), 3. a 4. dílu 12. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Žáková, Hana: Když máma slyší hlasy… In Vlasta 15-1987 (6. – 10. 4. 1987), s. 19 (článek).

Lit.: Oravová-Jaklová, Dagmar: Fantasmata. Stereofonní koláž z fantastických povídek klasiků světové literatury. In web ČRo 3 Vltava, 5. listopad 2023 (článek). – Cit.: V roce 1983 připravila Anna Smetanová koláž na motivy slavných tajemných příběhů. Její dva hrdinové, profesor Hrůza a jeho asistentka, zavedou ve čtyřech dílech posluchače do světa strašidel, duchů a nadpřirozených sil vůbec.  (…)

Anna Smetanová začínala v rozhlase úpravami a dramatizacemi převážně ruské literatury (Dostojevskij: Zločin a trest, Gogol: Taras Bulba, Andrejev: Fixní idea…). Jejím autorským debutem byla hra Černá dáma dává mat. Následovaly hry Cesta k sobě, Marboul a Prozatímní čekárna. Nejčastěji spolupracovala s režisérkou Alenou Adamcovou.

G. K. Saunders. Prázdninové dobrodružství tří mladých přátel s obyvateli vzdálené planety. Překlad Karol Reif. Rozhlasová úprava Luděk Pilc. Režie Karel Weinlich.

Natočeno 1964. Premiéra 1. dílu 10. 7. 1964 (Praha, 14:30 – 15:00 h.), 2. dílu 17. 7. 1964 Praha, 14:30 – 15:00 h.), 5. dílu 7. 8. 1964 (Praha, 14:30 – 15:00 h.).

Vladislav Kracík. Rozhlasová série. Dramaturgie Eva Lenartová. Zvukový mistr Zdeněk Prchlík. Produkce Tereza Chmelinová. Režie Tomáš Soldán.

Nastudovala Olomouc v roce 2023 k 450. výročí vzniku olomoucké univerzity. Premiéra 1. dílu 7. 10. 2023 (ČRo Olomouc, 18:04 h.; 24 min.) v cyklu Setkání s literaturou.

Lit.: vim: Rozhlasová cesta do časů Jana Sarkandera. In web Univerzita Palackého, 25. 8. 2023 (zpráva). – Cit.: Letošnímu 450. výročí vzniku olomoucké univerzity věnuje nemalý prostor i Český rozhlas Olomouc. Vedle seriálu vzpomínek absolventů například právě podle scénáře Vladislava Kracíka vzniká rozhlasová série Půlnoční chodby Univerzity Palackého, která bude později i součástí webu Ostrov Olomouc. Některé její scény přitom režisér Tomáš Soldán se štábem natáčí přímo v univerzitních prostorách, v Uměleckém centru. Auditorium maximum se tak již stalo kulisou pro natáčení části neplánované cesty časem studentky ze současnosti do doby Jana Sarkandera a točit se ještě bude i v hudební učebně.

Lit.: ele (= Lenartová, Eva) – Soldán, Tomáš: Vladislav Kracík: Půlnoční chodby. Dramatický seriál inspirovaný historií Univerzity Palackého. In web ČRo Olomouc, 7. říjen 2023 (článek). – Cit.: Víte, co mají společného Jan Sarkander, Bohuslav Balbín, Gregor Johann Mendel a Pavel Novák? Vůbec nic. Kromě jedné podstatné věci – všichni čtyři byli studenty olomoucké univerzity, která dnes nese jméno Františka Palackého. (…)

Čtyřdílným seriálem Půlnoční chodby nás provedou Zuzana a Matěj, dvojice maturantů z gymnázia v Lipníku nad Bečvou, která přijíždí do Olomouce na univerzitní oslavy. Jenomže Zuzaně se podaří něco, po čem každý z nás aspoň jednou v životě zatouží. Zuzana cestuje časem. Ovšem nechtěně a hlavně neřízeně. Netuší, kam se dostane, a jak se zase dostane zpátky.

Propadá se do 16. století a seznamuje se s Janem Sarkanderem, jehož málem přivede k herezi. V 17. století se ocitá v univerzitním vězení s Bohuslavem Balbínem. V 19. století náhodou přispěje k nalezení ztraceného sebevědomí Gregora Mendela. A ve 20. století se téměř zamiluje do Pavla Nováka. (…)

