Martin Štefko. Kompletní audiokniha.
Čte Jiří „Jiřík“ Pobuda.
Natočeno 2020. Vydalo Čti mi!, září 2020 (MP3, celková délka 10 hod. 37 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Matthew si chtěl pouze užívat štěstí, které mu spadlo do náruče. Než přišel Harper.
Jizva nedokázal zapomenout na ženu, která ho zmrzačila a rozhodla se pracovat pro Harpera.
Fialooký zabiják Morado za sebou nechával mrtvé. Klidně i pro Harpera. A Harper si myslel, že mu projde všechno. Všichni se sešli na cestě do zatracení.
Martin Štefko se narodil v roce 1986 v Českém Krumlově a zhruba od svých patnácti let se ve volném čase věnuje beletristické tvorbě. Nejprve doma v knihovně objevil foglarovky, ale na střední škole se v knihovně setkal s takovými autory, jako jsou Frank Herbert, Stephen King, Brian Lumley nebo P. K. Dick. Fantastická literatura mu učarovala a ve své tvorbě se zaměřuje na různé formy hororu, thrilleru, sci-fi a fantasy. Není žánrově vyhrazený, v některých případech se mu – hlavně v poslední době – daří dokonce od fantastických prvků ve své tvorbě upustit.
V roce 2014 si splnil sen, když vydal knihu Mrtví kráčí po zemi, která se stala jeho románovou prvotinou. Od té chvíle věděl, že chce vydávat knihy, nejen vlastní, ale i knihy dalších autorů. Daří se mu to pod hlavičkou nakladatelství Golden Dog. Kromě psaní jsou pak jeho zálibami film, knihy a komiksy.
Lit.: Horáková, Nikol: Recenze audioknihy: ZATRACENCI (Martin Štefko). In web Čteme české autory, 13. 12. 2021 (čtenářská recenze) – Cit.: Martin Štefko je provozovatelem a vlastníkem nakladatelství Golden Dog zaměřujícího se především na žánr hororu, thrilleru a detektivky. Debutoval postapokalyptickým románem Mrtví kráčí po zemi, který v roce 2014 vyšel u Nové Formy, avšak další literární počiny (včetně pokračování své prvotiny) již zahrnul pod vlastní značku – kupříkladu tituly Agentura 1: První tým (recenze), Agentura 2: Střepy minulosti (recenze), Nikdy se nepřestala usmívat (recenze) či Mrtvé ženy (recenze), přičemž Zatracenci při nákladu pouhých padesáti kusů představují cosi jako raritku a v tištěné podobě se už nedají sehnat. Vydavatelství Čti mi! se naštěstí postaralo, aby Štefkův ponurý příběh z Divokého západu mohl být dostupný každému, kdo se nebojí trochy špíny, krve a svérázné interpretace Jirky Pobudy. (…)
V nehostinné pustině živoří Patrick se svou rodinou. Když jeho otec odešel pracovat na železnici za vidinou lukrativního výdělku, chlapci připadla role muže, jenž má za úkol postarat se o matku a dva mladší sourozence. Nedočkavě vyhlíží den, kdy se otec vrátí a všichni společně vykročí vstříc lepším zítřkům a úrodným zeleným pastvinám… Jenže místo něj zahlédne na obzoru cizince, slepce se zraněnou rukou, prosícího o pomoc.
Takhle tedy začíná kniha Zatracenci – přestože je o něčem úplně jiném… O fialookém zabijákovi Moradovi, o němž koluje nespočet děsivých legend. Ten z neznámých pohnutek pracuje pro Harpera, mocného a bohatého gangstera, kterému se buď ostatní slouží, nebo se ho bojí. Proti němu je namířená Mattheowa vendeta kvůli vraždě své milované a jde po něm i lovec odměn Sam, zvaný Jizva. Smyčka osudu se stahuje, pistole pálí v rukou. Na tenhle střet obyvatelé městečka jistě jen tak nezapomenou. (…)
Příběh se odvíjí v er-formě minulého času prostřednictvím vševědoucího vypravěče (nebo to tak alespoň působí, protože v mluveném slovu nejsou znatelné žádné předěly, jež by v rámci té samé kapitoly odlišovaly perspektivy). Názvy kapitol vždy nesou jméno jedné z postav, která v nich vystupuje, zpravidla jako ústřední. Děj obsahuje skoky v čase a spolu s přehršlí hlavních i vedlejších charakterů může být pro posluchače zpočátku těžké se zorientovat. Pomalý rozjezd utne šokující zvrat. Rovněž první úseky budí spíše dojem povídek, ale jak se postavy vrací na scénu a události nabývají spád, věci se pěkně pospojují a nakonec vše dává smysl.
