Nejdříve se nové varhany rozezněly na pražském Spořilově, v kostele sv. Anežky České, pak přišel na řadu nový kostel Krista Spasitele, komunitní centrum i varhany v Praze na Barrandově. Mecenáš Pavel Čížek, Ivana Dufková a Alfred Habermann vyprávějí o dobrých skutcích, které přetrvají staletí. Připravila Eva Ocisková.
Natočeno 2026. Premiéra 17. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 9:15 – 10:00 h.) v cyklu Víkendová příloha.
Epická báseň Johna Miltona Ztracený ráj jako by lákal k překládání do češtiny vždy jednou za sto let. Roku 1811 vyšel Jungmannův, v roce 1909 J. J. Davida a v loňském roce přibyl překlad Martina Hilského, který bude hovořit o potřebě moderního převedení velkého a dramatického příběhu do moderního jazyka. Součástí pořadu je posluchačská soutěž, nejrychlejší správná odpověď zaslaná na adresu: vltava.soutez@rozhlas.cz bude odměněna výtiskem knihy.
Hovoří Martin Hilský.
Natočeno 2026. Premiéra 17. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:30 – 9:15 h.) v cyklu Víkendová příloha.
Lit.: Marešová, Milena M.: Miltonův Ztracený ráj nalezený v moderním překladu Martina Hilského. In web ČRo 3 Vltava, 17. 1. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rozsáhlá epická báseň Ztracený ráj byla poprvé publikována roku 1667. Autor díla, John Milton (1608−1674), byl v té době zcela slepý – v noci si do paměti ukládal verše, které ráno diktoval zapisovatelům, v závěru své třetí manželce.
Doba vzniku Ztraceného ráje byla v mnohém převratná pro Anglii i monarchii. Karel I. byl tvrdým vládcem, jeho kroky vyvolaly občanskou válku, jejímž vyvrcholením bylo vítězství parlamentaristů, odsouzení a poprava krále coby tyrana. Londýn, místo, kde Milton žil a tvořil, procházel apokalypsou moru a nejničivějšího požáru v dějinách města. (…)
Pirátská strana si dnes na celostátním fóru v Prachaticích zvolí nové předsednictvo. O obhajobu funkce předsedy se pokusí Zdeněk Hřib. Spojené státy by mohly uvalit další cla na země, které nepodporují nároky Donalda Trumpa na Grónsko. Americký prezident to řekl ve svém projevu z Bílého domu. Trump své ambice získat Grónsko pod kontrolu Washingtonu opakuje od svého návratu k moci. Moderuje Ondřej Látal.
Natočeno 2026. Premiéra 17. 1. 2026 (ČRo Plus, 8:07 h.).
Jan Zábrana. Portrétní esej českého překladatele, básníka a esejisty pojednává o díle nesnadno zařaditelného amerického básníka. Připravil Vratislav Färber. Účinkuje Svatopluk Schuller. Režie Vlado Rusko.
Natočeno 2025. Premiéra 17. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.; 12 min.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.
Připravila Naděžda Hávová.
Hovoří kritička Jana Podskalská.
Natočeno 2026. Premiéra 15. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 5 min.).
Lit.: afo – Hávová, Naděžda – Podskalská, Jana – Šedivý, František: Ve snímku Norimberk se americký psychiatr setkává s nacistickými pohlaváry. Drama místy připomíná spíše rozhlasovou hru než film, hodnotí kritička. In web ČRo 3 Vltava, 15. 1. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Střet amerického vojenského psychiatra se zlem, které představují pohlaváři takzvané třetí říše – i tak by se dal charakterizovat snímek s názvem Norimberk. Kulisou jeho příběhu je známý poválečný proces, který se uskutečnil právě v Norimberku. Snímek hodnotí filmová publicistka Jana Podskalská.
Režisér James Vanderbilt ve svém filmu sleduje soudní tribunál s 22 představiteli nacistického Německa, který trval skoro rok. Do města v dramatu přichází mladý americký vojenský psychiatr Douglas Kelley, aby vyšetřil duševní stav nacistických pohlavárů, včetně samotného Hermanna Göringa. Film, který vznikl podle knihy Jacka El-Haie, podle Jany Podskalské svým filmem nepřináší nic nového.
