Pásmo k 95. výročí smrti A. V. Šmilovského. Připravila Dagmar Hubená (za použití studie, kterou napsal Eduard Petiška). Režie Oldřich Hoblík.
Účinkují Miroslav Doležal, Zdeněk Ornest, Josef Velda, Jan Kanyza, Radovan Lukavský, Zdeněk Kutil, Jiří Suk, Vladimír Hlavatý a Josef Chvalina.
Natočeno 1978. Premiéra 22. 6. 1978 (Vltava, 11:30 – 12:30 h.).
Lit.: dh: Při povídce řeč vol prostou… In Rozhlas 26/1978 (12. 6. 1978), s. 4 (článek).
George Predeki. Rozhlasová hra. Překlad Zdena Němcová. Režie Julius Owidzki j. h.
Osoby a obsazení: František (Jaroslav Moučka), Mirek (Jaroslav Kepka), mistr (František Hanus), matka (Světla Amortová), Kulešová (Josef Walterová), první hostitel (Otomar Korbelář), druhý hostitel (Viktor Maurer), milicionář (Adolf Filip), poručík milice (Štěpán Bulejko), prokurátor (Václav Švorc).
Natočeno 1974. Premiéra 16. 10. 1974 (Praha, 19:30 – 20:10 h.).
Petr Pazdera Payne. Povídka. Připravila Ivana Myšková. Režie Jakub Doubrava.
Účinkuje Kryštof Bartoš.
Natočeno 2024. Premiéra 22. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 28 min.).
Lit.: Mačas, Dominik: Ivan Matoušek, Vratislav Kadlec, Štěpán Kučera, Petr Pazdera Payne a Jan Sojka. Povídky současných českých prozaiků. In web ČRo 3 Vltava, 21. únor 2024 (článek). – Cit.: Jak mluvit o tom, o čem se nemluví? Jak porozumět sám sobě? Kdo řídí naše cesty do jinam? Jak volit bez vůle? Povídky českých prozaiků hledají odpovědi na zneklidňující otázky… (…)
Petr Pazdera Payne: Zámotek nití Ariadniných
Cestování je opouštění všednosti. Je to cesta do „jinam“, do mýtu, do snu. Jakmile se jednou vydáme na cestu, musíme počítat se všemi možnostmi a zapomenout na veškeré předpoklady. I když je totiž na začátku cesty jen neutěšené brněnské autobusové nádraží, na jejím konci můžeme naslouchat šumu mořských vln a křiku racků.
V reflexivních prózách Petra Pazdery Payna bývá ústřední postavou novodobý poutník a nejinak je tomu i v povídce Zámotek nití Ariadniných. Byť tento poutník hodlá urazit jen cestu z Brna do Prahy, ocitne se, takřka bez podílu vůle, v Budapešti a odtud pokračuje na jihovýchod, přes hory až po letovisko u Černého moře. Netuší, zda za to může pálenka, nepozornost nebo vyšší síly, které už dávno usilují o jeho integritu. Neví, zda jde o nehodu, nebo o výzvu. Jisté je jen to, že jde o řádně zamotanou cestu v povídce o pěti koncích, která vlastně nikdy nekončí… (…)
Překladatelka a někdejší ředitelka Českého centra v Kyjevě Lucie Řehoříková vybrala pětici básní autorů a autorek, kteří padli, jsou nezvěstní nebo stále bojují ve válce v Ukrajině. Připravil Petr Gojda.
Natočeno 2024. Premiéra 19. – 23. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 7:50 h.).
Obsah: 1. díl: BáSnění Lucie Řehoříkové. Hlib Babič: Až si smrt sedne (2. díl: BáSnění Lucie Řehoříkové. Viktorie Amelina: Máme tři syny (3. díl: BáSnění Lucie Řehoříkové. Maksym Kryvcov: Kocour (4. díl: BáSnění Lucie Řehoříkové. Borys Humeńuk: Závěť. – 5.
Lit.: Gojda, Petr: Poezie přežila své autory. BáSnění Lucie Řehoříkové reflektuje dva roky od ruského vpádu na Ukrajinu. In web ČRo 3 Vltava, 21. únor 2024 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Překladatelka a někdejší ředitelka Českého centra v Kyjevě vybrala pětici básní autorů a autorek, kteří padli, jsou nezvěstní nebo stále bojují ve válce v Ukrajině.