Zuzana Kočová. Rozhlasový seriál. Hudebně zvuková spolupráce Iva Valentová. Dramaturg Ivan Chrz. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: Jírová, průvodčí (Gabriela Vránová), redaktor (Zdeněk Ornest), Macka (Milena Steinmasslová), Sylva (Jana Paulová), Johann Ziemler, knihkupec (Michal Pavlata), Jánoš Mároš (Otto Lackovič), Jula, jeho dcera (Iveta Martínková), Lapač, otec (Jiří Havel), Petr (Tomáš Töpfer), Martin (Ondřej Kepka), Hráský (Ivo Gübel), Hráská (Blanka Vikusová), Sněžana (Jana Špaňurová), Věra Marešová (Blanka Blahníková), Béďa Krátká (Věra Koktová), Eržika (Eva Klepáčová), Horas (Milan Mach), Eva, jeho snacha (Ljuba Krbová), Petr (Martin Stropnický), Paul (Alain Slivinský), Michel (Václav Černý), MUDr. Alena Jirchářová (Jorga Kotrbová), Anne-Louise Kaufmannová (Věra Kubánková), Míla Bláhová, manželka kapitána (Libuše Štědrá), MUDr. Oldřich Horák (Miloš Hlavica), Mitko Radkovič (Vilém Besser), Tonda Pýcha (Milan Neděla), Jožka Vševida (Bohuslav Kalva), Václav (Aleš Procházka), Macka (Milena Steinmasslová), Majer (Antonín Molčík), Majerová (Laďka Kozderková), Jirka (František Skřipek), Helena (Zlata Adamovská), cizinec (Oldřich Vlach), německý celník (Bert Walo).

Natočeno 1987. Premiéra 4. 7., 11. 7., 18. 7., 25. 7., 1. 8., 8. 8. 1987 (Vltava, 14:30 h.).

Obsah: 1. Východní žena – 2. Pašeráci – 3. Veselá jízda – 4. Minulost Jánoše Mároše – 5. Madona lehátkových vagónů – 6. Dámská kabina – 7. Poslední pasažér.

Lit.: ich: Daleké koleje aneb Putování… In Rozhlas 27/1987 (22. 6. 1987), s. 1 (článek). – Cit.: Co říci o Zuzaně Kočové, autorce seriálu Daleké koleje, který bude Čs. rozhlas vysílat od 1. července do 15. srpna letošního roku?

Snad na začátek malé curriculum vitae: herečka, režisérka, ředitelka divadla, potom dramaturgyně Čs. rozhlasu, dnes »penzistka« a hlavně nepokojná autorka řady knih, her i rozhlasových seriálů. Pokud bych si vůbec dovolil Zuzanu Kočovou charakterizovat (i když jistě přesněji je to učiněno ve slovníku spisovatelů), pak jako člověka, který je stále na cestě. Tím nemyslím jen putování po cizích zemích či od města k městu ani putování od profese k profesi, ale především- cestu k lidem, a to i přes putování z místa na místo a z profese do profese. Též by se dalo říci, že je to cesta k sobě skrze jiné…

Proto když — a nutno říci bohužel — jsme před několika lety začali společně (tedy dramaturg a autor) pracovat na projektu Dalekých kolejí, seriálu-románu o průvodčí mezinárodních expresů, chtěli jsme onu »chválu putování« lidí k sobě ozvláštnit řadou velmi náročných úkolů: zachytit člověka na cestě, na cestě domů, na cestě někam a hlavně na cestě k sobě samému. Cestu jako uvědomění si sama
sebe v čase, prostoru i konkrétních okolnostech.

Ale jak zachytit nedokonalými rozhlasovými prostředky tento pohyb? A navíc si musím jako dramaturg na autora postěžovat; není mnoho takových, kteří lpí na každé větě a někdy i na jednotlivém slovu tak jako Zuzana Kočová. Proč? Protože autor ctí nebo by měl ctít mateřský jazyk, ctí myšlenku oním slovem vyjádřenou. A říkám-li ctí, pak jest i logické, že si onoho slova váží, a »váží« je i na vážkách funkčnosti a významuplnosti. Proto i dramaturgická diskuse dospívala do »neřešitelných« střetů slovy: »Ne, tohle tam musí být, protože…«, a následovala řada zdůvodnění. A moje připomínka »dramaturgická« zněla: »Ne, Zuzano, to není román, to je hra!« Abych slyšel odpověď: »Ano. snad je to hra, ale je to především román o člověku …«

No, a jak to už bývá, nakonec práce jest hotova a text začne žít po svém v rukou režiséra a ústy herců. To, že málokterý autor bývá spokojen s realizací svého díla, je zcela logické. Oč krásnější je sednout si doma v klidu a číst si příběhy o druhých lidech a prožívat ji po svém. Podle svých představ. V tomhle každá interpretace musí logicky zaostat za fantazií Čtenáře i fantazií tvůrce.

Ale stejně si vás dovolím pozvat ke klidnému poslechu seriálu o Dalekých kolejích v každém z nás a už vůbec si netroufám vám »radit«, jak byste to měli vnímat, ani vám předžvýkat myšlenku, kterou přes všechny naše nedokonalosti se nepodařilo potlačit. Příjemné cestování…