Vladimír Vávra a Dobroslav Zborník. Hra faktu. Příběh lidí, kteří se zúčastnili likvidace kalamitní situace vzniklé prudkým poklesem teploty začátkem roku 1980.
Dramaturg František Mareš. Režie Dobroslav Zborník j. h.
Účinkují Ivan Klička, Vladimír Volek, Karel Charvát, Karel Soukup, Petr Šporcl, Jan Miller, Petr Bednář, František Husák, Vladimír Janura, Bibiana Simonová a další.
Nastudovaly České Budějovice v roce 1982. Premiéra 30. 4. 1982 (Vltava, 11:30 h.).
Vladimír Kalina. Četba na pokračováni ze stejnojmenné knihy. Připravil Miroslav Hlaváč. Hudební spolupráce Jiří Váchal. Režie Josef Melč.
Čte Václav Postránecký.
Natočeno 1982. Premiéra 27. 4. – 5. 5. 1982 (Praha, 21:45 h.).
68. epizodu podcastu připravil Jakub Zelenka.
Hovoří popularizátor vědy Jan Lukačevič.
Natočeno 2026. Webová premiéra 20. 1. 2026 (36 min.).
Lit.: Jak mluvit o krizích bez paniky. Stát hlavně nesmí lidem lhát, radí odborník I Podcast FILTR. In web Page Not Found, 20. 1. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Naše civilizace je extrémně závislá na technologiích a krizí ve světě bude nejspíše jen přibývat. Přežili byste třeba 72 hodin bez elektřiny? Máte doma nějaké zásoby či pitnou vodu? Stát vydal příručku, která má vzdělat a připravit Čechy na ty krizové situace. O osvětové kampani jsme si v podcastu Filtr povídali s popularizátorem vědy Janem Lukačevičem. (…)
Připravila Marcela Kopecká.
Hovoří nakladatel, badatel a spisovatel Jiří Padevět.
Natočeno 2026. Webová premiéra 25. 1. 2026 (Téma 21 – Spotify – YouTube, 34 min.).
Lit.: Kopecká, Marcela: Padevět: Vyhnání a zabíjení Němců patří mezi naše největší traumata. In web Téma 21, 25. 1. 2026 (článek + nahrávka + video). – Cit.: Nakladatel, badatel a spisovatel Jiří Padevět v rozhovoru pro Téma.21 připomíná naše největší selhání a mýty. Proč se zapomíná na některé hrdiny moderní historie? A kterou knihu bychom si měli ve svém životě přečíst? (…)
Podcast připravili Jindřich Šídlo a Jan Dobrovský.
Natočeno 2026. Webová premiéra 24. 1. 2026 (Seznam Zprávy, 12:30 h.; 61 min.).
Lit.: Šídlo, Jindřich: Dobrovský & Šídlo: Opozice má teď jediného lídra. Prezidenta Pavla. In web Seznam Zprávy, 24. 1. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Proč vládní koalici vyhovuje, že se jejich nejvýraznějším soupeřem stal právě prezident? A změní se Andrej Babiš poté, co mu Sněmovna zajistí v nejbližších týdnech imunitu pro zbytek volebního období? Poslechněte si další epizodu podcastu Dobrovský & Šídlo.
Nová vládní koalice ANO, SPD a Motoristů existuje čtvrt roku, tempo, které nasadila, ale nijak nezpomaluje.
„Zatím jsme ve fázi silácké politiky, kdy se po vzoru Donalda Trumpa dělají na začátku volebního období velká gesta,“ říká komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo. „SPD se chová jako dítě v cukrárně, kam je nikdo neměl pustit samotné, Motoristé se věnují své oblíbené politické metodě trollingu a ANO jakoby ani nevědělo, co s tím má dělat.“ (…)
Josef Sekera. Ukázka ze stejnojmenného románu. Pro rozhlas upravil Jan Halas. Hudební spolupráce Antonín Říha. Režie Petr Adler.
Účinkují Miloš Hlavica, Petr Oliva, Jaroslav Kaňkovský, Jan Teplý I., Ladislav Trojan, Jaroslava Obermaierová, Karel Houska, Daniela Bakerová, Jan Pohan a František Vicena.
