„Na druhou kolej přijel osobní vlak z Vizovic!“ hlásí jedna filmová postava, když chce servírovat slivovici. Znalec výroby pálenek a objevitel dávných odrůd Miroslav Motyčka je také z Vizovic. Na velikonoční pondělí nám připomene, co to vlastně při pomlázce pijeme a že bychom měli vychutnávat s mírou, aby kořalka nebourala naše životy. Kam se ztratily moravské jaderničky nebo oskeruše? Dají se ještě pěstovat? Zeptá se Lucie Výborná na velikonoční pondělí.
Natočeno 2019. Premiéra 22. 4. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).
Lit.: Švarcová, Alžběta – Výborná, Lucie: „Nezapomínejme na tradice.“ Miroslav Motyčka popisuje, co je na slivovici tak unikátní. In web ČRo 1 Radiožurnál, 22. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Slivovici považuje za český národní nápoj. „V posledních letech navíc došlo k výraznému posunu. Zvyšuje se i zájem o vzácné a přívlastkové pálenky,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou znalec výroby pálenek a objevitel dávných odrůd Miroslav Motyčka.
Slivovici už někdy zřejmě ochutnal téměř každý dospělý Čech. Málokdo je ale takový znalec jako právě Miroslav Motyčka. Není se čemu divit. Výrobě a propagaci slivovice se věnuje skoro celý život. I proto velmi dobře ví, že co kraj, to úplně jiné chuti.
Slivovice je nejčastějším typem pálenky u nás. V domácích podmínkách by jí mohla konkurovat jablkovice. Miroslav Motyčka
„Od jihu na sever Moravy slivovice přecházejí od nahořklých slivovic, ve kterých je cítit pecka, přes střední Moravu, kde výrazněji nastupují ovocné tóny, po severní Moravu, kde je pálenka mnohdy tak ovocná, že tam nejsou cítit pecky,“ popisuje. „Středomoravské pálenky jsou uživatelsky nejpříjemnější.“
Dobře vydestilovaná pálenka prý vydrží navěky. Tedy téměř. „Úplně nesmrtelná není,“ usmívá se Miroslav Motyčka. „Slivovice jsou ale známé tím, že vyzrávají několik let nebo desítek let po pálení. Ani desítky let na dobré slivovici nic nezmění. Jen když je špatně uskladněná, může z ní vyprchat část alkoholu.“
Zemědělství je poslání
Na kvalitě slivovic a jiných pálenek se ovšem nepodepisuje jen způsob jejich pálení a uskladňování, ale i to, jakou péči dostávají ovocné stromy, které slouží jako základ pro výrobu. U pěstitelů ovocných stromů tak platí totéž jako třeba u vinařů – než sklidí, na jakoukoliv dovolenou můžou zapomenout.
„Zemědělství je řehole, možná proto je dnes tak málo populární. Možná bychom ale mohli říct, že je to i poslání, které přináší reálné plody práce. Je důležité na obecné zemědělské tradice, které naše země má, navazovat a přenášet je do současnosti.“