Štefko vyprávění uchopil do vskutku zajímavého konceptu, a právě struktura mozaiky mu dodává na poutavosti a tajemnosti. Z hlediska slohu už to bohužel taková senzace není. Ačkoliv jde již o pisatelovo několikáté dílo, bezesporu vás zarazí nešvary jako opakování slov nebo omílání té samé idey dokola, jen jinými frázemi. Když se navíc onen postup použije při popisu myšlenkových pochodů nějaké postavy, ta potom vypadá krapet retardovaně. Autor každopádně stylistické nedostatky vyvažuje podmanivou atmosférou, dynamikou a úctyhodně pracuje s vývojem charakterů.
Text je do historických kulis Divokého západu zasazen spíše okrajově, viz zmínky o indiánech, otroctví, Lincolnovi atp., zato hojně využívá prvky dokreslující dobovou kulturu a způsob života – salony, hampejzy, revolvery, kulomety, koně, kořalku… Určitě má však daleko do klasických Mayovek a spíš než dobrodružství nabízí napětí, intriky, násilí a souboje, surovost prostředí i lidské povahy.
Velice osvěžujícím aspektem knihy se ukazuje být absence vyloženě kladného hrdiny, ačkoliv pro citlivější jedince může být tím pádem těžké si některou z vystupujících postav oblíbit. Za maskou milujícího otce se možná skrývá zloděj a kurevník bez špetky svědomí, oproti tomu chladná násilnice se v soukromí mění v pečující a ochranitelskou matku. Na první pohled neškodný honák krav dokáže z pušky trefit cíl na desítky metrů, zatímco se ostřílenému lovci tváří v tvář letité Nemesis třesou ruce. Opravdu výtečný kontrast, který nepřebije ani přílišná brutalita či občasné iracionální jednání.
Vzhledem k tomu, kolik krve z něj prýštilo, i když se ji snažil zadržet, došlo Moradovi, že tu mají dalšího, kdo se odebere na druhou stranu. Mohl by mu říct, že když si nohu stáhne páskem, možná má naději. Nic mu neporadil. Umírající muž ostatní motivuje k přesnější střelbě. (citace ze stopy 13, 36:02)
Nalijme si čisté whisky, projev Jiřího Pobudy nesedne každému (doporučuji si proto před koupí audioknihy poslechnout ukázku). Jedni narátora nazývají ukrákaným havranem, pro jiné je pohádkovým dědečkem. Možná někomu bude interpretace připadat strojová nebo zbytečně utahaná, jakmile si však zvyknete na Pobudovo tempo a výraz, příběh vás hravě pohltí. Chybí hudební vsuvky mezi kapitolami, nicméně plusové body získává pan Jiří za vcelku příjemný zpěv (no a za velmi věrohodné ztvárnění ženy, která vypráví historky, zatímco je tam dole uspokojována ústy, by si zasloužil nějaké speciální ocenění).
„Ty oči z fialek,
ty o nocích tě straší,
když usnout chceš,
jen pomyslet si stačí.
On ve stínech nečeká,
on je šelma denní,
nepomůže nic, co znáš,
dej se na modlení.“
(citace ze stopy 5, 44:59)
Navzdory autorově literární produktivitě byl tento western prvním kouskem, který se ke mně dostal. Kniha zaujala krásnou obálkou, nápadem a také ráda objevuji ne úplně mainstreamové záležitosti. Po poněkud rozpačitém úvodu se naštěstí brzy vše obrátilo k lepšímu a ve finále mohu titul ohodnotit jako příjemné překvapení.
Jestli vás láká žhnoucí slunce, svist kulek, žádoucí nevěstky a řízná pálenka, neváhejte svět Zatracenců navštívit také. Zrovna se uvolnilo jedno místo, jen co barman odklidí tu mrtvolu…
Jakub Żulczyk