Natočeno 1982. Premiéra 14. 11. 1982 (Vltava, 21:50 – 22.40 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: dh: Josef Sekera: Česká rapsodie. In Rozhlas /1982 (1982), s. 4 (článek). – Cit.: V díle Josefa Sekery má své zvláštní místo Česká rapsódie, rozsáhlá románová freska o účasti českých rudoarmejců v bojích Rudé armády proti bělogvardějcům a dalším nepřátelům vítězné revoluce. Vykreslil v ní složitý obraz doby, zaplnil jej desítkami a stovkami postav, vše je zde v pohybu, jenž je dramatickou součástí velkého pohybu dějin. Když Česká rapsódie vycházela poprvé, autor jí na cestu ke čtenářům napsal tato slova: „Vraceli jsme se domů z první světové války, po několika letech života na frontách ve všech končinách Evropy. Bylo nám dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet let. Nejlepší léta jsme ztratili v krvavých bojích a šťastný návrat jsme dlouho cítili jako provinění vůči kamarádům, kteří vedle nás zahynuli. Pobyt na frontách nás změnil, zformoval. Scházeli jsme se.
Tehdy jsem poznal prvního českého rudoarmejce. Nosil světlou bradku a měl zvyku přivírat oči, jako by zaostřoval pohled do dálky. Po tři léta bojoval v Rudé gardě a Rudé armádě a byl to on, kdo mi podrobně objasnil průběh a smysl ruské občanské války, takže léta 1918 až 1920 dostala v mém srdci zcela pravdivou podobu. Po druhé světové válce jsem se seznámil s dalšími bývalými českými rudoarmejci. Psali mi, a co list, to námět na román, sedával jsem s nimi a jejich českými veliteli dlouhé hodiny a často mi připadalo, jako bych bojoval v jejich řadách. Nemohl jsem si to vše nechat pro sebe, neboť jejich příběhy mi zněly jako česká hrdinská píseň, rapsódie napsaná bezměrnou odvahou a ušlechtilou krví. Tak vznikl můj román.“
A my dodejme, že ukázku z díla Josefa Sekery Česká rapsódie uslyšíte v hodinové dramatické úpravě v rámci pravidelných Schůzek s literaturou.
Aben Kandel. Vybrané kapitoly z románu amerického spisovatele „Město se vzdává“. Přeložil A. J. Šťastný. Režie Jan Lorman.
Účinkují Martin Růžek a Petr Haničinec.
Natočeno 1977. Premiéra 24. 4. 1977 (Vltava, 21:30 h.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 14. 12. 1977 (Vltava, 11:30 h.); 15. 11. 1978 (Vltava, 11:30 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 3. 12. 1980 (Vltava, 11:30 h.) v cyklu Z rozhlasové klenotnice; 21. 11. 1982 (Vltava, 21.50 – 22.50 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Irina Karnauchová. Ruská pohádka. Dramatizace Ema Rozgonyiová. Hudba Jiří Váchal, řídí autor. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: babička (Libuše Havelková), car (Vladimír Ráž), Ivan (Gustav Bubník), Jelena (Ivana Šormová), mořský car (Miroslav Moravec).
Natočeno 1982. Premiéra 21. 11. 1982 (Praha, 13:03 h.).
Lit.: anonym: O mořském carovi. In Rozhlas 47/1982 (8. 11. 1982), s. 14 (článek). – Cit.: Nová pohádka, jejíž premiéru uslyšíte v neděli po obědě, patři mezi slavné ruské lidové pohádky, které mají zvláštní kouzlo a vůni. Však některé přepisoval do češtiny i tak velký spisovatel, jako byl Karel Jaromír Erben; jistě věděl proč.
Pohádku o mořském carovi zaznamenala Irina Karnauchová, která u nás není neznámá. Její pohádky posloužily také jako podklad pro televizní večerníčkový seriál Pohádky stříbrného carství, který jste viděli v polovině října.