Zákopová válka, dělostřelecké útoky, modlitby, ztracení synové, to jsou některé z motivů prostupujících pětici básní, které Lucie Řehoříková přeložila pro vltavské BáSnění v týdnu, kdy si připomínáme druhé výročí „šílené, drastické, genocidní“ rusko-ukrajinské války.
Připomeneme si tak čtveřici spisovatelů, jejichž tvorba se drasticky uzavřela – ať už je to Viktorie Amelina, která podlehla zraněním způsobeným raketovým útokem v Kramatorsku, Hlib Babič a Maksym Kryvcov, kteří padli v zákopové válce, či nezvěstný Boris Huměňuk. Čest jejich památce. Poslední díl je věnovaný Modlitbě s Arturem Droněm, novým hlasem ukrajinské poezie a básníkem, který na frontě stále bojuje. (more…)
Christopher Tolkien, J. R. R. Tolkien. Středozemě není nikdy dost… Kompletní audiokniha. Překlad Stanislava Pošustová-Menšíková.
Čte Aleš Procházka.
Natočeno 2024. Vydalo Tympanum, únor 2024 (1 CD MP3, celková délka 9 hod. 10 min). Ukázka k poslechu zde, doplňkový materiál pro lepší orientaci na cestě po Středozemi zde.
Pozn.: Jak se vyvíjel svět Silmarillionu, rekonstruoval z otcových zápisků Christopher Tolkien, jenž předkládá tři verze příběhu – od epického po mytologický.
Jeden ze stěžejních příběhů Středozemě. Jak se vyvíjel svět Silmarillionu, rekonstruoval z otcových zápisků Christopher Tolkien, který je opatřil i mnoha poznámkami a doplňujícími informacemi. J. R. R. Tolkien stvořil propracovaný svět, jehož kořeny sahají do hluboké minulosti. Pád Gondolinu pojednává o boji dvou nesmiřitelných mocností: Morgotha, který je vtělením zla, a Ulma, Pána vod. Morgoth usiluje o zničení města Gondolin, jež vystavěli Noldor, nejmocnější národ elfů, kteří se vzepřeli bohům a opustili bájný Valinor. Poutavý Tolkienův příběh promlouvá svým krásným bohatým jazykem. Při líčení zničení města cítíme zmar a smutek nad koncem neopakovatelné nádhery. Tolkien nás stále oslovuje, protože do jeho slov, myšlenek a vyprávění si promítáme sami sebe, vlastní myšlenky, city a prožitky… (anotace)
Labyrint vědeckofantastických povídek, kterým nás provází Adolf Hoffmeister.
Natočeno 1965. Premiéra 1. dílu 15. 11. 1965; 2. dílu 22. 11. 1965 (Československo I, 9:25 – 9:55 h.), 5. dílu 13. 12. 1965 (Československo I, 9:25 h.).
Obsah: 1. Fantazie a věda (Ray Bradbury: Raketa. Překlad Jarmila Emmerová.) – 2. Čtenáři, autoři a čas (Clifford. D. Simak: Ztracená věčnost. Překlad Petr Pujman.) – 3. Definice a tradice (A. E. Van Vogt: Les. Překlad Petr Pujman). – 4. Skutečný příběh číslo jedna (Ray Bradbury: Město. Překlad Jarmila Emmerová.) – 5. Skutečný příběh číslo dvě (Robert Abernathy: Nerovný boj. Překlad Gerta Pospíšilová.) – 6. Skutečný příběh číslo tři (Frank M. Robinson: Labyrint. Překlad Vlasta Charvátová.) –
Lit.: anonym: Adolf Hoffmeister uvádí.. In Čs. rozhlas 47-1965 (9. 11. 1965), s. 16 (anotace)
Ray Bradbury. Četba na pokračování. Překlad Jarmila Emmerová a Josef Škvorecký. připravila Jana Štefánková.
Natočeno 1967. Premiéra 1. dílu 15. 5. 1967, 14. dílu 1. 6. 1967 (Československo I, 18:40 – 18:55 h.).
Wolfgang Weyrauch. Rozhlasová hra. Překlad dr. Andrej Smolka. Režie Vlado Štróbl.
Účinkují Ján Klimo, Ĺudo Ozábala členové bratislavských divadel a RHS.
Natočeno 1967. Premiéra 2. 6. 1967 (Československo II, 19:45 h.). Repríza 20. 7. 1967 (Československo II, 16:00 – 17:00 h.).