„Snímek mě spíše zklamal. Sledujeme skoro hodinu a půl pouze dialogy ve vězení s občasnými odskoky ven, například na návštěvu ke Göringově manželce,“ popisuje kritička. „Drama místy připomíná spíše rozhlasovou hru než film,“ dodává a doplňuje, že takový způsob vyprávění je divácky nekomfortní.
Jak si s příběhem poradili herci? Jak vypadá dobová atmosféra? A jak se ve filmu pracuje s kamerou? (…)
Tradiční oslava 1 000 063. narozenín umění! Přímým přenosem provázejí redaktor Ján Dúbravský a Juraj Ďuriš.
Natočeno 2026. Premiéra 17. 1. 2026 (SRo 3 Rádio Devín, 20:00 h.).
Pozn.: Experimentálna a elektroakustická hudba má svoj sviatok. Narodeniny umenia – Euroradio Ars Acustica Special Evening je oslava, ktorú ako jednodňový rozhlasový festival organizuje tím redaktorov a hudobníkov naprieč Európou a mimo nej. Narodeninové darčeky – koncerty, performancie – vysielame v sieti Euroradio ako súčasť globálnej oslavy venovanej umelcovi Robertovi Filliouovi, ktorý v roku 1963 vyhlásil, že umenie oslavuje 1 000 000. narodeniny.
Rádio Devín má tento tok malé výročie, pretože aktívnou súčasťou Art´s Birthday – koncertom, alebo skladbou – sme súčasťou oslavy presne 20 rokov. Prvý raz sa tak stalo v roku 2006 z Malého koncertného štúdia Slovenského rozhlasu.
Vypočujte si s nami v priamom prenose vystúpenia a diela partnerských rozhlasových staníc Európskej vysielacej únie. Slovenský narodeninový príspevok „MOONLIGHT DRIVE“ je venovaný chránenému UNESCO nástroju nášho regiónu – fujare. Autorom skladby je Juraj Ďuriš, účinkujú Rasťo Andris, Matej Haász – fujary, Jakub Pišek – ozembuch.
Svetom nekonvenčnej hudby nás zo štúdia Rádia Devín sprevádza redaktor Ján Dúbravský a Juraj Ďuriš. 1 000 063. výročie umenia v sobotu 17. januára 2026 naživo v od 20.00 hod. (anotace)
Příběh o neznámé dívce z Paříže v dílech švédského prozaika Ivara Lo-Johanssona a českého básníka Vítězslava Nezvala. Připravila Hana Kofránková. Režie Jana Bezdíčková.
Účinkují Eduard Cupák, Ota Sklenčka a Gabriela Vránová.
Natočeno 1980. Premiéra 3. 2. 1980 (Vltava, 21:50 h.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 13. 7. 1997 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: anonym: Putování za dávným úsměvem. In Rozhlas 5/1980 (21. 1. 1980), s. 4 (článek). – Cit.: »Vydejte se s námi za legendou — jež měřena časem — má téměř tolik roků jako naše století. Je to příběh nazvaný L´Inconue de la Seine — Neznámá ze Seiny a po jeho stopách putovali dva umělci: švédský romanopisec Ivar Lo-Johansson a český básník Vítězslav Nezval. Na počest dívčího úsměvu posvěceného krásou napsali stejnojmennou povídku a poetickou skladbu. Přijměte pozvání k procházce Paříží, kde u řeky Seiny všechno začínalo a končilo…«
Těmito slovy začíná literární pásmo Hany Kofránkové, komponované ze dvou umělecky zcela rozdílně koncipovaných textů, které však zpracovávají shodné téma. Nezvalova báseň je dosta tečně známá, stejnojmenná povídka švédského spisovatele již méně. Možná že si na ni vzpomenou čtenáři časopisu Světová literatura, kde vyšla začátkem roku 1978 v překladu Pavly Borkertové.