Ivan a Jelena… Dvě častá jména ruských pohádek. Hlavně Ivanů a Váňušků je v ruských pohádkách hodně. Jeleny jsou zase v jiných. Tady se oba setkají. Ivan, syn ruského cara, tedy carevič, a Jelena, dcera mořského cara. Mocného, ale zlého a nelítostného mořského cara.
Začněme však jinak. Pozemský car zabloudí na lovu a poblíž mořského břehu najde v pustině chaloupku, v níž žije laskavá stařenka. Odpočinout ho nechá, najíst mu dá, jen vodu k napití nemá, protože je všude sucho. Car se rozhodne, že se napije v mořském zálivu. Jakmile se však skloní k hladině, uchopí ho silná ruka mořského cara. Pozemský car překoná svou pýchu a začne prosit, nabízí stáda, orly a sokoly, zlato o drahé kamení, ale mořský car žádá jediné: carova syna Ivana. Pozemskému caru nezbude než přislíbit.
Ale ještě je tu laskavá babička. Když přijde smutný Ivan k mořskému zálivu, aby nastoupil službu u mořského cara, dá mu stařenka dobrou radu. Ivan poslechne, a tak pozná nejkrásnější dívku světa —- Jelenu. S překvapením se však dozví, že je dcerou mořského cara.
Mořský car přivítá Ivana nevlídně a hned mu dá první úkol: v zátočině tři versty vzdálené musí zorat mořské kamenité dno, zasít pšenici, pokosit, sklidit, vymlátit, semlít, upéct koláče o přinést je na carův stůl — to vše od večera do rána. Jinak bude Ivan o hlavu kratší.
Nikdy by nemohl Ivan úkol splnit, kdyby nebylo Jeleny. Ale ještě není vyhráno, car ví, že úkol nebyl v lidských silách a že Ivanovi musel někdo pomoci. Stanoví tedy druhý úkol: v jiné zátočlně, šest verst vzdálené, má postavit úly, nasadit do nich včely a z jejich vosku postavit palác s cimbuřím a tuctem věží. To vše musí být v poledne hotové! Úkol splní za Ivana opět Jelena. Zbývá třetí úkol: musí projet na neosedlaném koni. Teď se carevič raduje, považujíc úkol za hračku, Jelena je naopak zoufalá. Sám mořský car se totiž promění v koně, aby mohl Ivana zabít. A proti němu jsou její kouzla slabá. Radí Ivanovi, aby uprchl, ale Ivan ji příliš miluje a nechce ji ztratit. A tak uprchnou spolu a hledají záchranu u laskavé babičky. Už jste pochopili, žo to neí obyčejná babička — ale je dost mocná, aby so mohla postavit samotnému mořskému carovi. (…)
Otto Janka. Dokumentární pásmo. Příběh o začátku ornitologické rezervace u rybníka Velký Tisý. Režie Ludvík Mühlstein. Odborně spolupracoval, zvukové záznamy pořídil a hovoří Dr. Jan Hanzák, CSc. Dále účinkují Jiřina Petrů, Petr Šporcl a Vladimír Volek. Scénická hudba Břetislav Čtveráček, Zdeněk Rupert, Miroslav Čermín, Josef Kříž a Vojtěch Prokeš.
Nastudovaly České Budějovice v roce 1982. Premiéra 24. 9. 1982 (Vltava, 11:30 h.). Repríza 20. 11. 1982 (Vltava, 22:30 – 23:07 h.).
Veronika Vrbková. Rozhlasová hra. Dramaturg Ján Vdovják. Režie Viola Muránska.
Osoby a obsazení: Jozef Dvonč (Juraj Kukura), manželka (Zdena Gruberová), Eduard a Olejko Dvonč, synové (Alfréd Swann a Vladimír Durdík), Jana, Jozefova přítelkyně (Ida Rapaičová), Darina, Edova přítelkyně (Zdena Studénková), doktor Sánka (František Dibarbora), posluchač Lauko (Lubomír Barák), hlas (Dušan Jamrich).
Nastudovala Bratislava. Československá premiéra 15. 11. 1982 (Vltava, 22:15 – 23.08 h.).
Powered by WordPress