Rozhlasové dramatické pásmo o plavbě, ztroskotání a zachránění posádky lodi Čeljuskin v roce 1934 připravil Karel Nešvera. Režie Petr Adler.
Premiéra 1. dílu 17. 7. 1967 (Praha, 19:45 – 20:45 h.), 2. dílu 24. 7. 1967 (Praha, 19:45 – 20:45 h.). Repríza 2. dílu 8. 11. 1969 (Praha, 22:00 – 23:00 h.).
Obsah: 1. Ztroskotání – 2. Vlast na ledové kře.
Jiří Smutný. Rozhlasové hudební drama na námět Vercorsovy novely Zbraně noci (překlad Ludvík Kárl). Použité verše Vítězslav Nezval a Guillame Apollinaire. Hraje Orchestr rozhlasového operního studia, sólo na housle Jiří Bezděkovský. Hudební příprava J. Pokorný. Dirigent František Vajnar. Režie J. Stránský. Hudební režie F. Vrána. Zvuk M. Mareš. Střih J. Vašíček.
Osoby a obsazení: Klementina (Ivana Mixová), stará žena (Štěpánka Štěpánová), stará dáma (Jaroslava Procházková), Klaudie (Jadwiga Wysoczanská), první židovka / 4. svědkyně (Marcela Machotková), 2. židovka (Alena Míková), lodník Exu (Jaroslav Horáček), děda (Vladimír Jedenáctík), Amant, později státní podtajemník (Miroslav Frydlewicz), chlapec (Oldřich Lindauer), obhájce (Jindřich Jindrák), první svědkyně (Hana Hronová), druhá svědkyně / jiná žena (Libuše Salabová), třetí svědkyně (Věra Starková), policisté (Karel Kastner, Artuš Kalous, Artur Šviha), advokát-soudce (Jiří Němeček). Dále účinkuje Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, sbormistr Milan Malý.
Natočeno 1969. Premiéra 5. 11. 1969 (Třetí program, 20:00 – 21:40 h.).
Lit.: anonym: Klementina (opera). In Wikipedia, b. d. (slovníkové heslo). – Cit.: (…)
Skončil soud nad ženou, která byla odsouzena k osmnácti měsícům vězení; advokát – bývalý soudce – vypráví její příběh.
Klementina pocházela z vesnice, z nejchudších poměrů. Již ve čtrnácti letech byla znásilněna bratrem Pavlínem, který ji pak odvedl do Marseilles a využíval k prostituci. Když se po pádu Francie roku 1940 její bratr zapletl do kšeftů a byl zabit, utekla Klementina do Paříže, kde se opět živila prostitucí. Tam poprvé viděla persekuci židů. Jeden večer strávila u lodníka Exua, a když se vracela domů – dávno po zákazu vycházení – byla zatčena. Nejprve ji drželi s jinými prostitutkami, ale když mezi nimi došlo ke konfliktu, přeložili ji do internačního tábora Drancy mezi politické vězeňkyně – ženy s muži v odboji, židovky a podobně. Brzy byla spolu s řadou z nich transportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Za cesty v dobytčím voze se seznámila s jednou ze spoluvězeňkyň, Klaudií. Ale také ona, která se považovala za poslední z posledních, poznala své pravé poslání. Spolu s Klaudií pomáhaly nejrůznějším způsobem, hmotně i psychologicky, spolutrpícím ženám a staly i v táboře legendou. I když Klaudie později podlehla tyfu, zůstala Klementina svým spoluvězeňkyním oporou a dokázala zachránit mnoho životů.
Po válce a repatriaci byla dalšími ženami přivítána a začala vést spolek bývalých účastnic odporu nazvaný „Svépomoc“. Ale tento spolek začal později živořit a Klementinu vyčerpaly různice mezi členkami. Pokoušela se najít si zaměstnání, ale bez vzdělání a se špatnou minulostí se jí to nepodařilo; vrátila se k prostituci. Když hledala lodníka Exu, ten byl od války nezvěstný, ale ujala se přitom sedmnáctiletého chlapce, kterého vzala k sobě. Pasák, který ji chtěl vyštvat ze svého rajónu, na ni pohnal mravnostní policii, a když se bránila, neúmyslně rozbitým džbánem jednoho z policistů vážně zranila. Při soudu za ohrožování mravní výchovy mladistvých a ublížení na zdraví se sešla řada svědků na její podporu, avšak alespoň minimálnímu trestu přece jen neušla. (…)
Powered by WordPress