Ivar Lo-Johansson patří ke starší generaci švédských spisovatelů. Ve svém rozsáhlém díle se věnuje především problémům venkovské chudiny. Literárnímu směru, který založil spolu ještě s dalšími spisovateli, také ve Švédsku říkají »deputátnická škola«. Neznámá ze Seiny se však spolu s dalšími povídkami volného cyklu Povídek o vášních od tohoto cyklu odlišuje. Autor sám na začátku povídky vysvětluje své pohnutky k jejímu napsání:
»Když jsem dopsal svůj román Umění, který pojednával o tom, jakou roli v básnické tvorbě hraje skutečnost, vžil jsem se do názoru hlavního hrdiny svého románu tak, že jsem začal věřit, že slavná L’lnconue de la Seine nebyla skutečnou posmrtnou maskou, ale že šlo o umělecký výtvor nějakého sochaře. Stále jsem o tom přemýšlel a jednoho dne jsem se rozhodl vydat se do Paříže a pokusit se zjistit pravdu. Sám sebe jsem ujišťoval, že moje teorie musí být správná.
Kdo by v opačném případě byla ta krásná květinářka, která se utopená dostala do márnice La Morgue, a jaké byly okolnosti vzniku té posmrtné masky. Visí v pokojíku kdejaké služky, často ji nalezneme v bytech milionářů, a to vždy nu stejně čestném místě. Spolu s maskou Beethovenovou a Voltairovou je to nejznámější posmrtná maska na světě. A nikdo vlastně neví, koho představuje. Chtěl jsem tento problém vyřešit a celou cestu jsem nu nic jiného nemyslel. Byl květen a cestoval jsem vlakem. Oknem jsem pozoroval pole a bukové lesy, jak ubíhaly kolem, a dobrodružství, které jsem měl před sebou, mě stále více vzrušovala. V Paříži jsem dostal pokoj v malém hotelu blízko Nötre Dame na levém břehu Seiny. Zůstal jsem tam čtrnáct dní a celou dobu jsem se nezabýval ničím jiným než shromažďováním informací o Neznámé ze Seiny a o jejím slavném a tajemném úsměvu.«
Johanssonova povídka je tedy, dalo by se říci, jakousi literární »detektivkou«. V článku, který uvádí zajímavý pořad, nebudeme pochopitelně psát o tom, jak celé pátrání dopadlo. To se dozvíte při poslechu relace Putování za dávným úsměvem, zařazené do pravidelných Schůzek s literaturou.
Kabaret člověčí – o lidském těle a duchu. Připravil Ondřej Suchý. Hudební spolupráce Jiří Váchal. Režie Eva Sováková.
Účinkují Jiří Sovák, Jaroslav Moučka, Vlastimil Brodský, Otakar Brousek I., Karel Štědrý.
Natočeno 1980. Premiéra 3. 2. 1980 (Praha, 11:00 – 11:32 h.).
Zimní slasti i strasti v horách a rodinách. Napsal Miloslav Švandrlík. Režie Helena Vaňurová.
Účinkují Josef Velda, Oldřich Vízner, Daniela Bartáková, Luďa Marešová, Vladimír Čech, Vladimír Hrubý, Vítězslav Černý, Ljuba Skořepová, Josef Bek a Artur Šviha.
Natočeno 1980. Premiéra 20. 1. 1980 (Praha, 11:00 – 11:30 h.).
Připravil Filip Titlbach.
Hovoří zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu ve Spojených státech Jana Ciglerová.
Natočeno 2026. Webová premiéra 16. 1. 2026 (Deník N, 13:43 h.; 57 min.).
Lit.: Titlbach, Filip: Trump to s Grónskem myslí úplně vážně. Pokud zaútočí, možná skončí NATO, říká ve Studiu N Ciglerová. In web Deník N, 16. 1. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Donald Trump sám o sobě říká, že potřebuje věci psychologicky vlastnit. On je člověk, který rád dává na věci své jméno. Grónsko vidí jako území, o které rozšíří Spojené státy,“ říká ve Studiu N zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu ve Spojených státech Jana Ciglerová. „Sledujeme jeho klasickou metodu. Dělá velké bububu, přehání své nároky do nehorázna a pak z nich bude ustupovat. Když skončí na polovině, Dánům se uleví a on bude mít víc než na začátku,“ popisuje. (…)
Powered by WordPress