Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Karel Hvížďala. Komentář.

Natočeno 2025. Premiéra 1. 6. 2025 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Hvížďala, Karel: Karel Hvížďala: Hrdá a odvážná Milada Horáková. In web ČRo Plus, 1. červen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Neplačte – neteskněte moc – je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho – bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat – chci už jít. Už se zase vidím nově na světě…

Cítím, stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný stisk. – Ptáci už se probouzejí – začíná svítat. To není hanba. I nepřítel nepozbude úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše Milada.“

To je úryvek z posledního dopisu národní socialistky, doktorky práv Milady Horákové, který napsala 27. června 1950 v půl třetí ráno v pankrácké cele, tedy tři hodiny a 35 pět minut před popravou. Rozsudek smrti nad ní v nezákonném a protiprávním procesu vynesl takzvaný státní soud 8. června 1950 a 24. června téhož roku ho potvrdil tehdejší prezident Klement Gottwald. Zcela ignoroval žádosti o milost i protesty ze zahraničí, který podepsal i Albert Einstein.

Dnes tento zrůdný proces připomínáme nejen proto, že proces s Miladou Horákovou začal právě 31. května, ale hlavně proto, že ona věděla, že svobodu nemůže nikdo získat darem, že za ni je třeba neúnavně bojovat, bránit ji a v krajním případě i obětovat za ni svůj život. Pokud z člověka či z národa toto přesvědčení nevyzařuje, stane se lehce obětí každé zvůle. (…)

Petr Fischer. Komentář.

Natočeno 2025. Premiéra 30. 5. 2025 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Fischer, Petr: Petr Fischer: Trumpův ješitný boj s Harvardem. In web ČRo Plus, 30. květen 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Politické anekdoty mají své kouzlo. Ta o Harvardu a Trumpovi sice moc vtipná není, ale leccos o prezidentově vztahu k nejlepší univerzitě světa vypovídá. „Kdyby se jeho syn Barron na Harvard dostal, byl by teď býval klid…“ Vypadá to jako bulvární primitivismus, ale ten je u prezidenta Trumpa, jak se bohužel ukazuje, vždy nějak na místě. Pomsta vůči škole, která je symbolem kvalitního vzdělání, je ale vedena i z jiných směrů.

Tou hlavní linií přitom nemusí být odpor k výběrovému vzdělání jako symbolu nenáviděného elitářství. Stačí, že se škola vzepřela prezidentově vůli a odmítla perzekvovat studenty, kteří demonstrovali proti izraelské vojenské demolici pásma Gazy.

Eduard Freisler: Harvard má ve válce s Trumpem pravdu i máslo na hlavě

Není to poprvé, co se v Americe jde tvrdě proti studentům, je to ale poprvé, kdy je to z ješitnosti a nikoli čistě z ideologických konzervativních důvodů. Ty jsou tu jen zástupné, krocení neposlušných je na prvním místě. (…)

Jan Krejčí. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Čte Lukáš Rieger.

Připravilo Brno v roce 2025. Premiéra 31. 5. 2025 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 6 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Sto let? Větší problém než krátký život je život beze smyslu, soudí magazín Zelný rynk. In web ČRo Brno, 31. 5. 2025 (článek). – Cit.: Poslechněte si fejeton Jana Krejčího O těch, co by tu mohli žít ještě sto let, rozhovor se spisovatelkou Markétou Hejkalovou nad knihou Století na vlnách a pokračování četby z knihy Bogdana Trojaka Brněnské metro.

Fejetonista Jan Krejčí uvažuje o zpěvácích, kteří předčasně zemřeli – a my se tak můžeme už jen zpětně ohlížet za jejich životem a připomínat si je poslechem nahrávek. Týká se to také talentovaných zpěvaček – například Patricie Janečkové a Zuzany Navarové.  Ale i David Stypka nebo Karel Kryl tu mohli žít ještě sto let, přemítá autor. A připomíná si písně kroměřížského rodáka, který se stal symbolem odporu proti komunistickému režimu, proroka, který v roce 1994 zemřel „na žal“ v Mnichově ve věku necelých padesáti let. (…)